Za úplňku zrozený • OurStories.cz ~ naše povídky

Krátký příběh o zrození něčeho, co má větší kouzlo, než se zdá.

15.03.2013 (13:00) • LadyStark • Povídky » Jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 823×

Zimní noc má v sobě zvláštní kouzlo. Jelikož jsem sova, napadlo mě, co se asi tak může venku dít, když já ležím v posteli a zírám do počítače. Možná, že v noci neožívají jenom sovy a všelijaká lesní havěť. Možná, že jsou věci, ke kterým je denní světlo nevhodné...

...

V mrazivý prosincový den, kdy už všichni zalezli do svých skrýší, se vypravila čarodějka Gréta na opuštěný pahorek uprostřed lesů. Závěje jí místy sahaly až po pás ověšený kapsáři a měšci s bylinkami a jinými nezbytnostmi. Cesta jí proto trvala déle než obvykle. Konečně se krajina začala mírně vlnit a brzy se mezi stromy objevilo úpatí kopce, kterému v tomto kraji nikdo neřekl jinak než "čarodějný."

Z hlubin lesa se ozval vlk - snad chtěl dokreslit situaci a udělat z ní dokonalý kýč. Čarodějka se škrábala do svahu a snažila se udržet brašnu, která jí neustále sklouzávala z ramene. Nebylo to jednoduché, břemeno, které nesla, jako by nechtělo na světlo zalévající holý vrch. Měsíc byl v úplňku, ideální pro praktikování magie. Gréta si schválně vybrala dnešní den pro uskutečnění svého záměru. Věděla, že než by nadešel další úplněk, mohlo by být už pozdě.

Sníh se na vyvýšené plošině třpytil jako stovky diamantů. To je důstojné místo, není třeba velkých úprav, pomyslela si Gréta a opatrně odložila těžkou brašnu s vzácným obsahem. Několikrát odešla místo, které si vybrala, a do svých stop sypala špetky směsi rostlin z objemného váčku se stříbrnou stuhou. Kruh obešla celkem sedmkrát, ale nemělo to žádný zvláštní význam, jen měla ráda číslo sedm.

Pohlédla na tašku z tmavé kůže a její srdce se rozbušilo. Ještě chviličku a pak... Zprudka se nadechla. Nedělala to poprvé, ale stejně se pořád trochu bála. Co když se to zvrhne? Slýchavala o takových případech a rozhodně to nebyly veselé historky. Příběhy prostoupené šílenstvím, smutkem a blízkou smrtí. A stačila jediná chybička.

Z velké kapsy na sukni vytáhla svazek tmavě rudých květin. Znovu se postavila do kruhu, který před chvílí vyšlapala, a začala ho obcházet. Tentokrát však musela jít pouze ve svých stopách. Nejednou se zapotácela a málem upadla. Při každém kroku odlomila ze svazku jeden kvítek a hodila ho dovnitř kruhu. Takto pokračovvala, dokud jí v prořehlých rukou nezbyly jenom otrhané stonky. Ty zahodila a vydala se k brašně.

Téměř s mateřskou láskou ji vzala do rukou a rozepla zdobenou sponu. Z útrob brašny vytáhla cosi oblého. Vypadalo to jako kámen, alespoň dokud na předmět nedopadlo měsíční světlo. Uvnitř bylo stočené dráče! Gréta svírala v rukách dračí vejce! Malého draka, který už chtěl na svět.

Vejce uložila do středu kruhu na peřinku z rudých kvítků. Poté začala znovu obcházet po svých stopách a k chůzi přidala i píseň. Zpívala hrdelním hlasem, píseň stoupala a občas klesla tak hluboko, až jí bylo k zalknutí, ale nepřestávala. Píseň zvala malého draka na svět. Popisovala mu krásu letu, svobodu a volnost, stáda zvířat, vysoké štíty hor i temné rokle. Přivolávala k dráčeti zrak bohů a žádala je o požehnání.

Příteli dračí,

procitni hned,

co hrdlo ráčí,

nabízí ti svět,

kořisti plný les,

oblohu bez konce,

létat smíš, věz!

Vyleť až na slunce,

a ještě dál...

Vzduch se chvěl a Gréta nepřestávala zpívat. Okolo dračího vejce se utvořila záře, která postupně rostla a sílila, až ozařovala celý vrch. Čarodějka přidala na tempu a hlasitosti, unášena sílou okamžiku. Nechala se pohltit tajemnou silou, která vyzařovala skrze skořepinu. Brzy už jí z úst nevycházela srozumitelná slova, ale spíše zvuky žádnému lidskému jazyku podobné. Na vejci se objevila první prasklina. Lesy se rozlehla rána, jakou dlouho neslyšely.

Gréta padla vyčerpáním na zem a mžourala do slábnoucí záře. Uprostřed zbytků skořápky a rudých kvítků stál drak! I přes svou velikost působil vznešeně a upřeně se na čarodějku díval. Když záře zcela pohasla, osmělil se a přišel k ní. Dotkl se čarodějčiny natažené ruky a zabroukal, protože řev ještě neovládal.

„Vítej, draku za úplňku zrozený. Vítej nám, ty, jež jméno máš vznešené. Lamae Va'lan tě jmenuji a zvu tě do světa, který jsem ti přislíbila." Spolu pak odešli z čarodějného vršku vstříc světu, ve kterém se na kouzla nevěří.

Autor: LadyStark, v rubrice: Povídky » Jednodílné