OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Why ?

Když člověk nemuže spát a zrodí s emu sen..? Když pořád jen myslíte co vám daný člověk rpvedl nic jiného vás nebaví psát?

29.10.2009 (15:00) • seiren • Povídky » Jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 1009×

 

 

 

Nikdo: 

 

V ruku v ruce v podzimním počasí si vyšli na procházku tak jako vždy. Dneska je to rok co jsou spolu. Jsou Šťastní ale jiní jim chtějí zkazit jejich život, proč? Nikdo netušíc co se ten den stane.

 

Jako každý den chodím ven ve večerních hodinách. Obzvláště když je Podzimní čas, který oba dva nadevše milují. Dneska kolem šesté hodiny si zašli do restaurace. Zde si objednali špagety, jako každý měsíc. Milí lidé se zde najdou i dobrá kuchyně, tentokrát nezůstali u špaget dali si i zákusek a vynikající červené víno. V restauraci trávili pokaždé hodinu. Měli si co říct. Povídali si o všem co jim přišlo na jazyk.

Jejímu přítelovi Danovy zazvonil mobil. Jeho pohled se změnil, když zjistili jméno na displeji. Vzal to a jen přikyvoval a odpovídal ano.

,, Musíme jít." Zašeptal. Zaplatil číšníkovi za večeři a vydali se do tiché osvětlené ulice.

,, Kam jdeme?" zeptala se jeho dívka. Její "šestý mysl" ji naháněl hrůzu. Začala mít strach.

,, Jenom, skočím pro peníze ke kámošovi." Odpověděl ji s úsměvem na rtech. objal ji kolem pasu a vlepil ji pusu na čelo.

,, Tomovi?" Zeptala se. Tom byl jejich nejlepší kamarád, který jim hodně pomohl.

,, Ne-e, Dominik." Zašeptal. Zastavili se v jedné uličce u dveří.,, Dobře." Zašeptal a postavil se k dívce. Podíval se ji do tváře. ,, Počky tady hned jsem tady." Pronesl ji vážným hlasem a výrazem ve tváři. Dívka přikývla. Ani ne za deset minut se vrátil. Objal svoji dívku a vydali se pryč od temné uličky. Kde dívce běhal mráz po zádech jen při pohledu do uličky.

 

 

Když Dan odešel do panelového domu. Přemýšlela jsem nad tím k čemu potřeboval on zrovna peníze. Jeho rodiče byli dost bohatí na to aby mohli platit měsíční nájem jeho bytu, který zrovna nebyl nejlevnější. Možná předat peníze kamarádovi, nebylo by to u něho poprvé co by takhle předával peníze.

Dominikův dům stál kousek od restaurace na nepořádné ulici. Na rohu ulice, kde se zatáčela ulička, mezi domy. Byla zde tma, žádné světlo. Měla jsem husí kůži i přes tři vrstvy oblečení mi běhal mráz po zádech. Pohlédla jsem do uličky a snažila jsem se něco najít, uvidět. Nic. Jen jsem zaslechla kočičí mňouknutí. Nejen kočku po pár minutách ticha jsem zaslechla že se něco, někde šustlo. S leknutím jsem nadskočila a více jsem se schovala ke dveřím, které byli bohužel zavřené.

 

Nevím kolik mohlo utéct minut, ale mě to připadalo hodiny než se objevil Dan, který mě objal a dal mi pusu na čelo. Raději jsem nedala na sobě nic znát a odešli jsme od uličky dál. Když jsme došli k parku, zeptala jsem se ho k čemu potřebuje peníze.

,, Dominik dluží peníze jednomu klukovy, který mu spravil motorku." Řekl po chvíli ticha. Zastavili jsme se pod korunami stromů.

,, A proč nejde sám?" Nazvedla jsem obočí a pohlédla jsem mu do zelených očích.

,, Protože je nemocný a splátku má zaplatit do zítřka." Pokrčil rameny a opřel si hlavu o moje čelo. ,, Půjdeš semnou?" Zeptal se šeptem. Jeho rty byli nebezpečně blízko mých. Pohlédla jsem mu do očí, které se dívali na moje rty. Přikývla jsem a on přerušil tu mezeru, která byla mezi námi.

 

 

Políbil ji něžně, opatrně jako vždy na začátku jejich polibku. Jeho rty byli sladké, jemné a teplé na rozdíl od dívky, která měla rty ledové od podzimního počasí. Každý si vychutnával polibky lásky. Plné něžnosti a něhy.

,, Miluji tě." Odtáhl se přítel a zašeptal ji slova, která ji zahřála u srdce. Dívka se na něho usmála a opětovala mu další polibky.

 

 

Vítr se snesl, koruny stromů, zvuk mezi stromy zesílil. Listí se přemístilo na jinou stranu než původně leželi. Dva milující lidé pod korunami stromů, kteří neví, nikdo o tom neví co je čeká.

 

 Dlouho jsme se líbali pod korunami stromů. Zaposlouchala jsem se do větru, do zpěvu stromů a zapomněli jsme na čas a děj kolem sebe.

Park, který jsme milovali byl osvětlen dokola, cesty jasně zářili a dovedli nás ven z parku. Když jsme došli k bráně, kterou jsme museli podlézt, začalo nešikovně ale ve správnou chvíli pršet.

Začali jsme utíkat z deště pryč do sucha domů. Bohužel dneska jsem musela jít k němu. Proč bohužel? Nechtěla jsem být v jeho domě, který je na můj v kus moc velký a prázdný. Smáli sme se. Vyváděli jsme jako malé děti. skákali jsme z kaluže do kaluže, když jsme se dostali k němu do domu byli jsme úplně mokří na kůži.

 

,, Já si dám sprchu ty použij koupelnu." Pomáhal mi vysvléct si bundu a svetr jen jsem přikývla

,, Dobře, ale.." Namítla jsem a ukázala jsem na mokré oblečení, které jsem měla na sobě.

,, Něco ti najdu." Zašeptal a odcházel do vedlejšího pokoje.

,, Na.." Podal mi košili a kraťase musela jsem se zasmát při pohledu na oblečení v kterém budu jak strašidlo do zelí. Jen se nevnuceně usmál a vzal mě za ruku. Dovedl mě do koupelny.

,, zde je, pěna..." ukázal na láhev a podal mi ji do ruk.,, Bohužel holčičí šampón nevedu." Pokrčil rameny a podal mi svůj.

,, Nevadí, aspoň něco." Přesvědčila jsem ho že je vše O.k. políbil mě a nechal mě zde o samotě.

 

 

Napustila jsem si vodu a přidala jsem pěnu. Nejdříve jsem si rozčesala vlasy, vysoukala jsem se z mokrého oblečení, které jsem pohodila do rohu místnosti a vlezla jsem do vlažné vody, která obklopila mé zmrzlé tělo. Nechala jsem dál téct vodu a ponořila jsem hlavu pod vodu. Když jsem hlavu vynořila zastavila jsem proud vody a dál jsem se věnovala svému tělu. Nevím jak dlouho jsem zde byla ale na rukách se mi objevovali rýhy, řekla jsem si ještě pár minut a tak jsem ve vodě zůstala déle. Vzbudilo mě až zaklepání na dveře. Zamyšlená nad svým životem jsem vylezla z vody a oblékla jsem se do vypůjčeného oblečení. Dost velké, pandlací i tak pohodlné oblečení jsem vylezla ven z koupelky do obýváku, kde seděl na kraji sedačky a pozoroval hudební kanal v televizi.

 

,, Ty jsi usnula?" zeptal se mě., když si mě všiml. Vypnul televizi a přistoupil ke mě. Zavrtěla jsem hlavou.

,, Sluší ti to." Zašeptala a políbil mě. Jeho polibky byli o něco jiné něž venku. Naléhavější a taky nevím jak jsme se ocitli v jeho pokoji.

,, Dane, ne." Utnula jsem jeho vzrušení a odstoupila jsem od něho.

,, Proč? Už se známe rok..."

,, Další kdo chce jen jedno?" Nenechala jsem ho domluvit.

,, Ne-e nezlob se na mě Lucko."

,, Nezlobím já na tohle nejsem...pokut ti jde jen o sex nebráním ti v tom že si můžeš najít jinou a s tou si to užít." Pokrčila jsem rameny. Tohle byla pravda. Já a sex mi nic neříkal, i když jsem stále byla panna nemám strach jen se mi to hnusí.

,, Lucie!" Oslovil mě hlasitým tónem. pohlédla jsem do jeho tváře.

,, Dobře, tohle téma dál rozebírat nebudeme ale je spousta jiných možností..." Přistoupil ke mě.

,, Pokut tedy nechceš sex nebude..." Zašeptal mi do ucha a políbil mě na rty, které pak klouzali po mém celém těle až jsem ucítila pod sebou měkkou postel. Polibky jsem mu oplácela po celém těle. A tak jsem asi po hodně a půl usnula v náruči Dana.

 

Druhý den, když jsem se probudila byla jsem v pokoji sama. Dana nikde v místnosti nebyl ale zaslechla jsem vrznout dveře, které se otevřeli a vnich stál Dan se snídani. Opětoval mi úsměv, který jsem mu vrátila. Posadil se na kraj postele a políbil mě na rty pak mě celou dobu krmil i s polibky. Po půl desátá hodině jsem se vydala do koupelny kde jsem se dověděla nešikovnou věc. Zrovna dneska jsem dostala své dny a já jsem sebou nic neměla, takže jsem se oblékla a chtěla jsem odejít, když mě ze zadu chytil Dan a zatáhl mě do obýváku.

,, Kam pak?" zeptal se uličnickým pohledem jako sedmileté dítě.

,, Musím do obchodu." Vstala jsem z gauče a znovu mě usadil.

,, Proč? Já zde mám všechno." Podrbal se zamyšleně na hlavě.

,, Až na jednu věc.." Pokrčila jsem rameny a musela jsem se usmát.

,,Jakou?" Nechápal.

,, To co vy kluci nikdy nedostanete." Brnkla jsem ho do nosu a políbila jsem ho na ústa.

,, Už vím, jdu s tebou." Prohlásil a rozhodl se.

,, Nemusíš trefím." Namítla jsem

,, Nevadí i tak jdu s tebou." jen jsem pokrčila rameny a počkala jsem na něho než se oblékl.

Za deset minut jsme byli v obchodě kde jsem si koupila potřebné věcy, když jsme mířili k pokladně Dan mě zastavil.

,, Nechceš si koupit i jiné věci?" Zeptal se mě s jiskřičkou v oku.

,, Jaké věci?" Nechápavě jsem na něho zírala.

,, No kdyby jsi u mě byla často tak aby si měla své potřebné věci." Pokrčil rameny a pohlédl na zem

,, Já Dane nevím..." Začala jsem se vymlouvat.

,, Hmmm..." Jen tiše zabručel

,, Dobře, koupím si šampón, kartáček na zuby a myslím že je to vše." Vzdala jsem to. Slabě se na mě usmál a políbil mě na rty. V obchodě jsme trávili hodinu než jsem si koupila svoje věci, protože Danovi řeči a vtipné hlašky nás zde dlouho zaměstnali.

 

Do domu jsme se dostali kolem jedné hodiny. Zašla jsem si do koupelny štěstí že v tomto obchodě vedou i spodní prádlo, takže jsem byla za vodou. Mezitím co já jsem vybavovala nákup Dan objednal jídlo z restaurace, které u nás doma bylo přesně na minutu. Kolem půl druhé jsme byli plní a rozhodli jsme se pro menší šlofík.

 

Vzbudili mě polibky které brouzdali po mém těle.

,, Jdu si dát sprchu."

,, Nemusíš, půjdeme ven. Jsem domluven s klukama." zamračeně jsem na něho pohlédla. S klukama nevěděla jsem které myslí ale pokut tam bude i Tom tak jsem se uklidnila a jen jsem přikývla. Oblékla jsem se a vydali jsme se ven.

 

Ruka v ruce podzimní počasí, noční mlha, vítr znějící v korunách stromů, smích dvou milujících lidí znějící a odcházejíc společně s vlajícím větrem.

Parkem procházejíc pod korunami stromů líbajíc dvacet minut času na setkání s přáteli.

Dívka neví nic o svém milém to proč se mají setkat s partou kamarádů.

 

 

Na sraz jsme došli přesně. Bylo půl sedmé večer. Lampy svítili a osvětlovali i jednu z temných uliček. zde nikdo nechodí a nežije. tohle bylo naše útočiště. Z tohoto místa jsem vždy měla a stále mám husí kůži. Běhá mi mráz po zádech v životě by sem nešla sama. Díky Danovi se zde cítím bezpečně. Když se z rohu uličky objevili tři známé tváře usmála jsem se a oplatila jsem jejich pozdrav.

,, Máš peníze?" Zeptal se Tom Dana. Jen jsem nechápavě poslouchala a raději jsem dělala že nevím oč mluví.

,, Jo mám." Vytáhl Dan peníze a podal je Tomovi, který se spokojeně usmíval. Jeho pohled skončil na mé tváři.

,, Dane o co tu jde?" zeptala jsem se ho šeptem a udělal jsem krok do zadu.

,, O nic my už odcházíme zde jsme skončili." Promluvil zřetelně nahlas a díval se na Toma, který nespouštěl svůj pohled ze mě. Věděla jsem že Tom je děvkař, že dostane každou kromě mě, samozřejmě. Byl to nejlepší kamarád od školky a pro Dana to byl jako vlastní bratr.

,, Tím by sem si nebyl tak jistý." Pohlédl na Dana a jeho pohled se změnil na pokřivený úsměv pobavení.

,, Říkal jsi když zaplatím dáš pokoj." Nedal se.

,, Samozřejmě Tobě ano ale ji ne." Znovu pohlédl na mě. Pak pohodil hlavou někam za nás. Otočila jsem se a stáli tam dva kluci, které jsem v životě neviděla.

,, Ona nemá s tím to nic společného!" Zakřičel na něho Dan a silně si mě k sobě přitiskl. Nechápavě a neschopná řeči jsem těkala očima na Toma, Dana a na skupinku dvou kluků, kteří, stáli velice blízko Dana.

,, No právě teď ale bude." Pokrčil rameny a luskl prsty. Vše se odehrálo tak rychle. Cítila jsem jen jak mě opouští ruce z pasu a nahrazují je jiné kolem mého zápěstí. Dívala jsem se na Dana, kterého teď drželi dva kluci. Kolem každé jedné ruky. Ruce které mě teď sevřeli kolem pasu a otočili si mě tak aby sem se dívala na Danův obličej byl ... Neznala jsem je. Byli zde tři neznámí kluci...Spatřila jsem na jeho ruce tetování byl to Robin, který mě svíral tvrdě na svém těle a nutil mě se dívat na Dana., kterého udeřili. Neschopná vydat ze sebe hlásku jsem pocítila slzy na své tváři.

 

,, Dane." Konečně jsem se zmohla na jeho vyslovení jména.

,, Proč?!" Zakřičela jsem. Odpověď mi nepřicházela místo toho mi Robin zacpal ústa se svojí dlaní.

,,Ššššš." šeptal mi do ucha. Do očí mi vyhrkli více slz. Kousla jsem Robina do dlaně a konečně jsem se mohla nadechnout a vydávala jsem ze sebe vzlyky.

,, Nechte ji na pokoji o ničem neví." zaslechla jsem křik z Danových úst. Jeho tvář, byla pokrytá krví.

,,Uvidíme jestli na tebe ještě v životě promluví." Zaslechla jsem vedle sebe Tomův směšný hlas, Usmíval se od ucha k uchu. Moje oči těkali na ostatní lidi kolem sebe.

 

Mají pravdu nevím o co tady jde. Tom byl vždycky pohodový kluk...nenapadlo mě že by něco... že by byl schopný.

,, Tome o co tu jde?" zeptala jsem se, když jsem se na chvíli uklidnila své vzlyky. Pohled mi sklouzl na Dana, kterého opřeli o zeď.

,, Kočičko, Danek ti nic neřekl? " Zeptal se mě a přistoupil ke mě blíž. Jeho tvář byla jen pár centimetrů od mé. Zavrtěla jsem hlavou a znovu jsem pohlédla na Dana, který se svíral v bolestech na zemi.

,, Tak se to brzy dovíš, pokut později budeš chtít znát od něho pravdu.." Uchopil moji bradu a natočil si ji k sobě. ,, Teď se pobavíme." To těžko napadlo mě v duchu ale to já jsem zapomněla že je nezastaví ani tohle. Pochopila jsem jeho slova. Věděla jsem co měl na mysli. Jeho tvář bila blíž k mé tváři. Jeho rty jen o pár milimetrů od mích.

Mezeru přerušil a políbil mě. Surově mě držel za bradu aby sem se mu nevytočila a Robinův stisk zesílil. Stěží jsem dýchala. Stěží jsem se mohla nadechnout. Při příležitosti jsem ho kousla do rtu. Jen se zasmál a otřel si ret od krve.

,, Hrát si chceš.?." Neznělo to jako otázka ale přitáhl si mě k sobě. Robin uvolnil stisk kolem pasu. Šance byla mizivá že by sem se odtud dostala dneska zde budu pošpiněná nejen já ale i oni.

 

 

 

Ruce jsem položila na jeho hruď a snažila jsem se dostat se z jeho těla, které bylo na mě surově přilepené jako vteřinové lepidlo. Marně jsem se snažila ho od sebe dostat. Bavil se. na chvíli uvolnil moji tvář a jeho rty proudili po krku dolů. Jeho levá ruka mi brouzdala pod tričkem. Ucítila jsem jak mi odepl i podprsenku. Znovu se vrátil k mým ústům. Zahlédla jsem přes slzy rozmazaně Danův umučený pohled. Dva kluci ho znovu uchopili a udeřili ho dvakrát do břicha pak ho nechali ležet na zemi a poodstoupili od něho.

Od Toma se mi povedlo na chvíli uvolnit znovu hlavu. Vzlyky se roznesli po celé uličce, velká nevýhoda v tom byla že zde nikdo nežil a další domy byli odtud dvě minuty kde by mě mohl někdo možná zaslechnout.

 

 

Otvírám oči
Snažím se vidět, ale jsem oslepený bílým světlem,
Nemůžu si vzpomenout jak
Nemůžu si vzpomenout proč
Tu dnes večer ležím

 

 

Znovu mě více přitiskl k sobě a tentokrát jsem ucítila chladivou zem pod sebou. Menší, možná větší šance se od něho dostat. Sundal ze mě tričko a sám sobě taky.

Levou rukou si mě přidržoval na zemi za pánev, pravou mi rozepínal pásek u kalhot. V duchu jsme se modlila že ho to odhradí ale zmýlila jsem se. Na chvíli odtáhl svůj obličej a pohlédl na Robina, ten jen přikývl a obešel mě z druhé strany. Přiklekl si ke mě a uchopil moje ruce a držel mi je nad hlavou. Skousla jsem se do rtu. Pocítila jsem rozepínající se zip u kalhot. Začala jsem sebou pohazovat, tím mě udeřil a než jsem se stihla znovu zmítat pocítila jsem jak mi strhává kalhoty dolů.

 

 

,, Ale ne. Kočička má své dny." S úšklebkem na mě pohlédl. Sedl si na mě obkročmo. Začal mě znovu líbat po celém těle. Hlavně nad pupkem pak jsem jen vnímala jeho ruce, které zabloudili pod kalhotky, které mi z nůžkami rozstříhal a sundal. Menstruace ho neodradila a já jsem se tolik modlila v duchu. Jen se pokřiveně usmál na mě a uchopil moji pravou nohu, kterou mi chtěl dát od sebe. Začala jsem se zmítat. Levou rukou mě stále držel pevně za pánev a přidržoval tak mé tělo k zemi. Jeho pravá ruka byla zaměstnaná mojí nohou. I když jeho síla byla větší než moje dostala jsem se dál od jeho těla, ale zapomněla jsem na Robina, který mě držel na ruce. Bolestně jsme zakřičela, když jsem ucítila jeho stisk, který mi asi způsobil zlomeninu zápěstí na levé ruce...nebo to byla pravá?

 

 

A nemůžu vystát tu bolest
A nemůžu to odehnat pryč
Ne, nemůžu tu bolest vystát

 

Dostala jsem další ránu do tváře a tím jsme na chvíli ztratila vědomí jediné co jsem pocítila bylo jeho nářadí, které jsem pocítila ve svém těle. Bolest byla nesnesitelná, když se řečeno udělal vstal odemně a odešel na kraj.

,, Teď ty!" Nařídil Tom posměšným úsměvem na Dana, který stále ležel na zemi. Robin mi pomohl se posadit a tak jsem se více nadechla.

,, Skvělá je... ti povím a k tomu panna a své dny no to se často nestává." Smál se na celé kolo. Nevím kde jsem vzala sílu ale začala jsem křičet, pískat, vískat. Jen na chvíli do té doby než mě znovu Robin neumlčel. Vzal moji tvář do dlaní a začal mě líbat. Robinovi polibky bili jiné než Tomové, ale to byla jen maska za kterou kryl svoji krutost. Byl na mě sám, když si mě položil pod sebe dostala jsem ho od sebe malým kopancem do břicha. Jen jsem se stihla otočit na všechny čtyři, když mě uchopil za nohu a přitáhl si mě k sobě. Ucítila jsem bolest na noze a na rukách odřenin se nevyhnu. Už jsme neměla sílu se dál vzpínat, takže jsem se vzdala. Moje tělo začal osahávat hlavně tam dole, nejdříve jeden prst jsem ucítila i více prstů pak se sám zasunul a znovu jsem byla pošpiněná. Když se rozhodl že je u konce vstal. Sedla jsem si na zem a posbírala jsem si zbytek oblečení. Oblékla jsem se do riflí sama nevím jak se mi to povedlo s rozechvělými prsty.

Pohlédla jsem na Dana, kterého drželi a teď nutilo ho aby se díval. Vypadal že každou chvíli by někoho zabil.

 

  

 

Jak se mi tohle mohlo stát
Dělal jsem svoje chyby
Neměl jsem kam běžet
Noc pokračuje
Jako když se ztrácím
Je mi špatně z tohohle života
Prostě chci křičet
Jak se mi tohle mohlo stát

 

 

  

,, Kočičko ještě není konec." zašeptal Tom, který odešel od Dana. Stoupla jsem si na nohy a držela jsem se za pánev a za zápěstí, které bolelo.

Ustoupila jsem do zadu až jsme narazila na zeď. Tom si zapálil a pozoroval můj postoj veselím úsměvem na tváři. Zaslechla jsem štěkot psa. Kluci zpanikařili a otočili se moje svoboda. Pomalím krokem jsem šla podél zdi na kraj, kde končila ulička. Rozběhla jsem se a dala jsem se do útěku.

 

  

Každý křičí
Snažím se udělat zvuk, ale nikdo mě neslyší
Sklouzávám z okraje
Visím na vlásku
Chci to začít znovu

  

  

Moje tělo stěží běželo ale našla jsem sílu. Sílu v sobě a můj útěk byl bolestný. Každým pohybem mě zabolela pánev a zápěstí. Můj obličej byl promočen od slz. Proč? Proč? Co se stalo? Co se snima stalo? Křičela jsem v duchu své otázky na které mi nikdo neodpovídal. Můj útěk byla svoboda...

Útěk přes park
kde jsem se na chvíli zastavila aby sem popadla dech, který mi docházel. Začalo pršet. Pohlédla jsem do nebe a nechala jsem vmísit déšť se svými slzami. Někde v houští něco zašustilo, znovu jsem se dala do útěku až jsem doběhla k domu. S chvějícíma rukama jsem našla v květináči klíč a odemkla jsem si. S úlevou jsem se nadechla a vydechla a snesla jsem své bolestné tělo podél dveří.

   

Tak se snažím počkat na dobu, kdy na ničem nezáleželo
A neumím vysvětlit, co se stalo
A nemůžu vymazat věci, které jsem udělal
Ne, nemůžu

 

Čas plynul. Nevím jak dlouho jsem seděla u dveří opřená ale připadalo mi to jen minuty než hodiny. Vstala jsem z podlahy a stále jsem se opírala o dveře. Dokulhala jsem ke koupelně kde jsem si dala sprchu celou dobu jsem se neodvážila podívat se do zrcadla. Myslela jsem jen na Dana, který tam zůstal. Po koupeli se ozval zvonek. Srdce se dalo do splašeného útěku. Ještě jednou se ozval pohlédla jsme přes záclonu. Policie? Otevřela jsem dveře, kde stál šerif, který mi řekl pár důležitých věcí. Jen jsem mu zavrtěla hlavou že potřebuji čas a hlavně že Dana dneska vidět nechci ať se pak staví sám ale já jsem silně pochybovala o tom že by sem sním mluvila.

Jen stěží jsem pohlédla na policajta. Vždyť to byl muž, kterému jde jen o jedno zničit dívčí nevinnost ale i to důležitější duši, srdce a důvěrnost.

 

 

Jak se mi tohle mohlo stát
Dělal jsem svoje chyby
Neměl jsem kam běžet
Noc pokračuje
Jako když se ztrácím
Je mi špatně z tohohle života
Prostě chci křičet
Jak se mi tohle mohlo stát

 

Zavřela jsem dveře od domu a zalezla jsem do pokoje pod peřinu. Rodiče se vrací zítra večer a já do té doby musím pohlédnout do zrcadla už jen kvůli jediné věci. Aby sem zamaskovala svůj obličej. Uměla jsem to ale někdy se mi nevedlo předstírat že se nic neděje.

 

 

Moje mysl byla jen zašpiněná jen jsme stále myslela na to co se stalo. Obličeje jsme měla stále před sebou. Jeho úsměv jeho prsty které měl od krve a potíral mi je po mém těle. Málem jsem se pozvracela ale udržela jsem vše v sobě. Jen vzlyky byli čím dál hlasitější a slzy mi stékali jak déšť, který začal z ničeho nic padat z jasného nebe.

 

 

 

Jak se mi tohle mohlo stát
Dělal jsem svoje chyby
Neměl jsem kam běžet
Noc pokračuje
Jako když se ztrácím
Je mi špatně z tohohle života
Prostě chci křičet
Jak se mi tohle mohlo stát

Nevím kdy a jak jsem usnula ale povedlo se mi i když jsem se probudila v pět ráno s myšlenkou že to byl jen sen bohužel pohled na modřiny na zápěstí, které se přes noc pěkně zvýraznilo i nateklé. Pomalu jsem sním zakroutila a vypískla jsme bolestí, takže asi opravdu zlomená. Dala jsme si sprchu a pohlédla jsem do zrcadla jen letmo, nic jsme si nezapamatovala jak vypadám. Rychle jsme se převlékla a vydala jsem se pryč z domu. Na hlavu jsme si dala kšiltovku a kapuci od mikiny. Zabouchla jsem dveře a odešla jsem pryč. Nadechla jsme se čerstvého vzduchu po dešti a rychlím krokem jsme se vydala na nádraží. Pět minut jsem čekala na autobus. Nasedla jsem k oknu a vnímala jsem okolí kolem sebe. Nejen okolí ale i slz, které mi proudili po tváři. Otázka proč? Mi stále vířila v hlavě ale snažila jsem se na ni nemyslet. Vedle mě na další zastávcese posadila postarší žena, která na mě koutkem oka dívala. Nic jsme nedávala na jevo. Jen jsem nechvíli zavřela oči a to jsem neměla dělat. Obličeje předemnou se vířili jak listí, které kolem vás proletí. Zavrtěla jsem hlavou a znovu jsem si opřela čelo o chladící sklo. Sledovala jsem jen déšť, který se znovu pustil.

 

Dělal jsem svoje chyby
Neměl jsem kam běžet
Noc pokračuje
Jako když se ztrácím
Je mi špatně z tohohle života
Prostě chci křičet
Jak se mi tohle mohlo stát

 

 

Po Dvaceti minutách cesty jsem vystoupila, před nemocnicí. Zde jsem se nadechla znovu a s hlavou skloněnou dolů jsem se vydala dovnitř. Na recepci jsem se nahlásila a čekala jsem hodinu v čekárně kde jsem se snažila myslet na dítě, které pokřikovalo v čekárně na svoji matku. Musela jsme se usmát, jak bylo roztomilé s jasně modrýma očima.

 

 

 

 

,, Slečna, Svobodová." Ozval se sestřinčin hlas. Vstala jsem a vešla do místnosti. Lékař se na mě usmál a pokynul mi hlavou.

Musela jsem jít na vyšetření, i když je velmi brzo...na setkání s mužem.

,, Slečno, takže HIV nejste pozitivní i jiná nemoc a dítě nečekáte. Doufám že jste vše nahlásila na policii." usmál se na mě. Jen němne jsem přikývla. poděkovala jsem a odešla. S povzdychem venku jsem čekala na zastávce na další autobus směr domů.

 

 

Dešťové kapky padají odevšad.
Natahuji se pro tebe, ale ty tam nejsi,
Tak stojím, čekajíc ve tmě,
Stvou fotkou v mé ruce.
Příběh zlomeného srdce.

 

 

 

Mám pocit že to nejsem já.

Změnila jsem se.

Uplynuli dva měsíce.

Nikdo nic neví, co se mi stalo, rodiče si myslí že jsem spadla z koně.

Dan se neobjevil. Policie Tomovou partu zatkla..za prodej drog, znásilňování, krádeže a pokus o vraždu. Jediné co jsem Zaslechla o Danovi bylo jen to že dva měsíce byl v nemocnici a čekala ho spoustu operací.

Dávám mu rok.

Rok na něho počkám, stále ho miluji, ať se stalo co se stalo.

Při s tiku s klukama jsem opatrnější. Mluvím snima ale jakýkoliv dotyk...začnu křičet, panikařit.

Žiji. Lituji že jsem nepochopila nic a že se možná nedovím ,,Proč?"

 

 

Nikdo:

 

 

Zůstaň se mnou,
Nenech mě odejít,
Protože já prostě nemůžu
Být bez tebe,
Prostě se mnou zůstaň,
A drž mě blízko,
Protože jsem si postavila
Svůj svět kolem tebe,
A nechci vědět, jaké to bez tebe je,
Tak se mnou zůstaň,
Prostě se mnou zůstaň.

 

 

Za dva měsíce se ozval telefon. Z nemocnice. Dívka mluvíc do telefonu a přikyvujíc že přijde. Její přítel je v těžkém kómatu, pomůžeme její hlas?

Zvládne na něho pohlédnout? Odpustit mu?

 

 

Volali z nemocnice že Dan upadl do kómatu před týdnem, bohužel o mě nevěděli, tedy neměli na mě číslo. Když jsem se dověděla že by měl zemřít, nechtělo se mi ani žít, přestala jsme dýchat ze šoku ze správy.

Rychle jsme se rozhodla. Zavolala jsme si taxi, které řídila žena. Byla jsem vděčná. Nasedla jsem a za dvacet minut jsme byli na místě. Zaplatila jsem ji a drobné jsem ji nechala.

 

 

 

Zkouším a doufám v den,
Kdy bude můj dotyk stačit
K tomu, aby vyhnal bolest,
Protože hledám už tak dlouho
odpověď, která je jasná.
Bude nám dobře, jestliže to nenecháme zmizet.

Zůstaň se mnou,
Nenech mě odejít,
Protože já prostě nemůžu
Být bez tebe,
Prostě se mnou zůstaň,
A drž mě blízko,
Protože jsem si postavila
Svůj svět kolem tebe,
A nechci vědět, jaké to bez tebe je,
Tak se mnou zůstaň,
Prostě se mnou zůstaň.

 

 

Výtahem jsme vyjela do druhého patra kde jsme se zeptala na pokoj kde ležel Dan.

Bohužel musela jsem přemluvit doktora aby mě za ním pustil.

Taky že pustil, musela jsme si vzít plášť a roušku. Pohlédla jsem na jeho tělo. Do očí se mi nahrnuli slzy u jeho postele seděla postarší žena. Pamatovala jsem si její tvář, žena z autobusu. Jeho rodinu jsem v životě neviděla, důvody jsme neřešili ale chtěl mi je představit a to brzy.

Žena na mě pohlédla a slabě se na mě usmála.

,, Pamatuji si tě, často o tobě mluvil."

,, Je mi to líto." Zašeptala jsem a přistoupila jsem blíž k jeho posteli.

,, Miloval tě více než naši rodinu, vzdal se všeho aby byl s tebou."

,, Odpusťte mi." Zašeptala jsem neslyšitelně.

,, Dane, nechci znát pravdu, ale musíš mi věřit že tě stále miluji." Zašeptala jsem mu do ucha a lehce jsem ho políbila na tvář. Kapka slze mi stekla po tváři a kápla na jeho tvář. Uchopila jsem jeho dlaň do své ruky a krouživými pohyby jsem mu hřbet dlaně hladila. Ucítila jsem pohyb. Leknutím jsem ustoupila do zadu.

,,Co se stalo?" Zeptala se mě jeho matka.

,, Myslím že se pohnul." Zašeptala jsem a měla jsem pravdu. Jeho levá ruka se Pohla a hlavně jemně pohnul očima a hlavou. Jeho matka dostala větší pláč, pláč štěstí a já jsem nebyla schopná se pohnout z místa. Do pokoje přiběhl lékař a hned začal s vyšetřováním ani ne za minutu opravdu otevřel oči.

 

 

Jeho pohled sklouzl k známé postavě, kvůli které všechno zahodil a zničil její život. Plánoval budoucnost jejich a místo toho zde leží v nemocnici a dívá se na svoji lásku kterou málem nepoznal.

 

,, Lucko." Zašeptal. Zaslechla jsem jeho jméno, jeho matka se ke mně otočila a objala mě. Objetí jsem ji věnovala a přistoupila jsem sní k posteli. Uchopila jsem Danovou dlaň do své a políbila jsem ji.

 

,, Je mi to líto, stydím se, neměl jsme tě brát sebou ani nevíš jak mě to bolí." Utnula jsem ho prstem, který jsem mu položila na ústa.

,, Nemluv Dane, teď ne. Na otázku ,,Proč." mi odpověz až se zeptám, třeba za rok."Zasmála jsem se a znovu jsem ho políbila do dlaně.

 

 

Hledala jsem své srdce,
Tak hodně - hodněkrát,
Ne ty a já, nejsme jako hvězda svítící na nebi,
žádné fotky v rukách,
Připoměň mi den, kdy jsi mi
přísahal, že vždy budeme tady
A nikdy nepůjdeme pryč
Tohle je to, proč potřebuji, aby jsi zůstal.

 

Nikdo:

 

Uplynul další měsíc po činu. Vzpomínky bolí ale dá se e žít s nima?

Ne nedá se i když se snažíte nikdy nic nebude stejné jak bývalo dřív.

Dana propustili z nemocnice. Měsíc únor trávil doma u rodičů s Luckou, kteří se rozhodli se odstěhovat, zde mají hodně živých vzpomínek, které jsou opravdu živé.

Tom s partou jsou za mřížemi na 23 let. 23 let mají na sebe času.

Při společném životě ví Dan jen jediné, nespěchá na Lucku. Dává ji prostor aby mohla žít aspoň společensky. Při každém váhavém dotyku ví kde smí a kde nesmí. Čas možná vše spraví. Jen jediné co se nespraví bude bolest a otázka Proč.

 

 

Čas plyne. Možná to byl sen, možná to měl být sen ale díky tomu snu jsme našla lásku, rodinu, pochopení a hlavně jsem našla to co jsem v životě nečekala Bolest, znásilnění, které se stává častá hra mužů?

Od Dana na otázku proč jsme se dověděla že se vsadil. Měl mě dostat do postele, měl na to dva měsíce, když se mu to nepodařilo musel platit a to velkou částkou, tak že brzy ho vyhodili i ze škole a z domu za neplacené částky, které dlužil.

Sázky jsou někdy dobré věci ale tohoto typu ne.

Chtěla jsem vědět hlavní bod, který mi řekl ale při další nádechu že chce něco říct dalšího jsem ho umlčela polibkem. Naše dítě se probudilo a já jsem ho musela jít nakrmit.

Stačí mi jen tenhle důvod na další důvod kašlu.

Nenechám si přeci kazit si svůj nový život.

Je mi jasné že se nikdy ze strachu nedostanu ale pokrok jsem už udělala nebo snad ne?

 

 

 

Zůstaň se mnou,
Nenech mě odejít,
Protože já prostě nemůžu
Být bez tebe,
Prostě se mnou zůstaň,
A drž mě blízko,
Protože jsem si postavila
Svůj svět kolem tebe,
A nechci vědět, jaké to bez tebe je,
Tak se mnou zůstaň,
Prostě se mnou zůstaň.

Oh ... oh oh
Neodcházej ...
... tak zůstávám čekat ve tmě

Autor: seiren (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné



Sdílet

Diskuse pro článek Why ?:

Když jsem se do téhle jednorázovky začetla hrozně se mi líbilo popisování počasí, které já takové miluju. Čekala jsem typické popisování lásky, ale tohle ne. Byl to moc pěkný příběh:)

Why no... Pěkné, občas zmatené, ale pěkné...

Přidat komentář:

Nick:

Text: