OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Božská střední - 6. kapitola



Božská střední - 6. kapitolaŽe má Persefona na Háda vztek, je slabé slovo. Přesto se objeví taková malá útěcha v podobě poloboha. Jaký bude Persefoně připadat a co bude ve zlatém svitku, který přinese pro ní amorek?

Příjemné čtení :)

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

 

6. kapitola - Útěcha v podobě poloboha

„Persefono!“

Naléhavý hlas a rychlé kroky se ke mně přibližovaly. Věděla jsem, že za mnou vyběhl ze třídy, ale nezastavovala jsem se. Jen jsem se rychle otočila, abych zjistila, jak daleko ode mě je.

Právě jsem byla skoro na konci té děsivě pekelné chodby, kterou jsem prošla i před vyučováním. Hádes stál asi v její polovině, v očích nešťastný a naléhavý výraz, který mě skoro nutil se zastavit. Jenže slabou vůli neměla - rozeběhla jsem se ještě víc, abych z dosahu jeho pohledu zmizela.

 

∞∞∞ 

 

Zatínala jsem v ruce pěsti a pořád vzpomínala na tu situaci. Udělal to schválně? Schválně udělal tohle divadlo, aby mě vyprovokoval? Musel vědět, že se neudržím. Ne, pokud jde o citlivou stránku a duši člověka. Dokonce mrtvého člověka.

Přeci ho přiměl, aby si vybral! Tak proč, když se rozhodl pro nebe, přiměl ho jít do pekla? Nezasloužil si to. Žádná duše si nezaslouží žít hříšný život i po životě. Každá duše má přeci nárok žít nový a šťastný život. Oprostit se od chyb, které předtím vykonal.

Tak proč? Proč mě nutil, abych viděla jeho špinavou hru, kterou klamal všechny duše? Nedivím se, že ráj už ani neexistuje. Díky Hádovi ne.

Slzy mi stále tekly proudem a hrudník se mi zlostí zvedal. Kdyby stál přede mnou, věděla jsem, že bych dokázala na místě boha podsvětí zabít. Na chvíli mě proto napadla děsivá myšlenka: Mám se vrátit a rozbít mu hubu? Ne, takové hříšné myšlenky si ponechám, až do doby, kdy tahle situace bude nejvhodnější.

Svírala jsem svůj vak a dívala se do země. No, spíš do prostoru pode mnou. Ačkoliv jsem nemohla spadnout, věděla jsem, že kdybych hodně popudila moje botky, určitě by si daly říct. Sebevražda by byla krásná věc. Alespoň v tuhle chvíli. Nemusela bych se každý den dívat do Hádových očí a přemýšlet, co za jeho chováním a vstřícností vůči těmhle úžasným předmětům stojí.

Přepadla mě další vlna slz a já brečela jak želva. Bylo mi jedno, jestli mě někdo pozoruje. I kdyby to byl můj otec. Jen ať vidí, jak je jeho nejmilejší dcera z toho ztrápená!

Žuch!

„Bacha!“

„Au.“

To „au“ bylo ode mě a to „bacha“ od kluka, který stál přede mnou.

Pane - bože.

Kluk, který se zjevil přede mnou, přímo vystihoval představu o bohovi. Muselo mu být jen o pár let víc než mě. Pravidelný obličej, svalnatá sportovní postava, hnědé vlasy v jemném rozcuchu, úzké rty, které přímo vybízely k polibku a silné obočí, které zdůrazňovalo nádherně tmavě modré oči podél okrajů a u zorniček oranžovohnědé zbarvení, mi dokázalo pěkně rozechvět nohy.

Vznášela jsem se a hleděla na něj s posvátnou úctou. Až teprve jeho starostlivý výraz mě dokázal probudit ze snění.

„Promiň - co jsi říkal?“

„Ještě nic, vlastně jen - bacha. Ale bylo už pozdě,“ zasmál se tím nejkrásnějším mužným zvonivým smíchem, který člověka úplně okouzloval.

Nevím proč, ale musela jsem se smát taky. Možná mě okouzlil natolik, že jsem prostě byla jak omámená.

„No jo, jsem trochu… nešikovná,“ zrudla jsem.

„Ani ne,“ zakřenil se, „byla to moje chyba.“

Usmála jsem se, ale dál to nekomentovala. Prostě jsem nechtěla s takovým krásným stvořením se více hádat.

„Jsem Adonidas, ale všichni mi říkají Adonide.“

„Persefona,“ odpověděla jsem a on jen udiveně vykulil oči.

„Persefona?“ zopakoval. „Ta Persefona? Dcera Dia a Deméter?“

„Jo, přesně ta,“ povzdychla jsem si. Malinko jsem se zarazila, protože jsem věděla, že tolik známá nejsem. A ještě více mě překvapilo, že mě zná takový fešák, kterého vlastně ani já neznám.

„Jsem syn Myrrhy a Poseidona,“ odpověděl, když jsem se zájmem na něj dívala.

Vykulila jsem oči. „Ty jsi polobůh?“

„Už to tak bude,“ usmál se.

„Ale co děláš na Olympu? Myslela jsem, že Zeus zakázal přístup polobohům na Olymp.“

„A přitom jsem tu. Já vím, jenže Poseidon, jako jeden z trojky si prosadil svou. Nezdržím se tu dlouho. Možná na pár měsíců. Vyrůstal jsem vlastně na povrchu.“

„Páni - jaký je svět lidí? Jsou jiní než my? Mají stejné zvyky?“

„Divila by ses, jak jsou jiní,“ zasmál se Adonid. „V některých věcech se však nedá říct, že by byly kladné. V mnohých jsou i horší než vy.“

Zachvěla jsem se, ale nevím, jestli to bylo po faktech o lidech nebo po tom, co se na mě Adonid zadíval takovým svůdným pohledem. Líbilo se mi to.

„Není ti zima?“ zeptal se mě a začal si svlékat mikinu, kterou měl přehozené přes sportovní tričko.

„Díky,“ usmála jsem se a nenápadně si k mikině přičichla. Vůně kávy a pánské kolínské. Hm, tak dneska zřejmě usnu jako mimino.

„Mimochodem - nestalo se ti předtím něco? Vypadá to, jako bys ronila krokodýlí slzy. Klidně pověz jestli ti někdo něco udělal. Pro mě bude hračka dát mu pěstí.“ Adonid udělal výpadek, jako když boxuje, čímž mě rozesmál.

O tom nepochybuju.

„To je na dlouhé povídání,“ usmála jsem se smutně.

„Chceš doprovodit domů?“

„Ty bys - doopravdy?“

Adonid přikývl, jako by to byla samozřejmost a vzal mě kolem ramen, čímž si ode mě vysloužil souhlasné mručení a motýlky v břiše.

„Super kecky,“ zazubil se na mě, když jsme letěli směrem k mému domu.

„Co - tyhle? To jsou takový blbý boty, co měly připomínat pravý lítací.“

Adonid se zasmál a já se závistí jsem pozorovala jeho opravdu skvělé tenisky s pevnými křidýlky. Ne, já musím mít vždy ty nejtenčí křidýlka, abych mohla sletět na zem.

Od svých bot jsem si vysloužila menší zakopnutí, tak jsem jim slibovala, že až doletím domů, určitě je utopím ve vodě.

Čím víc jsme se blížili k mému domu, tím jsem si víc prohlížela, jak vlastně vypadá hora Olymp doopravdy. Dřív jsem si takové věci nevšimla, ale až teď jsem si uvědomila, jak dokonalá je doopravdy.

Na samotném vrcholku Olympu se nacházel Diův hlavní chrám, jehož střecha byla pozlacená a v poledním slunci zářila jako samotné slunce. Pod Diovým chrámem se nacházely hlavní budovy hlavně škola a Amorkův chrám pošty, kterému vládl Hermés (hlavní posel bohů).

Čím víc se hora svažovala, tím víc přibývalo domů, které vlastnili bohové a ubývaly budovy, které byly veřejné. Vily, ve kterých bydleli bohové, měli vlastní obrovskou terasu, některé vlastnili bazén nebo vířivku (my) a obrovská skleněná okna.

Zařízení domu bylo většinou jednoduché a podobně jako ve škole a v ostatních budovách, nacházely se zde jen některé materiály - hlavně zlato a mramor. My s mamkou měli kuchyň z bílého dřeva a nerezu. Co se týče našeho vkusu - vedly jsme si svou a ačkoliv jsme se nechtěly příliš lišit od ostatních bohů, běžná domácnost ostatních vypadala podobně jako naše, akorát by se dalo říct, že byla malinko jednodušší.

Můj pokoj jsem milovala ze všeho nejvíc. V podstatě to byla obrovská postel s nebesy, mnoha polštáři a baldachýnem nad hlavou. Jako tapetu jsem zvolila sloupy, které byly od sebe tři metry vzdálené, mezi nimi byly mraky a horní část zdi zdobily zlaté ornamenty. Sama jsem na tapetě pracovala, máma mi jí pomáhala namalovat a já si jí navrhla.

Jo a abych nezapomněla zmínit i střed hory Olymp. Olymp jako hora neměl jen terasovité stupínky s vilami, ale měl samotné centrum - přímo uvnitř hory se nacházely restaurace, obchody a i některé historické památky. Spíš se ale střed hory dal pokládat jako místo zábavy, než jako místo kultury. Celou horou napříč od země až po vrchol jezdil výtah, který měl přes tisíc pater a dokázal nabrat neuvěřitelných rychlostí.

Věřte, že nepřeháním, když se tam nacházely i pytlíky na zvracení.

S Adonidem jsme za tu chvíli dospěli k mému domu, přistáli jsme na terase a chvíli bylo mezi námi ticho, které prolomil až můj hlas.

„Moc se omlouvám, ještě jednou promiň.“

„Za co?“ podivil se Adonid.

Nejistě jsem přešlapovala na místě a hryzala se do rtu. „Že jsem do tebe vrazila, měla jsem… měla jsem dávat větší pozor.“

„To se stává, ani si neumíš představit jaký to je, jít po ránu v Londýně do metra. Tam je srážka s druhým člověkem jako vyhnout se někomu tady. Čili - úplně normální.“

Zasmála jsem se a živě jsem si tu situaci představila. Pak mi došlo, co to vlastně řekl. „Tys byl v Londýně? A jaký je Buckinghamský palác? A co královna? Viděl jsi ji? Nebo ta „okurka“ co teď postavili - slyšela jsem, že sahá do třetiny Eiffelovky. Je to pravda?“

Adonid se smál ještě dlouho potom, co jsem na něj vychrlila proud otázek. Když přestal utíral si slzy, ale bylo na něm vidět, že ho to zaujalo. „V Londýně jsem dokonce bydlel, teď jsme se s mamkou přestěhovali do Řecka. Vzpomínky na tátu se jí vrátili a navíc si dávali tajná dostaveníčka. Proč si asi myslíš, že jsem tady?“ Mrzutě se zadíval někam do dálky. Pak stočil pohled na mě a znovu se usmál. „A co se týče otázek o Londýně, vezmu tě tam. Poznáš vše na vlastní oči, co ty na to?“

Dojalo mě, jak nadšeně povídal o svých cestách a plánech. Nejraději bych mu skočila kolem krku, kývala hlavou a nechala se jím klidně unést hned. Jenže „boží zákony“ mi to jaksi zabránily. „Nemůžu, je mi sedmnáct a jedině po osmnáctých narozeninách můžu sestoupit na zem. A to mě čeká až jednadvacátého prosince.“

„Tak pozdě?“ zklamaně svěsil ramena Adonid. „Aha.“

Dala jsem svojí ruku na jeho a přiměla, aby se mi koukl do očí. „Myslím, že máme dost času, abychom si ještě o všem popovídali, než se vrátíš zpět, ne?“

Adonid se usmál a přiblížil se ke mně. Polilo mě horko a podlamovala se mi kolena. Tak je to tady. První polibek. A vzápětí mě napadlo: Nepáchne mi z pusy? Vypadám stejně přitažlivě jako on? No, to asi ne…  

Cítila jsem dech na jeho tváři a ústa, která se přibližovala k těm mým. Zavřela jsem oči a čekala na dotek našich rtů. Nic se nestalo. Počkala jsem asi deset vteřin a pak otevřela oči. Adonid se díval někam za mě a rty měl těsně u mého ucha. Vzápětí promluvil: „Ehm, Persefono, nechci nic říkat, ale zdá se mi, jako by nás někdo pozoroval.“

Otočila jsem se a podívala se do okna, kde se mihla jedna záclona. Stačila jsem postřehnout obličej mámy.

„Jo, to je jen… máma.“

Adonid se zasmál a zřejmě si neuvědomil, jak moc jsem zklamaná. „Aha a já myslel, že to je nějaký špeh nebo vetřelec.“

Zasmála jsem se a znělo to spíš zoufale, než upřímně. „Tak ahoj, zase někdy.“

Otočila jsem se a vykročila směrem k domu. Zarazil mě ale Adonidův hlas: „Persefono?“

Stál těsně za mnou a nervózně přešlapoval z nohy na nohu. Tak přeci jen nezapomněl! Chce mě políbit, ale chtěl si to nechat, až nás nebude pozorovat mamka!

Nasadila jsem svůdný úsměv a přešla k němu. „Ano?“

„Ehm, no, víš… máš mojí mikinu.“

Naděje ohledně krásného romantického zážitku s první pusou, praskly jako bubliny. Myslím, že větší zklamání jsem na sobě snad dát ani nemohla, ale zdálo se, že Adonid si toho vůbec nevšiml…

„Jo, jasně, promiň.“ Sundala jsem si mikinu a podala mu jí.

„Tak někdy příště, ahoj.“ Vzlítl, zamával mi a zmizel.

Mohutně jsem si povzdechla a vešla do domu. Přivítala mě máma s nervózním úsměvem na rtech. „Persefono, zlato - kdo to byl?“

Obrátila jsem oči v sloup a stroze odpověděla: „Adonid - syn Myrrhy a Poseidona.“

„Polobůh?“ vyjekla mamka a dala si ruku před pusu.

Zmateně jsem se na ní podívala. „No a?“

Mamka přešla ke mně a nejistě odpověděla: „No, říkala jsem si, že máš kdyžtak nárok na lepší.“

„Jak na lepší? Co by si holka v mým věku víc přála?“

„Někoho staršího a zkušenějšího?“ zkusila nadhodit mamka.

„Jo jasně, třeba někoho, jako táta, viď?“ pronesla jsem.

„Třeba,“ zasmála se nervózně mamka a pozorovala mě, jak si dělám džus.

„Jaký byl den ve škole?“

Přestala jsem pít, a protože jsem byla otočená k lince zády, nemohla vidět, jak jsem bolestě zamrkala. „Bylo to… fajn.“

„Vážně? Vidíš já ti to říkala! Tak to se mi ulevilo.“

Víc jsem nechtěla říct, tak míso toho jsem zahnala slzy a usmála se na mamku. „Je něco dobrého k obědu?“

„V lednici je kuře, ale trochu jsem zmatená. Myslela jsem, že vám v jídelně vaří líp.“

Sakra! Tak na to jsem fakt zapomněla! Utekla jsem a ani si nedošla na oběd. Skoro jsem vyprskla džus, jak jsem se vyděsila.

„Jo, jen… dneska byl špenát. No, moc jsem se toho nedotkla.“

Mamka chápavě přikývla, vyndala kuře s bramborem, nandala mi vše i s džusem na tác a zeptala se: „Chceš si to odnést nahoru?“

 

∞∞∞ 

 

Probudily mě hlasy ze zdola.

Trhaně jsem se probudila a málem převrhla tác, který ležel u mě na posteli. Podívala jsem se na budík. 18:32? To jako vážně?

Podívala jsem se z okna, abych uvěřila, že se mi to nezdá a setkala jsem se akorát s jasným zapadajícím slunečním světlem.

No tě pic.

Šla jsem na chodbu a pomalu sešla ze schodů, abych se podívala, co se děje.

„Říkám, že spí, tak jí nebuď!“

„A já říkám, že ten svitek nemůžu dát vám, ale jen adresátovi a to je jen - Á, slečno Persefono, pro vás.“

Mamka se lekla a otočila se směrem ke mně. U dveří stál malý amorek, který svíral v ruce zlatý svitek, který se používal opravdu při vzácných příležitostech. Takové mohly být - vyznání lásky, povolání k otci, důležitý vzkaz nebo poprava. No, to poslední snad ne…

Amorek ke mně přiletěl, posvátně mi svitek předal, uklonil se a stále otevřenými dveřmi odletěl pryč. Když jsem svírala svitek v ruce a dívala se na něj, srdce mi bušilo v hrudi. Mohlo by to být od Adonida?

„Od koho to je?“ Ze snění mě probral hlas mamky, která se nepatrně mračila.

„Jak to mám vědět?“ zasmála jsem se, protože jsem věděla, že to bude od něj. A než se mamka stačila nadechnout, vyběhla jsem po schodech do pokoje a posadila se na postel. Zavřela jsem oči a pronesla krátkou a tichou motlitbu.

Pak jsem svitek rozložila a dychtivýma očima četla:

 

Drahá Persefono,

dnešní zážitek mi přímo rve srdce, když jsem viděl tvůj výraz. Rád bych se s tebou sešel a vše ti ochotně vysvětlil. Budu čekat v 19:00 v restauraci U Třech čarodějnic.

Budu se těšit

Hádes

           

Srdce mi přestalo bít a já odtrhla oči od svitku. Zklamaně jsem se zadívala na hodiny a znovu na svitek. Odhodila jsem ho a běžela ke skříni.

Přeci nemůžu jít ke Třem čarodějnicím jako otrhanec!


Především chci moc poděkovat za milé a pěkné komentáře, které jste mi tu nechali, moc mě to potěšilo :) ♥ Dodává mi to sílu psát v Božské střední dál a vymýšlet, jak vlastně asi dopadne konec... :)

A za druhé vám chci k dnešnímu (pro mě velmi významnému dni :)) věnovat tuhle kapitolu - všem, kteří si jí čtou a baví je prožívat příběh Persefony spolu s ní... :)

V příští kapitole, jak vypovídá z této konec, se můžete těšit na večeři s Hádem a jeho "omlouvání."

Jo a abych nezapomněla na to nejdůležitěšjí - všechny hlavní postavy, které se v příběhu zatím objevily, jsou na mém shrnutí + fotky, jak si je asi představuju já ;)

Ještě jednou, moc děkuji :)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Božská střední - 6. kapitola:

13. beda
10.08.2016 [13:29]

úžasné prostě bomba Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. Inugirl přispěvatel
08.07.2015 [11:38]

InugirlJupíííí to se mi to líbí :-) Už vidím jak ji to Hádes vysvětlí:-)

11. Arminka přispěvatel
10.08.2014 [10:24]

ArminkaMě x mně

10. Arminka přispěvatel
10.08.2014 [1:41]

ArminkaVer: opravuješ gramatickou chybu, ale dopustila ses jí přitom taky Emoticon

9. Carol1122 přispěvatel
30.08.2013 [8:05]

Carol1122superduper12: Především ti děkuji za komentář Emoticon Jsem moc ráda, když si každý nový přečte mojí povídku, takže mě to doopravdy potěšilo Emoticon
Co se týče oblíbené mytologické postavy... abych to tak zhodnotila - řeckou mytologii jsem měla vždy ráda tak celkově a nikdy mě nenapadlo přemýšlet, kdo je moje nejoblíbenější postava. Až někdy na jaře mě napadlo, že by bylo zajímavé napsat příběh, který bude na tohle téma. Jen jsem nevěděla z jakého pohledu a vůbec o čem. Hlavně jsem si řekla, že těch knih o mytologii, co byly vydané není tolik, takže jeden z důvodů byl to. Nejdřív jsem si myslela, že napíšu příběh o nějakém polobohovi, který bude výjimečný mezi bohy... jenomže - např. Percy Jackson Emoticon
Ale pak jsem narazila na příběh Persefony a Háda. A musím říci, že mě vážně zaujal. Takže chápu, proč máš Háda rád Emoticon Ačkoliv se zdá být "zlý" je jiný než ostatní bohové a hlavně jak říkáš i ty - byl jí věrný a upřímně jí miloval. A to je podle mě na tom to nejhezčí Emoticon
A k tamtomu na začátku - to vysvětlení jsem tak trošku celé zjednodušila a upřímně - jak po sobě šly děti Krona za sebou - to jsem ani moc neřešila Emoticon ale jsem ráda, že jsem se od tebe poučila - přesto jak říkáš, příběh si trošku poupravuju (ostatně to poznáš i v dalších kapitolách Emoticon)
Děkuju Emoticon

8. superduper12
29.08.2013 [21:08]

Ináč predtým som si všimol že si napísala že bol Hádes menší od Dia aj keď to tak trošku nie je pravda, Hádes bol najstarší Kronov syn, ktorého zožral Kronos ako prvého a Zeus bol zas najmladší zo všetkých Emoticon Emoticon , nežeby ma to škrelo ale to mi asi z celého toho najviac udrelo do očí Emoticon i keď je pravda že viacej vecí tu máš trošku inak tak radšej sa nechám viesť Emoticon Emoticon .

7. superduper12
29.08.2013 [21:03]

No, včera som prečítal neskoro večer prvú kapitolu a dnes som sa pustil pokračovať Emoticon . Akože super Emoticon Emoticon Emoticon , hlavne príbeh ktorý si sa rozhodla vyrozprávať, tak trošklu prerozprávať Emoticon Emoticon . Ale bacaha! Emoticon Hádes je môj najobľúbenejší boh Emoticon Emoticon Emoticon a vždy sa mi páčil jeho vzťah s Persefonou, kedže to mi prišla ako jediná úprimná láska v celej gréckej mitológii Emoticon Emoticon Emoticon . Takže rozhodne sa teším ako s tým celým budeš pokračovať Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon .

6. Carol1122 přispěvatel
28.08.2013 [16:11]

Carol1122evuska: Děkuju moc Emoticon "Pane - bože" používám sama dost často, takže se tenhle výraz v mých povídkách vyskytne taky hodněkrát Emoticon
A na Háda se v příští kapitole určitě těšte Emoticon Emoticon

5. Carol1122 přispěvatel
25.08.2013 [21:39]

Carol1122AlexaFeratu: To se teprve ještě ukáže Emoticon. Oproti tomu co se stane, byla tohle jen maličkost Emoticon Moc děkuju Emoticon
angi: Však to píšu pro vás Emoticon Emoticon Nemáš zač Emoticon
:): Strašně moc děkuju Emoticon
3eri: Děkuju mnohokrát, moc jsi mě potěšila Emoticon Snad vás potěšením příští kapitolou Emoticon Emoticon Emoticon

4. 3eri
23.08.2013 [21:45]

Luxusní dílek...super povídka...jen tak dál Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!