OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Zombie útočí

04.11.2012 (20:00) • Lenis • Povídky » Jednodílné • komentováno 4× • zobrazeno 998×

Annie přerývavě dýchala a snažila se moc nepanikařit, ale ono se to lehce řekne, když za vámi utíká zombie. Bývával to docela pěkný mladík, než se mu stalo to, co ostatním. Nyní měl kolem očí černou podlitinu, z pusy mu odkapávala krev a Annie by klidně odpřísáhla, že v jeho zubech vidí kousek prstu. Nechutná stvoření, ti zombíci.

Už jen kousek, Annie. Dokážeš to! utěšovala sama sebe, když ji začínaly vypovídat službu všechny části těla. Opravdu jejich úkryt nebyl daleko, avšak Dereck byl blíže. Natahoval po ní zlomené pařáty a vydával u toho zvuky jako postřelené prase. Dívka zabočila za roh a nadávala sama sobě, proč sakra šla tak daleko? Ovšemže musela sehnat zbraně, jejich skupina na ni spoléhá, ale snadněji se to říká než dělá. Jako kdyby těmito slovy přivolala strážného anděla, ozval se z pušky ohlušující výstřel a Dereck se zhroutil na zem. Annie zůstala stát přimrzlá na místě. V temné noci plné masožroucích monster si nikdo nemůže být jist ničím. Co když Derecka zastřelil nějaký jiný zombie, co chtěl jen čertstvé maso místo něj? Vyděšeně se ohlížela kolem sebe a spadl jí obrovský kámen ze srdce, když očima narazila na známou postavu na střeše. „Pane bože, Zacku! Jsi tu!"

Osoba se usmála a po žebříku sešplhala k Annie. „Přece bych nenechal svoji malou sestřičku napospas nějakému ošklivému zombíkovi?"

„Moc vtipný! Nejsem tvoje malá sestřička a už vůbec bych se nenechala chytit!" naoko uraženě odpověděla. Ve skutečnosti děkovala bohu, že může mít takového bratra, jako je on. Sám od sebe se rozhodl vydat se ji hledat, když se dlouho nevracela z této mise. Riskoval pro ni život tak, jako mnohokrát předtím za těchto nelehkých časů. Nikdy mu neřekla, jak moc to pro ni znamená...

Zack rozhodně nepochyboval o jejích slovech, ale rozhodně nenechá svoji sestru na holičkách jen kvůli její uražené pýše. Na to si příliš cení toho jejího otravného ukňouraného hlásku, který ho vždy rozesměje, když je nejhůř. Navíc je Annie jediná osoba, co mu na tomhle bídným světě zbyla. Všechny ostatní dostali zombie... Některé zabili, z jiných vytvořili stejná monstra. Těžko říct, co je horší.

„Jasně, prcku, cokoliv si přeješ," rezignovaně vzdychl a vydal se směrem k úkrytu, Annie tiše našlapovala za ním, zbraně vyzvedla přesně na tom místě, kde je kvůli Dereckovi musela odhodit. Obrovská škoda, že v nich předtím nebyly náboje, to by teprve ten hnusný zombík ochutnal ocel.

Loudavým krokem prošli kolem několila drobných uliček tohoto podivného městečka, zbrzdili se, až když se dveře nějakého malého krámku v ulici potichounku otevíraly. „Pst, slyšíš to, Zacku?"

„Jasně, že to slyším, nejsem přece hluchej,"  zamumlal. „Je to divný, ale myslím, že ať je tam kdokoliv, zombie určitě ne, ten by už dávno vyletěl ven a dožadoval se čerstvýho jídla."

Annie nezbylo nic než souhlasit, vždyť zombie neumí přemýšlet a rozhodně by nemohl mít tolik důvtipu, aby zosnovoval tichou vraždu. To jaksi nezapadá do jejich stylu.

Popošla krůček dopředu ke dveřím, přetáhla si přes hlavu jednu pušku a dala do ní náboje. Zbraní stále mířila na vchod a tiše, opravdu tiše do nich strčila, aby mohla spatřit, co je vevnitř. První, co uviděla, byl mohutný krb přímo naproti dveřím, který zajišťoval dostatek světla i tepla obyvateli domu. Malý, kulatý, velice starodávně vyhlížející stolek se rozprostíral v prostředku místosti, kolem něj bylo postaveno sedm židlí, plus jedno otáčecí křesílko, které se právě se zapraskáním dřeva otočilo. Oba sourozenci namířili své zbraně na... nějakou starou babiznu?

„Co to," začal Zack, avšak ta cizí osoba ho předběhla „když jste se podívali, tak už konečně můžete vejít dovnitř a zavřít prosím ty dveře? Nerada bych tady zase odklízela nějakého zakrvaveného zombíka, toho jejich smradu se zbavuju týden," usmála se ta žena, která vypadala tak na šedesát minimálně, s černošedými vlasy a příšerně škaredým nosem. Rozhodně nevypadala nebezpečně, ale Annie se bála, že by to mohla být snad nějaká past. Rozhodně by nechtěla skončit v hrobě jenom kvůli jednomu špatnému tahu. Zack se trošku uklidnil, hledí své zbraně posunul dolů, takže dával jasně najevo, že nechce žádné rvačky. Annie ho za to zpřažila pohledem, ale když zabloudila očima k té ženě, opravdu uvěřila, že jim neublíží. I kdyby chtěla... Co by asi tak jedna stará ženská mohla zmoci oproti dvěma fyzicky silnějším osobám?"

„To by ses divila, kolik bych proti vám mohla zmoct," zasmála se stařena. Annie vyděšeně popošla dozadu a chtěla zatáhnout Zacka s sebou, ale to už začla zase mluvit. „Kolikrát vám budu opakovat, že vám nechci ublížit, to, že si přečtu tvoje myšlenky, ještě neznamená, že tě chci hned zabít."

„To vám máme jako věřit, když nám řeknete, že vše je v pohodě a vy nám neublížíte? Velice vtipné!" sarkasticky poznamenala Annie. Vlastně se celkem zlobila, že se nechala vyvést z míry takovou stařenou. Denně zabíjí zombíky s chladným očima a ještě chladnější duší. Ne, to už se víckrát nestane.

„Dobře, dobře, nemusíš se hned rozčilovat Annie," promluvila klidným hlasem, „Divíš se, jak je možný, že znám tvoje jméno, i když jsi mi je neprozradila? Vím o tobě a tvém bratrovi spoustu věcí a taky vím to, že vy dva jste poslední naděje na záchranu světa před zombie. Jsou možná rychlí a je jich moc, ale vás dva spojuje něco většího, lepšího. Spolu a přirozeně s mojí pomocí můžeme světu dát zpátky jeho původní krásy. Nemyslím tím jen zelenou trávu a  barevné domy. Zamyslete se nad tím. Stačí mi jen troška krve a spousta důvěry," dokončila svůj proslov.

Annie se otočila na svého bratra a výrazně mu dala najevo svůj nesouhlas. Zack se na ni nesmouvavě zamračil a očima ji přesvědčoval, že záchrana světa je správná volba. Celé minuty se dohadovali, co je správné a co ne, argumenty a sprostá slova lítaly ve vzduchu tam a zpátky, a už i ta čarodejnice na to neměla nervy.

„Tak dost! To by snad už stačilo ne?" obořila se na ně, „chtěla jsem to udělat po dobrém, ale s vámi, především s tebou," výrazně se podívala po Annie, „to opravdu nejde! Já udělám, co budu chtít, a vlastně je mi úplně jedno, co si o tom vy dva myslíte!"

S těmito slovy se špičky prstů dotkla ramen sourozenců a než některý z nich stihl zareagovat, tak je nějakým zaklínadlem přišpendlila k zemi. Oba se snažili nějak se pohnout, jakkoli, ale bylo to marné. Mezitím čarodejnice ze stolu vzala dýku a řízla Annie do prstu. Červená krev pomale odkapávala na zem a brzo se k ní připojila i ta Dereckova. Hláskovala do toho nějaká latinská slova či modlitbu, Annie to již nemohla zjistit, neboť se i se Zackem sesunula k zemi...

Otevřený konce někdy pěkně naštvou, někdy naopak jste rádi. že jste si nepřečetli něco, co nechcete. Nechám na každém z vás ať si vybere, co bude jeho konec. Je možné, že si představujete vládu čarodějů nad zombie a lidskými otroky, nebo nádherný svět, tak jak ho známe my se spoustou lidí, kteří se postupně dali dohromady a zničili zombie. Co když se Annie se svým bratrem záhadně probrali a natrhnli té staré babizně prdel? Jak jsem řekla, to je na každém z vás.

Za jakkýkoliv komentář, kritiku, poznámku či smajlíka bych byla opravdu moc ráda.

Děkuji za čtení... Lenis

Autor: Lenis, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Zombie útočí: