OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Another Hunger games 8. kapitola

20.12.2012 (10:00) • MaybellineEver • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1067×

8. kapitola: Finále

Hurikán si v duchu znovu a znovu přehrával její slova.

Tohle není poprvé, co jsem v Aréně.

Opravdu to znamenala, co si myslel?

Znamenalo to tedy, že už byla do Hladových her vybrána?

To přece není možné.

„Cože?“ To bylo to jediné, co ze sebe dokázal dostat.

Maybelline se na chvilku zamyslela, jako by přemýšlela, odkud začít.

„Moje matka… taky Hladové hry nesnášela. A tak zoufale se bála, že by mě vybrali, že mě zapřela. Držela mě mimo dosah občanů z Desátého kraje a mírotvorců.

Jenže… Kapitol na to přišel. A rozhodl se ji potrestat. A tak, když mi bylo čtrnáct, losování v Desátém kraji zkorumpovali. Olympia Mastersová vytáhla předem označený papírek s mým jménem, oznámila to do reproduktoru. V tu chvíli má matka dostala infarkt, byla na místě mrtvá,“ vyprávěla to věcně, jako by to někde přečetla. Jako by se to vůbec netýkalo jí samotné.

„Můj otec… zahořkl,“ usmála se, ale nebylo v tom nic veselého. „Pamatuji si přesně jeho slova, když se se mnou přišel rozloučit. Řekl: Běž… běž a zemři důstojně, protože pokud pošpiníš památku své matky, tvou rakev nepřijmu.“

Ledová ruka sevřela Hurikánovo srdce.

Jak moc krutý ten člověk musel být, aby tohle řekl svému dítěti?
Svému vystrašenému čtrnáctiletému potomkovi, který se vydával na skoro jistou smrt?

„Později jsem se dozvěděla, že zemřel těsně před koncem Her. Už od začátku jsem neměla šanci vyhrát. Ani maličkou,“ povídala Maybelline s chladným úsměvem dál. „Celý svůj život jsem trávila zavřená, schovaná, aby mě Mírotvorci neodhalili, četla jsem knížky a sledovala svět oknem. Neuměla jsem bojovat. Neuměla jsem nic.

Jediné, co jsem uměla, bylo utíkat, a tak jsem utíkala. Tak dlouho a tak dobře, že jsme nakonec zbyli v Aréně tři. Dva chlapci a já. Jeden z nich mě našel a chtěl mě zabít, byl tak blízko…“

Maybellininy oči byly rozostřené do dálky a Hurikánovi připadalo, že celou situaci popisuje, jako by se zrovna odehrávala. „Pak se objevil ten druhý a toho prvního zabil. Už jsem zbývala jen já. Popadl mě a přiložil mi nůž ke krku, on… chvěl se.

V očích měl šílený výraz, jak těkal po mém obličeji. Vzpomínám si, že v tu chvíli jsem si byla jistá, že zemřu. Ale nestalo se tak. V poslední chvíli obrátil zbraň proti sobě a probodl si srdce.

A takhle jsem vyhrála 71. Hladové hry.“

Vyprávění skončilo a Hurikán nemohl uvěřit svým uším.

Na 71. Hladové hry se přece díval. Přesto si na ně nevzpomínal, protože v tu dobu začal Kapitol bojkotovat a tak jim nejspíš nevěnoval pozornost.

Jenže… jak si toho nemohl nevšimnout Kapitol?

„Jak to, že tě vybrali znovu?“ nechápal Hurikán.

„Nevybrali mě,“ odpověděla Maybelline. „Připletla jsem se do davu a pak jsem se přihlásila jako dobrovolník.“

„Proč?“

„Na tom už teď nezáleží,“ odbyla ho Maybelline. „Pravda je… že když jsem tě tehdy přitlačila k zemi, připravená tě zabít, viděla jsem jeho. To je odpověď na tvou otázku, Hurikáne.

Nezabila jsem tě, protože jsi podobný chlapci ze Čtvrtého kraje, který mi zachránil život.“

Hurikán na ni hleděl.

Konečně dostal odpověď, po které už tolik dní toužil.

A teď, když ji měl, si uvědomil… že na tom nezáleželo.

Ať byla odpověď jakákoliv, jeho postoj k ní by se nikdy nezměnil.

Nůž velký obloukem vyletěl do vzduchu a pak se šplouchnutím dopadl do jezera.

Maybelline si povzdechla.

Sáhla do kapsy své bundy a vytáhla váček s jedovatým rulíkem…

Hurikán k ní vyrazil, nedbajíc na bolest, skočil po ní a strhl ji k zemi.

To už měla pár fialových plodů v sevřené pěsti. Pevně ji držel za zápěstí.

„Co si myslíš, že udělám, až umřeš, heh?“ zavrčel na ni.

Vzpurně mu opětovala jeho pronikavý pohled.

„Myslím, že vyhraješ, necháš se korunovat a pojedeš hezky domů,“ odpověděla.

„Tak to se pleteš,“ zakroutil hlavou Hurikán, ve tváři ironický úsměv. „Pokud to uděláš, taky si vezmu ty bobule.“

„To pak nevyhraje ani jeden,“ řekla Maybelline.

„Jo, přesně tak,“ přikývl Hurikán, v očích malé jiskřičky.

Tohle může přežít jenom jeden, zněla mu v hlavě její slova.

Měla pravdu. Nejenom může, ale musí. Kapitol totiž musí mít vítěze.

Když ho mít nebude…

Těkal očima po její tváři, hledajíc náznak toho, jestli pochopila.

Pochopila.

Posadili se a ona mu do dlaně nasypala zbytek rulíku zlomocného.

Věnovali si krátký pohled. A krátký polibek.

„Jedna,“ začali počítat. „Dvě…“

Možná se mýlím, napadlo Hurikána. Možná je jim jedno, jestli zemřeme oba.

„Tři!“

Zvedl ruku k ústům, ale nebyl ani v polovině cesty, když se rozezněly fanfáry.

Do nich zoufale křičel hlas Claudia Templesmithe: „Dost! Přestaňte! Dámy a pánové, s potěšením vám představuji vítěze sedmdesátých čtvrtých her. Maybelline Everovou a Hurikána Hawthorna.“ 

Autor: MaybellineEver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Another Hunger games 8. kapitola: