OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Beauty and the Beast: Save Me VIII.

07.01.2016 (11:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 902×

0.8 PRIORITY

Ráno jsem si trochu pospala, protože v noci mi strašně dlouho trvalo, než jsem se ponořila do spánku. Hlavou mi vířilo nepřeberné množství myšlenek, které se mi nepřetržitě točily kolem Vincenta, Tori, Gabea, Tess, Heather a taky J.T.ho, takže mi dalo vskutku zabrat, než jsem je všechny utlumila. Ale podařilo se, a pak jsem celou noc spala klidně a nerušeně, jako by mě snad vůbec nic netížilo. No, a jako bych ani neměla poraněnou ruku.

Probudilo mě až halasné třesknutí dveří, když je kdosi velice neobratně zavřel. Budík na mobilu byl nefunkční, protože jsem měla telefon přes noc píchnutý na nabíječce, jelikož se mi předtím vybil až do bezvědomí. Po zapnutí se mi tam objevily tři nepřijaté hovory od Tess. Musím jí pak zavolat, až budu mít volnou chvilku! Onen vyrušitel byl zajisté Gabe a třísknul s těmi dveřmi určitě naschvál. Nebýt jeho, tak možná i vstanu aspoň s trochu dobrou náladou, ale díky němu jsem byla již od probuzení otrávená. Donutila jsem se vysoukat z postele, ale za Gabem jsem se nechystala. Byla jsem na něj pořád rozzlobená za to, co včera provedl Tess, a za to, jak mi okázale hrozil, že mi jakkoliv zabrání se s Vincentem sblížit. Jako lusknutím prstu, ergo návratem Vincenta, se z něj stal úplně jiný typ přítele. Takový, se kterým bych nikdy nebyla, kdyby se takhle projevoval již od počátku. Skutečně mě na něj mrzelo, že si mnou a naším vztahem byl tak málo jistý, a že Vincenta považoval za svého soupeře. Na druhou stanu jsem plně chápala jeho podněty a těžko jsem mu je vymlouvala, protože jsem sama přesně nevěděla, co pro mě Vincent momentálně znamenal. Zcela jistě to ale nebylo to, nad čím se Gabe soužil. Moje emoce byly mnohem komplikovanější…

S Gabem jsem se střetla v chodbě, která vedla do různých místností za centrální části bytu. Vůbec jsem na jeho přítomnost nereagovala, protože jsem mu chtěla dát najevo, že z ní nejsem nikterak nadšená. Poté, co on svými včerejšími neomluvitelnými skutky opět zamíchal kartami, jsem se cítila být v právu tentokrát já. Měla jsem oprávnění na něj být naštvaná a podle toho se i chovat. Jistěže jsem nemínila tropit nějaké teatrální scény, ale přemáhat se a předstírat, jako že se nic nestalo, pouze proto, že tuhle situaci jsem tak nějak způsobila sama, když jsem mu Vincentův návrat zamlčela, to jsem v plánu opravdu neměla. Každý děláme svá vlastní rozhodnutí i přes nevyhnutelné důsledky, a je na tom druhém, aby se s nimi nějak rozumně vypořádal, v čemž Gabe jaksi fatálně selhal.  

„Dobrý ráno,“ zabručel rozmrzele, jak mi i on dal znát, že není nijak odvázaný z toho, že tu musí být. Pravděpodobně si šel pro nový oblek, aby nebyl v jednom a tomtéž dva dny po sobě. Na tohle si Gabe velice potrpěl. V duchu jsem si povolila uzdu své dětinské části osobnosti a přezíravě jsem mu na to odpověděla něco v tom smyslu, že dobrý je za tři a tohle je tak nanejvýš ucházející…

„Ahoj,“ houkla jsem mu nazpátek z pouhé zdvořilosti, ale víc pozornosti jsem mu nevěnovala. On zaplul do šatníku, jenž jsme přestavěli z Heathřina pokoje, ale místo pro hosty jsme tam nechali, no, a já jsem se schovala v koupelně, kde jsem provedla všechny možné ranní rituály, které mě jen napadly. Hlavně abych se mu co nejúčinněji vyhnula. Bohužel mi to nevyšlo, protože on se nečekaně zaseknul u svého notebooku, se kterým seděl na barové židličce u kuchyňského ostrůvku, a na kterém hledal kdoví co. Dost možná průhledná záminka se tu zdržet, aby se mnou mohl rádoby nenuceně mluvit, na což bych si i vsadila. Téměř neslyšně jsem kolem něj prošla obalená do huňatého županu a zamířila jsem si to k ledničce, jelikož jsem měla dále na svém úhybném programu vydatnou snídani.

