Bojuji za práva gumových medvídků! • OurStories.cz ~ naše povídky

Spousty lidí je miluje, ale co když je jednou někdo unese? Je to naprostá kravina! Věnováno Rin, doufám, že mě nezabiješ!

16.08.2013 (13:00) • MJ5 • Povídky » Jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 1030×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

kanibalismus

B O J U J I

Z A

P R Á V A

G U M O V Ý CH

M E D V Í D K Ů!!!

Dveře se rozletěly a do jeho kanceláře vpadl udýchaný mladý detektiv. Jeho kolega. Se zvědavostí si ho prohlédl a podal mu galon benzínu natural.

Jeho sekretářka žila v přesvědčení, že jejich mozky, jakož to mozky jedněch z nejuznávanějších detektivů, musí neustále pracovat na plné oprátky. Proto jim každý dne přinášela několik galonů benzínu, coby pohonnou hmotu nejvyšší kvality.

Jeho mladší kolega se na něj vděčně podíval a na ex do sebe hodil celý galon benzínu. Pak se posadil za stůl a čekal, dokud mu jeho nadřízený nevrátí zuby, aby mohl srozumitelně mluvit. V tu chvíli po něm jeho kolega hodil zuby a ty se mu, s nevídanou chutí, zakously do ruky.

„Tak co se děje, Pope?" zeptal se ho, když si jeho podřízený dal zuby zpátky do pusy.

„Je to ten nejnaléhavější případ za celou moji dvoudenní kariéru, Žužu! Majitel cukrárny dnes ráno oznámil zmizení pytlíku gumových medvídků!‘‘ vychrlil ze sebe Pop a, protože se během sdělování novinek nestačil ani jednou nadechnout, omdlel. Žužu ho probudil rozmixovanou chilli papričkou. Pak zamyšleně pokýval hlavou:

„Čeká tě drsný začátek, hochu! Hledat únosce gumových medvídků je velký nápor na nervy. Ale to si nechme až na později. Rychle, jdi ven a nastartuj batmobil!‘‘ Hned na to se Pop propadl do podlahy a za chvíli už pod oknem kroužil batmobil.

Žužu ještě rychle vzal dva kanistry benzínu a vyjeli za novým případem.

V půli cesty jim ale došla šťáva, tak museli batmobil tlačit. Byli tak pomalí, že je předběhla i rodinka šneků, kteří si dávali nedělní maraton. Když se detektivové dostali až k cukrárně, bylo už po půlnoci.

Auto nechali před továrnou na svítící zubní pasty, jako jediná budova široko daleko totiž neustále vydávala dostatek světla, a šli navštívit cukráře.

Rozeběhli se k výloze, která byla plná chutně vypadajících dortů, a ‘‘na tři!‘‘ proskočili sklem.

Cukrář na něj zíral s pusou plnou hašlerek. Dva nejváženější detektivové se ve dvě ráno objevili v jeho krámě, zničili mu výlohu a rozhodli se obléct do jeho šlehačkových dortů! Větší pocty by se mu nedostalo ani, kdyby se u něj zastavil sám papež pro rakve! Cukrář kromě sladkostí prodával i rakve, protože práce jeho pomocníků byla tak nebezpečná (museli ochutnávat jeho zákusky), že už to jinak nešlo!

Cukrář spolky všechny hašlerky, co měl v puse, chvilku kvůli tomu měnil barvy z fialové přes oranžovou až po zelenohnědou, a posadil se na dort v podobě židle.

„Pánové Žužu a Pop! Jsem díky vám tak zavázán!‘‘ Natáhl k nim ruce, které mu jablečný závin svázal provazem.

Žužu se posadil do střepů z výlohy, vytáhl zářivě růžový sešit, který mu zároveň sloužil i jako deníček, a začal se vyptávat:

„Viděl jste pachatele?‘‘

„Ne, bylo tehdy moc světla,‘‘ přiznal cukrář.

„Máte tušení, kdo by to mohl udělat?‘‘

„Snad hnutí za zvýšenou prodej slazených rybích kostek, už léta jim jsem kladivem v oku!‘‘ detektivové pokývali hlavou, Žužu schoval zápisník a oba si vzali dvě palačinky s paštikou, protože neměli nic k večeři.

„Tak dobrá, my zahájíme vyšetřování a průběžně vás budeme informovat. Naše poštovní holubi můžete očekávat každé dvě vteřiny, ale dávejte si pozor: ten slizký žížalák může mít poskoky všude. Pro jistotu vám sem někoho pošleme, rozmístí vám po celém obchodu kamery a šváby.‘‘ s Popem v závěsu, a papučích po babičce, proskočil i druhou výlohou a naskočili na střechu batmobilu.

Celých dvacet let kroužili po městě a jedli sušené žužu a taneční špenát. A pak konečně dorazili ke skladišti devět.

Tam se podle nejnovějších informací, které byly tou dobou staré už dvacet jedna let, měli ukrývat výrobci slazených rybích kostek.

Auto zaparkovali na střeše protějšího domu. Proskočili všemi okny, které ve skladišti devět byli, detektiv Pop to vzal zkratkou a proskočil rovnou výtahem, (machr jeden chvástavej!). Na podlaze skladiště byl prázdný pytlík gumových medvídků.

„Už snědli všechny červené a zelené, jdeme pozdě, Pope,‘‘ povzdechnul si Žužu a došel ke hromádce žlutých a oranžových medvídků. Mezi nimi ležel i jeden zlatý gumový medvídek. Pop ho zvednul.

„Prosím, nejezte mě! Když mě pustíte, splním vám půl přání!‘‘ Prosebně na ně zamrkal.

„Pro každého půl přání?‘‘ Zeptal se Žužu a oči mu zasvítili tak, že si obyvatelé Austrálie mysleli, že k nim přišla na návštěvu polární záře.

Zlatý gumový medvídek však zavrtěl hlavou, až mu spadla na zem, kde jí snědl jeden žlutý medvídek. Hlavička zlatého gumového medvídka se z břicha toho žlutého však nechala slyšet:

„Ne, půl přání pro vás oba." Pop a Žužu si vyměnili souhlasné pohledy.

Pop snědl tělíčko zlatého gumového medvídka a Žužu žlutého medvídka, který sežral hlavu tomu zlatému.

O pár hodin později se Pop a Žužu váleli na pláži plné kousků slaniny a chytali ryby na žluté a oranžové gumídky. Žužu, Pop ani deset gumídků si ale nevšimli pětice očí, které je pozorovali z mimozemské rakety.

„Kapitáne, otočte kurz prudce a dolů! Pomstíme se těm dvěma chytrákům!‘‘ přikázal majitel pěti pátravých očí a skřehotavě se zasmál. Znělo to jako žába se škytavkou.

Pan Pěti očko, jak mu říkali podřízení a maminka, byl majitel dotyčné mimozemské lodi, která byla jasně fialová se zelenými flíčky. Byl to také vůdce organizace, která bojovala za práva gumových medvídků. A právě se rozhodl vyhlásit válku detektivům Popovi Rezavému a Žužovi Děsivému za to, že mu ničí jeho podnik.

Ale to už je zase úplně jiná blbost!

Autor: MJ5, v rubrice: Povídky » Jednodílné