OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Outsider

29.03.2011 (16:00) • LostAngel • Povídky » Jednodílné • komentováno 11× • zobrazeno 1587×

Vždycky se je snaží ignorovat. Vždycky se snaží sám sebe přemoci a prostě je nechat být. Být lepší než oni a neklesnout na jejich úroveň. Jenže to tak snadno nejde, když na chudáka neustále dorážejí. Dělají mu naschvály, ale dost kruté. Neustále mu nadávají těmi nejhoršími nadávkami. Ale proč? Co je na tom špatného být jiný?

Když byl na škole nový, všichni se ho báli. Šuškali si mezi sebou, že je to gangster a klidně je i zabije, když bude chtít. No jo tohle způsobilo jeho odlišné image. Černá kožená bunda, černé tričko, černé kalhoty, černé všechno. Tedy až na jeho vlasy, které byly dlouhé a hlavně hnědé.

Všechno se změnilo, když ukázal slabost. Kluci ze třídy ho vzali v noci ven a chtěli, aby zabil kočku. Říkali si, to bude hračka, ale kéž by. Ashton je seřval na místě, co je to za bandu kreténů, když zabíjejí nebohá zvířata. Jenže to se klukům nelíbilo, a když se ho už nebáli, brutálně ho zbili.

„Tak co, Asthone, půjdeš dneska stavět ptáčkům hnízda a zachraňovat žáby do rybníku?“ zeptal se arogantně Tom a chytil ho za hlavu a fláknul s ní o lavici.

Nikdo tomu nezabránil, všichni se smáli na jeho účet. Asthon byl třídní fackovací panák a nikdy ho nijak nešetřili.

Po chvilce do třídy nacupital malý kluk, asi tak páťák, s brejličkami na očích a bílou košilí s kšandami. Nesl nějaký papír, ale Asthonovi spolužáky nezajímala ani tak věc kterou držel, ale kdo tu věc držel. Libovali si, když někoho mohli šikanovat a nejhorší na tom bylo, že je nikdo nezastavil.

Pomalu se přikradli k tomu páťákovi a obklíčili ho. Derek, nejsilnější a největší kluk ze třídy, ho chytnul za kšandy a praštil s ním surově o zem. Přes celou třídu se ozval bujarý smích. Nebohý chlapec vyděšeně koukal a bylo snadné uhodnout, že se brzy rozbrečí.

„Copak nám to neseš?“ zeptal se výsměšně Tom a dal si nohu na jeho malý hrudník. „To bude asi něco důležitého, viď?“ Nečekal ani na odpověď a vytrhl mu papír z ruky.

V Asthonovi se vařila krev. Svíral ruce v pěst. Do sebe klidně nechal mlátit, ale nemohl jen tak přihlížet jak ubližují jiným. Každý den svého života se pevně modlil za to, aby je konečně někdo zastavil, nikdy by ho ale nenapadlo, že to bude právě on!

„Víš, co teď uděláš, prcku?“ řekl a odplivnul si na čistou košili malého kluka. „Ty teď hezky olízneš mou botu, a pak sníš tenhle hrozně důležitý papír!“ Třídou se ozval další bujarý smích, ale v Asthonovi to více a více bublalo vztekem. Malý kluk plakal a plakal a chtěl odporovat, až když mu ale Derek pohrozil pěstí, zmlknul a hodlal se to udělat.

„Nechte ho bejt!“ zařval přes celou třídu Asthon, který tomu nemohl dále přihlížet. Všechny oči se na něho upnuly trochu překvapeně.

„Jinak co?“ nenechal se rozhodit Tom a stále měl nohu na malém hrudníku kluka.

„Jinak tě zabiju!“ vypadlo z něho. Čekal, že toho nechají ale nic. Chvíli nastalo ticho, ale pak se ozval opět smích. Tom zaklonil hlavu a nepřestával se smát. Nezmohl se na slovo jenom na Asthona ukázal prstem jako by se ptal: „Ty?“

Asthonovi se zatemnil mozek a naprosto bezmyšlenkovitě přešel k hasicímu přístroji, vyrval ho ze stojanu a s velkou námahou, kterou na sobě nedal znát, hodil jejich směrem hasicí přístroj. Nechtěl trefit toho malého, jenom ty hajzly co ho šikanovali.

Povedlo se! Jeden Tomův kumpán tím dostal přímo do břicha a skácel se s velkým bouchnutím na zem. Ve třídě se udělalo veliké dusno, alespoň to tak Asthonovi přišlo.

„Šikanovací“ parta pustila roztřeseného kluka a pustili se směrem ke svému odpůrci. Derek ho chytil za ramena, zvednul ho a odhodil přes celou třídu jako, kdyby to byl míč. Nestačil se z nárazu ani vzpamatovat, když se k němu blížil Tom a jako zbraň měl židli. Asthona zachránilo před velikou nakládačkou zvonění, které se zčistajasna ozvalo. A celá třída se uklidnila a šla si sednout na svá místa. Tom naštvaně odhodil židli a hodil po outsiderovi vražedný pohled.

Nehodlal s nimi strávit hodinu, a když vybíhal ze dveří, srazil jednoho učitele, který na něho něco zakřičel, ale Asthon ho neposlouchal. Konečně tomu musí udělat řádný konec. Nesmí tomu jen tak přihlížet. Byl rozrušený a pekelně naštvaný. Věděl, že pokud nic nepodnikne, stane se mu něco brutálního a tentokrát to neskončí jenom modřinami, malými tržnými ránami a zlomenými prsty. Tentokrát už ne!

Celý udýchaný doběhl před dveře, kde bylo velkými písmy napsáno „Pro personál“. V té místnosti skladovaly skoro všechno a každý zaměstnanec měl klíč a tak si nikdo ani nevšiml, když jim jednou Asthon jeden klíč odcizil. V té místnosti měl něco schovaného! Něco co to mělo všechno ukončit.

Porozhlédl se po chodbě, jestli nikdo neuvidí, kam jde, a pak otočil ukradeným klíčem a vklouznul dovnitř. Místnůstka byla docela malinká a hlavně přeplněná. Asthon ale sáhl jen na jedno místo. V takové veliké krabici, kde byly uskladněny deky, hledal černou věc. Nahmatal jí a vytáhl. Pomalu si prohlížel tu věc a přemýšlel, co se s ní přesně dělá. Párkrát to viděl v televizi, ale nikdy to nezkusil. Nikdy nestřílel z pistole.

Stále byl rozrušený a na chvíli si sednul, aby si v hlavě všechno urovnal. Zvažoval pro a proti. Počítal s tím, že když to udělá, asi už nikdy neuvidí denní světlo, ale lepší, než tomu jen tak přihlížet. Nemohl čekat, až na to konečně někdo přijde. Musel to ukončit hned teď!

Byl rozhodnutý! Zvedl se a naposledy si pistoly prohlédl, zmáčkl kliku a vyšel na chodbu. Jenže zbraň musel rychle schovat. Na chodbě byla celá škola, musela být přestávka, ale přitom tam seděl jenom chvíli. Alespoň si to myslel.

Schoval zbraň pod koženou bundu, kterou skoro nikdy nesundával a přemístil se ke dveřím své třídy. Ze třídy se ozýval smích a také rány, to asi Tom zuřil. Asthon se zhluboka nadechnul a otevřel dveře.

„To je dost, že jdeš na svou vlastní smrt, srabe!“ spustil hned Tom a jeho kumpáni se postavili za něho.

„Já bych spíš, řek, že to bude tvoje smrt,“ a s těmito slovy vytáhnul zbraň zpod bundy a začal bez míření střílet po bandě, která ho celý rok mlátila. Všichni přes sebe křičeli a ječeli a na zem dopadávala mrtvá těla, z kterých se valila krev.

„Ne Asthone! Vždyť to dělali jenom oni, tak nás nezabíjej!“ snažila se zoufale si zachránit život Holly.

„Dělali to oni, ale vy jste jim v tom nezabránili! Jste stejný svině jako oni!“ a vypálil další žhavou kulku jenom a jenom pro ni.

Neuběhlo ani pár vteřin a Asthon se brodil v krvi. Bylo zvláštní, že nikdo neslyšel výstřely, ale to bylo pro Asthona jenom a jenom dobře. V celé třídě stála už jenom jedna jediná osoba kromě Asthona. Byla to Connie, nekrásnější dívka ze školy. Všichni ji milovali a všichni se s ní chtěli kámošit.

Connie tam stála a ani neječela, už nemohla ječet. Jenom zírala na tu spoušť kolem sebe! Její bílé botky na podpatcích se ušpinily od červené krve, která mohla patřit Beatris. Když si všimla, že se k ní Asthon blíží, hodně znejistěla, přesto se ani nepohnula. Po tvářích jí tekly slzy a rozmazávaly dokonalý make – up.

„Asthone, ne!“ vykřikla zděšeně.

On znechuceně odvrátil obličej a udělal to, co udělal už dvacetkrát. Vystřelil! Uslyšel bouchnutí, jak její tělo spadlo na zem k ostatním. Ve třídě zbyl už jenom on.

