OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Krev na mých rukou



Krev na mých rukouTrocha historie, trocha přítomnosti, trocha budoucnosti s příměsí střeliva a krve. Jen pro jistotu 15+.

Krev na mých rukou

Mraky se zatahovaly a vypadalo to, že bude bouřka. Vzduch se ochladil a vítr si hrál s prachem na honěnou. Voják si opřel zbraň o rameno a povzdechl si. Jak moc by si přál být teď doma. Než odcházel do téhle zpropadené války, Kláru skoro neviděl. Chyběla mu. Chyběla mu tak moc, až to skoro fyzicky bolelo.

Dnešní den byl zatím nejhorší. Měli za úkol vypálit jednu vesnici – říkalo se, že se tam skrývají rebelové – a to pro Impérium nebylo vůbec dobré. Získávali více a více příslušníků. To se aspoň domnívali. A to na tom bylo to nejhorší. Protože on tam byl. Zažil to. A mohl říct – klidně odpřísáhnout – že ti ubozí lidé žádné nebezpečí nepředstavovali. Měl z toho v očích slzy a nestyděl se za to. Pár chlápků nahoře, co se neúčastní opravdové války, se domnívají. Aniž by měli jakoukoli reálnou představu, vraždí. Ne! Oni nevraždí. Oni vydávají rozkazy, aby krev byla na rukách jejich vojáků. A on měl strašně špinavé ruce. Nikdy už se té špíny nezbaví, vždy tam bude. Kdyby z jedné strany nemířila zbraň na něj a z druhé na jeho rodinu, okamžitě by se zvedl a „odešel“. Jsou to hajzlové, jenom využívají to, co je v lidech dobré, a mění to na to nejhorší. Na to, co by nemělo být v člověku vůbec.

Ale co on o tom ví? Je to pouhý voják. Aspoň tak se na něj svět dívá.

Potěžkal zbraň v rukách a kopl do boty svého kamaráda. Strašně chrápal. Tihle lidé, s nimiž sloužil, se stali jeho přáteli v tom nejlepší slova smyslu. Když s někým sdílíte doslova celý svůj život, vystavujete ho všanc a každému na odiv, naučíte se respektu, pokoře. Naučíte se na ně spoléhat, naučíte se dívat na svět jejich očima.

Když nad tím tak přemýšlel, uvědomil si, že stěží polovina se vrátí domů. A to ještě není vůbec jisté.

Bylo mu nanic.

Odložil zbraň a ulehl vedle chrápajícího vojáka. Naštěstí našli nějakou starou chýši, kde si mohli na chvíli odpočinout. Ale museli být stále ve střehu. Protože nepřítel nikdy nespí. Jenže oni všichni byli tak unavení, že zaspali. Všichni do jednoho.

 ……………….

PRÁSK!

Voják se prudce posadil a nebyl jediný. Chýše hořela a do dřeva se zavrtávaly kulky.

„Nepřítel! Útok!“ zakřičel plukovník.

Voják se ohlédl a spatřil kaluž krve. Pár jeho bratrů leželo a v hrudi nebo v čele zela díra po kulce. Rozšklebená lebka tam a tady prostřelená plíce. Nebylo se kam podívat. I když už toho zažil hodně, na tohle ho nikdy nic nepřipraví. Někdy stačí vypnout a oddat se bojovnému módu. A tak vypnul. A vtrhl do bojové vřavy. Neotáčel se, jen postupoval dopředu a vysílal jednu kulku po druhé. 

Nádech. Výdech. Nabít. Vystřelit.

Začali utíkat do lesa. Ukázalo se, že nepřátelé jsou nějací rebelové, co se potulovali kolem a viděli, jak vojáci jdou do chýše.

Měli dávat větší pozor, tohle by se nestalo. Vojáci postupovali a rebelové padali jeden po druhém.

Jenže potom se z lesa vynořili další rebelové. Vojáci se nechtěli vzdát, rvali se do posledního dechu. Ale rebelů bylo moc.

Voják vystřelil, když tu sebou cukl, podíval se dolů a přesně tam, kde by měl mít srdce, teď byla krvácející rána. Vzhlédl, na tváři mírný úsměv, když se podíval do očí jednomu z rebelů. Spadl na kolena a odhodil zbraň. S tou odpornou věcí nechce umřít. Viděl, jak se blíží k zemi, až na jazyku ucítil chuť hlíny. Na tvář mu káplo něco mokrého. Myslel si, že brečí. Koneckonců, nebylo by to žádné překvapení. Ale nebrečel. Zpomaloval se mu tlukot srdce. Bylo to skoro jako píseň. A i píseň jednou skončí. A ta jeho skončila právě teď.

A jako poslední akordy se nebem neslo zahřmění… začalo pršet.

 


Pod čárou: A jestli bych mohla poprosit o pár písmenek na rozloučenou. :) Děkuji.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Krev na mých rukou:

1. kiki1 přispěvatel
02.05.2014 [12:02]

kiki1 Emoticon Smutný, ale hezky napsaný. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!