„Poslyš, Gabe, včera večer jsem ti to už nestačila říct, že sem přijede Heather. Na těch několik týdnů tu bude, aby za mě mohla zaskočit v restauraci, dokud se tam nebudu moct vrátit,“ srozuměla jsem ho absolutně věcně a se skoro nezúčastněným tónem hlasu. U toho jsem si ze zásob v ledničce vybírala suroviny, ze kterých bych si vyrobila něco k snědku.

„Nestačila? Nebo jsi mi to zas schválně neřekla a říkáš mi to teď, abys mě akorát tak vytočila?“ zasyčel pobouřeně a vtom jsem ucítila jeho pronikavý pohled na svých zádech, když se jím do mě úplně zabodl.  

„Tobě vadí i moje vlastní sestra?“ otočila jsem se na něj s překvapeným ustrnutím a vrtěla jsem nad ním nechápavě hlavou. Nepochybovala jsem o tom, že tuhle narážku vyslovil z ryzí provokace, protože na mě byl pořád naštvaný a asi byl i dotčený, takže kolem sebe schválně takhle neurvale kopal. 

„Nevadí mi, když přijede na víkend nebo prostě na pár dní, ale na šest týdnů?! Vždyť to tady s ní bude k nevydržení. Nemůže si pronajmout pokoj někde na hotelu třeba?“ stěžoval si neradostně a mezi očima se mu utvořila nespokojená vráska. No, a já jsem nad ním žasla čím dál víc. Opřela jsem se zády o hranu linky a založila jsem si ostentativně ruce v bok. Jak to, že si po tom všem ještě dovolí takhle vyskakovat si?!

„Já teda Heather nikde na hotelu spát nenechám! A jestli se ti nelíbí, že tu s námi bude, tak si najdi nějaký hotel sám, když už jsi to nakousl. Bydlet tady jen s ní bude určitě snesitelnější, než s tebou, jestli se dál hodláš chovat takhle,“ uzemnila jsem ho naprosto nekompromisně a zpříma jsem na něj pohlédla, aby věděl, že to myslím smrtelně vážně. Viditelně ho zaskočilo, že jsem se odvážila ho s takovou neústupností víceméně vyhodit z našeho společného bytu. Technicky vzato byl pořád můj a já ho akorát nechala k sobě nastěhovat. Na smlouvě pořád stálo pouze moje jméno, což bylo jedině plus vzhledem k nynějším okolnostem…

„Co to má jako znamenat?“ procedil skrz zuby pohoršeně a jeho oči pojaly takového zlověstného rázu, že mi okamžitě došlo, že se tu schyluje k další hádce. Na tu jsem ovšem neměla ani v nejmenším chuť, takže jsem si mínila za každou cenu zachovat chladnou hlavu, v čemž jsem vlastně již na rozdíl od Gabea uspěla.

„Slyšel jsi dobře! Znamená to přesně to, co říkám. Nechci, aby tu bylo dusno, když tu bude Heather, natož potom nějaké hádky,“ objasnila jsem mu odměřeně a vrátila jsem se k vybírání něčeho k zaskousnutí. Že jsem byla totálně bez nálady, se ukázalo i tím, jak jsem si v ledničce nemohla zhola nic vybrat, a to byla dost slušně zásobená. Nakonec jsem vytáhla jenom nízkotučné mléko, abych si do něj nasypala nějaké křupavé cereálie, a to dilema konečně utnula.

„Proč bychom se měli hádat? Vždyť už mezi sebou máme jasno, ne? Ty chceš Vincentovi za každou cenu pomoct a já ti v tom chci za každou cenu zabránit,“ shrnul výstižně stav nynějšího řádu věcí a při tom ledabyle pokrčil rameny, jako by s tím byl smířený kdoví jak dlouho. Gabe to neuvěřitelně přeháněl, a tím mě pěkně dožíral. Jsme přeci dospělí lidé, tak proč se podle toho nechová? Připomíná mi spíš žárlivého, hormony zmoženého pubescenta, jenž nedůvěřuje svojí přítelkyni, kterou z něčeho podezřívá.

„Myslela jsem, že tohle byly jen včerejší opilecký žvásty,“ rýpla jsem si do něj jízlivě a mezitím jsem si ze skříňky vyndala misku, do níž jsem do její poloviny nalila mléko.

„Mohly být, kdybys mi na rovinu neřekla, že tě od záchrany Vincenta nic nezastaví. Ani náš vztah ne,“ argumentoval přezíravě a zaklapnul notebook, protože se na dočasnou práci přestal díky mně soustředit. Já jsem si zatím vyndala z jiné skříňky krabici s müsli, abych si několik gramů nasypala do mléka.

„No, mohl by, kdybys mi pořád nedokazoval, že v něj tak hrozně málo věříš,“ vrátila jsem mu to obratně s notnou dávkou hořkosti a jako poslední jsem si našla v příborníku lžíci, abych se mohla hned pustit do výživné snídaně, dokud jsou cereálie křupavé. Jakmile se nasáknou mlékem a do toho mléka se v podstatě rozpustí, tak už nespolknu ani sousto.   

„To tys s tím začala, když jsi mi Vincentův návrat zatajila,“ namítl mi pohotově a velice úsečně, jak tu vinu plně shazoval na mě, čehož už jsem od něj měla tak akorát po krk.

„Přestaň s tím, Gabe! Jsi pokrytec, jestli si tohle fakt myslíš! Přestaň to nalhávat jak mně, ale i sobě, protože mně je naprosto jasné, že bys takhle vyváděl, i kdybych ti to řekla hned! A vůbec… dozvěděl ses to druhý den, tak proč to pořád zdůrazňuješ?!“ vybouchla jsem vzteky, když jsem na něj prudce zvýšila hlas, až mu obočí vyletělo vysoko navrch čela.

„Protože nebýt toho vašeho stupidního průzkumu v sídle Windsorových, tak bys mi to zaručeně tajila dál! Já tady nejsem ten, kdo v náš vztah nevěří… To tys ho odepsala v ten okamžik, kdy se vrátil ten zmetek! Ani ses nad tím nezamyslela, co? To mě štve ze všeho nejvíc. Nedala jsi jednu jedinou šanci mně ani nám dvěma… Ale u něj to problém nebude, viď? Když si údajně na všechno vzpomněl. Ty mu to jako vážně žereš?! Tak moc ho chceš zpátky do svýho života, že uvěříš čemukoliv, co ti nakecá?!“ pustil se do mě zostra a absolutně nezastavitelně, že jsem na něj pouze zírala a snažila se vstřebat ten nával palčivých obvinění, jejichž výstižnost mě bezmála paralyzovala. Musela jsem se několikrát nadechnout, abych to rozdýchala a přiměla se k nějaké adekvátní odpovědi.

„Jenže já rozhodně vím, že na mě nic nehraje, Gabrieli. Já to vím! Hele, tohle nikam nevede… Já už se o tom dál bavit nechci. Nemá to význam, takže…“ umlkla jsem, poněvadž jsem netušila, jak mám tu větu dokončit. Jak ukončit tuhle debatu a jak ukončit tuhle složitou situaci. Byla jsem pořád nějak utlumená tím jeho bodrým proslovem, který na mě měl docela značný dopad. A tak jsem aspoň zkontrolovala svoje cereálie, protože jsem najednou nějak nevěděla, kam s očima, které se již v mléku pomaloučku rozpouštěly. Právě včas!

„Evidentně jsme se zasekli u toho, že ty se chceš znovu pokusit Vincenta spasit a já že ti v tom chci zabránit. Protože víš co? Zvířata spasit nejde! Možná se ti teď povede mu pomoct, ale pak přijde něco, kde tě Vincent zase zklame, protože jeho zvířecí podstata nad tou lidskou ho prostě přemůže. Tak to je a tak to bude… Jestli mu z DNA nevymažeš tu zvířecí část, tak mu nikdy nepomůžeš, aby mohl žít normální život, a ty nikdy nebudeš šťastná. To si asi taky neuvědomuješ, co? No nic, já jdu raději do práce… Zatím,“ navázal na můj neúplný monolog, který ještě rozvedl o další hlubokomyslné narážky, které se do mé mysli dravě zaklesly, aby ji mohly do budoucna protivně trýznit. Nevzmohla jsem se na žádné námitky, ale pouze na konsternované civění do jeho nerudné tváře, kterou mi vzápětí odepřel, když seskočil z barové židličky a nachystal se k odchodu. Jeho závěrečný proslov jsem nechala bez sebenepatrnější odezvy zejména proto, že jsem k tomu beztak neměla co říct. A kdybych mu náhodou protiřečila, akorát by to vypadalo, jako že Vincenta se zaslepeným umanutím hájím, o což jsem nestála. Gabe se během pár sekund odporoučel do víru velkoměsta a já jsem se aspoň přesunula k pohovce i s miskou cereálií, abych se konečně nasnídala. A při tom jsem zodpovědně přemítala nad tím vším, co se tu odehrálo za posledních osmačtyřicet hodin, abych se dopídila k nějakým definitivním úsudkům.

Po snídani jsem zavolala do práce s tím, že jsem za sebe sehnala záskok. Andersonová to kupodivu přijala velice vřele a v jejím hlase jsem nikde nezaslechla nějaký trpký podtón, s nímž se mnou běžně mluvila. Nikterak jsme si zdlouhavě nevykládaly, přesto mi ty necelé tři minuty stejně připadaly jako hotová věčnost. Pak jsem usedla před televizi k nějakému dokumentárnímu pořadu o asijské fauně, hodila jsem si při tom nohy nahoru a pytlík ledu na ruku. Dokument jsem beztak téměř nevnímala, spíše pouze jako kulisu, poněvadž jsem se vrhla mezi svoje myšlenkové pochody, které již nastartoval Gabe a jimž vlastně položil základy zejména on. Před očima mi přeběhl ještě jeden dokumentární snímek, zatímco jsem byla ponořená ve svých myšlenkách. Dovedlo mě z nich vyrušit až zvonění mého telefonu, skrz nějž se na mě dobývala moje sestřička.

„Ahoj, Heather! To už jsi v New Yorku?“ zdravila jsem ji vesele a rychle jsem zeslabila zvuk televize.

„Jasně, Cat. Zrovna jsem vystoupila z letadla, tak ti hned volám. Nevím, jaká bude doprava a za jak dlouho se mi podaří urvat si pro sebe taxi, ale co nevidět jsem u tebe doma, jo? Zatím mi můžeš udělat místo v nějaké skříni, protože s sebou táhnu čtyři kufry naprosto nezbytných věcí, které budu na těch pár týdnů potřebovat,“ navrhovala mi Heather s milým doporučením, abych sebe a svůj byt připravila na záplavu jejích všudypřítomných krámů. „A ještě mám trochu větší příruční zavazadlo!“ dodala vzápětí a rozverně se nad tím zachichotala. Už takhle jsem se zubila od ucha k uchu, protože Heather takhle pozitivně na lidi prostě působila, ale s jejím smíchem přišel i ten můj, a bylo to neskutečně osvěžující. Těšila jsem se na její návštěvu čím dál víc.

„Nejsem si jistá, jestli tu pro tvoje naprosto nezbytné věci najdu dostatek místa, ale pro tebe tu fleka teda rozhodně mám. Už se na tebe moc těším, Heather,“ utahovala jsem si z ní, protože jsem si celkem přesně uměla představit, jak tenhle byt bude vypadat pod náporem jejích nepostradatelných maličkosti. Doslova jako po výbuchu granátu, akorát bude všude samý kus oblečení nebo kosmetiky. Pro vyšší dobro jsem mínila obětovat svoji pořádkumilovnost. Hlavně když tu budu mít nějakou oporu a někoho, s kým si budu moct normálně, otevřeně popovídat, což je aktuálně velice naléhavé.

„No super. Taky se těším! Tak já končím, brzy jsem tam. Zatím, ségra,“ loučila se se mnou Heather rozpustile a v pozadí jsem slyšela kakofonický hlahol, jak vešla někam mezi četný dav spěchajících lidí. No, akorát ukončit náš rozhovor.

„Budu tě čekat. Zatím pa.“ A položila jsem to. Smartphone jsem ovšem ještě neodkládala stranou, jelikož mě napadlo zavolat Tess. Jistě, to jsem měla udělat už dávno, ale nějak jsem na to úplně zapomněla v tomhle blázinci, co mě neustále obklopuje, až mě skoro dusí. Takže jsem vytočila její číslo, které jsem měla neustále na rychlé volbě, a netrpělivě jsem čekala, až mi to zvedne. Měla jsem štěstí, protože mi to Tess po druhém pípnutí zvedla, jak byla díky své práci víceméně nepřetržitě na příjmu.

„No ahoj, Tess! Prosím tě, nezlob se na mě, že ti volám až teď, ale…  nějak jsem se k tomu vůbec nedostala. Gabe mi říkal, že byl včera u tebe kvůli tomu případu s Tori a… Naznačil mi, že tě v podstatě vydíral. J-já pořád nemůžu uvěřit tomu, že něco takového udělal. Vůbec ho teď nepoznávám…“ vychrlila jsem na Tess překotně, abych jí nedala prostor k tomu, že promluvila jako první. Obávala jsem se toho, aby na mě nebyla rozzlobená, takže jsem tomu jejímu prvotnímu uzmutí slova bleskově předešla a sama jsem se nejprve omluvila.

„Zdarec. No to je dost. Já jsem ti volala včera večer, ale tys byla nedostupná. Doufám, že jsi měla plno práce s tím, abys z něj vymlátila tu jeho nabubřelost! Ani nevíš, jak mě naštval. Sama bych mu v tu chvíli nejraději jednu napálila. Co má jako za problém?!“ spustila na mě taktéž poměrně horečně, jak se zjevně nemohla dočkat, až si se mnou o tom promluví. A taky ji asi tlačil čas, protože se v práci málokdy zastavila.

„Vybil se mi totiž mobil a zapnula jsem ho až ráno, víš… Popravdě, Tess, neměla jsem k tomu daleko. Gabriel to zatraceně přehnal. Jenomže ono se zdá, že to myslí fakticky vážně. Totiž… když včera přišel, tak měl trochu nakoupeno a mně pro změnu vyhrožoval s tím, že mě bude od Vincenta držet dál, jak jen bude v jeho silách. A ráno na tom pořád trval, takže to asi nebyl žádný opilecký úlet,“ přeformulovala jsem jí stručně obsah naší včerejší hádky, která vyústila v tenhle nepříjemný fakt.

„To kecáš! Tohle že si vážně dovolil? A co jsi mu na to jako řekla?“ podivovala nad tím nevěřícně a zaslechla jsem, jak si do telefonu starostlivě povzdechla.

„Že Vincentovi hodlám pomoct i přes jeho nesouhlas. Aniž bych tím samozřejmě nějak ohrozila tebe. Nechci riskovat, že by Gabe naplnil ty svoje výhružky, protože on je toho teď asi vážně schopný,“ zodpověděla jsem jí její otázku naprosto upřímně a v mém hlasu se odrazily stopy zbytkového rozezlení.

„Seš si teda fakt jistá, že mu pomůžeš? Když kvůli tomu Gabe takhle vyvádí? Může nám pěkně zavařit, i když spolu spolupracovat nebudeme, což je hodně na draka, protože v tomhle případu se nemůžu oficiálně šťourat, aniž by to nevzbudilo pozornost mezi policií i veřejností. Co budeme dělat? A co budeš dělat ty?“ postěžovala si bezradně a rozmrzele mi do telefonu tak podivně zamručela. Vyznělo to od ní spíš směšně, než nešťastně, ale do smíchu mi přesto nikterak nebylo.

„Vincent tu včera za mnou zase byl a přesvědčil mě, proč bych mu měla pomoct. A já to opravdu chci udělat, Tess. Nějak si poradíme s tím vyšetřováním, abychom Gabea obešli a tebe to nestálo funkci. S Tori to musíme vyřešit, co nejrychleji to půjde. Vincent mi říkal, že je v nemocnici s průstřelem stehna a že bude nějaký čas mimo, takže dáme hlavy dohromady a na něco přijdeme. Řekla bych, že je konečně čas dát J.T.mu vědět, že se Vincent vrátil,“ plánovala jsem si odhodlaně a snažila jsem se u toho namotivovat i Tess.

„To bych prosila. Chudák pořád neví, co se děje, a je docela těžký to před ním tajit,“ přitakala mi vděčně a bylo znát, že se jí značně ulevilo. Soucitně jsem se pro sebe pousmála a zandala jsem si pramen vlasů za ucho, aby mě nešimral v obličeji.

„Zvláštní, že za ním Vincent ještě nebyl. Nevím, co ho pořád drží. Přitom jsme o J.T.m spolu včera mluvili, tak jsem myslela, že se za ním potom třeba zastaví, ale… On prostě není ve své kůži,“ uvažovala jsem nahlas a naprosto bezvýsledně, protože jsem se dopracovala jenom k nepřínosnému konstatování.

„Nevadí, řeknu mu to sama. I o tom zavražděném páru, co má Tori na svědomí. Kdyby něco, tak se ti hned ozvu, jo? Buď na příjmu, Cat! Jestli je teď Tori mimo hru, tak musíme jednat. Když se něco šupne u tebe, tak mi dej taky okamžitě vědět, dobře? Hlavně ohledně Gabea, protože to je evidentně další problém, který se nám v téhle zvířecí záležitosti vyklubal,“ domlouvala mi decentně rozkazovačně, jak udělovala pokyny s tím svým typickým policejním zápalem. Nicméně, tohle je téměř jako zastara. Celá naše vyvedená partička se vrací, aby se vypořádala s jedním padouchem.

„Rozhodně, Tess. Neboj, budu tě o všem informovat. A jak ti vůbec je? Co hlava, dobrý?“ starala jsem se o její zdraví, ačkoliv jsem včera na vlastní uši slyšela, že žádný nález na mozku nemá.

„Jo, v pohodě. Vzala jsem si sice preventivně slabý prášek, ale jinak je mi fajn. A co ta tvoje naštípnutá ruka? Pořád máš to zápěstí nateklý?“ zajímala se i ona o moje zranění, což bylo již spíš ze zdvořilosti, ale i tak jsem se nad její péčí mírně pousmála.

„Ještě jo, ale poctivě leduju, tak snad si zítra dojdu pro ortézu. Mimochodem, sehnala jsem si do práce za sebe záskok. Přijede sem na těch pár týdnů Heather. Vlastně už tu bude co nevidět, protože mi před chvílí volala, že už přistála… No, a znáš ji. Neudržíme ji od toho všeho stranou,“ sdělila jsem jí mírně rozpačitě, jelikož jsem zatím nepomyslela nad tím, jestli je správné ji do toho všeho zatáhnout. Zatím jsem jí přeci nic konkrétního neřekla, takže ji z toho můžu nějak vynechat. Jenže je tu Gabe… Hm, takže jí budu muset říct, o co tu jde.

„A tys jí už něco řekla?“ následovala podněty mojí mysli, jenž jsem jí poskytla, nad čímž jsem se jen ušklíbla. S Heather nás spojuje to jakési sesterské intuitivní pouto, a s Tess jde zase o pracovní intuitivní pouto.

„Zatím nic, ale tohle před ní neutajím. Kvůli Gabeovi určitě ne,“ podotkla jsem a zprotiveně jsem si odfrkla, čemuž se pro změnu zlehka zasmála Tess.

„Však ona to není žádná křehotinka, kolem který se musí chodit po špičkách. Ty jo, Cat, já končím. Mám toho tady nad hlavu. Takže kdyby něco, volej, jo?“ připomněla mi důrazně a čekala na moje výslovné zapřísáhnutí.

„To máš pravdu. Jasně, Tess, na to se spolehni. Brzo si dáme zas vědět. Měj se,“ vrátila jsem jí tutéž upomínku.

„Si piš. Tak ahoj,“ zařekla se mi, fofrem se rozloučila a telefonát položila. S pobaveným úšklebkem jsem odložila mobil na konferenční stůl před sebe a opřela jsem se zpátky do měkoučké pohovky. Ovladačem, který jsem si odložila někam pod sebe, jsem zesílila zvuk televize, když jsem ho našla, a zadívala jsem se do nějakého dokumentu o znečišťování naší planety, abych si zkrátila to netrpělivé očekávání Heather. Do toho snímku jsem se ale zabrala natolik, že jsem úplně přestala vnímat čas, takže jsem nakonec měla dojem, že Heather zvoní na ten zvonek nějak zázračně brzo.  

Příště se na scéně už konečně objeví energická Heather, jejíž přínos v povídce se ukáže neprodleně. :) 

Mockrát děkuju za nečekané ohlasy v předešlé kapitole! :) Udělaly mi takhle ke konci roku vážně ohromnou radost. :) Tradičně tímto děkuji své věrné čtenářce Theresii, jejíž komentáře překypující chválou mě těší týden co týden, ale také svým zbrusu novým čtenářkám Taře a Naty, takže vás nadšeně vítám, holky, a snad se vám bude povídka líbit i nadále! :) :3 

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Beauty and the Beast: Save Me VIII.: