OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Ranní hledání

16.08.2013 (15:00) • Emmett • Povídky » Jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 753×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

Pět ráno. Moc pozdě na to jít spát a moc brzo na vstávání. Takže tu teď ležím v polotmě a ani nevím jak dlouho. Jediné co teď s jistotou vím je to, že nenávidím ty horké letní noci. Jsem spocený. Potřebuju to ze sebe dostat. Spánek zavrhuji. Rozhodně už neusnu.
Vstávám a jdu do koupelny. V zrcadle vidím obrovské pytle pod očima a mírně zmatený výraz. „Co máš?” Zašeptám. Lehce a trochu sarkasticky se pousměji a vcházím do sprchy. Během jedné vteřiny mě probodá tisíce ledových nožů. Vydám ze sebe tichý vzdych. Stojím tam možná patnáct minut a nemám v hlavě vůbec nic. To se jen tak nestává. Díky bohu za tyhle chvilky. Suším se, oblékám si džíny, triko a ještě jednou pro jistotu kontroluji hodinky. Půl šesté. Mám trochu čas než se rodiče vzbudí.
Beru klíče, sluchátka, mobil a tiše vyklouzávám dveřmi ven. Je teplo. Jdu k bazénu a chvíli koukám na klidnou hladinu. Přesně takhle by měla vypadat moje mysl. Ale nevypadá. Možná kdyby do té vody spadl tunový kámen, by to bylo aspoň trochu podobné tomu, co se odehrává v mé hlavě. Kousek ode mě se ve vodě 'koupe' včela. Beru jí do ruky a vyhazuji ven. Aspoň něco se mi povedlo. Aspoň něco. Vycházím brankou ven do lesíka, který se nachází kousek za naším domem. V tuhle dobu působí tak neuvěřitelně klidně. Mám pocit, že sem nepatřím. Kazím tady ten klid a harmonii. Nasazuji sluchátka do uší a pouštím skladbu Frightened Rabbit - Fuck This Place. Od první vteřiny se mi známá melodie zarývá do hlavy a prostupuje mým tělem. Naplňuje mě. Jdu moc rychle. Zpomaluji. Takhle je to správně. Aspoň na chvíli. Potřebuji víc momentů, kdy si budu moct říct, že to je správně. Potřebuji jistotu, ale má mladý dospívající muž nějakou jistotu? Těžko říct. A i to je nejisté. Možná až za pár let dospěji, tak to budu cítit. Možná. Zajiímalo by mě, jaký je to pocit. Nejspíš to je trochu podobné téhle chvíli. Myslím, že by bylo úžasné, cítit se takhle pořád. Na druhou stranu člověk je jako les kolem mě. Stále se mění. Nikdy nevydrží ve stejném stavu napořád. Kdybych se tak skvěle cítil pořád, určitě by mě to omrzelo. Z toho vyplívá, že bych měl být rád za tyhle krátké chvilky. Užívat si je dokud mohu. Nejspíš se stále ženu a hledám něco, co ani nedokážu popsat a to je špatně. Ve skutečnosti bych měl nejspíš přestat hledat. Měl bych přestat chtít být naprosto spokojený. Vždycky to bude mít nějaké mouchy, ale o to víc bych si měl vážit chvil, kdy jsem relativeně spokojený. Koneckonců je nejspíš nuda být pořád spokojený. A já se nechci nudit. Kontroluji hodinky. Měl bych se vrátit domu. Ještě na chvíli se zastavím. Párkrát se nadechnu a tiše vydechnu. Je to neuvěřitelný pocit. Možná si troufnu říci pocit štěstí.
Za pár minut už jsem doma. Všichni ještě spí takže se převléknu a na chvíli si ještě lehnu do postele. Myslím, že tohle ráno bylo správné. Takhle to má být. Za pár chvil už nic správné nebude. Budou tady zase problémy, starosti a trápení, ale to nevadí, protože tohle ráno bylo správné. Nikdo mi tohle nevezme. Je to jen moje.

Autor: Emmett, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Ranní hledání: