OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Neměla bych to dělat, i když...1. část

04.10.2011 (15:00) • Petronka91 • Povídky » Jednodílné • komentováno 4× • zobrazeno 1226×

Neměla bych to dělat, i když...

1. část

Asi jsem to neměla dělat. Ne určitě ne, anebo ano. O tomhle jsem přemýšlela. Měla jsem strach a šílený. Co, když se mu nebudu líbit a odmítne mě. Nebo bude nedočkavý. Byla jsem nervózní jako už dlouho ne, ani na maturitní zkoušky, jsem nebyla tak z toho vyjukaná, jako z tohohle.

Právě jsem stála na chodníku u zastávky a čekala. Netrpělivě jsem si podupkávala nohou a něco si furt mumlala pod vousy. Snad bude milý a hodný. Tohle bylo tak vzrušující, a přesto jsem se bála.

***

Stalo se to před týdnem, po nějaké dlouhé době jsem se zase přihlásila na web, na kterém jsem nebyla od té doby, co mám Aarona. Koukala jsem jak vykulená, když jsem otevřela přijaté zprávy. Bylo jich moc a většinou pár od stejných lidí a pár z akcí. Ty z akcí jsem ihned vymazala. To byla čtvrtka. Pak jsem postupně otevírala vzkazy. Musela jsem být pěkně vyvedená z míry, protože jsem se začala neuvěřitelně smát.

Některé byly milé. Jiné odvážné, jako, jestli bych si nechtěla někam zajít na pokec a něco víc. No, řekla jsem si, že jim aspoň odepíšu. Jsem zvyklá to takhle dělat, většinou dají pak pokoj.  Odepisovala jsem neutrálně jako: Ahoj, promiň, jsem zadaná. Tohle většinou zabralo. Ano, mám Aarona, i když to moc mezi námi neklapalo po čtyřech letech. Byl můj první a jediný, zatím. Byl o pár let starší, ale to mi nevadilo. Nelíbilo se mi, jak se po mě začal vozit. Že jsem nevěřící, a proč mu nevěřím.

Co je na tom špatného, když se zeptám, kam jde a na jak dlouho? Ne on mi místo odvětí. „Co je ti do toho?" Co si o tom mám pak myslet? Nikdy takový nebyl. Vše mi říkal a i zavolal a všude jsem ho pouštěla. Nechtěla jsem mu zakazovat. Proč taky? Přece zakázané ovoce nejlíp chutná, a tak jsem ho nechala. Občas někam zašel s kamarády na pivko a na karty. Přišel až druhý den ráno.  Neřekla jsem mu nic. Byla jsem dost trpělivá. Ale jednou přišel a řekl mi do očí, že byl s kámoši na drinku v hospodě. Brala bych to, kdyby aspoň smrděl po hospodě. Nebylo z něj nic cítit. Prostě voněl, jako vždycky, možná i víc. Říkala jsem si, že by měl páchnout po cigaretách, ale nic.

„Dej mi pusu!" přikázala jsem mu svádivě. Věděla jsem v tomhle, jak na něj. Stačilo malé popíchnutí a bylo to. Políbil mě náruživě a vášnivě, ale něco nesedělo, jakoby se snažil. Ale o co? Druhá věc, co mě udivila, bylo, že mi řekl, že pil piva a drinky, ale z něj absolutně vůbec nic netáhlo. Ani sebemenší náznak. Odstoupil ode mě a zářivě se na mně usmál. Oplatila jsem mu ho, ale byl velmi nucený.

„Ty si nepil?" zeptala jsem se ho sladce.

„Ale ano, pil. Říkal jsem ti to. Musel jsem si vyčistit zuby, dělalo se mi špatně," říkal přesvědčivě, ale spíš pro sebe samého než pro mě. Chtěl hlavně přesvědčit sebe a ne mě. Ucítila jsem nutkání se ho zeptat, kde přesně byl a vyzpovídat ho, ale věděla jsem, že jsem se zase pohádala, jako už celý poslední půl rok. Nechala jsem to raději být a vybrečet se doma. Byla jsem si jistá, že s kamarády nikde nebyl. Šla jsem tedy domů a jeho tam nechala. Volal mi několikrát, ale nezvedla jsem to. Pak mi zvonil telefon i v noci. Tu už jsem to zvedla.

„Proč mi to nezvedáš? Jsi na mně zase naštvaná?" zuřil. Ale mohl být naštvaný, jak chtěl, já chtěla jen klid a mír.

„Promiň, nebylo mi dobře a spala jsem celou dobu," vymluvila jsem se. Proč by taky měl vědět, co dělám? Už takhle mě toto neustále handrkování nebavilo.

„To už si to zase dostala?" zeptal se nechápavě. Ano, přece za všechno můžu já a moje perioda. Pořád to samý dokola. To nechápe, že mě to štve, jak se ke mně chová, jak k majetku, kterej dělá jen potíže. Chci, chci být sama. Do očí se mi zase hrnuly slzy smutku. Musela jsem rozmrkat, nechci už nikdy, aby viděl, jak mi jeho ubližovaní bolí.

„Ne, nedostala, jen jsem asi něco špatného snědla." Funěl do mobilu. Byl nepříčetný, ale proč? Proč, jen se tak změnil.

„Můžu k tobě přijít? Prosím, miláčku, miluju tě. Strašně mi chybíš a mám neuvěřitelnou chuť na tebe." Na to jsem byla dobrá, aby se udělal a já nic. Nešlo mi to. Prostě jsem byla zraněná uvnitř sebe a hlavně jsem byla na něj naštvaná. Vždyť mě se to už s ním ani už nelíbilo. Nikdy nelžu, pokud to opravdu není nutné. Ale u toho jsem pak zase já byla ta špatná. Je to moje chyba, že musí pak na mě čekat.

Udělala jsem to jednou, že jsem ho nechala, ať počká na mně. Bylo to hned začátku těch problému mezi námi. Už jsme se, no říct milovali, není to správné slovo, ale spíš souložili obyčejně už skoro hodinu a půl a pořád nic. Vykašlala se na mě a došel vrcholu sám. Prostě se mi to nelíbilo a on to poznal. A ta hádka potom byla ponižující. Za to jsem ho tak nenáviděla. Bylo mi to líto.

Poté o pár dnů později jsme se zase pohádali, ale on si myslel, že se dá vše vyřešit, tím, že se se mnou pomiluje. Nechala jsem ho to při tom. Zase mi to nešlo. Nedokázala jsem se vzrušit. Už jsme byli svlečení. Dotýkal se mě, jak to mám ráda, ale místo toho, aby se mi to líbilo, mi to naopak se zhnusilo. Tak jsem se prostě přemohla a vše hrála. Když se do mě zasunoval a vytahoval, bylo to jiné. On vzdychal, ale já? Taky, ale vše jsem radši hrála. Nešlo to jinak a nechtěla jsem se hádat, že jsem k ničemu. Nepoznal to, byl naopak moc šťastný, aspoň někdo z nás. A takhle už to dělám půl roku. Pro něj se mi to líbí, ale pro sebe? Ani ve snu.

Souhlasila jsem tedy, ať přijde a psychicky se těch pár minut navíc připravovala. Přijel do dvaceti minut. Dělal přesně tak, jak chtěl on. Chtěl, abych si na něj sedla, udělala jsem to. Houpala jsem na něm. Chtěl to jinak, bylo to jinak. Když už jsem věděla, že dojde vrcholu, došla jsem před ním. Byl spokojený, ulevený a já bolavá. Usnul jak dřevo, ale já nemohla usnout. Rozhodla jsem se, že si vyjdu s kamarádkami. Už dlouho jsem nikde nebyla, nebo spíš léta? Ani nevím. Věděla jsem, že Beth nebude spát. Napsala jsem jí. Byla velmi nadšená. Naplánovala celý večer. Mně zůstalo sehnat všelijaké brambůrky. Ona koupí vína a zkoukneme nejnovější filmy s těmi nej sexy chlapy na světě, jako s radostí říkala.

Druhý den jsem to s nadšením říkala Aaronovi. Myslela jsem si, že bude nadšený, že někam vypadnu, ale jeho reakce mě dost rozrušila.

„Kam si jako myslíš, že jdeš, Rose? Nikam! Budeš doma, anebo se mnou!" rozčiloval se přes celý byt. Bála jsem Aarona, opravdu jsem byla z něj mimo. Nikdy mi nic nezakazoval, ale najednou změnil názor, ale kvůli čemu.

„A jako proč ne? Ty taky chodíš s kámošema ven, proč bych já nemohla jít k Beth na noc a užít si babský věci?" řvala jsem na něj jak pominutá, s tímhle mě opravdu dostal. Jako on může a já ne? Tak to teda ne. Je to moje nejlepší kamarádka už od dětství. Chodily jsem spolu do základky a i na střední. S ní jsem si vyzkoušela nové věci, jako kouřit a pít. Nekouřím, nechutnalo mi to, ale piju jen s ní a při příležitostech. Vždy mě chápala.

„Nepůjdeš k tý couře, říkám ti, Rose!" nakazoval mi. Opravdu vyslovil to slovo coura? Neslyšela jsem špatně.

„Jak si jí to řekl? Řekls coura? Tak to ne, chlapečku. To nebudeš o ní říkat. Ona je moje kamarádka a s tebou se o tom, kam jdu, se nehodlám bavit," ukončila jsem naši hádku. Napřáhnul se. Těsně, ale u mého obličeje se zastavila jeho ruka. Chtěl mě zbít, uhodit. Odešel bez jediného dalšího slova. U Beth jsme a na ty filmy moc nekoukaly, jen jsme popíjely a já jí plakala na ramenu. Byla jsem celý víkend, nevrátila jsem se. Musel si pro mě přijít. Beth si ho měřila nepříjemný a vražedným pohledem.

2. část

Tak co holky??? Doufám, že se Vám to líbilo... Prostě jednou mě to napadlo, protože něco podobného se dělo s mojí moc dobrou kamarádkou...

A tak bych to hlavně chtěla věnovat JÍ... a samozřejmě Vám... A přístě bude zase 2. část, ale až ve středu 5. října, nejspíš...

Tak pa zatím, Vaše Petronka 91

Autor: Petronka91 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Neměla bych to dělat, i když...1. část: