Bullet for my wolf - 2. část • OurStories.cz ~ naše povídky

Další část.. Tentokrát trochu delší ;) Kdo je ono "záhadné tělo" ze křoví? :P

05.08.2009 (13:03) • RosalieHale • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1817×

Vzala jsem sklenici s vodou co jsem měla na dece a polila jsem mu obličej. Otevřel oči, tvářil se vyděšeně. Rozhlédl se a chtěl vyskočit. Jenomže jakmile se postavil na levou nohu, podlomila se mu a zase spadl. Detail, že je zcela nahý, ho asi nezajímal nebo si toho ani nevšiml. Bylo mi hloupé teď něco o tom poznamenat.
,,Ukaž,“ otočila jsem mu nohu, na které se moc dlouho neudržel. Z druhé strany byla celá od krve.
,,Cos dělal?“ Neodpověděl. Možná to nebyla ta nejlepší otázka. Taky ptát se nahého, dezorientovaného kluka se zkrvácenou nohou, to nebyl nejlepší nápad. Zkusila jsem to jinak.
,,Jak se jmenuješ?“ Nic. Koukal se k lesu, pak zas na nohu, z které se dralo maso a proudem tekla krev, ale nemluvil.
,,Hele nemusíš se mnou mluvit, když nechceš, ale s tou nohou musíš k doktorovi a ten nejbližší je odsud 15 kilometrů. Tam stěží dojdeš.“ Podíval se na mě.
,,Dominik.. Jmenuju se Dominik.“
,,Páni, ty mluvíš. Jsem Nikki,“ představila jsem se, ,,řekneš mi co máš s tou nohou prosím?“ Zase ho přešla řeč a otočil se k lesu.
,,Teď už vím, že umíš mluvit, takže bys mi to měl říct.“ Podíval se na mě zamračenýma očima. Usmála jsem se, protože mě nic lepšího nenapadlo.
,,Střelili mě.“ Nadskočila jsem úlekem. Teď se usmál on – pobaveně. Kdo v téhle době střílí po lidech?! Mafie nebo psychopati. Ale on nevypadal jako někdo kdo ukradl peníze nebo provedl něco, tak hrozného, čím by vyprovokoval i sebevětšího cvoka ke střelbě.
,,Kdo tě střelil?“ Zase nic. Nechtěla jsem si ho hned znepřátelit.
,,Víš co? Je mi to jedno. Teď mě zajímá co dělat s tvou nohou.“
,,A víš ty co? Dělej jako, žes mě tu neviděla. Já mizím..“ To myslí vážně?
,,Chceš se odplazit? Fajn, zkus to,“ sykla jsem nemilosrdně. A on to vážně zkusil, ale já jsem se na to nemohla dívat.
,,Ok, žádnej doktor. Vytáhnu ti to, pojď.“ Podepřela jsem ho, aby se dobelhal alespoň k židli. Když si sednul, znovu jsem se mu podívala na nohu. Něco tak hnusného jsem neviděla. Teklo mu plno krve a lezlo mu maso.
,,Jdu pro pár věcí,“ pak jsem dodala, ,,nezkoušej to tvoje mizení jo?“ Ani jsem nečekala na jeho neodpověď a šla jsem do chaty pro pinzetu, obvaz, jehlu a nit. Potom jsem si ještě vzpoměla na jeho odění a i přesto, že tady bylo zvětiny moje oblečení, jsem po přehrabání skříně vzala i tátovi starší kraťasy a triko. Když jsem se vrátila, seděl pořád na stejném místě. Bezeslov jsem mu hodila oblečení. Koukal úplně mimo mě, ale přesto ho hbitě chytil a po krátké chvíli jeho nehybnosti si kraťasy oblékl. Triko položil za sebe. Nechystal se nic říct, ale po mém nechápavém pohledu dost chraplavě, nejspíš z toho jak pořád mlčel a neměl na to připravené hlasivky, řekl: ,,Je horko.“ Pokrčila jsem rameny, jako že se nebudu hádat.

,,Doufám, že nebudeš moc řvát,“ zvedla jsem pinzetu.
,,Chceš tu kulku vytáhnout tímhle?“ Podíval se nedůvěřivě a nevěřícně zároveň.
,,Máš snad lepší nápad?“ Řekla jsem odhodlaně, jako kdybych právě vystudovala medicínu, ale pravda byla, že sem vůbec netušila, co mám dělat.
,,No…“ Zatvářila jsem se jako masová vražedkyně a on radši sklapl.
,,Chyť mi rameno. Když tě to bude hodně bolet tak stiskni, abych toho nechala. Hlavně prosím neřvi.“ Bylo to děsné chtít po něm aby neřval, ale nepotřebovala sem aby se seběhli sousedi. I když jich tu moc nebylo, zvědaví byli dost. Nadechl se, zavřel oči a překvapivě mi tu ruku chytil. Teda rameno. Roztáhla jsem ránu, pomalu jsem do ní sunula pinzetu. Zmáčkl mi ruku. Jenom lehce, takže jsem pokračovala. Pinzeta zavadila o něco kovového . Kulka. Stiskl mi ruku ještě víc. Když přestanu bude to na nic.
,,Promiň,“ řekla jsem šeptem, rychlým tahem vsunula pinzetu kus do masa a trhla jsem ven. Ozval se řev.

Autor: RosalieHale, v rubrice: Povídky » Na pokračování