OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » 100 leté odloučení - 5. kapitola



100 leté odloučení - 5. kapitolaPár lidí psalo, že se jim tahle kapitola nezobrazuje. Pokusila jsem se to napravit, tak doufám, že to mělo aspoň nějaký účinek, protože pak nevím, co s tím je. Mě se zobrazuje.... Tak doufám, že vám ostatním taky...kdyžtak napište.


Nezeptal. V průběhu dne jsem ho pak neviděla. Asi jsme se míjeli, ale každopádně jsme se neviděli a já s Vicky jsem už byla na cestě domů.

,,Tak povídej?" pobízela mě Vicky. Za celý den jsem ji nebyla schopná říct o čem jsem se s ním bavila, protože jsem toho měla trochu víc.

,,No...jdu s ním ven,"usmála jsem se na ní a pak jsem rázně dodala, ,,ale není to rande."

,,Co víš? Třeba to on jako rande bere,"řekla vzrušeně Vicky.

,,Uvidíme, co se stane,"zamumlala jsem a snažila jsem se převést téma, ,,A co ty a Leo? Jdete spolu někam?"

,,Leo má dneska brigádu, takže ne a já jsem slíbila mamce, že jí pomůžu v obchodě,"trochu smutně se usmála. Vždycky, když nemohla být s Leem bylo jí to trochu líto. Jsou spolu už celkem dlouho. Myslím, že už jsou spolu dva roky a vydrželo jim to. Jo občas se pohádali, ale nedokázali se se sebou nebavit.

Došly jsme před můj dům. Rozloučily jsme se a já šla dovnitř. Nikdo tam, kromě mamky, nebyl.

,,Ahoj mami," řekla jsem a máma se vynořila z kuchyně. Tam je asi nejvíc.

,,Ahoj, mám pro tebe jídlo,"usmála se a tak jsem šla za ní do kuchyně a sedla si na své místo. Dala jednu porci přede mě a druhou si vzala ona.

,,Půjdu dneska ven," oznámila jsem ji, ,,nebude ti to vadit, že ne?"

,,Jen jdi. Chtěla jsem sice, abys mi pomohla, ale do tohohle zapojim Ryana a Matthewa," usmála se a dala si do pusy pár těstovin.

,,Dobře, díky," dala jsem si do pusy sousto.

,,V kolik jdeš?" zeptala se mamka. Její typická otázka.

,,Nevím. Má mě vyzvednout," v tu chvíli jsem si vzpomněla, že jsem mu pořád neřekla, kde bydlím. Tohle městečko není tak malé, aby tu všichni bydleli za rohem, ale zase není tak velké, abychom všichni od sebe bydleli několik kilometrů. Pořád mi ale přišlo, že tu bydlí malou chvilku na to, aby věděl, kde bydlím.

,,Aha. A ty jdeš s Vicky?" podívala se na mě.

,,Ne jdu s jedním klukem ze školy," pusu jsem zaplnila dalším soustem. Máma se jen pousmála a dál to nechala být. Asi si myslela, že s ním chodím. Rozmlouvat jí to nebudu, protože kdyby se dozvěděla, že toho kluka ani vlastně neznám, tak by to bylo horší. Dojedla jsem a uklidila po sobě talíř a šla do pokoje se převléct do něčeho jiného. Pak jsem zavítala v koupelně a upravila se podle potřeby. Pak už jsem si šla jen do pokoje sednout a čekala, kdy přijde, pokud přijde.

Nečekala jsem moc dlouho a už jsem slyšela zvonek. Seběhla jsem dolů a otevřela dveře. Byl to on. Zajímavé, že našel, kde bydlím.

,,Ahoj, připravená vyrazit?" usmál se.

,,Jasně," otočila jsem se, ,,mami, už jdu," zavřela jsem dveře a vyšla za ním. Vyšli jsme na ulici a šli jsme jakoby k centru.

,,Jak jsi věděl, kde bydlím? Neříkala jsem ti to," zeptala jsem narovinu.

,,Ehm... ptal jsem se jedněch kluků, co tě znají. Celý den jsem tě totiž nepotkal, abych se na to mohl ještě zeptat," řekl. Všimla jsem si, že na začátku trochu zaváhal, ale jinak mi ta odpověď přijde vcelku dobrá, takže už jsem to nechala být.

,,Aha.. no míjeli jsme se,"přitakala jsem. Přikývl.

,,Půjdeme teda na pohár? Zvu tě,"mrknul na mě.

,,Dobře,"usmála jsem se, ,,ale za to tě pak tady provedu."

,,Platí," zabočili jsme do jedné ulice a před námi se objevila cukrárna. Šli jsme dovnitř a Jesse objednal jeden pohár.

,,Nic se nedáš?" zeptala jsem se, když přede mě pohár postavil.

,,Ne... doma jsem se trochu přecpal,"zazubil se a mezitím se posadil. Dala jsem se s chutí do poháru.

,,A to většina holek by si pohár nedala," ušklíbl se.

,,Nejsem jako většina,"zamumlala jsem s plnou pusou a polkla, ,,nepotřebuju žádný diety. Na tuhle stránku svýho těla kašlu,"usmála jsem se.

,,Ještě, abys nějakou držela,"protočil oči, ,,to bych nepochopil." Zasmála jsem se. Usmál se takovým roztomilým úsměvem. Nevšimla jsem si, že jsem přestala jíst ten pohár.

,,Už ti nechutná?"podíval se na mě, pak na pohár.

,,Ne, je vynikající,"zavrtěla jsem hlavou a jedla dál. Seděli jsme, já jedla a on se na mě díval. Celou dobu jsme nepromluvili jediný slovíčko.Dojedla jsem a podívala se na něj.

,,Byl skvělej,"usmála jsem se, ,,ale už jsem plná."

,,To jsem rád, že ti chutnalo,"usmál se, vstal a vrátil pohár. Pak mi podal ruku a pomohl mi tím na nohy. Vyšli jsme s obchodu a já jsem převzala vedení nad tím, kam půjdeme. Po cestě jsme si toho napovídali hodně. Řekl mi, kde všude byl s rodiči, když se stěhovali. Já jsem mu zase řekla, jak to chodí tady ve škole a pak jsme se bavili jako kdybychom se znali celá léta. Dalo by se říct, že jsme se celkem dost sblížili. Samozřejmě jako kamarádi. Došli jsme do lesa. Byla tam cesta a kousíček od cesty byla mýtinka hlíny a postavená lavička. Kolem té malé mýtinky jinak bylo všude kapradí a vedla tam cesta. Zavedla jsem ho tam.

,,Tohle je moje oblíbené místo,"řekla jsem a posadila se na lavičku, ,,ale v létě je tu nádherněji."

,,Je to pěkné místo,"usmál se a posadil se vedle mě. Podívala jsem se na něj a vypadal, že nad něčím horlivě přemýšlel.

,,Děje se něco?" zeptala jsem se a on zvedl hlavu.

,,Ne ne nic,"usmál se, ,,ale myslím, že se tady dlouho nezdržíme. Už je celkem pozdě, tak aby mi tvůj táta nevynadal,"zazubil se. Podívala jsem se na hodinky a vytřeštila oči. Bylo už půl sedmý a pomalu se stmívalo. Totálně jsem ztratila pojem o čase.

,,No jo, tak se sem ještě vrátíme," pokrčila jsem rameny a zase vstala. Vstal a šli jsme k nám domů.. Po cestě jsme ještě probrali, kam bych se chtěla podívat a proč. Trochu se podivil, když jsem mu odpověděla, že bych se někdy chtěla podívat do Španělska, že mě to tam láká. A když jsem se ho zeptala, co se děje, že se tak diví, tak jen něco zamumlal, čemu jsem nerozuměla. Došli jsme k nám a zastavili před brankou.

,,Děkuju za skvělej den,"usmála jsem se na něj.

,,Není za co. Snad jich bude víc,"mrknul na mě.

,,Mohlo by," pořád jsem se culila, ,,už půjdu, tak se měj."

,,Ty taky,"usmál se. Už jsem chtěla jít, ale nedalo mi to a objala jsem ho. Objal mě trochu taky. Zamrazilo mě v zádech. Něco mi tu nesedělo. Když jsem měla hlavu vedle jeho, tak jsem necítila teplo jako z každého druhého, ale spíše zimu. Naskočila mi husí kůže. Odtáhla jsem se, podívala se na něj. Jeho výraz se mi zdál trošku i vyděšený. Zamumlala jsem poděkování a vydolovala jsem úsměv, pak jsem šla domů.

Najedla jsem se, udělala jsem si úkoly a osprchovala se. Kolem desátý už jsem ležela v posteli. Byl to nádherný den, ale pořád mě neopustilo to zamrazení, když jsem ho objala. Třeba mu byla jen zima, ale to by nebyl až tak studený. Byl strašně studený, jako led. Přemýšlela jsem nad tím než jsem usnula. Co jsi zač Jesse?



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek 100 leté odloučení - 5. kapitola:

3. Áňa
23.03.2009 [19:06]

Fakt mooooooooc pěkná povídka !...už se těším na další !!!EmoticonEmoticon

2. Denda přispěvatel
22.03.2009 [21:41]

DendaDíky..:)Od tebe se komenty čtou moc hezky..:) A dobře nakopnou k další kapitolce..:)

1. Lirka :D
22.03.2009 [15:02]

ÚŽASNÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝ Emoticon už se nemůžu dočkat na další Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!