Rozhlížel se po té spoušti, co způsobil ale ani malý náznak výčitek se nedostavil. Pomyslel si, že ani oni neměli výčitky, když jemu a ostatním ubližovali. Jak se tak rozhlížel, uviděl na zemi papír potřísněný krví. Asthon se shýbl a zvednul ho.

„Milý Asthone,“ stálo krasopisně na papíře potřísněném krví, „tohle je přesně třicátý prvý dopis pro tebe. Už je to rok, co se ti to snažím říct, ale asi jsem slabá osobnost, nebo jsem úplně hloupá. Vždyť co je špatného mít někoho rád? I když tohle to ostatní vidí jinak. Společnost nedovoluje, aby se oblíbenkyně školy zamilovala do tebe. Do takového outsidera!“ při těchto napsaných slovech se mu tajil dech. „Ale srdci se nedá poručit! I když jsem se o to zpočátku pokoušela. Bezvýsledně! Pokaždé, když tě vidím, roztaju jako máslo. Pokaždé, když vidím, jak ti ubližují, láme mi to srdce. Jsem ale příliš velký zbabělec, na to abych se ke svým citům k tobě přiznala. Ale snad jednou, až se k tomu odhodlám, budeš mou lásku opětovat a ostatní to pochopí. Mám ale strach a obrovský! Nejsem typ holky, který by se srovnal s tím, že by byl outsider. Možná ale láska k tobě zvítězí a my, Asthone, budeme konečně spolu. S vyznáním lásky a s tisíce polibků tvoje Connie.“ Nad „i“ bylo nakresleno malé srdíčko. „PS: Snad se tento dopis k tobě dostane dřív, než bude pozdě!“

Asthon se znovu nevěřícně podíval na cár papíru, ale skutečně nahoře bylo jeho jméno a na konci zase to její. Connie.

„Ach, Connie,“ povzdechnul si. Z tváří se mu pomalu skutálela slza, která dopadla na krví zahalené tělo nebohé Connie s prostřelenou lebkou.

„Connie!“ vykřikl zděšeně Asthon ze snu a rychle se probudil!

Byl zpocený a ztěžka oddechoval. Seděl na posteli a snažil si utřídit myšlenky. Hlavně rozpoznat sen od reality, ale možná se mu to až tak nepovedlo. Zamžikal očima a vstal.

Jeho pokoj byl tmavý, ale přesto všude bylo až přehnaně čisto. Tuhle vlastnost zdědil po své matce a tak musel mít uklizeno. Možná se to na jeho osobnost nehodí, ale vlastnosti člověka jen tak nezměníte. V šuplíku zalovil po černém prádle a ve skříni pro černé tričko a kalhoty. Miloval černou barvu, ale přitom nebyl zlý!

Rychle proběhl domem a snažil se, aby ho jeho matka nezastihla. Určitě by k němu měla dlouhatánský proslov o tom, že černou by neměl nosit, prý to ostatním nahání hrůzu. Ale jeho matce nedocházelo a ani o tom nevěděla, že nikomu nenahání strach černé oblečení, ale Asthnovi nahání strach Tomova parta. Nebyl srab, ale co on zmůže proti tolika klukům? V podstatě nic!

Venku bylo trochu chladněji a tak si nasadil koženou bundu a snažil se do ní zachumlat. Po prázdných ulicích se procházel sám, dokud nepřešel na hlavní ulici, odkud šel rovně přímo do školy. Nebyla to ani tak škola jako ústav utrpení.

Jenže jak tak šel svou obvyklou každodenní cestou, uviděl najednou Connie, tu krásnou blondýnku s nohama až do nebe jak se vybavuje se starším mužem. Asthon usoudil, že by to mohl být otec a i když šel dál, nespouštěl je z očí.

„Sakra, tati! Mě to nezajímá! Víš, kam můžeš jít i s tou tvojí nádherou!“ obořovala se na svého otce.

„Connie, laskavě si uvědom, s kým mluvíš!“ okřikl ji zase on.

„Já tě nemusím vůbec poslouchat a mám tě tak akorát plný zuby. Táhni k čertu, nebo třeba zase zdrhni a jdi si šukat s tou svou Dolores!“ prskala kolem sebe a pak dostala velikou facku od svého otce. Asthon si všiml, že jí akorát víc naštval, přes to jí to hodně bolelo. Asthona také napadlo, že aspoň teď ví, jak se cítí on, když ho mlátí. Přesto mu jí bylo líto.

Connie si odplivla na jeho černé polobotky a elegantně si to odkráčela na svých podpatcích.

„Je to ďábel uvnitř anděla,“ ozvalo se v Asthnový hlavě. Co když jí ale zkazila škola, co když mohla být andělem uvnitř anděla?

Snažil se přidat do kroku a dohonit Connie, chtěl se jí zeptat, jestli je v pořádku. Jenže, byla moc rychlá a tak nakonec Asthon musel běžet.

„Connie?“ Když se otočila tak promluvil. „Ehm… Connie, jsi v pohodě?“

„Jo, neměj péči,“ odsekla a šla dál směrem ke škole.

„Vážně? Tak to je dobře, ale nevypadalo to tak. A ještě něco, chtěl jsem se tě na něco zeptat…“

Nestihnul to doříct, jelikož zpoza rohu vyšel Tom, objal ji a pevně chytil za zadek. Když si všimnul Asthona, zeptal se: „Kotě, neobtěžuje tě tenhle hajzl?“

Jenže, nestihla říct ani písmenko, protože Tom luskl prsty jako nějaký mafiánský boss a objevil se Derek. Ten se zamračil, přiblížil se k Asthnovi, popadl ho a odhodil do popelnic. Bolelo to a hodně! „Asi budu mít pořádnou modřinu,“ pomyslel si. Když se zvedal, něčeho si všiml. Nebo se mu to asi jenom zdálo, třeba z toho neustálého mlácení, je už tak mimo, že neví co je halucinace a co realita. Jenže, jemu se zdálo, že s Connie na něho podívala soucitně.

Pomalu se dobelhal do třídy a zaplul do lavice. Snažil se být neviditelným, jako každý den svého hnusného života.

Dodával si odvahy, přece jenom je to sebevražda přijít ke Connie, když je plná celá třída. Přesto neměl co ztratit, prostě se to musel dozvědět! Naposledy se pročísnul rukou vlasy a statečně si odfrknul. Popošel k její lavici, kde se dívala do malého zrcátka a upravovala si už tak dokonalé vlasy.

„No… ehm… Connie,“ oslovil jí rozpačitě.

„Co je? To si zase ty?“

„No zase já. Já se tě potřebuju na něco důležitého zeptat.“ Chvíli čekal, jestli nedostane ránu od Toma ale nic. To bylo podezřelé.

Když nic Connie nenamítala tak spustil. „Možná ti to přijde hloupý, ale nejsi do mě… no tak trochu zamilovaná?“

Nastalo ticho, tedy celá třída se normálně bavila ale Connie ztichla. Dívala se a pak tvář zkřivila do zvláštní grimasy, a pak se neudržela a začala smíchy brečet. Bylo to ponižující a trapné.

„Cože? Já do tebe?“ nepřestávala se hlasitě smát, až si z toho nakonec musela sednout, jinak by se neudržela na nohou. Jenže, co pak udělala Asthona úplně dorazilo.

„Hej, lidi, víte co mi právě Asthon řek? Prej jestli do něho nejsem zabouchlá?“ Při těch slovech se zakuckala a další holky se začaly příšerně hlasitě smát. Asthon stále čekal až mu někdo jednu vpálí do obličeje, ale pořád se nic nedělo. Když už mu situace byla nechutně ponižující, otočil se a chtěl zdrhnout. Byl tak naštvaný a ve spáncích mu divoce bubnovala krev. Dokonce si ani nevšiml, že Tom a jeho parta právě šikanují nebohého malého chlapce a Tom ho nutí mu olíznout boty.

Zuřil a pěnil! Tohle od ní vážně nečekal!

Doběhl ke dveřím s nápisem „Pro personál“ a vkradl se nenápadně dovnitř. Místnost byla malá a plná nejrůznějších věcí. On však sáhl jenom na jedno místo. V krabici s dekami měl něco schovaného, co chtěl použít, chtěl to všechno ukončit. Vytáhl černou věc a pozorně si ji prohlížel. V hlavě se mu vybavoval sen, který se mu ten den zdál. Bylo to tak živé! Jak tak si pozorně prohlížel černou věc, uvažoval nad tím, jak se s tím zachází. Přece jenom to nikdy na nikoho nepoužil, nikdy na nikoho nevystřelil. Zbraň si přehazoval z ruky do ruky. Pak se zvedl ze země. V hlavě se mu přehrávala situace, která se mu stala. Užuž sahal po klice, rozhodnut všechno ukončit.

„Ne Connie! Já vím, že mě miluješ a bojíš se to přiznat, ale už je pozdě! Příliš pozdě! Tenhle vlak ti ujel!“

Pustil kliku. Podíval se na zbraň. V oku se mu zatřpytila slza a zbraň obrátil proti sobě. Se slovy „Miluji tě“ zmáčkl spoušť.

Autor: LostAngel (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Outsider: