Another Hunger games 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Setkání Hurikána a Maybelline. :)

11.12.2012 (11:00) • MaybellineEver • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 984×

4. kapitola: KARTA SE OBRÁTILA

Po nekonečném dni žízně se Hurikánovi konečně podařilo najít potůček s pitnou vodou.

Umyl se v něm, naplnil si láhev a v jedné zapadlé jeskyňce schoval svůj batoh.

Vydal se jen s lukem a šípy na lov.

Bylo mu jasné, že se Hry blíží ke svému konci, i když poslední splátci žili zpravidla nejdéle.

Včerejší noci si prohlédl tváře dvou profesionálů, které připsal k dobru té černovlasé holce, i když to bylo padesát na padesát. Buď ona, nebo kluk ze Šestého kraje.

Takže zbývali oni, dva profíci z Prvního a on.

Z dvaceti čtyř už jich bylo jen pět.

Myslel na to, když zaslechl mezi větvemi nějaké chvění a namířil na strom šíp.

Předpokládal, že to bude veverka nebo pták. Mýlil se.

Došlo mu to ve chvíli, kdy na něj ze strany nečekaně vyletěla dýka a on ji jen taktak stihl odvrátit lukem. Té druhé už se nevyhnul. Skrz na skrz mu proťala dlaň, tu, kterou držel nabitý luk. Bojoval, ale jeho svaly zareagovaly zcela instinktivně, povolily a luk dopadl na zem.

V tu chvíli ho seshora cosi zasáhlo a přišpendlilo k zemi.

To cosi byla černovlasá dívka z Desátého kraje, která mu bolestivě zatínala kolena do svalů na pažích, aby se nemohl hnout. Jednou rukou ho přidržovala, v druhé držela nůž.

Hurikán neměl ani čas zaobírat se tím, jak to, že kudla vyletěla odtamtud, nebo jak se dostala na ten strom, aniž by si toho všiml, zdálo se to zbytečné.

Hleděl na ni. Chtěl vidět tvář svého vraha.

Nevěřil, že by mohl udělat něco, co by jí zabránilo ho ve vteřině zabít.

Pak si uvědomil, že už uběhly dvě vteřiny a stále žije.

Prohlédl si její tvář pozorněji - nebyla taková, jakou si ji pamatoval z prvního dne.

Tehdy obdivoval její chladný nicneříkající výraz.

Teď byla jiná.

Plné rty měla pootevřené a oči měla rozšířené.

Překvapením? Zmatením?

Hurikán to prostě nechápal. Ale s každou další vteřinou, kdy se díval do těch hlubokých modrých očí, stále dýchal. Tak co by si stěžoval.

A najednou se černovláska vymrštila.

Vteřinu poté nad Hurikánem proletěla sekera v místě, kde mělo děvče hlavu.

Než se stihl vzpamatovat, vrhl se na mýtinu Okto, obludný chlapec ze Šestého kraje, a s nelidským výkřikem vyrazil proti černovlásce s kyjem.

Zacházel s ním neobyčejně rychle na to, jak těžce vypadal.

Vyrazil černovlásce nůž z ruky a vzápětí zaútočil z druhé strany.

Zasáhl ji do boku a odhodil dva metry od sebe ve chvíli, kdy se Hurikán zvedl na nohy.

Zíral, jak se Okto k děvčeti přibližuje, aby jí zasadil poslední ránu a jak mu ona hází listí do obličeje a mizí mezi stromy. V tu chvíli mu došlo, že by měl taky zmizet.

A to taky udělal. Popadl luk a vyrazil zpátky k pramenu.

Okto ho naštěstí nepronásledoval. Nejspíš se vydal za tou holkou.

Hurikán si utrhl z rukávu kus látky a obvázal si krvácející ruku.

Uvědomil si, že žádná další zranění neutrpěl.

A to právě přežil setkání s tím nejnebezpečnějším ze splátců.

Ale proč vlastně?

Hurikán nad tím potřásl hlavou a pokoušel se to připsat náhodě.

Ale nešlo to, hlavu měl přeplněnou zmatenými myšlenkami.

Vyzvedl z pastí několik králíků a jednoho si dal k obědu.

Byl plně odhodlaný nechat to být, jenže…

Nemohl.

Před očima stále viděl ten procítěný výraz té černovlasé holky.

Vlastně neznal ani její jméno, ale z nějakého důvodu ho nezabila.

Proč?

Schoval zásoby do jeskyně. Popadl luk i nůž.

Je na čase dát se do pohybu, než se situace úplně vyhrotí.

Mohl si vybrat mezi dvěma profesionály, yettim nebo černovláskou.

Zvolil jí a to hned ze tří důvodů.

Za prvé – Okto jí zranil, takže je oslabená, a jestli bude mít někdy šanci se jí zbavit, tak je to právě teď.

Za druhé – díky tomu, že ji zranil, půjde snadněji vystopovat podle krve.

A za třetí - tak nějak romanticky očekával, že až znovu uvidí její tvář, dojde mu, proč udělala to, co udělala. Nebo respektive neudělala. A to on opravdu vědět chtěl…

Hurikán měl pravdu, sledovat ji bylo opravdu směšně snadné.

Možná to byla akrobatka a chladnokrevná vražedkyně, ovšem zajistit se před sledováním opravdu neuměla. Vystavěla mu dokonalou cestičku, jako od Jeníčka a Mařenky.

Hurikán pečlivě čichal ke každému plátku listu, ke každému kousku mechu, kterého se dotkla.

Byl odhodlaný si tuhle vůni zapamatovat. Květinovou a tak nějak zvláštně podmanivou.

Čím ji cítil silněji, tím našlapoval opatrněji. Nakonec vylezl na strom a opatrně se prodíral z jedné větve na druhou.

Nakonec ji našel. Klečela v trávě a byla to perfektní situace, protože v ruce neměla žádnou zbraň. Sbírala bylinky. Nejspíš byly na ránu, kterou jí způsobil Okto.

Hurikán ji šípem zaměřil s přesností lovce a zaváhal jen na vteřinku.

Jen jeden vítěz, pomyslel si a vyslal šíp.

Nemohla ho vidět. Nemohla ho ani slyšet. Nemohla se mu vyhnout.

Nejspíš mohla. Protože v tu chvíli se otočila jeho směrem a nožem jeho šíp odvrátila.

V další vteřině se kudla zabodla do kůry stromu v místě, kde měl ještě před chvílí hlavu. Hurikán vypálil znovu, tentokrát zasáhl její rameno.

Černovláska po něm mrskla další nůž, vytrhla si z těla šíp a rozeběhla se pryč.

Chtěla utéct.

Tak to ani náhodou, pomyslel si Hurikán, seskočil ze stromu a vyrazil za ní.

Adrenalin mu zaplavil tělo a on cítil, že běží rychleji než kdy předtím.

Po několika metrech černovlásku povalil na zem, chvíli se s ní přetahoval, ale nakonec ji převalil na záda a zalehl. Bylo to neobyčejně snadné, nemohla vážit ani padesát kilo.

Jednu její ruku pevně svíral nad její hlavou, tu druhou jí uvěznil pod svým kolenem a volnou rukou jí ke krku přitiskl ostří. Teď už stačil jen rychlý pohyb a bude do tří vteřin mrtvá.

Tři vteřiny uběhly. A ona stále dýchala…

Hurikán se zamyslel nad tím, kde je asi chyba, když si uvědomil, že se jeho ruka s nožem vůbec nepohnula.

Věnoval černovlásce vzteklý pohled.

Sotva pod jeho vahou mohla dýchat, pod rukama cítil zběsilý tlukot jejího srdce a její oči byly rozšířené. Strachem.

Hurikán nepředpokládal, že v její tváři spatří strach.

Ale skutečně tam byl.

Možná… možná to jen hraje. Zkouší to a doufá, že ji ušetří.

Její hrudník se znovu pokoušel nadzvednout a uzurpovat si trochu kyslíku, ovšem Hurikán to nedovolil. Nevědomky na ni dokonce přitlačil.

Třeba se udusí… pak ji nebudu muset…

To se ovšem nestalo. Stalo se něco docela jiného.

Z její těla se ozvalo hlasité prasknutí a ona se zasténáním zavřela oči.

Hurikán jí právě zlomil žebro.