Předem bych se chtěla omluvit za to, že jsem strašně dlouho nic nepřidala ani nenapsala, ale měla jsem málo času, vlastní problémy, které mě opravdu hodně zablokovaly a já nebyla vůbec schopná psát, ale doufám, že teď jsem zpět a věřím, že budu znovu přidávat stejně hojně jako dřív.
Moje první povídka po pauze je podle skutečné události a trvalo dlouho než jsem se odhodlala ji napsat a zveřejnit.
20.10.2011 (11:00) • LonelyRebel • Povídky » Jednodílné • komentováno 8× • zobrazeno 895×
V klubu bylo plno a hudba řvala tak, že se musely otřásat všechny domy v ulici, ale ona ji neslyšela. Kolem ní byla neproniknutelná bublina, přes kterou nenechala nikoho projít. Nikoho si nepustila k tělu. Nenechala se vyrušit.
Už několik dlouhých minut pozorovala jeden pár, který se bez ustání líbal. Prsty jedné jeho ruky byly propletené v dlouhých světlých vlasech dívky, která byla snad o dvě hlavy menší a pevně ho svírala kolem pasu, druhou rukou ji k sobě tisknul, i když už blíž u sebe být ani nemohli.
„Krásný pár,“ problesklo jí hlavou. Normálně by se jejímu názoru nedalo nic vytknout, ale tohle nebyla obvyklá situace. Strávila s tím klukem patnáct měsíců a teď ho pozorovala s jinou. Nebyl to ještě ani měsíc a on už se držel jiné slečny celý večer. Kolikrát si ona přála, aby s ní byl celý večer a nikdy to neudělal. Poslední týdny, které byli spolu a někam společně šli, stejně trávili odděleně. On byl jen se svými přáteli a jí nezbylo nic jiného, než být s těmi svými, i když z celého srdce chtěla být s ním.
„Ahoj,“ ozvalo se vedle ní. Nemusela odtrhávat oči od toho co právě pozorovala, aby věděla, kdo je vedle ní. Jeho nejlepší kamarád.
„Sluší jim to spolu…“ řekla s klidným hlasem.
„Bojím se o něj.“
„To už jsi mi jednou říkal.“
„Teď to není skrz zapíjení žalu.“
„Ne?“
„Ne. Dokázal to.“
„Co?“
„Našel si někoho jako jsi ty.“ Dívka stočila oči od scény odehrávající kousek od ní k chlapci, který se na ni taky podíval.
„Jako já?“
„Nevidíš to? Dlouhé blonďaté vlasy…“ zaseknul se a lehce se pousmál. „Tady vaše vnější podobnost asi končí.“
Blondýnka znovu začala pozorovat ty dva.
„Ty jsi vysoká, ona je tak o hlavu a něco menší a očividně těžší, ale má podobné oči jako ty.“
„Říkal, že nikdo nemá stejné oči jako já.“
„To nemá. U tebe si člověk nikdy není jistý barvou. Šedo-modré a když jsi moc unavená, tak skoro zelené. Já vím, tolikrát sem to od něj slyšel, ale ty její jsou do modré a někdy můžou připomínat ty tvoje.“
„Proč mi to říkáš?“
„Taky se hodně směje, stejně jako ty.“
„Už se tak často nesměju.“
„To nevadí. A taky ráda tancuje, stejně jako ty.“
„Proč mi to říkáš?“ Byla stále tak klidná. V očích se jí nedal vyčíst jeden jediný pocit, který by zrovna cítila. Nic.
„Protože mám strach o něj, i o ni. Je to moje kamarádka a už minule jí řekl tvým jménem.“
„A co já s tím?“
„On chce tebe, proto si začal s ní. Tak zoufale mu tě připomíná. Může s ní být, může ji mít rád, ale jednoho dne jí nebo jemu dojde, že ona není ty. A buď ji toho dne bude milovat nebo bude stále milovat tebe. A ublíží si tím oba, protože ať to dopadne jakkoli, tak ona ho bude milovat takový jaký je, ale on z ní bude chtít mít tebe. A potom mu třeba konečně dojde, že chce být jen s tebou.“
Chvíli bylo ticho, ale pak ona promluvila: „Toho dne, kdy mu to dojde, tu já pro něj už nebudu. Toho dne budu někoho milovat tak moc, že se ho nevzdám jen kvůli jednomu klukovi, který kdysi zahodil všechny své šance.“
Jen přikývnul a zvedl se. Ona se vrátila k pozorování těch dvou. Tak zoufale moc chtěla při tom pohledu něco cítit. Cokoli. Nenávist, žárlivost, lásku, bolest, kterýkoli jiný pocit, ale necítila nic. Zablokovala se tak moc, že teď, když toužila po tom, aby konečně věděla, jestli je schopná udělat krok vpřed, tak zjistila, že všechny pocity v souvislosti s ním jako by zamrzly. Věděla, že nejsou pryč. Že jsou stále někde uvnitř, ale nemohla je najít. Nemohla je dostat napovrch. Tak pečlivě pracovala na tom, aby je zablokovala a skryla co nejhlouběji, že teď se v zoufalosti snažila vyvolat je tím nejbolestivějším způsobem, který byl vůbec možný.
Něco jí pobaveně zašeptal a oba dva se zasmáli. Pohladil ji po tváři, tak jako to kdysi dělal jí a pramen vlasů ji zastrčil za ucho, stejně jako nespočetněkrát jí.
Po tváři ji steskla slza. Ne proto, že by se jí konečně povedlo to, o co se pokoušela, ale proto, že na místě té dívky teď měla být ona a stále mohla něco cítit.
Autor: LonelyRebel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné
Sdílet
Diskuse pro článek Someone like you:
Tak nějak jsem stále netušila, co se děje. Přišlo mi to tajemné, zajímavé. Já Ti nevím, takové popisky se mi prostě líbí a navíc mi to přišlo romantické, protože tam byly ty citové záchvěvy... Hlavně ta závěrečná část. Takové to surové uvědomění. Jsem ráda, že jsem si to přečetla, pro mě to mělo svou cenu a velmi se mi to líbilo. Našly by se nějaké věci, co by se daly vytknout a až si to budu číst po vícero, tak na ně určitě narazím, ale prozatím to na mě působilo velmi příjemným dojmem. Mělo to své kouzlo a i když to není můj styl, tak mě to dostalo. 
LostAngel: Jej, tak sem to vůbec nemyslela. Neurazila jsi mě ;) To ne. Vůbec ne. 
A moc se omlouvám, jestli to tak vyznělo.
Já jsme to nemyslela nějak zle. Chápu, i já se ze svých pocitů dostávám pomocí psaní a rozhodně jsem to nemyslela zle. Jen je mi to líto a prostě mi to hlava nebere. Snad jsem tě nějak neurazila, nebo tak, to jsem rozhodně nechtěla.
Zdravím tě po velmi dlouhé době... Jsem ráda, že ses zase ukázala... Jinak, povídka má příjemnou linku, oddychový čas, smutek a zvláštní dialog... Každý zvlášť stojí za prd, ale jako celek je to dobrý a hezky do sebe zapadá... Nejsem nadšená... Prostě se mi to líbilo... Jakoby jeden z mnoha... 
LostAngel: Ráda bych napsala něco veselého, ale někdy se člověk ze svých pocitů musí vypsat. A popravdě... jsme dvě, které nechápou, proč ti dva nemůžou být spolu. Je na pytel, že tohle se fakt stalo. 
A někteří z nás určité věci překonávají třeba psaním.
Smutné, hodně smutné a zrovna ve své dost smutné náladě bych si ráda přečetla něco veselejšího, ale to je moje chyba. Příběh se mi moc líbil a název sedí. Trochu jako písnička od Adele, myslím název a pak i v příběhu je něco z toho, ale na tom není nic špatného. Přišlo mi, jako kdyby tu písničku hrály tam, kde se to odehrávalo. Pěkný ač smutný příběh, jen nechápu proč oni spolu nebyli, když se vlastně oba navzájem chtěli... i když láska je někdy až moc nepochopitelná. 
Hodně smutný 
*Přímá řeč, pokud po ní následuje uvozovací věta (řekl, pošeptal, přitakal, atd.) bude přímá řeč končit čárkou a uvozovací bude začínat malým písmenem.
*Číslovky, prosím, vypisuj slovy. (Kromě letopočtů, např. 2011, 1895.)
*Za interpukčními znaménky se dělají mezery.
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!