OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Patron

04.07.2012 (20:00) • • Povídky » Jednodílné • komentováno 10× • zobrazeno 1047×

Tohle je takový můj experiment. :) Zajímalo by mě, co vy na to? 

Už je to opět tady. Vibrace nedočkavosti proudí celým mým tělem. Musím to ještě chvíli vydržet, jen chvilku, jen do večera. Je to jen pár hodin, ale mě to přijde jako věčnost, už to chci, chci to mít teď hned, okamžitě. Chci ji držet za vlasy a dívat se do jejích očí. Ten strach… chci vidět ten strach, chci pocítit horkost její krve, chci ji.

„Danieli, takhle toho moc neuklidíš.“

„Jen jsem se zamyslel.“
Abygail. Vždycky je to ona, kdo mě vyruší z mých myšlenek. I na tebe jednou dojde, jen to chce čas. Kdybys byla o pár let mladší, tak už to máš dávno za sebou. Vidím, jak jsi nešťastná. Potřebuješ pomoc, kterou bych ti mohl dopřát, ale ne teď. Ne dnes.

***

Konečně mohu odejít z práce. Všechno září čistotou, mohu s klidem odejít. Ale nejsem klidný, jsem rozrušený a hlavně vzrušený. Kdo to dnes bude? Jak bude vypadat, jak bude vonět, jak bude křičet… Nemohu se dočkat.

 Jel jsem z práce domů a šel si dát sprchu. Potom jsem povlékl postel ve sklepě a šel se obléknout do svých oblíbených džínsů a košile. Chvilku jsem se prohlížel v zrcadle. Vypadám dobře, rozhodně mám dnes šanci. Vždy mám úspěch. Žádná mi nemůže odolat. Jsem prostě neodolatelný a dokonalý. Ano, přesně takový jsem. Daniel Nomen je připravený pomoci další nešťastné duši.

***

Dnes večer jsem si vybral bar, kde se shromaždují věční opilci a zoufalci. Otřískaná zelená omítka prozrazovala, že tu určitě budu mít úspěch. Neonový nápis už ani nesvítil, majitel zřejmě kašle na vnější dojem. U dveří stála velká motorka a popelník.

 Vešel jsem dovnitř a pocítil pach rumu, vodky a piva. Podle mého očekávání bylo v baru málo lidí. U barového pultíku seděli dva zoufalci a popíjeli pivo, u stolku v rohu seděla přemalovaná mladá černoška a za barovým pultíkem stála žena s příšerným účesem. Je to naprosto dokonalé. Sedl jsem si do druhého rohu a objednal si pivo. Chvilku jsem popíjel a potom objednal té černošce další vodku, protože tu předchozí do sebe už nalila. Podívala se na mě skelným pohledem a pokusila se usmát. Kopla do sebe vodku, opřela si ruku o desku stolku a položila si hlavu do ruky.

 Zvedl jsem se ze židle a šel k té dívce. Ani jsem se neptal a sedl si k ní. „Chtělo by to další vodku,“ řekla a podala mi prázdnou skleničku. A tak jsem jí objednal další. „Život je svině. Jednou jsi nahoře a potom už jenom dole. Stojí to za hovno,“ prohlásila a zapila své prohlášení vodkou. „Vím, jak se cítíš. Mohl bych ti pomoci,“ řekl jsem já a podal jí zbytek svého piva. Chvilku jen tupě zírala před sebe a potom se rozbrečela. Je přesně tam, kde jsem ji chtěl mít. V záchvatu pláče mi řekla o svých problémech. Jednou už chtěla spáchat sebevraždu, ale neměla na to odvahu. Nakonec mi řekla jméno. Mona. Opřela si hlavu o mé rameno. Ano, ještě chvíli a budeš moje. Už teď mě ta představa vzrušuje. Mona… bude to dokonalé. Bude to velkolepé. Mona… dívku s tímhle jménem jsem ještě neměl.

Po půlhodině hloupého povídání a nalévání vodky, se nechala pozvat ke mně domů. Šli jsme pěšky, protože to není daleko a chtěl jsem, aby se trochu vrátila do střízlivosti. Došli jsme ke mně domů a já jí okamžitě zavedl do sklepa do útulného pokojíku vybudovaného pro pomoc těm dívkám.

 Sedla si na postel a svlékla si svetřík. Zamkl jsem dveře. Sedl jsem si vedle ní a poté jí násilím svázal ruce a přivázal je k pelesti postele. Začala se bránit a kopat nohama. Ano, jen pokračuj, dej mi vědět, že se bojíš a že to bolí. Dělám to pro tebe, chci ti pomoct. Začala křičet. Její křik ve mně probudil novou vlnu vzrušení. Byl to slastný zvuk pro moje uši. Strčil jsem jí do pusy látkový roubík, abych ji trochu utlumil, ale ne úplně. Chci ji slyšet křičet, ale ona přestala a místo toho se rozbrečela. Setřel jsem jí prstem slzu z tváře a olízl ji. Přivázal jsem jí nohy, aby mi nemohla nic udělat a sedl si obkročmo na její břicho. Zalapala po dechu a dívala se na mě pohledem plným strachu. Vibrace vzrušení projely mým tělem od paty ke konečkům prstů a pozvedly o kousek výš mé mužství. Chci ji slyšet křičet. Nahnul jsem se k ní a pošeptal jí do ucha: „Dělám to pro tebe. Chci ti pomoct.“ Pohladil jsem jí po tváři hřbetem ruky. Zachvěla se. Začala prudce trhat rukama ve snaze se dostat z pout. „Necháš toho?! Děláš si to těžší! Já ti chci pomoct!“ zařval jsem na ní vzteky a vrazil jí facku. Tiše zasténala do roubíku. Další krůpěje slz se jí vyvalily z očí. Je na čase, abys mi udělala dobře.

Vstal jsem a došel ke stolku a vzal z něj dobře naostřený kapesní nůž a nůžky. Sedl jsem si k ní na židli vedle postele. Nožem jsem rozpáral její tričko a podprsenku. Potom přišly na řadu nůžky. Přiložil jsem je rozevřené k její levé prsní bradavce. V očích se jí objevila nová vlna strachu. Roztřásla se a znovu trhla pouty. Silně jsem sevřel nůžky a ustřihl bradavku. Zakřičela bolestí. Mně to znělo jako rajská hudba. Další vlna vzrušení projela mým tělem a shromáždila se v rozkroku. Pohladil jsem jí po vlasech a usmál se na ní. Dělá to správně.  

Třásla se v bolesti a strachu a tiše sténala. Vzal jsem nůž a přiložil ostřím na hrudník. Pomalým tahem jsem sjížděl k pupíku. Ostří za sebou zanechávalo tmavě rudou stopu. Znovu křičela a brečela. Slyšel jsem, jak začala prosit o milost. Nechápu jí. Já jí přece pomáhám.

 Už jsem to nemohl vydržet a začal se svlékat. Dívala se na mě a to mě vzrušovalo. Mé mužství stálo v pozoru a připravené konat. „Dostaneš se na lepší místo,“ pošeptal jsem Moně do ucha a přitiskl jí na tvář polštář. Začala sebou trhat. Slyšel jsem přidušené výkřiky a nakonec utichla. Přestala se hýbat a odevzdaně ležela na posteli.

Slízl jsem krev z jejího hrudníku a políbil jí na její nehybné rty. Potom jsem do ní prudce vnikl a nechal se unášet tím úžasným pocitem. Tím pocitem, že jsem jí pomohl a že byla moje.

Tělo jsem rozřezal a naházel do sudu na zahradě. Polil jsem ho benzínem a zapálil. Popel jsem zahrabal u stromu.

Šel jsem do sklepa a uklidil tam. Potom jsem si šel pro zmrzlinu do velkého mrazáku. „Ahoj mami, jak se máš? Asi nic moc, musí ti být zima,“ řekl jsem a zavřel víko mrazáku. Sedl jsem si do křesla v obývacím pokoji a zapsal do deníku jméno Mona a poznámku, že to bylo rychlé. Cítím se skvěle. Tenhle pocit mi nějakou dobu vydrží, tak dva týdny, možná tři. A potom? Kdo bude další…   

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Patron: