Dožití jeho života... • OurStories.cz ~ naše povídky

Pokračování povídky Nedorozumění :). Jak se Gabriel vyrovnal s Leninou smrtí?

16.04.2014 (17:00) • • Povídky » Jednodílné • komentováno 4× • zobrazeno 724×

Po Lenině smrti začal hodně pít a pracovat. Přes den pracoval a v noci pil. Kdy spal, nikdo netušil. Nechodil do společnosti, vyhýbal se všem lidem, nakupoval jednou týdně, na hřbitově trávil také mnoho času, s nikým nemluvil.

Utápěl se ve vině, smutku, jeho blbosti a ztrátě nejcennější osoby.

Byla z něj troska.

Nikdo něvěděl, co se mu honí v hlavě.

Jako každé ráno jel Gabriel na hřbitov u modré laguny, kde to Lena měla vždycky moc ráda.

Šel k jejímu hrobu, klekl si a na náhrobní kámen položil rudou růžu, ostatně jako vždycky.

„Je mi to moc líto, Leno!“ zašeptal. „Nikdy jsi mě neměla potkat. Měla jsi žít dlouhý a šťastný život. Já ti to zkazil... zabil jsem tě...“

Po tvářích mu tekly proudy slz. Nesetřel je, nechal je táct po celém obličeji až k bradě, ze které spadaly na jeho černou košili. Bylo mu jedno, jak bude vypadat, důležité bylo to, že litoval.

Nelitoval sebe, litoval Leny.

Mnoho lidí mu říkalo, že za její smrt nemohl, že to ona si vybrala tuhle možnost. Oni nevěděli pravdu, nevěděli, že ji k tomu nevědomky donutil. Nenáviděl se za to, nenáviděl to, že jí zkazil život, nenáviděl vidět náhrobní kámen s jejím jménem, nenáviděl tu nekonečnou bezmoc.

Tak moc si přál změnit minulost, přál si, aby se nezměnil v žárlivýho vola a nepodvel ji. Chtěl jeden den, kdy by žila. Chtěl jí všechno vysvětlit, chtěl jí říct, jak moc ji miluje, jen ji.

Věděl, že jeho život bude jen o mučení, výčitkách a síle. On ale tu sílu neměl. Měl výčitky a každý den byl pro něj mučením.

Na jeho rameni ucítil něčí ruku. Trhl sebou a v šoku se otočil.

„Neměl bys tolik času trávit sám!“ řekl mu jeho brat Kaiden. „Měl by ses s někým podělit o své myšlenky a pocity. Nemůžeš se takhle uzavírat do sebe. Nemůžeš se ničit něčím, za co nemůžeš! Jsi můj malej bráška a chci tě jen chránit. Chci, aby sis našel psychologa nebo nějakého terapeuta. Už takhle nemůžeš žít!“

„Proč jsi tady?“ zeptal se jednoduše Gab. Nechtěl poslouchat jeho rodičovský kecy. On měl rodinu, krásnou, milou a chytrou ženu, dvě dcerky, dům a psa. Měl vše, po čem každej chlap touží. A jemu už nic z toho nezbylo, jen ten zatracenej dům.

„Je to i moje vina.“

„Ne, není. Je to moje vina. To já ji podvedl, to já ji nechal rozzuřenou a samot-“

„Přestaň!“

Gabriel se na něj koukl. Jeho bratr to nechápal, jeho život byl perfektní. Otočil se a odešel pryč.

Kaidenovi bylo strašně líto Gabriela. Chtěl mu nějak pomoct, ale nevěděl jak. Gab byl vždy příliš citlivý člověk. Smrt jeho ženy ho úplně zaslepila a odrovnala.

Ale i on na tom měl podíl viny, kterou jeho mladší bráška zřejmě neviděl. To on si myslel, že ho Lena podvádí. Nedával na sobě nic znát, ale zevnitř ho to sžíralo. Nechtěl svému bratrovi ublížit, právě naopak, upozornit ho na nebezpečí, které mu hrozilo. Mýlil se. Tak zatraceně ho to mrzelo. Každou noc nad tím přemýšlel, přemýšlel, jak by mu mohl pomoct. Problém byl v tom, že Gabriel nechtěl pomoct od nikoho. Chtěl, aby Lena žila.

„Nechte to na zítřek, Kiro!“ volal Gab na svou sekretářku, když odcházel ze své kanceláře. Věděl, že to zítra kontrolovat nebude.

Nasedl do auta v podzemní garáži svého pracoviště a nastartoval, ale neodjel. Z koženého kufříku vyndal nerezovou placatici, ve které byla whisky. Vypil ji celou na jeden lok.

Teprve po deseti minutách vyjížděl z jeho parkovacího místa. Rozmýšlel se, kam pojede. Domů nechtěl.

Na dnešní večer už měl plány.

Chtěl být mrtvý.

Tenhle den promýšlel celý rok, ale pořád se nemohl rozhodnout, jak ukončí svůj život. Bylo tolik možností. Vystřelení mozku, oběšení, otrávení, podřezání žil, otrávení výfukovými plyny a mnoho dalších. Nevěděl, kterou možnost si má vybrat.

Jel k útesu, u kterého už dlouhou dobu nebyl.

Vylezl z auta a šel k okraji.

Koukal se na divoké vířící vlny a vzpomínal na den Lenina pohřbu.

Rakev spouštějící se do temné hliněné díry a spousty slz.

Doufal, že na jeho pohřbu tolik slz nepadne, nebylo by to spravedlivé.

Bez rozmyslu udělal jeden krok přes okraj útesu.

Padal vzduchem.

Připadalo mu to jako minuty.

Ocitl se pod vodou.

Klesal ke dnu, nebojoval o svůj život.

Jeho smrt byla chtěná.

Pak cítil, jak mu praskají plíce.

Zavřel oči, nevnímal.

Zemřel.

Dostal to, co chtěl.

Doufal, že spravedlnost vezme věci do svých rukou.

Nevzala.

Nikdy se totiž už s Lenou nesetkal, protože její duše byla reinkarnována do těla Kaidenova nenarozeného děvčátka.

Protože se u povídky Nedorozumění objevily komentáře, že se vám to zdálo nedokončené, rozhodla jsem se napsat dokončení... ;). Doufám, že se vám to líbilo alespoň z poloviny jako minulá povídka, u které se objevily krásné komentáře, za které mimochodem moc děkuju. Jsou jako motor...

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné