OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Blodyn 12. kapitola

Blodyn nedokáže se svými výlety přestat. Ví co je on zač, co dokáže, ale přesto se za ním opět vydá. Zabředá do toho hlouběji a hlouběji - a jemu to přesto nestačí. Chtěl by se jí doknout, cítit její přítomnost na vlastní kůži.

13.01.2011 (20:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 2434×

 

„Blodyn?“ Zašeptal najednou napjatě.

Překvapeně zamrkala. Něco v jeho tónu hlasu ji přikovalo na místě.

„Chtěl bych se tě dotknout.“

Varovné světýlko uvnitř hlasy se jí poplašně rozblikalo. Ucouvla o krok zpátky. Byl to až příliš velký risk. Pochopil to, když uhnula pohledem jinam.

Jen přikývl. Něco mu bránilo ji do čehokoliv nutit.

Obešla křeslo a položila polštář na stolek vedle. Nedokázala se mu podívat do tváře. Mihla se okolo něj tak rychle, že ji sotva postřehl. Zůstal zírat k oknu, kde se mu opět ztratila. Jen na holé paži stále cítil zvláštní pocit, jak mu po ní přejelo něco teplého a hebkého...

---

 

 

12. kapitola

Ruku v ruce

 

Blodyn po návratu přemýšlela, že to začíná zacházet až příliš daleko. Děsilo ji to. Věděla co je zač, proto mu stále říkala netvore, ale začínala mu věřit. I přes to všechno co o nich věděla, přestávala se ho bát.

Podívala se na svoji dlaň. Stále si dokázala přesně vybavit ten pocit, kdy se jo dotkla. Bylo to jen na okamžik, ale zaryl se jí do paměti. Měl chladnou pevnou kůži pokrytou na předloktí spletí chloupků. Polechtaly jí v dlani.

Stále naléhavěji se v ní ozýval varovný hlas a ona věděla, že má pravdu. Další den však sáhla po truhlici znovu.

 

Stále znovu musela obdivovat, jak jediný muž dokáže zaplnit tak velkou postel. Pobaveně ho sledovala, jak byl roztažený po celé její šíři. Paže a nohy rozhozené, jako by si ji chtěl naprosto přivlastnit. Po chvíli se však začala nudit. Vyskočila na okraj postele a posadila se. Zády se pohodlně opřela o jeden ze sloupků.

„Budeš spát ještě dlouho?“ zeptala se do ticha pokoje.

Nadějně naklonila hlavu, když se mu nakrabatilo čelo. Aniž by otevřel oči, zašmátral rukou vedle sebe. Blodyn překvapeně zamrkala, když popadl velký polštář a připlácl si ho na hlavu. Těžkou paži nechal ležet ještě na něm.

Naklonila se na stranu. Pod polštářem ještě zůstávala malá mezera. Nakoukla do ní. Oči měl pevně zavřené a rty pootevřené, jak mu jimi pravidelně proudil dech. Najednou jí připadal neuvěřitelně roztomilý, jako velké neohrabané zvířátko.

Potutelně se natáhla a špičkou nohy se lehce dotkla jeho obrovské šlápoty. Okamžitě ji stáhla zase zpátky. Bylo to však naprosto bez odezvy. S pohledem stále upřeným pod polštář se znovu natáhla. Palcem nohy mu zabubnovala na chodidlo.

Okamžitě nohu stáhla. Upřelo se na ni jedno zmatené šedé oko.

Trochu nadzvedl polštář, takže uviděla o kousek víc z jeho tváře.

„Zdálo se mi to, nebo do mě opravdu šťoucháš nohou?“ zeptal se ještě spánkem zastřeným hlasem, aby si v tom udělal jasno.

Prudce několikrát přikývla a na tváři se jí objevil potutelný úsměv.

„To jsem to dopracoval,“ zavrtěl hlavou. „Nevyspalej, zřejmě už blázen a ještě si do mě dloubá takový vyžle.“

Pobaveně jej sledovala, jak si sedl a opřel se o čelo postele.

„Nevyspalý?“ zamrkala v hraném údivu.

„Jo,“ zamračil se. „Vždycky když se mi o tobě zdá, tak jsem večer hrozně utahaný.“ Pak se však zaujatě naklonil dopředu a opřel si loket o pokrčené koleno. „Jedno by mě ale zajímalo. Vážně jsi se mě včera dotkla, nebo mě jen šálily smysly?“

Napnutě čekal na odpověď. Marně. Blodyn sklopila hlavu a zahleděla se stranou.

„Bylo to zvláštní...“ zamumlal při té vzpomínce.

„A co když ano?“ zašeptala.

Usmál se.

„Tak by mi bylo líto, že to bylo jen tak krátce.“

Podívala se na něj. Jeho pohled se na ni žádostivě upíral. Začala se v té šedi topit. Nebyla si náhle schopná uvědomit co se tu vlastně děje. Vnímala jen tu prosbu v jeho očích...

„Neublížíš mi?“

Zavrtěl hlavou.

„Slibuješ?“ Potřebovala jistotu.

„Nikdy ti neublížím,“ vyslovil nahlas, aby mu uvěřila.

Se zaváháním k němu pomalu natáhla paži. Sledoval její pohyb a chvíli nevěřil, že to opravdu udělala. Pak po ní sáhl. Natáhl se a položil jí svou ruku pod tu její. Očima ještě stále visel na její tváři a pohledu králíčka lapeného v ostré záři světla.

Teprve až teplo na jeho dlani ho donutilo pohlédnout dolů. Oproti jeho ruce ji měla tak malou a drobnou... Ztrácela se v ní. Stachem se jí dlaň mírně chvěla a jeho ten drobounký pohyb šimral.

Pomalu zvedl palec a přejel jí po hřbetu ruky. Musela být jen sen, protože nic nedokázalo být tak jemného. Jako by snad ani nic nedržel, jak ji měla lehoučkou. Bříškem palce přejížděl po její teplé pokožce.

S ulehčením postřehl, že její třes polevoval. Jen tiše seděla a pozorovala jejich spojené ruce. Přivřela oči, aby mohla lépe vnímat ten dotek. Neděsil. Na tak velkou dlaň se jí jí dotýkal neskutečně opatrně. Vnímala tak jeho o něco chladnější kůži, která byla místy trochu hrubá. Přelétla po jeho dlani pohledem, po drobných mozolech.

Ona měla jemňoučkou ručku, ale ta jeho jí připadala fascinující. Chvíli se odhodlávala, ale pak, aniž by k němu vzhlédla, se po ní natáhla i druhou rukou. Sevřela jeho velkou v těch svých a obrátila hřbetem vzhůru.

Zkoumavě prsty přejížděla po vystouplých kloubech a jednotlivých prstech. Opatrně se dotkla steré vystouplé jizvy, která se mu táhla po zápěstí. Jeho ruka jako by dokázala vyprávět. Byly na ní poznat známky tvrdé práce a pozůstatky po zraněních.

Tohle jí však nestačilo. Jednou rukou popojela výš po jeho zápěstí a zabořila tak drobné prsty do tmavých chloupků na předloktí. Bylo to jako jemná srst. Přejela v nich prsty...

Celou dobu se ani nepohnul. Líbil se mu její teplý dotek a ještě víc ten zaujatý výraz v její tváři. Až po dlouhé chvíli ticha k němu vzhlédla. Střetla se s jeho pohledem. Po tvářích se jí rozlil ruměnec, když si uvědomila, co tu dělá. Okamžitě stáhla ruce zpět.

To se mu však nelíbilo. Okamžitě po jedné chňapl. Se zajíknutím sebou cukla, když se jeho prsty ovinuly okolo jejího zápěstí. Bylo v něm pevně sevřené, ale nebolelo. Jen jí nedovolovalo ruku stáhnout. Chvíli se vzpouzela, než to vzdala.

„Jsi podlý, lstivý a zákeřný,“ zasyčela mu do tváře.

Držíc ji jemně za zápěstí se natáhl na postel kousek od ní. Hlavu si podepřel dlaní a převalený na bok se tomu jen zasmál.

„A ty si panovačná, drzá a škodolibá.“

Jen opatrně povoloval své sevření, aby mu jej hned nevyškubla a začal si pohrávat s jejími drobnými prsty. Přimhouřeným trucovitým pohledem ho sledovala, ale ruku nestáhla.

 

Nakonec si nechal její ruku položeno jen v dlani. Blodyn sledovala, jak mu pomalu klesají víčka. Ještě párkrát s nimi odhodlaně cukl vzhůru ve snaze neusnout, ale bylo to marné. Bezvládně vedle ní zůstal ležet. Stáhla opatrně ruku, aby ho neprobudila a nedokázala si přitom odpustit drobné pohlazení jeho dlaně.

Došlo jí, že asi mluvil pravdu, když si stěžoval na nevyspání. Pod očima se mu lehce rýsovaly tmavší stíny. Necítila však žádnou vinu. Zasloužil si to! To jak po ní chňapl - málem se jí leknutím zastavilo srdce!

 

Zlobila se na něj ještě i ve svém pokoji, když ospale hleděla na tmavnoucí oblohu.

 

 

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Blodyn 12. kapitola:

Mayra: Romantiku? Hmmm, tak nevím jestli to co bude následovat se dá považovat ještě za romantiku...

mary: neboj, je to velkej kluk, on se z toho zase vykřeše (ale zabrat dostane pořádně)

Bella21: Tak to abych začala psát kratší kapitoly, aby se mi čtenáři neudusili těsně před koncem.

Lucie: Dobře omlouvám se za ten termín. Jestli tě to potěší, tak poovídka ještě není ani v polovině. Lepší? (ale s tou poklidnou atmosférou brzy šlus udělám)

No, mohla by mu dát malou chvilinku oddech a pak ase něco vyvíst, co?
mooooooooooooc krásný!!

Asi by ho vážně měla chudáka nechat vyspat...
A co to čtu dole ?!PÁR kapitol ?!Jenom ?!

Přečetla jsem to na jeden nádech... To bylo neuvěřitelný Prosím rychle další kapču

cudák nevyspalej, takhle se brzy sesype

Nadherne. Opet jsem mile prekvapena, ze tahle kapitola je jeste lepsi! Ach jo, ja tak zboznuju romantiku!:)

Lussy: Rozpouštění se ti výslovně zakazuje - ještě budeš muset přetrpět pár kapitol.

ajeje: nooo, být tam já a on vypadat tak jak jsem si ho ve své makovičce vytvořila, tak by spíše měl co dělat on aby nespadl

sa cudujem ze nespadla z tej postele
uzasna kapitola

Jé, to bylo krásné. Málem jsem se rozpustila...

Přidat komentář:

Nick:

Text: