I want you • OurStories.cz ~ naše povídky

Nechtěla být sama. A i když není, pořád si představuje, že ji opustí. Písnička: Eyes Set To Kill - Doll Parts.

19.11.2013 (13:00) • MJ5 • Povídky » Jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 841×

Já jsem

oči panenky,

ústa panenky,

nohy panenky.

Já jsem

paže panenky.

Velké žíly.

Psí návnada.

Nikdy jsem nechtěla být sama. Ten pocit jsem nemohla vystát. Toužila jsem po někom, kdo by mě miloval, utěšoval a hlavně mě neopustil. Za celý svůj život jsem se nikdy necítila milovaná. Možná jsem byla, doufala jsem v to, ale tu lásku jsem prostě necítila. Proto jsem toužila po někom, kdo by mi dal, co potřebuji. Lásku, pocit bezpečí, oporu.

Byla jsem štěstím bez sebe, když jsem začala chodit s Billem, ale teď mi připadá, že se mě straní. Je dlouho v práci a já žárlím. Žárlím na všechny, komu věnuje svou pozornost. A zuřím, protože jsem to přece já, komu by se měl věnovat!

Oni tě vážně chtějí.

Vážně tě chtějí.

Vážně.

Oni tě vážně chtějí.

Vážně tě chtějí.

Ale já přece taky!

Jednou jsem ho na ulici viděla s nějakou ženskou. Objímala ho. Ječela jsem na ni, až se lidé zděšeně otáčeli. Až večer mi Bill vysvětlil, že to byla jeho kolegyně. Neměla jsem v sobě žádnou potřebu se jí omluvit. Ale sama jsem se cítila tak ublíženě!

Našlo by se jen málo lidí, o kterých se dá říct, že mě opravdu milovali. Muži, se kterými jsem měla vztah, mě po pár měsících odkopli. Cítila jsem se zrazeně, naštvaná sama na sebe za to, že jsem se k někomu upnula. Zase. Dlouho jsem žila v domnění, že člověk by se na ostatní neměl moc vázat. Protože časem vás buď opustí, nebo umřou. Pak budete zase sami, budete si vyčítat vlastní naivitu. A tohle já nesnáším. Vědomí, že jsem se zase zklamala a nechala si vědomě ublížit jen proto, abych mohla být pár dnů s někým šťastná.

Chci být ta dívka s většinou dortu.

Miluji ho tak moc, že se to mění v nenávist.

Předstírám tak skutečně, že jsem falešná.

A jednoho dne budeš trpět stejně, jako trpím já.

Jednoho dne tě to bude bolet stejně, jako to bolí mě.

Seděla jsem ve sprše. Proudy teplé vody mi stékaly po zádech a smáčely mi vlasy. Bill se ještě nevrátil. Z představy, že může být zase s tou svou kolegyní, mi běhal mráz po zádech. Zase jsem se cítila tak slabá, bezmocná, zranitelná. Proto jsem ho potřebovala. Aby mě chránil, dodával mi jistotu.

Sykla jsem bolestí, když kapky vody dopadly na čerstvé jizvy na hřbetu ruky. Už zase. Zase jsem to udělala. Trestala jsem se za svou slabost, důvěřivost a bolest. Samota mě ubíjela tím víc, čím déle jsem seděla nehybně ve sprše. Slzy zoufalství se smísily s kapkami vody padající mi z vlasů. Koupelna byla plná páry a ta mi znemožňovala dýchat. Mohly za to chuchvalce páry, stejně jako narůstající zoufalství.

Já jsem

část panenky,

špatná pleť,

srdce panenky.

A to znamená nůž

po zbytek mého života.

S tupým nezaujatým pohledem jsem zírala na televizi. Ani mě nenapadlo natáhnout se po ovladači a vypnout ji. Pokoj ozářila světla přijíždějícího auta. Za pár minut se dveře do obýváku otevřely. Bill si s úsměvem sedl vedle mne.

„Jaký jsi měla den?‘‘ zeptal se po tom, co mě políbil na tvář.

Usmála jsem se. „Dobrý, ale dlouhý. Jak ses měl ty?‘‘ A on mi začne vyprávět o pracovních pohovorech, kterých se zúčastnil, když vybíral nové zaměstnance.

„Řekni, máš mě rád?‘‘ přeruším ho. Věnuje mi překvapený pohled.

„Jistěže ano!‘‘

„Jak moc rád?‘‘

„Tak, že bych tě nikdy neopustil. Miluji tě!‘‘ Políbí mě. S úsměvem se zvednu a jdu do vany.

Oni tě vážně chtějí.

Vážně tě chtějí.

Vážně.

Oni tě vážně chtějí.

Vážně tě chtějí.

Ale já přece taky!

V uších mi hučelo. Plíce by se mi každým okamžikem rozskočily, jak úpěnlivě volaly po kyslíku, jež se jim nedostával. Pevně jsem zavřela oči a snažila se ještě na chvíli potlačit pud sebezáchovy. Tlak v plicích se zvýšil. Pomalu mi začínaly docházet i poslední zbytky vzduchu. Už mi nic nezbývalo moc času.

Pomalu jsem se vynořila. Srdce mi rychle bilo a plíce lačně lapaly po vzduchu. Po těch pár minutách pod vodou bylo tak nezvyklé zase dýchat, ale byl to slastný pocit.

Dýchala jsem, protože bylo pro koho. Už jsem nebyla sama.

Chci být ta dívka s většinou dortu.

On miluje tyhle věci jenom proto,

že se mu líbí, jak se ničí.

Předstírám tak skutečně, že jsem falešná.

A jednoho dne budeš trpět stejně, jako trpím já.

Jednoho dne tě to bude bolet stejně, jako to bolí mě.

Autor: MJ5, v rubrice: Povídky » Jednodílné