OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Beautiful disasters 2. díl



Beautiful disasters 2. dílA je tu druhý díl. Nové díly většinou čekejte o víkendu, protože mám dost věcí do školy a snad ještě víc mimo školu, takže píšu, kdy se dá a nejčastěji právě o víkendu. Jinak nový díl je slabší než ten první. Znovu nám přinese pohled do Kayliina života, ale slibuji, že v díle příštím se seznámíme s celou rodinou Santiegových a čeká nás "překvapení", které vztahy v jejich rodině zrovna nestmelí.

„Crrrr…“

Školní zvonek se rozkřičel přes celou chodbu. V Kaylie trhlo a ruka, kterou si podepírala hlavu, jí podjela, takže se málem praštila hlavou do lavice.

Freddie propukl ve smích a blondýnka netušila co se děje.

„Usnulas!“ smál se jí.

„Cože?“
„Jo, na dějáku! Chvíli to vypadalo, že jen otráveně civíš k tabuli, ale pak už si normálně spala! Na to zvonění sem čekal snad věčnost!“

„Tomu říkám kamarád!“

„Radši se zvedej mám hlad!“ Freddie vstal ze židle a vzal si svoje věci.

„Ty máš hlad furt!“ Pronesla lhostejně a dívala se za jeho zády, které se vzdalovaly. Usmála se a zajiskřilo jí v očích, tohle nikdy nevěstilo nic dobrého.

Rychle vrazila svoje věci do tašky a hodila si ji přes rameno. Její kamarád se akorát proplétal první řadou lavic směrem ke dveřím.

Kaylie se rozběhla přes třídu, aby ho dohnala. U jedné z prvních lavic vyskočila na židličku, z té na lavici a potom se vrhla Freddiemu na záda.

„Mám tě!“ zavýskla si spokojeně. „Hyjééé, můj věrný oři!“ vykřikla se smíchem. Freddie vykřikl taky, ale rozhodně ne pobavením, ale překvapením, protože něco takového opravdu nečekal a pomalu, ale jistě, se řítil k zemi.

Oba dva se svalili do otevřených dveří přímo na podlahu. Půlkou těla leželi na chodbě a tou druhou stále ve třídě.

„Vole! Ty mě jednou zabiješ! Seš těžká jako prase! Kam ty tuny dáváš?!“ nadával Freddie, ale když viděl Kaylin upřímný smích, začal se smát taky.

Chvíli tam tak leželi na zemi a smáli se. Ostatní kolem nich chodili a radši se na nic neptali, občas si něco pošeptali nebo na ně ukázali, ale ty dva to rozhodně netrápilo.

Kaylie se smíchem otočila na záda a zjistila, že nad ní někdo stojí.

Byla to dívka s dlouhými tmavými, téměř černými, vlasy v černo-růžovém dresu rozstleskávaček.

„Doufám, že víš, že je za půl hodiny trénink!“ vyštěkla.

„Jasně.“ Kaylie se pořád smála.

„Tys něco pila?“

„Uklidni se, Effy, budu tam!“

„Jen aby!“ Tmavovláska ji s opovržlivým výrazem obešla a zmizela v davu lidí.

„Effy je mrcha,“ prohodil Freddie, když se zvedal na nohy a podal ruku Kaylie.

„Možná, proto je kapitánka!“ Blondýnka se chytila jeho ruky a nechala se vytáhnout na nohy. Rychle se oprášila pobrala svoje saky paky a rozešla se ke skříňce.
„Půjdeme se najíst ven?“ zeptala se, když ze skříňky podávala jídlo z rychlého občerstvení.

„Jasně, kam jinam!“

„Už to bude studené,“ postěžovala si.

„Myslím, že ty to stejně spráskáš!“

Kaylie se potutelně usmála a i s Freddiem se vydali na školní dvůr, kde ve stínu stromů stálo několik stolů s lavičkami, které většinou bývaly volné, protože většina ze studentů se chodila stravovat do školní jídelny, případně trávili čas v jiných koutech školy.

„Takžeee, pro tebe…“ Kaylie přes stůl poslala ke kamarádovi hranolky a salát. „A pro měěě…“ mlsně koukla na hranolky, cheesburger a sáček nuggetek.

„A já mám tohle.“ Freedie z tašky vydoloval čokoládové cookies, navíc s čokoládovou polevou a velký balíček oříšků M&M´s.

Všechno to pootvírali a bylo jim jedno jestli jí zrovna hranolku se sladkou sušenkou nebo se nacpávají salátem, ve kterém byly zabalené sladké arašídy.

„Mňamky.“ Kaylie si právě spouštěla nuggetku do pusy, hlavu měla v záklonu a vypadalo to jako kdyby si tam pouštěla rybu.

„Fuj, víš, že je to vlastně vražda?!“

Blondýnka spokojeně požvýkala kuřecí pochoutku a párkrát u toho slastně mlaskla.

„Tak to vraždím kurevsky ráda. A ještě něco o vraždě zvířátek nebo se do tebe pustím taky! Víš jak takový rajče musí trpět, když ho trhají a krájejí?!“
„Rozhodně míň než to kuře, který honí po dvoře!“

„Vegetariánku, nekaž mi jídlo,“ poprosila a hodila si do pusy další nuggetku a následně několik hranolek.

„Kdyby tě viděla Effy, tak tě odstřelí!“
„Proč? Protože nehladovkuju s ostatníma?“
„To taky, ale protože se takhle cpeš před tréninkem! Nepohneš se.“
„V klidu Freddie, já to zmáknu. Znáš mě.“ Potutelně se na něj usmála a vyhodila do koše, vedle stolu, prázdné obaly od jídla.

„Jo, znám. Ale myslím, že Effy taky.“
„Proč?“

„Protože ti připomínala trénink za půl hodiny.“

„A?“

„A to je teď.“

„Do prdele! Effy mě zabije!“

Kaylie se zohnula pro svou tašku s věcmi a dala se na zběsilý úprk směrem ke škole.

„Utíkej blondýno! Utíkej!“ křičel za ní pobaveně Freddie.

Zrovna v takových chvílích byla vděčná, že místo podpatků někdy volí tenisky. Chodila pozdě vždycky a všude, to už nikoho nemohlo překvapit, ale Effy se ji stejně snažila donutit k něčemu, čemu se říká dochvilnost.

„Proč jako ostatní nenosíš dres do školy?“

„Proč s námi neobědváš u jednoho stolu?“

„Proč?“ „Proč?“ „Proč?“ „Ušetřila bys spoustu času například s převlíkáním nebo s hlídáním si času!“

„Protože jsem to prostě já!“ odpověděla si Kaylie sama a vletěla do šatny, kde ze sebe sházela oblečení a ze skříňky, kterou měla přidělenou vytáhla svůj rozsteskávačský dres. Moc ji nepřekvapilo, že v šatnách už nikdo není, protože už se všichni určitě protahovali a rozcvičovali.

Neobtěžovala se s zavazováním tenisek a co nejrychleji se vydala do tělocvičny, kde už byl celý tým, ale rozhodně se nerozcvičovali.

Teda kluci, jejich základny, se protahovali, ale holky stály v hloučku kolem fotbalistů a snažily se, v dresech odhalujících pupíky a krátkých sukních, co nejvíc natřásat a dělat dojem.

„Jdeš pozdě!“ Effyin jedovatý hlas byl slyšet přes všechny ostatní.

„Nevypadá, že by to nějak vadilo!“

„Nestihneš se rozcvičit!“

„Usmíváním se na mého bratra, se taky moc nerozcvičíš! Mimochodem, ahoj Justine.“ Blondýnka se zářivě usmála na svého bratra, potom na Effy a udělala dva přemety za sebou a po dopadu u druhého se otočila na Effy, zářivě se usmála a koketně jí zamávala. „Vždy připravená!“ Blondýnka jí věnovala další zářivý úsměv a dívala se jak tmavovlásčiny rysy tvrdnou a jak si s kamenným výrazem ve tváři překřížila ruce na prsou. Kdyby pohled mohl zabíjet, z Kaylie by nezbylo vůbec nic. Radši se k Effy otočila zády a začala si pořádně šněrovat tkaničky. Měla štěstí, že sem běžela takový maraton, jinak by ji to předvádění stálo natažený sval.

„Odnes mě domů,“ škemrala po tréninku, když vyšla ze sprch na chodbu.

„Nebudu se s těma tvýma tunama tahat!“

„Buď kámoš!“

„Jsem kámoš, ale rozhodně si kvůli tobě neuženu kýlu! Můžeš mi vysvětlit, proč to děláš, když se po každém tréninku vracíš takhle mrtvá? To chceš provokovat Justina? Effy? Rodiče?“ Freddie se na ni tázavě podíval.

„Mám to ráda.“

„Spousta lidí má ráda rozstleskávání, proto se na něj dívá v televizi a nechodí se každý den v týdnu ničit.“

„Já to mám vážně ráda. Dělám to odmala. Ne, jak ty holky, které se chtějí natřásat. Nemusím sedět s nimi na obědě, nemusím s nimi o přestávkách řešit barvu laku na nehty a dělat podobné věci, abych byla rozstleskávačka. Jsme uznaný sport, jsme sportovci. Je to sport jako každý jiný a já ho mám ráda, proto to dělám a stěžuju si, protože to zatraceně bolí, takže,“ nahodila psí očka. „Vezmeš mě aspoň na ty záda?“

„Ne!“

„Prosím!“

„Ne!“

„No tak! Nebuď srab! Až si jednou někoho vezmeš, jak svého partnera přeneseš přes práh?!“
„Najdu si takovýho, který přenese mě! Navíc jseš určitě těžší jak já!“
„To teda nejsem!“

„Určitě jsi! Vidělas, jak jsem dneska šel k zemi?! Určitě jsi těžší!“

„Nejsem! Zvážíme se u nás! Dáš si s námi večeři?“ Kaylie vytáhla klíčky od auta a odemknula ho.

„Pokud máte salát…“

„Je středa. To bude něco… mrtvého.“

„Tak to mě radši hoď domů!“

„Ale nějaké zrní doma určitě splašíme a na dvoře je trávy dost.“ Kaylie nadhodila nevinný výraz, nasedli s Freddiem do auta a nastartovala.

„To nebylo vtipný.“
„Promiň, ale musíš ocenit naše dva zelené dny v týdnu a přetrpět mé narážky.“

„To oceňuji!“
„To jseš vždycky zvaný přednostně!“

Kaylie šlápla na plyn a vyřítila se na silnici. Odvezla Freddieho domů a potom se vydala k vlastnímu domovu, kde nechala auto zaparkované na příjezdové cestě.

„Jsem doma!“ zavolala a vydala se po čichu do kuchyně, odkud vonělo právě se dělající jídlo.

„Ahoj mami!“

„Ahoj Kaylie…“ Její matka se na ni zkoumavě podívala.

„Co je?“

„Přivezla jsi bratra?“

„Justin jel určitě s klukama.“

„Já nemluvím o Justinovi. Myslím toho druhého bratra!“
Kaylie chvíli trvalo než jí došlo o kom vlastně mluví.

„Do prdele, zapomněla jsem na Davida!“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Beautiful disasters 2. díl:

4. Rebelde přispěvatel
11.11.2011 [10:51]

RebeldeTo je super, môj foter na mňa zabudol, keď som bola tretiačka, brata zobral (boli sme v jednej budove, dokonca na jednej chodbe - ja na začiatku a on na konci - a on bol prvák) ešte, že mama išla okolo a len tak nakukla, že či nás zobral. Poviedka je vážne super, takého kamaráta mať ako je Freddie. Myslím to úprimne. Rýchlo pokračovanie a mohla by si dať fotky ľudí aspoň sem. Emoticon

3. annaliesen
09.11.2011 [21:13]

chudák kluk takhle ne něj zapomenout Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. RebecaLin přispěvatel
09.11.2011 [15:42]

RebecaLinůžasné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticonzapomněla na bráchu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Skříteček2
09.11.2011 [14:47]

To je ale číslo! Emoticon Výborně napsané, jsem až pod stolem. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!