OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Fantasy Vianoce: Santa Loki



Fantasy Vianoce: Santa LokiSúťažná poviedka na tému Fantasy Vianoce

Článok je ponechaný v pôvodnej verzii, bez opráv.

Santa Loki

Vysvětlení: Děj se odehrává v průběhu druhého dílu Thora: Temný svět. Loki je uvězněn a Thor ho odmítá pustit. Nepřátelé neutočí a svět je klidný. Jen adoptovaný bratr tiše trpí a pyká. A to i během Vánoc...

 

„Ty ozdoby s křídly trochu nahoru... Ne! To je moc! Trochu dolů! Ale no tak! To tady nemá nikdo smysl trochu pro dekorace? Sakra, Fandrale, uhni.“

Frize rozčílením šlehaly blesky z očí, jak moc se snažila o dokonalou výzdobu. Silného Asgarďana, balancujícího na vysokých štaflích, málem shodila z výšky deseti metrů na zem díky svým kouzlům. Zamířila energii na ozdoby, které se lehce vznesly z veliké krabice a náhodně se rozmístily po větvích vysokého smrku, stojícího v hlavním sále Asgardského paláce.

Fandral zakroutil oči. „A to jste mě nutila, abych pověsil všechny ozdoby ručně, Výsosti?“ neodpustil si uctivou ironickou poznámku.

„Já jsem starší osoba, Fandrale. Svojí energií už musím šetřit.“

Jistě, jistě. Přesto jste nejmocnější čarodějkou ve Vesmíru, chápu, pronesl si kousavě voják, ale bez řečí slezl ze štaflí a odstoupil dál od stromu, aby se na tu nádheru mohl podívat sám.

„No, hezký,“ zhodnotil to se zamyšleným výrazem, když si prohlížel vánoční strom v celé své kráse. Musel uznat, že se to královně přeci jen povedlo. Ozdoby zářily ve zlatých barvách různých tvarů široko daleko a zdobily každou silnou větev mohutného stromu. Na koncích každé větvičky byly přidělané i malé, kouzlem vyrobené svíčky, a ještě byl ozdobený i zlatými řetězy s bílými vločkami. Začínaly ho až bolet oči, jak moc strom zářil.

Frigga si pyšně s úsměvem povzdechla a poplácala Fandrala po rameni. „Dobrá práce. Ještě nezapomeň uklidit ty krabice a vyzdobit stěny.“

Fandral při jejích slovech sebou trhl. A to mají být Vánoce svátky pro odpočinek. S mohutným povzdechem se pustil do práce.

 

***

 

Thor se zamyšleně díval z okna na celé město pod sebou. Věděl, že se lidé snaží veselit, chystat vše na přicházející zimu a Vánoce. Pozoroval, jak si Asgarďané se smíchem prohlíží všelijaké zboží vystavené na stáncích tržiště na hlavním náměstí. Dřív Vánoce nikdy neslavili. Sám ani nevěděl, že nějaké takové svátky vůbec existují. Dokud nepotkal ji. Jeho lásku ze Země - Jane Fosterovou. Už při pomyšlení na ní se mu tváře zčervenaly a usmál se tím úsměvem, kterému lidé říkali zamilovaný. Nechtěl si přiznat, že ho něco jako láska dokáže přemoct. Jenže Jane ano.

„Už zase myslíš na tu dívku?“ ozval se za ním hluboký hlas, při kterém se rychle vzpamatoval.

Otec se na něj díval se zvědavým výrazem - jeho jediné oko měl přimhouřené, ale úsměvem věděl, že u Thora popírání, by byla jen zbytečná snaha.

„Ano,“ povzdychl si svalnatý blonďák. „Samozřejmě, že myslím. Nikdy jsem k nikomu nic nepocítil tak, jako pociťuji k Jane, otče. Ty to jistě víš. Ani ti to tady nemusím vyprávět.“

Odin, opírající se o vysokou hůl, se zasmál. V těžké zlaté helmě a vlajícím plášti přikrývající těžké brnění, vykročil pomalým krokem k němu. „Synu, samozřejmě, že vím, co vše se odehrává ve tvých myšlenkách. Abych byl upřímný, někdy si přeju, abych to nevěděl,“ odmlčel se a Thor raději zavřel oči. Věděl, na co otec přesně naráží. „Ale věř mi, Thore, že tě mám velmi rád, jsi můj nejdražší syn, přesto nemůžu splnit to, co čekáš.“

„Já vím, otče, jsem si toho vědom.“

Odinova vážná tvář se změnila v úšklebek. „Tak snadno to obvykle nevzdáváš. To nechceš ani vidět můj vánoční dárek?“

„Co-?“ podíval se na něj Thor zaraženě, ale větu už nedořekl. Za otcem stála žena, kterou si z celého svého srdce přál mít u sebe. Byla ještě hubenější než obvykle a nádherné hnědé vlasy jí zdůrazňovaly výraznou bledost v obličeji, přesto se přes zářící oči a široký úsměv nedalo popřít, že je šťastná. První se vzpamatovala ona, když k němu přiběhla a místo obětí mu vrazila pořádnou facku.

„Jau.“

„Promiň, ale musela jsem se znova ujistit, že se mi nezdáš,“ řekla rychle a Thorův přicházející smích umlčela dravým polibkem.

„Ale no tak, nechte si to jinam,“ ozval se další hlas za nimi. „Ty kráso...,“ zírala další brunetka na sál, ve kterém se nacházeli a praštila do přístroje, který držela v ruce a zuřivě pípal. „Zmlkni ty šmejde.“

„Darcy,“ ozval se překvapeně Thor, když ho Jane pustila a mohl popadnout dech. Zmateně povytáhl na svou lásku obočí.

Jane jen pokrčila rameny. „No co. Chtěla vidět Asgard stejně jako já. Věř mi, že by si našla stejně nějaký způsob, jak se sem dostat.“

„To je pravda,“ křikla zády k nim, zkoumající vysoké sloupy. „To je úžasný. Z čeho to je?“

„Z mramoru a zlata.“

„Hustý.“

Odin, který vše celou dobu mlčky pozoroval, se obrátil k Thorovi: „Doufám, že se ti můj dárek líbí.“

„Otče,“ obrátil se k němu Thor provinile, pustil na chvíli Jane a objal otce, až se se smíchem zakymácel. „Větší překvapení a dárek jsi mi dát nemohl, a ty to dobře víš.“

Král stiskl synovi rameno, usmál se na Jane a otočil se ke vchodu do sálu, kde stál vysoký silný strážce Bifrostu. „Heimdalle, doprovoď pak dámy do jejich pokojů a najdi někoho, kdo jim dá místní šaty. Mám takový dojem, že tu nějakou dobu pobudou.“

 

TTT

 

Vysoký černovlasý muž přecházel sem tam po menší, ale vkusně zařízené místnosti ideální pro královského zajatce. Zelený vlající plášť si přitáhl blíž k tělu, založil si ruce na hrudi a vysokými černými botami klapal po bílé čisté podlaze. Cítil se neskutečně znuděně a znaveně. A přesto, že si to i kolikrát nedokázal přiznat - i smutně a vystrašeně. Už tolikrát toužil sednout si do kouta, kde ho nikdo nevidí a dát průchod svým slzám. Naposledy se tak šíleně cítil, když se dozvěděl, že je jen adoptovaný Odinův syn, a že ve skutečnosti je syn obra Laufeye z Jotunheimu. Tehdy pocítil neskutečné zklamání a bezmoc. Kolikrát tyhle pocity zažíval, když pozoroval svého bratra Thora, který byl vždycky pro všechny ideální, a kterému vždy nadržovali. Nedokázal pochopit, proč on, jako druhý syn nemůže být milován skoro stejně, ne-li lépe. K mladšímu sourozenci chovali rodiče většinou větší lásku. Jen on to měl přesně naopak.

Uhodil pěstí do zdi a zavřel na chvíli oči. Když měl příležitost stát se králem Asgardu, zase mu to jeho milovaný bratříček překazil. On a to jeho mocné kladivo, bez kterého by byl jen obyčejný voják. Z vlastní obětavosti se ztratil v hlubinách Vesmíru a toužil po pomstě. Národ Čitórů mu jí slíbil. Popohnali ho k touze vládnout lidu na Zemi. Jenže tentokrát se tam přifařili i další geniální hrdinové a zastavili ho. Jak jinak. On byl vždy ten slabý, zlý - ten ničema Loki.

Unaveně dosedl na křeslo zády ke zlatému vibrujícímu poli, bránící mu k jakémukoliv pokusu o únik. Promnul si oči a spánky a ramena otřásl v nepatrném vzlyku. Ve strachu, že by ho mohl někdo ze strážných nebo z ostatních vězňů vidět, rychle se sebral a silou mrštil křeslo proti poli. Křeslo dopadlo na zem, jednu nohu mělo zlomenou. Loki ve vzteku smetl i staré knihy ze stolku. Dýchal přerývaně a hrudník mu se mu s dechem prudce zvedal a klesal.

Dopadl na podlahu a zavřel oči. Co to dělám? Proč? Co na tom můžu akorát změnit? Můj bratr si žije spokojeným životem, který ho připravuje na roli budoucího krále a na svého bratra si ani nevzpomene. Odhodil mě jak psa do boudy, kterou zamkl a z chabé lítosti mu nosí jen vodu a jídlo a zábavu v podobě knih, které jsem už stejně dávno přečetl.  Stisknul ruce v pěst. Já měl být ten král! křičel v duchu, ale nevyslovil to nahlas. Jedinou odpovědí byla ozvěna jeho vlastních myšlenek.

 

TTT

 

„O Vánocích jsi mi kdysi řekla ty, vzpomínáš?“

„Ještě abych si to nepamatovala, Thore. Pamatuju si tvůj zmatený, ale odhodlaný výraz. Věděl jsi, co bude tvůj velký úkol, až začnou padat první vločky.“

„Tomuhle bych vločky moc zrovna neříkal.“

„Dobře, tak vánice. Ale i ta přejde. Ty děti z toho mají radost, podívej.“

Jane s Thorem stáli v těsné blízkosti u jednoho sloupořadí a dívali se společně na zdejší život. Za těch pár dní, co tu Jane byla, si stačila na zdejší život přivyknout. Byla uchvácená - tenhle svět se tolik lišil od toho, ve kterém žila, přesto se cítila dobře vedle své lásky. Podívala se na něj a zkoumala jeho šťastnou tvář. Za ty dva roky co se neviděli, jí připadalo, že se vůbec nezměnil. Možná více zesílil a stal se klidnějším, ale jeho úchvatná tvář a pohled, kterým se na ni díval, zůstal stejný, ne-li výraznější a citlivější. V jeho tváři se na okamžik mihl smutek. Překvapilo jí to, ale pochopila, čeho se to týká.

Opatrně mu položila ruku na rameno. „Měl by ses nad ním slitovat.“

Thor se na chvíli pozastavil nad její starostlivou stránkou, která přesně věděla na co myslí, ale po chvíli sklopil pohled a jemně stiskl její dlaň ve své. „Nemůžu, Jane. Loki se provinil příliš. Chtěl ovládnout a zároveň zničit celý svět. V podstatě se dopustil vlastizrady. Nemůžu ho jen tak pustit se slovy: ‚Běž, jsou Vánoce, bav se a užívej si. Nezapomeň nás zradit zase!‘ Myslím, že by v tom necítil ani špetku ironie a vážně by to šel udělat. Znám ho až moc dobře.“

„Je to ale tvůj bratr. A v té cele je zavřený už dlouho na to, aby jsi za ním třeba i zašel a popovídal s ním. Třeba by sekal dobrotu.“

„Loki a sekat dobrotu?“ zasmál se Thor. „Tak to ho zase neznáš ty tak dobře.“

„Asi ho neznám,“ pokývala hlavou, „ale dokážu se do ostatních vcítit. Loki byl už dost potrestaný, nemyslíš?“

Thor se konečně otočil na její odhodlaný pohled, kterým se mu vpíjela do každičkého nervu. Jasně ho přesvědčovala, ať se sebere a zkusí nad tím popřemýšlet. Zakroutil očima. „Jane...“

„Thore, Lokiho vidím stejně jako ty v tom špatném světle. Ale zase znám tebe a vím, že ho stále jako bratra miluješ a ve skutečnosti si tu přeješ být s ním. Přeješ si, abys tu stál teď s ním, stejně jako tu stojíš se mnou - tedy jedině s rozdílem, že budete mít mezi sebou větší prostor - a chceš cítit znovu ten pocit, kdy jste byli jako přátelé. Jako dva nerozluční bratři.“

„Jane Fosterová, už ti někdo řekl, že umíš člověka pěkně znejistit, když umíš číst jeho myšlenky?“ zasmál se Thor a políbil jí jemně na ústa. „To víš, že si to přeju. Ale Loki nemůže zůstat jen tak bez trestu. A ještě bych si musel promluvit o tom s otcem.“

Jane se zamyslela a uličnicky se zaksichtila. „Thore, má Loki rád děti?“

„Asi ne, proč?“ zeptal se zmateně a opět se bál jejích myšlenek.

„Už jsem ti říkala o tom chlapíkovi v červeném kabátě s čapkou s bambulí a bílými vousy pod hrudník?“

 

***

 

Thor opatrně našlapoval v chodbě, která vedla k pečlivě střeženým vězeňským celám. Nechodil sem moc často. Neměl strach z cizích vězňů. Měl strach jen z jednoho, kterého ale poslední měsíce vídal jen se zavřenýma očima a ve spánku až s neskutečně nevinným výrazem. Nikomu nepřiznával, že tajně často chodí v noci do vězeňské cely ke svému bratrovi, aby měl stále pocit, že tu s ním je. Vracely se mu vzpomínky na moment, kdy se Loki pustil jeho ruky a nechal se pohltit Vesmírem. Ten pohled, který mu naposledy věnoval - ten měl uchovaný v paměti neustále.

Kolikrát natáhl ruku k silovému poli, které je oddělovalo a přál se ho dotknout. Někdy i přemýšlel, že na něj promluví a poví mu, že je stále s ním, že ačkoliv udělal tolik hrozných věcí a málem ho i zabil při sešupu z devíti kilometrů, pořád je jeho bratr. Ačkoliv adoptovaný, pořád je. Jenže jakmile otvíral pusu, Loki většinou zachraplal a otočil se na druhý bok. Většinou se pak Thor jen zasmál a řekl si, že přijde zase druhý den. Někdy se už ani nesnažil a odešel beze slova.

Věděl, že bratr o jeho tajných návštěvách neví, a taky chtěl o nich pomlčet, zároveň se však děsil představy, že se mu znovu po těch měsících podívá do tváře. Už si v duchu představoval, jak to všechno bude probíhat.

Na to ho znal až příliš dobře.

Strážný ho pustil bez řečí s pokývnutím hlavy. Thor mu pokývnutí oplatil a pomalu vstoupil do dlouhé chodby, kde byly všechny cely. Vězni, většinou zajatci z temných světů, bouchali na silové pole a rozzuřeně vrčeli. Thor se je už naučil postupem času ignorovat, ale raději měl za pláštěm schované kladivo. Čistě kdyby náhodou...

Lokiho našel sedícího zády k němu na pečlivě ustlané posteli. Překvapilo ho, že bratr sedí celkem klidně a ramena se mu od dýchání ani nehýbala. Zaražený byl jen opravdu na chvíli, dokud k němu nepromluvil: „Bratříčku. Přišel ses podívat, jestli ještě žiju?“

„Já -“ Thor se zarazil a nedokázal pokračovat dál. Když si řeč cvičil v pokoji, připadalo mu to tak snadné. Najednou věděl, proč se bratr neotáčí a ani nedýchá.

„Loki, nech toho a promluv si se mnou jak s bratrem.“

Postava na posteli zmizela a najednou se strašlivě vyhublá a útrpná tvář plná vzteku objevila přímo před ním. „S bratrem? S bratrem?! Komu říkáš zrovna ty bratr!“

„Tobě,“ snášel jeho pohled a překvapivě ho hlas nezradil. „Ty jsi můj bratr, Loki. Vždycky jsi jím byl. Nemohl jsem tě nechat volně si pobíhat po světě, když jsi nás zradil. Vlastně jsi zradil skoro všechny.“

I přes silové pole cítil, jak si Loki odfrkl. „Důvod tvé návštěvy nespočívá v tom, abys mi tady povídal, jak moc mě máš rád, a co všechno jsem udělal... tak co chceš, Thore?“

„Myslíš, že jsem za tebou přišel jen proto, že něco chci?“

„Jsem tu zavřený už dva měsíce, Thore. A za tu dobu jsem tu měl návštěvu jen jednoho člověka - Heimdalla. Když tedy nepočítám strážce, který mi nosí vodu a pití.“

Thor se snažil nedat na sobě nic znát, ale zatnul pěsti. „Nic o tom nevíš.“

„O čem?“ odsekl Loki. „Dobře víš, že mám pravdu a nedokážeš unést ten pocit viny, že Thore?“

Jeho slova se do bratra zabodla jak ostří dýky. Bratr ho znal až moc dobře. Jenže Thor zas takový pocit neviny neměl. Často ho kontroloval ve spánku a rozhodně mu byl milejší, než teď, kdy si opět dokazoval, že má pravdu.

Blonďák si povzdechl a přešel kousek dál. Myšlenky mu v hlavě vířily a nedokázaly se uklidnit. Z počátku si myslel, že to bude snadné. Prostě mu řekne, co po něm chce a Loki to buď přijme nebo ne. Svoboda nebo pobyt ve vězení ještě na dlouhou dobu.

„Jsou Vánoce, Loki,“ prohodil jen tak.

„Jo a co já s tím? Ten zvyk ze Země odsud asi těžko uvidím, že jo?“

„Ale mohl bys.“

Lokiho úšklebek přešel ve zmatený výraz. Přimhouřil oči a měřil si chvíli bratra nedůvěřivým pohledem. „Neříkej, že tě ta pozemšťanka přiměla, abys mě pustil k rozbalování dárečků a vyjídání krabic cukroví.“

Thor se musel usmát. „Koukám, že o těch zvycích víš hodně.“

Loki obrátil oči v sloup.

„Ale ano, máš pravdu. Jane na tom měla částečně podíl.“

„Ženy,“ mlaskl Loki a blonďákovi neuniklo, že se na chvíli bratr zamyslel. Potlačil nutkavou otázku se ho zeptat, jestli vůbec ví, o čem mluví.

„Tak co ta bruneta chce? Čím tě dokázala vůbec přesvědčit, abys za mnou zašel?“ Lokimu zasvítilo v očích a usmál se svým typickým zářivým úsměvem, nakloněný blíž k bratrovi a nebezpečně i k silovému poli.

Thor pokrčil rameny. „Jane umí být hodně přesvědčivá. A taky příliš soucitná. I ke zloduchům,“ probodl Lokiho pohledem, který znovu zakoulel očima. Už ho přestávalo bavit, jak moc si s ním bratr hraje.

„Přejdi k věci, Thore. To tvoje chození kolem horké kaše mě unavuje. No tak, mluv.“

„Santa.“

„Cože?“

„Znáš Santu?“ zeptal se Thor s úšklebkem na tváři bratra a užíval si jeho zmatený výraz. Obočí měl nakrčené a ústa pootevřená ve tvaru o. Nakonec poraženě zavrtěl hlavou.

„Je to takový chlapík v červeném kostýmu, co nosí dětem dárky. U sebe mívá většinou soby a vůz plný dárků.“

„Jo a co já s ním?“

„Je hodnej.“

„No a?“

„Budeš Santa.“ Thor to už nevydržel a rozchechtal se, když si představil svého bratra v tom kostýmu. Jane mu pár obrázků ukázala a on souhlasil. Ihned co viděl ten kostým, věděl, že to bude přesně ta pravá pomsta a zároveň trest pro Lokiho. Věděl totiž, že nesnáší děti.

„Co tím u všech Jotunů sleduješ?“

„Říkal jsi, že chceš vědět, co po tobě chci. Tak tady jsou moje podmínky, bratře. Pustím tě rád, jen když si odpykáš jeden trest. A tím trestem pro tebe bude převléct se za Santu. Bude náš takový Santa Loki.“

Loki ignoroval jeho chrchlání od smíchu, jak moc se snažil udržet vážnou tvář. Najednou pochopil, co tím jeho bratr sleduje a vůbec se mu to nelíbilo. Měl pocit, že rozbije veškerou svou magií silové pole, které je oddělovalo. Na druhou stranu nepodceňoval sílu Asgarďanů o jejich práci. Být uškvařený taky nechtěl. Jenže tohle bylo horší, než jakýkoliv jiný trest. Radši by umýval nádobí v kuchyni - přestože to hluboce nenáviděl - než dělal divadýlko dětem. Věděl ale, že takovou nabídku mu bratr nepřinesl. Byly jen dvě možnosti. Přijmout ji, či odmítnout.

„A když udělám to divadlo a dám jim ty dárky - pustíš mě?“ nepřestával zatínat vzteky zuby a ruce v pěst.

„Máš mé slovo.“

Loki si znovu povzdechl. „To říkáš vždycky a pak jak to dopadá. Hm, no tak fajn, takže jak vlastně vypadá ten Santa?

 

***

 

„Vypadáš...“

„No...“

„Jau, Jane!“

Thor dostal pořádný žďuchanec od své milé do žeber. Sice měl pořádnou vrstvu svalů, ale o ostrosti jejích loktů nepochyboval. Pohledem se vrátil opět ke svému bratrovi a ovládal se před skácením smíchem na zem.

Loki vypadal přímo směšně. Jane mu ukázala několik obrázků na hologramu ze Země, ze kterých se na nás zubil šedovlasý, tlusťoučký chlapík se zlatými kulatými brýlemi a typickým červeným naducaným oblečením. Když ho Loki viděl, málem utekl i s křikem zpátky do cely a zamknul by se tam i sám, ale nakonec ho přesvědčující Jane zbavila strachu a donutila ho vykouzlit na sobě přesně ten samý oblek. Jakmile se v kostýmu objevil, málem i Jane nedokázala udržet vážnou tvář a stráže, kteří postávali v rozích místnosti a normálně byli jak sochy, se také mírně zahihňali.

Perfektní na tom všem však bylo, že z Lokiho byly vidět jen oči, nos a čelo s lícními kostmi. Přes umělé dlouhé vousy nemohl mluvit, takže si je rozhrnul. „Tak co? Jste spokojený? Ještě máte nějaký nápad, jak udělat ze mě ještě většího šaška?“

„Loki -“ Začal Thor, ale další dávka smíchu ho zlomila v pase.

Jane se na Thora zamračila a praštila ho po lopatce. „Thore, je to tvůj bratr! Ještě se zasměj a udělám z tebe soba!“

Tentokrát se huhňavým smíchem zasmál Loki, když se blonďák rychle narovnal, odkašlal si a nasadil vážnou tvář.

„Loki, je to dobrý. Děti budou nadšené,“ ujistila ho Jane, když mu uhlazovala čapku.

„Hm, ale já nejsem,“ zamručel.

„Vydržíš to. Je to jen na pár hodin a pak budeš volný.“

„Pokud to tvůj milej zlatej dodrží.“

Jane ho poplácala na zádech. „To dodrží. A ty to taky vydržíš.“

Loki se podíval na Thorovu dívku a musel si přiznat, že nejen že je velmi pěkná, ale má v sobě takové to ženské roztomilé ovládání ostatních. Kdysi přemýšlel, že žádnou dívku chtít mít nikdy nebude, že všechny jsou příliš sobecké, panovačné a někdy až hystericky nemožné, ale přeci jen se mezi nimi našly výjimky. Jane takovou byla. A Loki si opět pomyslel: Vždycky bráška zvítězí. Vždycky dostane vše, co chce.

„Promiňte, zaujala mě koupelna - vážně, Thore, tady používáte na umytí zlatou vodu? - a taky... no ty kráso, co to je?“

Darcy nakráčila do sálu s menším zpožděním, ale zdálo se, že si toho nikdo moc nevšiml. Když viděla příčinu - Santu, pochopila, proč se nikdo po ní nepídil. Pomalu přešla k Lokimu a dotkla se jeho umělého vycpaného břicha. Bůh ví proč, vůbec se nezasmála.

„Ehm, to je Loki?“

„Jo,“ odpověděl přes vousy a zíral na další - hezkou - holku, která se tu před ním objevila. Nikdy dřív si jí nevšiml, přestože mu připadalo, že už jí někde viděl. Nebyla sice tak elegantní jako Jane, ale byla upřímnější a troufalejší, což se mu líbilo.

„On je tu někde karneval?“ zeptala se, když se otočila na kamarádku a jejího přítele. Loki povytáhl obočí a pozorně se na Darcy zadíval. Zdálo se mu to, nebo má ta holka podobný názory jako on?

„Je to směšný, prostě mě zavři zpátky do vězení, Thore, já tohle nechci,“ začal si sundávat Loki kostým, přestože si ho mohl jedním mávnutím změnit.

Thor s Jane probodli Darcy pohledem, která jen nevinně pokrčila rameny.

„Loki,“ začala opatrně Jane, „směšné to rozhodně není. Děláš to pro dobrou věc. Ty děti budou nadšené, opravdu.“

Bůh se zastavil v pohybu a díval se z jednoho na druhého. Připadalo mu, že dělá šílenou věc - děti rád neměl a ještě hraní si na tyhle svátky tuplem ne. Jenže když se díval do očí Jane, která ho přesvědčovala, poraženě si povzdychl a vzal si od ní podávané bílé vousy.

„No tak fajn.“

O pět minut později s nimi kráčel do hlavního sálu, kde stál velký strom, a přestože Štědrý den ještě nebyl, Jane ho ujistila, že nechala zavolat pár dětí, jak na něj budou reagovat. V duchu si říkal, že by si radši pohrál s Jotuny nebo házel kameny do hlubin Vesmíru s rizikem, že tam znovu spadne taky. Otřásl se při té vzpomínce, ale spíš také nervozitou.

Dveře se do sálu otevřely za velikého skřípění a se závanem vůně z čerstvých perníčků, kterých se děti cpaly. Jakmile viděly čtyři postavy, které vstoupily do síně, zvědavě se na ně otočily a především v údivu na chlapíka v červeném kostýmu. Jane s Thorem a Darcy poodešli stranou a nechaly děti, jak budou na potícího se Santu-Lokiho reagovat. Ten stál nehnutě u brány a nehodlal se pohybovat. Bylo mu vedro a při pohledu na tolik dětí, se mu začalo dělat nevolno.

Se zoufalým pohledem a knedlíkem v krku hodil pohled po těch, kteří ho do toho naverbovali, zatímco mu odpovídali přikývnutím a klidným pohledem. Děti k němu s nejistým pohledem přešly a zkoumaly ho. Hrobové ticho ho začínalo skoro dusit.

„Ahoj děti, já jsem váš Santa Loki...“

„Santa Loki?“ zopakoval jeden chlapec s udiveným pohledem. „Jako ten princ Loki?“

„Ne, to ne -“

„Kdo je Santa?“

„Co to máš za směšný kostým?“

„Vypadáš spíš jako strašák!“

Loki se nejistě rozhlížel po dětech, které ho začínaly tahat za kabátec a vousy. Přes obroučky brýlí viděl hodně málo. „Hej! Nešahejte na to!“

„Ty jsi ten Loki? Syn krále Odina?“

„Ne!“

„Ale proč máš tak mladý hlas?“

Nejistě si odkašlal: „Nemám. To se vám jen zdá.“

Nejmladší holčička k němu přistoupila a zatahala ho za kabát. „Kdo jsi a proč takhle vypadáš? Chtěli jsme někoho, kdo nám dá dárky! Ty nejsi hodnej. Ty jsi zlej a zradil jsi náš svět!“

Děti se navzájem překřikovaly a jejich naštvané pohledy nebraly konce. Lokimu docházela trpělivost, až mu došla úplně. Jedním pohybem strhl čepku s vlasy, vousy a brýlemi na zem, a naklonil se nad nejbližší holčičkou. „Tak co? Už jsi spokojená? Líbím se takhle víc? Jasně že nejsem Santa. Jsem Loki - ten zlý a špatný a dárky vám nedám vy malí rozmazlení frackové,“ zasyčel na ně a nasadil svou nejstrašnější tvář, kterou uměl vytvořit.

Holčička se strachem spadla dozadu a začala plakat. Ostatní pofňukávali taky. Jediný Loki odkopl část převleku dál od sebe. Otočil se na patě a při pohledu ze sálu spočinul na chvíli na ostatních, kteří byli v šoku. Vyběhl ze síně a nechal plačící děti za sebou. Věděl, že to nebude mít žádný účinek. Měly z něj jenom srandu. Byly to malá a nic netušící děcka o zvycích ze Země. Se zatnutými pěstmi zamířil automaticky do své staré cely. Poprvé byl rád, že může zůstat sám.

 

***

 

„Měl jsi ho na to připravit!“

„Pokud se nemýlím, tak jsi to byla ty, která tvrdila, že to všechno půjde hladce!“

„Možná jsem se spletla, Thore, protože víš, že tvého bratra neznám tak dobře jako ty. Dobře, říkal jsi, že nemá rád děti, ale až tak... proboha vždyť je úplně vyděsil k smrti. Myslím, že Vánoce pro ně budou svátky hororu. A to jen díky komu? Kvůli Lokimu.“

„Promiň, že můžu za to, že můj bratr umí s ostatními takhle jednat. Já ho nechtěl z té cely už vůbec pouštět. To tys na tom trvala.“

„Chtěla jsem mu dát šanci!“

„Jo a on jí promrhal. Co víc ti mám na to říct?“

„Že by sis s ním měl promluvit.“

„Co prosím? Promluvit? Jane, jsi si jistá, že myslíš vážně to slovo, který jsi právě řekla? S bratrem nemůžu mluvit v tuhle chvíli. Ne po tomhle zážitku. Vždyť on se sám zamknul v cele a nechce k sobě nikoho pouštět!“

„Tak já nevím! Řekni matce, třeba to Frigga udělá. Nebo třeba jeden ze strážců. Někdo přece musí být. Vánoce jsou už zítra. Nemůžu přece ty děti takhle zklamat. Ne když jsme jim slíbili -“

„Víte co? Tak dost. Udělám to já. Mě neodmítne.“

Jane se s Thorem automaticky otočili na osobu, která byla celou dobu přítomná u jejich hádky. Stačilo málo, a zapomněli, že Darcy vůbec existuje. Ta je sledovala s čím dál více svraštělým obočím a rozhryzaným rtem. Připadalo, že jí rozskočí hlava. Jejich hádka byla tak hlasitá, že to mohl klidně Loki slyšet až do podzemního vězení. Přesto si byla Darcy vědomá, že ani jednoho v tuhle chvíli Thorův bratr vidět nechce. Jí neznal. A ona... neznala jeho. Zaujal jí. Byla si vědomá, že se k dětem chovat neumí, přesto se tu našlo něco, co jí na něm upoutalo. Co to ale bylo, to netušila.

„Darcy, jsi si... jistá?“ ujišťovala se Jane a podívala se na Thora. Ten jí nejistý pohled oplatil, ale prohlížel si její kamarádku. Zvažoval možnosti a hodnotil její charakter, u kterého si tak jistý nebyl. Ano, Darcy byla hodně zbrklá, sebevědomá a často říkala nepatřičná slova - přesto, i takhle se choval jeho bratr. Mohla by jim teď konečně pomoc? Neznal jí tak dobře. Ale už déle toužil po samotě s Jane. Darcy jim byla vždy v patách a on se skoro nemohl své lásky ani dotknout.

Brunetka přikývla a posunula si brýle na nose. Zhluboka se nadechla a vydechla a podívala se po nich. „Můžu jít?“

Jane k ní opatrně přešla a dala jí ruku na rameno. „Nemusíš to dělat, víš to?“

„Jo, ale na rozdíl od něj mám ty děti ráda. A taky tebe, na to nezapomeň.“

Jane se na kamarádku vděčně usmála a otočila se na Thora. Přikývl a řekl: „Zavedu tě k němu.“

 

***

 

Loki ležel na posteli a díval se do stropu. Ležel tak už dlouho, nepočítal jak - možná hodiny, možná celé dny. Tím, že se díval do jednoho bodu, nevnímal a vypnul své myšlenky. Rád se dostával do toho stavu, kdy nic nebylo důležité. Jen on a prázdná hlava. Unaveně si povzdychl a promnul oči. Na chvíli je zavřel, ale v tu chvíli se znovu objevily. Příšerné a otravující myšlenky. Pronásledovaly ho dlouho. Dost dlouho na to, že už si přál, aby to přestalo.

Jenže jakmile si přál přemýšlet o něčem jiném, znovu tam byly. Vztekle popadl pohárek s vodou u stolečku a vypil ho do dna. Znovu se položil na polštář, hlavu podloženou dlaní. Začal si s pohárkem hrát - pohazoval ho ve vzduchu a nechával si zmáčet tvář od zbylých kapek.

„Mám povolení, ty tupá hlavo.“

„Tak si ho hezky někam strčte. Nechce nikoho vidět.“

„Máte děti?“

„A-ano?“

„Tak jestli chcete, aby každý rok probrečely celé tohle období, protože by se bály takového chlapíka v červeném kabátku a s šedými vousy, fajn. Je to jen na vás.“

Chvíli bylo ticho, během kterého strážný zvažoval možnosti. Po chvíli ho prolomil: „Musím mu vás ale oznámit.“

„Já si klidně počkám.“

Loki pomalu vstal a zaujatě poslouchal rozhovor strážného s někým, kdo si ho očividně přál navštívit. Líným krokem s rukama za zády přešel k silovému poli a vykoukl k bráně, u kterého se strážný s někým hádal. Zády k němu stála brunetka. Byly tu dvě - vlastně několik, ale pochyboval, že by ho Sif přišla navštívit - takže to musela být Jane nebo ta nová. Jakmile se dívka otočila za pohledem, který k němu zoufale strážný vysílal, usmála se vítězným úsměvem a poupravila si brýle na nose.

Černovlasý bůh cítil, jak ztuhnul a zírá na dívku, která k němu sebejistě kráčí a lehce si přidržuje asgardský typ šatů, ve které vynikla její štíhlá postava. Se zalíbením si jí prohlížel, dokud ji na její přikývnutí strážce nepustil k němu do cely. Zastavila se kousek před ním a založila si ruce. Loki si ji měřil podezřívavým pohledem, ale sám cítil, jak se mu jeden koutek úst zvedá do pobaveného úsměvu.

„Bratříček mi posílá společnost, to je od něj milé.“

„Nepřišla jsem ti dělat kašpárka, Loki,“ oslovila ho vážně, ale pořád se usmívala. „Asi mě ještě neznáš. Jsem Darcy, kamarádka Jane. Pořádně jsme se nepředstavili.“ Natáhla k němu ruku, kterou Loki lehce stiskl.

Darcy se rozhlédla po moderní prosvětlené cele a pomalu přecházela po jejím obvodu. Vzala do ruky pár knih, které měl Loki položené na stolku a se zdviženým obočím se podívala i na polo-rozbitou židli v koutě.

„Koukám, že ses moc nenudil.“

„Och, to rozhodně ne,“ odpovídal s přehnanou ironií a jeho typickým úsměvem dokazoval, že jeho nerozhodí nikdy nic.

Darcy se na něj podívala a zamyšleně zkoumala jeho tvář. Ústa stažená do šklebu zdůrazňovaly lícní kosti, ale oči měl skelné. Vnitřně musel trpět, nedokázal se smířit s bratrovým štěstím, pomyslela si, když pokládala knížky a opatrným krokem k němu přišla.

Lokiho to nevyděsilo, ale byl překvapený. Všiml si, že zblízka je ještě hezčí - výrazné oči, milý úsměv a krásné, určitě hebké a voňavé vlasy, kterých se toužil dotknout. Potlačil zatřepání hlavou, aby tyhle myšlenky vypudil.

Darcy od něj stála jen nepatrný kousek a nespouštěla z něj oči. Po chvíli si unaveně povzdychla. „Až moc se přetvařuješ, víš to?“

„J-j-já se přetvařuju?“ zakoktal se překvapeně Loki. „Co tím myslíš?“

„Nechtěl jsi to udělat. Ty máš i děti rád. Štve tě brácha. Thor je pro tebe ten úhlavní nepřítel a kvůli němu si chceš hrát na zlýho.“

Loki na ni ještě chvíli koukal nechápavě, ale najednou se rozesmál hlasitým hrdelním smíchem, který se odrážel od stěn celého vězení. Darcy zůstala nadále v klidu. Byla typ člověka, co si zachovává klidnou tvář ve všech situacích. A čím vážnější nebo nebezpečnější jsou, tím více zůstávala lhostejná.

„Podívej se, pozemšťanko Darcy,“ oslovil ji měkce, když k ní opatrně přešel ještě blíž, „o mém životě vůbec nic nevíš. Nevíš kdo jsem a co všechno jsem si musel prožít. Absolutně ničemu nerozumíš. Nechápeš to. Nikdo to do té doby nedělal. Takže nevyčnívej z davu tím, že se budeš snažit mě utěšovat. Všichni jsou mi lhostejný. Obzvlášť Thor a jeho přátelé.“

Darcy povytáhla obočí a stiskla rty. „To jsem tak trochu předpokládala. Proto jsem -“ odmlčela se a hrábla do pláště, který měla přehozený přes šaty „- ti taky přinesla tohle.“ Rozevřela dlaň a nechala Lokiho, ať se nakloní blíž. Zamračeně zkoumal věc, kterou držela v ruce. Netrvalo to ani deset sekund a Lokiho výraz se změnil v udivený. Byl tak v šoku, že zvedl hlavu a zadíval se Darcy do tváře. Cítil, jak se třese, ale jestli vzteky nebo strachem, to nedokázal poznat.

„Kdes to našla?“

„Někde tady v paláci. Zastrčené v rohu. Ráda prozkoumávám, víš. A... tak trochu mě napadlo, že je to tvoje. No, sice jsem takovou reakci nečekala, ale tvoje díky přijímám.“ Našpulila pusu a zvedla přívěšek do vzduchu. Zářil na něm malý, ale jasný kus teseraktu, který byl přivázaný na černém koženém provázku.

Bůh se na něj chvíli v šoku díval a pak uskočil dozadu. „Dej to ode mě pryč.“

Tentokrát Darcy nestačila zírat. „Co? Proč?“

„Nebudu se ti s ničím zpovídat.“

„Je to snad tvoje ne?“

Loki se otočil a zatnul ruce v pěst. Cítil, jak ho pohlcují všechny děsivé síly. „Vypadni,“ zavrčel.

„Loki?“

„VYPADNI!“

Darcy sebou trhla a rozhlédla se kolem po ostatních vězních, kteří se na ně se zaujetím dívali. Při jejich pohledu se otřásla. Všechno okolo ní křičelo, ať vypadne, ale něco uvnitř jí přinutilo tenhle čin nevykonat. Narovnala se a zvedla bradu.

„Podívej,“ začala opatrně, když viděla, jak Loki při zvuku jejího hlasu sebou nepatrně trhnul, „nevím, čím jsem tě tak znovu rozzuřila, že jsi na mě musel takhle zařvat - jen malá poznámečka - já nemám takové ušní bubínky jako vy, ti vyšší - ale jsem si jistá, že ať už to bylo cokoliv, vyvolává to v tobě vzpomínky. Nemusím se tě ani ptát, co to je. Já to vím, Loki. Jane a Thorovi jsem řekla, že tě jdu přemluvit, ale jakým způsobem, to neví. Nemysli si, že jsem úplně tupá, když vím, co jsi zač. Hned po tom, co jsem to našla, šla jsem za Friggou, za tvojí matkou, která mi o tom řekla. Jsi z kmene Jotunů a tohle jsi měl u sebe, když tě našli. Jako malý sis myslel, že se jedná jen o obyčejný dárek, ale pak jsi ho ztratil a zapomněl si na to. Teď, když už víš, co jsi zač, tak ti došlo, co to je. Nemám pravdu?“

Loki ztratil řeč. Nejenom řeč. Byl rád, že stojí zády k ní, aby neviděla, že má v očích slzy. Samozřejmě že měla pravdu. Nevěděl jak si to mohla tak všechno dát dohromady, ale měla pravdu. Nevědomky popotáhl a otřel si oči. Nikdy nedával svoje emoce najevo. A hlavně ne před dívkou.

Darcy se k němu s úsměvem vydala a dala mu ruku na rameno.

„Jsem špatný. Jsem ten zlý. Ten, kdo by měl odsud jednou pro vždy zmizet. Děsím děti, děsím lidi. Děsím dokonce i sám sebe.“

„No,“ Darcy se usmála,“ mě neděsíš.“

Bůh se na ní otočil tak rychle, že jí skoro porazil. „Co?“

„A Thora, Jane, Odina, Heimdalla, všechny válečníky a... matku.“

Loki sklopil oči a mohutně si povzdychl. „Radši mě nešla od toho útoku ani navštívit. Nikdo z nich.“

„Loki?“ dotkla se ho Darcy opatrně na rameni a donutila ho se na ní podívat. „Všichni tady byli. Byli tu, když jsi spal nebo jsi nevnímal. Každý tu byl a chtěl s tebou mluvit. Jenže se báli, že je odmítneš. Matka s Thorem tu byli asi nejčastěji. Vlastně - Frigga mě požádala, abych sem zašla. Věří ti, Loki. Věří, že těm dětem dokážeš, že Vánoce jsou svátky, kdy je všude mír, radost a štěstí. Věří v tebe.“

„To sis připravovala předem nebo umíš stejně přesvědčit jako Jane?“ usmál se na ní.

„No, sice s ní trávím více času než sama se sebou, ale tolik v to nevěřím. Já jsem prostě já,“ zašklebila se. „Tak co, Santo? Kdy tě vyzvednou sobi?“

„Zítra. Zítra ve Štědrý den.“ Loki si vzal přívěšek, který stále držela v dlani a schoval si ho do pláště.

 

***

 

„Jsi si jistá, že přijede?“

„Jane, byl na mě jako mílius. Jasně že jo. Na rozdíl od vás všech mu věřím.“

„Ty děti mají slíbenou hromadu dárečků, Darcy. Já zase věřím tobě.“

Obě dívky stály při vstupu do sálu a kontrolovaly davy lidí, kteří proudily do Velké síně. Frigga nervózně mezi lidmi pobíhala a s křivým úsměvem co chvíli zalétla nervózním pohledem k bráně. Bála se, že Darcy selhala. Ta ji sice z dálky uklidňovala, ale sama se začínala při pohledu na znuděné děti potit. No tak, Loki.

„Kde je vlastně Thor?“ zeptala se najednou kamarádky.

Jane zamrkala. „Ehm, no, asi ho měl přivést. Ujistit se, že dorazí.“

„Super, tak asi nedorazí,“ pronesla Darcy kousavě.

„Proč? Já Thorovi věřím.“

„Jo, ale Loki je Loki.“

„Ha, neříkala jsi právě, že mu věříš?“

„No, po tom New Yorku je to tak padesát na padesát.“

„Darcy...“

„Jane, bude to fajn. On dorazí. A jestli ne, tak uděláme Santu z -“

Ječení, které se ozývalo po celém Asgardu nabíralo na intenzitě. Darcy spolkla poslední kousek věty, že by udělali Santu z Heimdalla - kterému by v bílých vousech a vlasech vynikla brava pleti a stejně jako ostatní Asgarďané pozorovala chodbu, která vedla ze sálu. Křik nabíral na intenzitě, až se dostal přímo do sálu. Darcy je sice vnímala jako letící šmouhu, ale díky super brýlím zamžourala a zaostřila na obě postavy. Loki byl přitisknutý jako klíště v převleku Santy na záda k Thorovi, který měl na sobě hnědý kostým, červenou bambuli na nose a sobí rohy. Před sebou držel napřažené kladivo.

Darcy se okamžitě svalila na zem a začala se chechtat. Jane byla z toho tak v šoku, že se nejdřív ujistila, že jsou to opravdu oni, když se sbírali ze země, ale pak se připojila ke kamarádce. I Asgarďanům vše začínalo být jasné. Jediné děti byly z toho tak na větvi, že obdivně na ně zíraly.

„Ahoj děti, já jsem váš Santa Loclaus a tohle je můj pomocník - sob Thordolf. Přivezli jsme vám hromadu dárečků. Tak - kdo byl z vás nejhodnější?“

Darcy se s Jane přestala smát a zvedly se, aby se mohly na to celé podívat. Loki se přes vousy zářivě na kupu dětí usmíval, když se začaly hlásit a běžely k němu jako o život. Thor si zapnul parohy, které začaly blikat a celý rudý se vyhýbal pohledu ostatních. Dívky si vyměnily šťastné rozesmáté pohledy a sledovaly je, jak jim dávají dárky. Na konci Asgarďané všem zatleskali, za doprovodu hlasitého radostného výskání dětí při rozbalování a uklánění se Lokiho a Thora. Orchestr vzadu začal hrát moderní vánoční koledy s první písničkou All I want for Christmas is you.

Oba zamířili k Darcy a Jane a s radostí je objali.

„Thore, Loki, to bylo... úžasný!“ rozplývala se Jane, když líbala Thora a zároveň objímala i Lokiho. Darcy se usmívala nervózně se ošila.

Loki si poupravil brýle a vousy, aby mohl mluvit. Podíval se na Darcy a hrábl do kapsy, odkud vytáhl malou krabičku. Se sklopenýma očima jí ji podal.

„To je pro mě?“ podivila se a opatrně si jí vzala. S třesoucíma rukama otevřela víčko a zasmála se při pohledu na teserakt na přívěšku.

„No, říkal jsem si, že kdybys chtěla, můžeš mě někdy navštívit. Ale jestli nechceš tak -“

Zbytek nestačil říct, protože Darcy dárek vrazila do ruky Jane, aby jí ho podržela a jedním pohybem strhla Lokimu vousy, které hodila na zem. V naprosto dokonalém štěstí ho objala zezadu rukama a přitiskla rty na jeho. Zpočátku překvapený Loki vůbec nereagoval a s otevřenýma očima se vyděšeně rozhlížel, ale pak se podvolil, objal Darcy a otevřel ústa, aby polibek prohloubil.

Jane si s Thorem vyměnili překvapené pohledy, ale přitiskli se k sobě také.

„Loki, Thore, miláčci moji,“ ozvala se za nimi Frigga, a když je obě dívky pustily, objala své syny. Thore, ty parohy ti sluší, asi bys je měl nosit častěji a Loki, ty moje roztomilý trdlo, jsem tak ráda, že jsi to přijal. Už jsem se bála, že nám všem Vánoce zkazíš.“

Loki zrudnul - zjevně ještě bez dechu z polibku a nohou zahrabal na podlaze. „No, přece bych to těm dětem neudělal. Asi jsem se jim v obleku líbil.“

„To je dobře, protože mám pro tebe návrh. Jane s Darcy byly tak hodné, že mi o všech svátcích řekly - co říkáš, že bys dělal velikonočního zajíčka? V té růžové bys byl tak roztomilý!“

Smích všech okolo byl jen ozvěnou atmosféry vánočních koled, radosti z dárků a štěstí ze shledání, která se vznášela v Asgardském paláci.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Fantasy Vianoce: Santa Loki:

1. .:,
27.01.2015 [19:41]

Tá prvá scéna s Fandralom a Frigou bola úžasná. Vážne. Páči sa mi spôsob, akým si Fandrala zobrazila. Odrazu mám pocit, že má hlbší charakter než vo filme.
Možnosť, že by Thorova láska k Jane inšpirovala celý Asgard k sláveniu Vianoc, je roztomilá a komická zároveň. A potšilo ma, že v tvojej poviedke sa Odin javí menej zaujatý voči Jane. Darcy nemala chybu. Zmlkni ty šmejde...
Priznám sa, čítala som lepšie spracovaného Lokiho. A čítala som aj omnoho horšie spracovania Lokiho. Myslím, že to tvoje je prinajmenšom slušné. V podstate je tam viac menej všetko, čo by som očakávala, hádam len trochu stručnejšie, než som čakala. Hej, je to vydarený Loki. To se těším až si počtu další jeho části.
Šmankote! Jane je ďáblice. Takhle spojit cukr s bičem, příjemné se strašlivým a ještě tu udělat zábavné a užitečné... Santa! Loki Santa!
Pekný rozhovor. Naozaj dobre sa čítajúci rozhovor.
Tak já nevím... Nebyla ta Jane až moc přesvědčivá. Loki není zrovna typ co by se nechal jen tak přesvědčit. Ale inak to bola skvelá scéne. Lokiho v tom kostýme by som videla vážne rada. A páčilo sa mi to o tom úteku s krikom a vlastnoručným zamknutím.
Dramatickej odchod, vskutku. A zároveň náhľad, možno trochu nenápadne smutný, ako Loki privykol k označeniu zloducha. Ten rozdiel medzi "I could have done it. For you, for all of us." z prvého filmu a týmto „Tak co? Už jsi spokojená? Líbím se takhle víc? Jasně že nejsem Santa. Jsem Loki - ten zlý a špatný a dárky vám nedám vy malí rozmazlení frackové,“ je naozaj zaujímavá vec.
To vážne? Darcy aka Sigyn? A jelikož oba dva jsou trochu impulzivní, jistě si sednou? A Lokiho najednou přitahuje Midgardská dívenka? Ale budiž. Príbehu to viac menej slúži, našla k nemu cestu a urobila čo sa dalo. Fajn nápad s príveskom. Nie som si tak celkom istá, prečo ho prívesok presvedčil k otvoreniu sa, ale pripíšme to kúzlu Vianoc. A malá poznámka - tá modrá mrazivá škatuľka Jotunov nie je Teserakt. Mám dojem, že v angličtine sa to volalo Casket of Ancient Winters.
Tak jo, Loclaus a Thordolf ma odrovnali. Taký záchvat smiechu som už nejakú dobu nemala. Romantiku na záver neoceňujem, to sa proste nemohlo stať, ale velikonočního zajíce beru a hezký onec v Ásgardě zní fajn.
Takže sečteno a podtrženo, i přes nedostatky je to hezké vánoční scifi a já jsem ráda, že jsem si ho mohla přečíst.
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!