OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Beautiful disasters 1. díl

01.11.2011 (18:00) • LonelyRebel • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 826×

„Justine!“ Znovu zabušila na dveře koupelny co největší silou, kterou mohla vyvinout. „Okamžitě vypadni z té koupelny!“ Odpovědí jí byla pouze zesílená hudba. „Justine!“ Rukou znovu naštvaně plácla do dveří a tentokrát si do nich i kopnula, ale bylo jí jasné, že dovnitř se nedostane dřív než se její bratr nachystá.

Opřela se o stěnu vedle dveří, ruce složila na prsou a civěla do bílé stěny. Za chvíli se dveře opravdu otevřely a z nich vykráčel kluk, který byl o hlavu vyšší než dívka. Světlé, ale ne čistě blonďaté, krátké vlasy, měl ležérně rozcuchané, na sobě měl tmavé džíny a bílé tričko, přes které měl přehozenou modrou košili.

Dívka k němu lhostejně otočila hlavu.

Provokativně se k ní rozešel.

„Máš tam volno.“
„Ještě jedno ráno a vážně už tě zabiju.“

„To mi říkáš jak dlouho? Čtrnáct, patnáct let?“ pobaveně se ušklíbnul a pokračoval kolem ní ke svému pokoji. Obrátila oči v sloup, odlepila se od stěny a vešla do koupelny, ve které ji přes nos praštil pach jedné z bratrových oblíbených voňavek. Rychle se ještě z koupelny vyklonila.

„Heeej, Justine! Víš co ti ještě řeknu?“ Justin se zastavil a podíval se na ni se stále ještě pobaveným výrazem. „Změň konečně vůni. Smrdíš jak stará kurva!“ Pobavení bylo rázem pryč. Jeho výraz ztvrdnul, odpovědí jí byl jen zvednutý prostředníček a Justinova záda mizející na schodech.

Tentokrát se na její tváři vynořil vítězoslavný výraz a s pocitem zadostiučinění vešla do koupelny, kde přepnula hudbu svého bratra za svou taneční.

Přešla k zrcadlu, kde upravila své dlouhé blonďaté kadeře a chopila se kartáčku na zuby. Po vyčištění zubů, u kterého poskakovala do chytlavých rytmů hudby, následovalo ještě jedno zhodnocení svého odrazu v zrcadle.

Uhladila si zelený top bez ramínek a ještě jednou zkontrolovala, jestli jí bílé kraťasy opravdu všude padnou tak jak mají. Naposled projela prsty vlasy a přejela si rty leskem.

„Davide! Jdeme!“ zakřičela, když v chodbě sbírala ze země svoji bílou tašku. „Davide!“

„Jo, už jdu!“

Přišla k jeho pokoji a rozrazila dveře. Třinácti letý chlapec seděl u počítače a něco zběsile ťukal do klávesnice.
„Vypni ten krám a pojď! Dojdeme pozdě!“

„Jdi se zatím obout! Už to vypínám,“ odpověděl, aniž by k ní zvedl oči.

„Davide! Vypni to!“

„Jo!“

„Tři.“

„Už to bude!“

„Dva.“

Dívka přešla až k němu.

„Kaylie, prosím!“
„Měls dost času. Jedna,“ chytla kabel, který vedl od jeho počítače a vytáhla ho ze zásuvky. Monitor okamžitě zčernal a počítač utichl. „Uuups, promiň,“ pronesla medovým hláskem. „A teď odchod!“ zavelela.

„Ne! Neuložilo se to! Celá noc hraní! Všechno je v háji.“

„Blbý co?“

David popadnul svůj batoh a vydal se ke dveřím, o které už Kaylie stála opřená.

„Mrcho…“ pronesl potichu, když kolem ní procházel.

„A jsem na to pyšná!“

Společně sešli dolů, do haly, kde už postával Justin.

„Dej mi klíče od auta!“ vyzval sestru, ale ta se jen rychle nazula do zelených kotníčkových tenisek a prošla kolem něj ze dveří. „Beze srandy! Budu řídit, dej mi klíče!“
„To jistě! Minulý týden si rozmlátil svoje auto, tak teď se chceš pustit do toho mýho? Ani nápad!“

„Byla to nehoda. N-E-H-O-D-A,“ hláskoval po písmenech.

„A mě to N-E-Z-A-J-Í-M-Á!“

„Kaylie?“ David stál ještě stále ve dveřích domu.

„Dej mi ty klíče! Řídíš jako holka!“ vztekal se Justin.

„Ani mě nehne! Moje klíče, moje auto a já jsem holka! Navíc, když sem to auto dostala, tak si frfňal, že je holčičí, tak toho nech!“

Vytáhla z tašky klíče a dálkově otevřela garáž, kde se zalesklo její malé stříbrné auto.

„Stejně nestíháme, tak to odřídím!“

„Kaylie!“

„Nebudeš řídit!“
„Kaylie!“

„Chci řídit!“

„Kaylie!“ Malý David už křičel co mu hlasivky stačily a upoutal tím pozornost obou sourozenců.

„Co je?“

„Svačinu! Máma řekla, že mi máš udělat svačinu.“

„Jasně, no jasně… Dám ti ji v autě! Zamkni a pojď!“

Kaylie bez problémů vyjela s autem na cestu, kde počkala než nastoupí její dva bratři a než se uzavře garáž.

„Dáš mi tu svačinu?“

„Jasně.“

Blondýnka šlápla na plyn a odbočila vpravo.

„Kam to jedeš?! Už tak jedeme pozdě!“ vybafnul na ni Justin.

„Klídek, jo? Stihneme všechno.“

Autem zajela k okýnku rychlého občerstvení.

„Kaylie, co to…“ Její starší bratr to ani nestihnul doříct, protože z okýnka se vyklonila obtloustlá žena, která se zeptala co si dají.

„Dvoje hranolky, cheesburger, kuřecí nugetky a jahodový milkshake.“ Na chvíli se zamyslela a rychle dodala k okýnku: „Dejte mi ještě jeden ten velký salát a ještě dvoje hranolky.“

Podala ženě peníze výměnou za objednané jídlo a otočila se na Davida, po kterém hodila jedny hranolky a cheesburger.

„To nemůžu jíst na svačinu!“

„Proč ne?!“

„Protože musím mít vyváženou stravu. Navíc jsem zrovna v době vývoje, kdy…“

„Fajn, Einsteine!“

Otočila se k jeho sedadlu a jídlo mu vzala. Následně to podala svému druhému bratrovi.

„Promiň, ale nemůžu si to vzít!“ Podíval se na sestru odmítavě.

„A ty máš co za důvod?!“

„Trenér nám zakázal cokoliv nezdravého. Nasadil nám novou dietu.“

„To si ze mě děláš srandu!“
„Ne!“

„Fajn. Aspoň zbude víc pro mě.“ Blondýnka sáhla do sáčku s hranolky a jednu zlatavou si provokativně strčila do pusy a úmyslně pořádně usrkla z milkshaku.

„Mňam!“

Potom se znovu chopila volantu a vyjela ke škole, kde zaparkovala na posledním volném parkovacím místě.

„Co teda budu jíst?! Nemůžeš mě nechat o hladu!“ stěžoval si David, když vystupovali z auta.

„Na!“ Kaylie mu do ruky vrazila bankovku.

„Z toho se nenajím!“

„Ne chytráku, ale za todle ti to jídlo dají! Říká se tomu peníze.“

„Nemám čas si jít pro jídlo!“

„Tak si ho udělej!“ zavolala za svým mladším bratrem stojícím zoufale na jednom místě a v závěsu za svým starším bratrem se vydala ke své škole.

„Jdeš pozdě. Tradičně.“ O strom u školy stál opřený velmi hubený kluk, který měl tmavé, trošku delší vlasy, asi po lícní kosti, s nádechem lehce do fialova a pár světlými proužky, vyžehlené a měl nasazenou tmavě šedou pletenou čepku, tvář mu zvýrazňovalo domalované obočí ve stejné barvě jako jeho vlasy a vrstva make-upu. Na sobě měl černé skiny džíny a fialové tričko s barevnými potisky, přes které měl hozenou krátkou černou bundu se stříbrnými cvočky. Přes rameno mu vysela černá taška a v ruce svíral časopis, z jehož obálky se na ně usmíval nějaký holčičí idol, který si zahrál v některém z nových filmů.

Ozval se školní zvonek.

„Zase kvůli tobě přijdeme pozdě.“
„Nikdo tě nenutí tu na mě čekávat.“
„Já rád.“

„Já vím.“

„Co to máš?“ Pokývnul hlavou k jejím pytlíkům jídla z rychlého občerstvení.

„Dlabanec nad časáky!“ Společně se vydali do budovy.
Na chodbách, i když už bylo po zvonění to stále žilo. Kaylie si ze skříňky vytáhla učebnice a počkala na svého kamaráda než ji dohnal se svými věcmi.

„Vidělas dneska ráno tvýho bráchu?“ zeptal se.

„Proč?“
„Má v těch džínech strašně sexy zadek,“ rozplýval se.

„Jo, ten jeho věčně dietující zadek se dneska vezl v mém autě!“

„Ale stejně, tak ho chytnout…“
„Freddie, o mém bratrovi ne!“ zašklebila se Kaylie a oba dva se rozesmáli, ale do Kayliného zorného pole se dostal jiný zadek.

„Vidíš Marka?“

„Kde?“

„Tam!“ pohodila hlavou směrem k černovlasému klukovi, který zrovna mizel v jedné ze tříd. „To je aspoň zadek.“

„Nic moc, na tvého bráchu nemá.“

A za dohadů, který z kluků má hezčí zadek se vydali ke třídě.

„Tak to vypadá, že Cruisová už je vevnitř,“ prohodila blondýnka, když si všimla jednoho kluka stojícího vedle dveří i se svým batohem. Stál naštvaně opřený o zeď a zdálo se, že, jak má jejich učitelka angličtiny ve zvyku, ho vyrazila ze třídy, ale v jeho případě se nebylo čemu divit.

„Na co čumíš, buzno?!“ vystartoval sotva se přiblížili.

„Cos to řekl?!“ Dřív se než se Freddie stihnul bránit sám za sebe, vystartovala Kaylie.

„S tebou nikdo nemluvil!“
Freddie nervózně sklopil hlavu. Kaylie byla na urážky, které se ho týkaly, háklivá už od dětství, protože on se nikdy sám nebránil a všechno chtěl přejít jen mávnutím ruky.

„Ale s tebou teď už někdo jo! Cos to řekl?!“
„Ať na mě ten tvůj teplej kamarád nečumí! Nesbalí mě!“

„Nechápu, proč si všichni heteráci myslí, že když se na ně někdo podívá, tak ho hned balí. A zahazovat se s někým jako seš ty? To by mu za to nestálo!“

„Kaylie, jdi dovnitř!“ popostrčil ji Freddie ke dveřím, které jí otevřel a snažil se ji umlčet.

„Jo, Kaylie, jdi dovnitř!“ opakoval podobným tónem hlasu.

„Počkej! Tomu se nějak říká.“ Blondýnka se zastavila mezi dveřmi, ke kterým se ji její kamarád snažil dotáhnout. „Už to mám! Velké ego, malý penis!“

Kluk zrudnul a vymýšlel co jí na to říct, ale ona se jen zářivě usmála, ukázala mu svůj prostřední prst a nakráčela do třídy.

„Santiagová, Robinson! Zase pozdě!“

Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Beautiful disasters 1. díl: