OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Černí andělé 1/2

20.04.2014 (15:00) • • Povídky » Jednodílné • komentováno 9× • zobrazeno 883×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

„Ať předstoupí bývalý anděl početí jménem Lailah!“ rozkázal hlavní archanděl Luciel.

Vstala z obláčku, který se v mžiku rozpustil, a šla do místnosti nejvyššího nebeského soudu. Síň byla plná bílých andělů a zlatých svatozáří. Ona se tam nehodila. Její černá křídla se tyčila vysoko nad ní. Byla jako stožár, stožár padlých andělů.

„Posaďte se, Lailah!“ nařídil archanděl Karmiel. Poslechla ho. Sedla si na vyslíchací můstek.

„Nechť soud započne!“ zvolal Luciel. „Archanděli Karmieli, můžeš začít s vyslácháním,“

„Lailah, tak nám řekni, kde jsi byla 8.1 v ranních hodinách.“ začal archanděl.

„8.1?“ zamyslela se. Její pamět už nebyla tak dobrá, jako když byla andělem. Už byla polidštěná. „Byla jsem s archandělem Gabrielem. Lisa a Edward Thomasnovi zrovna počali svojí první dceru. Uprostřed procesu jsem byla zavolána andělem smrti Azraelem. Chtěl, abych mu pomohla zabít ještě nenarozeného syna guvernéra Richardse. Odmítla jsem. Pak jsem se chtěla vrátit zpět za Gabrielem, ale chytili mě dva andělé, nevím kteří, a svrhli mě na zem. Nevím, čím jsem se prohřešila... Když mi trhali křídla, ani o tom nedokážu mluvit. Bolelo to tak moc...“

Vzpoměla si na ten osudný den.

 „Lailah, mohu s tebou mluvit?“ zeptal se anděl Azrael.

„Jistě,“ příkývla.

„Potřeboval bych pomoct,“ začal. Jeho tvář byla napjatá. „Chci abys mi pomohla se smrtí nenarozeného dítěte.“

„Kdo jsou jeho rodiče?“ zeptala se odborně. Anděl povytáhl obočí.

„Když to potřebuješ vědět, je to dítě guvernéra Richardse a slečny Milesové. Je to nemanželské dítě.“ řekl s hraným nezájmem.

„I tohle dítě má právo žít. Nemůže být mrtvé a přijít o život, jen kvůli tomu, že jeho otec byl nevěrný své manželce.“

„Pomůžeš mi, nebo mi nepomůžeš?“ zeptal se ostře, téměř nepříčetně.

„Je mi to líto, ale nemohu. Nemůžu ti v tomto pomoct. Nemůžu zabít nevynné dítě!“ odmítla ho.

„Jsi stejná jako Gabriel! Jsi hloupý nepotřebný anděl! Jdi k čertu, Lailah!“ vypustil z úst. Anděl početí se úplně zajíkl.

„Jak si tohle můžeš dovolit vypustit z pusy?“ zeptala se skoro bez dechu. Jeho slova ji bolela. Nemohla přijmou jeho nabídku. Kdyby ji přijala, shodili by ji z nebe ani by nemrkla.

„Já můžu vše! Jsem anděl smrti, tebe možná zabít nemohu, ale mohu tvůj život pořádně okořenit!“ zavrčel na ni. Otočila se od něj a odešla pryč.

Před bránou do Andělského města stáli dva mladí, ale svalnatí andělé. Hned jak spatřili Lailah koukli na sebe, přikývli a vydali se k ní.

Jeden ji chytil za ruce a druhý šel k jejím křídlům, roztáhl je od sebe.

„Co to děláte?!“ zeptala se vystrašeně.

„Dostali jsme rozkaz svrhnout tě dolů. Do lidského světa.“ odpověděl ten vzadu. Kdo by ji chtěl dostat pryč z nebe? Vždy byla ke všem milá, přátelská a vstřícná. Byla spravedlivá a častokrát obětovala svůj drahocený čas pro ostatní, pro ty, kteří potřebovali pomoct.

Jejím tělem projela nesnesitelná bolest. „Okamžitě mě pustěte!“ ječela na celé nebe.

Nikdo jí na pomoc nepřišel. Nikoho nezajímala.

Pohltil jí pocit zbytečnosti. Cítila se zbytečná.

Přestala bojovat. Nechala se jimi shodit z domova.

„Lailah, jak ti máme věřit, když Azrael říká něco jiného než ty?“ zeptal se Luciel.

„Tak, jak můžete věřit jemu, když on říká zas něco jiného než já?!“ vyjel na něj již naštvaný anděl početí.

Luciel i Karmiel se zamysleli. Svým způsobem měla pravdu, jenže oni nechtěli připustit svou neohlednost. Jako všichni archandělé i oni měli příliš velké ego.

„Anděli, co kdybys nám nechal čas na romyšlenou a na vyslechnutí Azraele.“ řekl hlavní archanděl.

 Lailah se vrátila ke svému životu v lidském světě. Často vzpomínala na nebe, soud a Azraele. Ještě pořád něvěděla, co provedla, že ji svrhli.

Měla na anděla smrti takevý vztek. Věděla, že za její pád mohl on. Doufala, že ho řádně potrestají.

Mike, její přítel a snoubenec, který byl též jako ona padlý anděl, se jí snažil podporvoat ve všech směrech a chránit ji. Ona chtěla chránit jeho před svou minulostí. Bála se, že by ho mohli poslat do pekla, nebo by tam poslali rovnou ji. Bála se, že je rozdělí, že už by ho nikdy nemusela vidět.

Snažila se s ním trávit co nejvíce času a on s ní.

„Pane Azraeli, ale ona něco tuší!“ naříkal archanděl Karmiel, který byl jeho spojenec. Pomáhal mu, protože měl nevyřízené účty s archandělem Gabrielem a chtěl mu co nejvíce uškodit. Začal Lailah.

„Musíte jí umlčet! Proč vůbec Luciel pořádal další soud?“ zeptal se rečnickou otázkou anděl smrti. „Protože je to archanděl spravedlnosti! Musíš ho nějak umluvit a zastanout jeho místo! Vyhoď ho z pozice soudce!“

„Ale pane, ono to není tak jednoduché! Nechtěl jsem zajít až tak daleko! Luciel je jako můj vlastní bratr. Jeho poškodit nechci!“ skuhral archanděl.

„Jak někdo jako ty může být archandělem, Karmieli?“ vysmíval se Azrael. „Jak ses vůbec mohl dostat na titul archanděl? Jsi k ničemu a všeho se bojíš! Neumíš vymyslet ani pomstu!“

„Dobře,“ řekl poraženecky. „Dostanu ho nějak z postu soudce.“ Věděl, že je to nesprávné. Chtěl jen trochu Gabriela poškodit. Nechtěl zradit Luciela, byl pro něj jako rodina. Kdysy, když byli ještě oba dva lidé, byli nepřátele, ale pak tady v nebi si padli kolem krku. Měl ho rád, nechtěl ho nahněvat.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Černí andělé 1/2: