Another Hunger games 7. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Blíží se velké finále. :)

14.12.2012 (09:00) • MaybellineEver • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1048×

7. kapitola: PRAVDA

Kapitolské léky byly neuvěřitelně silné.

Hurikán jen neuvěřeně sledoval, jak se Maybelline vrací do tváře barva.

Opatrně jí vyhrnul bundu tak, aby ji nevzbudil, a všiml si, že modřiny na boku už nejsou podlité krví a jsou bledší. Uzdravovala se.

S touto myšlenkou jako by se v jeho nitru rozhořel malý ohníček radosti.

Uzdravovala se!

V ten okamžik k němu zvenku dolehlo zadunění děla.

A hned po něm druhé. Hurikán napínal uši, ale třetí rána se už neozvala.

Jeden protivník stále zbývá…

Vlastně technicky vzato… dva.

Maybelline rány z děla probudily.

Zmateně zamrkala do měkkého světla a po chvilce zaostřila na Hurikána.

Musela si to uvědomit. Tu změnu.

Hurikán jí to viděl na očích – bylo jí mnohem líp.

„Sponzoři poslali léky,“ usmál se na ni.

Chvilku těkala očima po jeho tváři, dokonale zmatená.

A zdravá.

„Rány z děla…“vydechla. Její hlas měl znovu svou sametovou sílu.

„Dva splátci jsou mrtví,“ potvrdil Hurikán.

Po tváři jí přeběhl stín.

Dřív než se nad tím ale Hurikán stihl zamyslet, zvedla ruce, prsty sevřela jeho bundu a přitáhla si ho blíž. Neměl ani tušení, kdo koho vlastně políbil, ale bylo to tu znovu.

To příjemné teplo, ten úžasný pocit u srdce…

„Rozvaž mi ruce…“ požádala ho tiše, když se od ní na malý moment odtrhl.

Hurikán se usmál.
„Když to udělám, zabiješ mě?“ dýchl jí do tváře.

„Záleží na tom?“ opáčila Maybelline.

Záleží na tom, jestli teď? Záleží na tom, jestli se o to pokusím? Záleží na tom, když to stejně nedokážu? Záleží na tom, když nemáš jinou možnost, než to risknout?

Hurikán nepřemýšlel nad tím, jak to myslela. Příliš se bál odpovědi.

Vytáhl z kapsy nůž a začal pomalu přeřezávat silné provazy. Chvilku se mračil na rudé otisky pout, které na jejích zápěstích zůstaly, ale pak zpozorněl, protože její ruce se daly do pohybu.

Mířily přímo k jeho hrdlu… a pak pokračovaly dál, přes zátylek. Prsty jedné její ruky mu lehce vjely do vlasů, zatímco druhou ruku položila mezi jeho lopatky.

Z polibku je vytrhlo až znění Kapitolské hymny.

Hurikán odhrnul krytí a k jejich překvapení se na obloze vznášely obličeje Perly a Okta.

Pořád bylo světlo, promítání vždycky začínalo až večer. Nebyl důvod, aby jim ukazovali padlé takhle brzo.

„Co to znamená?“ nechápal Hurikán.

„To znamená, že musíme jít,“ řekla Maybelline a on koutkem oka zachytil, jak se souká ze spacáku. „Blíží se finále. Takže pokud nechceš, aby na nás tvůrci her seslali nějakou přírodní katastrofu…“ Zbytek věty nechala vyznít do prázdna.

Hurikán se na chviličku zarazil. Protože takovéhle věci splátci nikdy neříkají.

Ne, pokud se chtějí v Aréně dožít příští hodiny. To je nepsané pravidlo.

Chytil ji za ruku a pomohl jí vstát.

„Zvládneš to?“zeptal, když ji po několika škobrtnutích stavěl rovně na nohy.

Přikývla a společně vyšli ven. Nesvítilo slunce, ochladilo se a všude kolem bylo ticho.

Klid před bouří.

„Žádné rychlé pohyby…“ varoval ji ještě. Rány nebyly ještě úplně zahojené.

Maybelline ze sebe vydala něco mezi uchechtnutím a odfrknutím a rozhlédla se po okolí.

Těžko říct, jestli jeho slova pochopila správně.
„Co jsi udělal s mým lukem?“ zeptala se.

Hurikán přistoupil ke břehu potůčku, nadzvedl kus mechu a zpod něj vytáhl luk i toulec šípů spolu s dlouhým stříbrným nožem.

Pak zaváhal. Co když ho zabije hned, jak jí její zbraně vrátí?

Vlastně to měl přímo před očima… Vezme si od něj luk s klidnou tváří a pak ho namíří na něj.

Řekne díky a vystřelí.

Natáhl ruku se zbraněmi a vědouc, že nejspíš dělá velkou chybu, jí je podal.

Maybelline si nůž zastrčila do opasku, dala si toulec šípů na záda a luk si nechala v ruce.

Věnovala mu krátký pohled, pak se k němu otočila zády a vydala se pryč.

Jedno bylo jisté. Jakmile do ruky dostala zbraň, zranitelnost se z její osobnosti docela vytratila. Jako by tam nikdy nebyla. Její tvář se vyhladila do klidné masky.

Teď to byla zase ona – ta nebezpečná holka, kterou považoval za největší hrozbu.

Po chvilkovém rozčarování s ní srovnal krok.

„Kam jdeme?“zeptal se.

„Zpátky k Rohu hojnosti. Křišťál tam nejspíš bude taky,“ řekla.

Hurikán po těch nekonečných dnech, kdy pobíhal sem a tam, ztratil orientaci.

Neměl ani tušení, kudy by se mohli k Rohu hojnosti dostat, ovšem vypadalo to, že Maybelline to ví dokonale. Nezbývalo mu než ji následovat.

Nemluvili o tom, co se stane, až k Rohu hojnosti dorazí.

Hurikán neměl odvahu se na to zeptat.

Zajímalo ho, co si o tom myslí diváci. Jestli věří tomu, že jsou opravdu spojenci, nebo mají za to, že až přijde ten správný čas, obrátí se proti sobě.

Jako dva milenci pronásledovaní osudem.

Víc ho ale zajímalo, co si myslí ona.

Už předtím nedokázal uhodnout, co se jí honí hlavou, a teď, když nasadila masku, neměl sebemenší šanci. Plánuje už v duchu jeho vraždu?

Přemýšlí nad tím, že spolu vyřídí Křišťála a pak bude lehčí zabít jeho?

Doufá, že zemře při boji s chlapcem z Prvního kraje?

Maybelline se zastavila, Hurikán začal hořečnatě přemítat proč.

Zadívala se do korun stromů a následně zapískala čtyři jednoduché tóny.

Les okamžitě oživl, desítky ptáků začaly opakovat její popěvek.

„Reprodrozdi…“ vydechl překvapeně Hurikán.

„Jo,“ přikývla Maybelline, oči zaostřené do dálky. „Měli bychom jít dál.“

Hurikán naslouchal, jak drozdi opakují Maybellinin hvizd, a bezmyšlenkovitě utrhl z keře, kolem kterého procházel, hrst bobulí. Vzápětí jeho ruku pevně sevřely Maybellininy prsty.

Jak se k němu dostala tak rychle? Zmateně opětoval její pronikavý pohled a čekal, co bude dál.

„Rulík zlomocný,“ vyslovila Maybelline pečlivě a sebrala mu fialové plody z dlaně.

„Do minuty by bylo po tobě.“

Hurikán jen překvapeně zamrkal. Mohl být mrtvý.

Pro takovou pitomost, tak snadno. Zemřel by do šedesáti vteřin.

Tak proč ho zastavila?

Užuž se chtěl zeptat, ale vtom si všiml, že Maybelline už před ním nestojí.

Otrhávala z keře jedovaté bobule a schovávala je do malého váčku.

„Co to děláš?“ nechápal Hurikán.

„Třeba má Křišťál rád bobule,“ pokrčila rameny a otočila se zpátky směrem k Rohu hojnosti.

Už nemohl být daleko.

Ale krok vpřed neudělala.

Strnula na místě a vypadalo to, že snad ani nedýchá.

„Maybelline?“ zeptal se Hurikán, až v tu chvíli si uvědomil, jaké je ticho.

Nepřirozené, dusivé ticho. Reprodrozdi přestali zpívat Maybellininu melodii.

Celý les mlčel.

„Běž!“ vykřikla Maybelline a vyrazila vpřed. „A neohlížej se!“

Hurikán chvilku zíral, neschopen uvěřit tomu, jaké tempo dokázala vyvinout ve svém současném stavu. Pak se k němu z útrob lesa doneslo nelidské zavrčení a on vyrazil za ní.

Roh hojnosti byl na dohled. Zelená tráva na mýtině vypadala zcela neporušená i přesto, kolik dětí na ní zemřelo. Jezero se poklidně třpytilo. A Hurikán utíkal.

Viděl, jak Maybelline rychle šplhá na Roh hojnosti, a cítil, jak mu bestie dýchá za krk.

Nemusel se ani ohlížet, aby viděl, že je to jeden z mutů – oblíbených monster tvůrců her.

Roh hojnosti měl nadosah, když se mu do nohy zařízla ostrá bolest a strhla ho k zemi.

Zahlédl něco, co se jen vzdáleně podobalo obrovskému holému psovi, než se tomu do hlavy zabodl šíp a zhroutilo se to k zemi.

„Rychle!“ zaslechl Maybellinin výkřik a když zvedl hlavu, viděl, jak k němu natahuje ruku.

Postavil se na nohy, nevnímajíc ostrou bolest pod kolenem, a chytil se jí.

Už byl skoro nahoře, když náhle její ruka zmizela a on si všiml, že nahoře na Rohu hojnosti je další postava. Křišťál s Maybelline praštil na plochu Rohu a vytáhl meč.

Víc už Hurikán nezachytil, protože jak ho Maybelline pustila, ztratil rovnováhu a málem přepadl dolů. Pod Rohem hojnosti se začali shromažďovat další a další mutové.

Když konečně dokázal vyšplhat nahoru, uviděl, jak se Maybelline právě podařilo Křišťálovi vyrazit meč z ruky lukem. Přepadl přes okraj Rohu a spadl mezi muty. Křišťál něco zavrčel a pak po Maybelline skočil. Přimáčkl ji ke kovové stěně Rohu a rukama se sápal po jejím hrdle.

Hurikán ho popadl za pas, přehodil ho přes hlavu a s co největší silou s ním praštil o zem.

Vzápětí ho Křišťálova bota zasáhla do brady a jemu se zatmělo před očima.

Jen matně si uvědomoval železnou chuť krve v ústech a to, jak dopadl na kovové plátno Rohu.

Mezi červenými skvrnami viděl, jak se Křišťál postavil a blíží se k němu, nejspíš odhodlaný ho skopnout dolů mezi muty. Vzápětí ho zasáhl letící nůž, který se mu zabodl do krku.

Po tváři světlovlasého chlapce se rozlil zmatený výraz, oči se mu protočily a on padl na zad, přímo mezi smečku mutů. Ozval se výstřel z děla a pak zavládlo ticho.

I přesto, že by se měl blížit večer, je zalila záře poledního slunce. Mutové zmizeli.

Hurikán se opatrně zvedl, řemínek u toulce jeho šípků se přetrhl, tak ho nechal na Rohu.

Stejně tak i luk. Opatrně sklouzl po kovové desce dolů, snažíc se dopadnout na nezraněnou nohu.

Maybelline už na něj čekala.

Stála kousek od něj, očima sledujíc každý jeho pohyb, ale neměla připravený luk.

Nemířila na něj šípem, ani to nevypadala, že by se na něco takového chystala.

Vtom si Hurikán uvědomil, že vlastně žádný toulec nemá. Ležel několik desítek metrů od ní, šípy rozsypané do trávy. Její další zbraň – stříbrný nůž – byla zabodnutá v Křišťálově krku.

Hurikán nedokázal uhodnout, na co myslela, ale celý její postoj byl podivně odevzdaný.

Nemá zbraň.

Zhluboka se nadechl a zase vydechl, nevšímajíc si ostré bolesti v noze, usmál se.

Vytáhl kudlu z opasku a ignorujíc Maybellinin upřený pohled ho hodil.

Jí k nohám.

Sledoval, jak na něj Maybelline zírá. Na něj, na nůž a pak zase na něj, jako by uvažovala nad tím, jestli je možné, že se prostě netrefil. Pak její maska praskla.

„Nebuď hlupák!“ zavrčela na něj rozčíleně.

„To je dobrý,“ ujistil ji Hurikán se spokojeným úsměvem.

„Ne, to není dobré!“ odporovala mu Maybelline. „Co je to s tebou, zatraceně? Vůbec mě neznáš, tak začni přemýšlet! Mysli na rodinu, která na tebe doma čeká!“

Hurikán si v duchu promítl jejich tváře.

Své matky, bratrů i malé sestry.

Chyběli mu.

Přesto se nepohnul.

„Já… nenávidím Hladové hry,“ pronesla Maybelline sametově, očima sledujíc oblohu, jako by čekala, že ji každou chvíli smete vznášedlo Kapitolu.

Hurikán se rozesmál.

„Tohle je finále!“ připomněl jí. „Tvůrci her tě nezabijí tak snadno, to by divákům neudělali…“

Maybelline zamrkala.

Nejspíš nepředpokládala, že by se Hurikán odvážil něco takového říct.

To ale nevěděla, jak velký odpůrce Kapitolu je.

„Ty mysli na rodinu, která na tebe čeká,“ řekl klidně Hurikán.

„Na mě žádná nečeká,“ odsekla Maybelline.