OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Ničeho nelituji!

04.08.2012 (13:00) • LadyStark • Povídky » Jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 1017×

Ničeho nelituji!

Tma. Tichá temná ulice. V domech se už dávno nesvítí, celá čtvrť spí. Z dálky se ozývají zvuky vlaků, aut a dunivé basy z diskoték. Symfonie mrouskajících se koček se rozléhá okolím. Dokonalé místo pro vraždu. Je něco okolo půlnoci. Pět minut sem, pět minut tam, to se tu neřeší. V rukou svírám zbraň. Kov mě studí do dlaní, je tak netečně chladný. Pohrávám si s pojistkou. „Cvak, cvak, cvak“, se mísí s rytmickým klapotem mých bot. „Cvak, klap, klap, cvak…“ Zvláštní! Netušila bych, jak může být zvuk kroků hlasitý.

Zvuk kroků vedoucích k vraždě. Ano, chci zabít. Zabít, chladnokrevně se pomstít. Oko za oko, zub za zub. Život za život. Tak to fungovalo po dlouhá staletí. Zákon msty. Pomsta je sladká, sladší než všechno ovoce světa.  Aspoň se to říká. Že prý je sladká, tak proč mi připadá spíše hořká? Hořká jako spálený karamel.

Nechci zabít, ale chci pomstít své bratry. A proto musím zabít. Dá se brát zabití vraha jako hřích? Skončím v pekle, když to učiním? Stojí mi to za věčné zatracení? Kurva stojí!

Když jsem vycházela z domu, byla jsem pevně rozhodnutá. Srdce mi tlouklo jako o závod, každičký sval byl napjatý jako struna a mé myšlenky volaly po pomstě. Nyní však váhám. Ještě pár kroků a dojdu k domu toho bastarda. A najednou nevím, jestli mu chci prohnat kulku spánkem tak, jak jsem si to předsevzala.

Došla jsem na konec uličky a zahnula do leva. Jeho dům jsem poznala okamžitě. Vždyť jsem kolem něj šla už tolikrát. Nic přepychového, byl to úplně běžný dvoupatrák. Přelezla jsem plůtek a připlížila se k oknu. Ještě nespal. Díval se na televizi, rozvalený na gauči, popíjel pivo a ládoval se čipsy. Jako kdyby ještě neměl ruce umazané krví! Je tomu sotva týden, co zabil mé bratry a on tu sedí a chlastá jako by se nic nestalo! Znovu mě ovládl hněv. Sice jen na chvilku, ale zato velmi silně. Roztřásly se mi nohy a zrychlil tep. Vytáhla jsem zbraň a odjistila ji. „Cvak!“ Přes hlučící televizi tiché cvaknutí neslyšel. Okno bylo pootevřené. Ideální šance.

Je mi jasné, že pokud to udělám, půjdu sedět. Neuteču, nedokážu se schovávat před zákonem. Na to jsem až příliš čestná. A zbabělá. Strávím nejlepší roky svého života ve vězení. Nebudu mít maturitu, nebudu mít práci, lidé se na mě budou dívat z vrchu. Ale já to udělám! Zmáčknu tu posranou spoušť! Pomstím se.

Namířila jsem. Žaludek jsem měla jako na vodě a po čele mi stékaly kapky potu. Štípal mě do očí, ale i přes to jsem přesně věděla, kam mířím. Na stromě kousek od domu přistál ptáček. Jeho silueta se rýsovala ve světle pouliční lampy. Shlížel na mě dolů, tichý a nehybný.

„BANG!“

Pták s vyděšeným výkřikem vzlétl a odletěl do tmy. V okolních domech se rozsvěcela světla. V dálce začal štěkat pes. „Je mrtvý“ došlo mi. Pomsta je dokonána. Upustila jsem zbraň a sesunula se po stěně domu. Země byla příjemně studená. Po tvářích mi stékaly horké slzy jako protiklad toho chladu. Nebyly to slzy smutku ani štěstí. Prostě jen tak vyhrkly z mých očí. Bez důvodu. Jen tak.

Houkání policejní sirény, bylo stále blíž. Nikdo z místních nepřišel, báli se vyjít ze svých domovů. Nemají se čeho bát. Měla jsem jen jeden náboj a ten splnil svůj účel. Muži zákona byli čím dál tím blíž. Strach v mém srdci vystřídal podivný klid. „Pomsta je dokonána“ znělo mi pořád v hlavě.

Zabila jsem toho bastarda a budu za to pykat. Ale i kdybych měla strávit zbytek života za mřížemi, musím říct „Ničeho nelituji!“

LadyStark

Autor: LadyStark, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Ničeho nelituji!: