OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Baronka Vendy a její příhody

16.11.2009 (16:00) • JoHarvelle • Povídky » Jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1362×

Příjezd do své nepoznané rodné krajin

Vendy byla ne zrovna z chudé rodiny. Už brzy ji bude šestnáct a nemá zrovna dobré chování mezi lidmi, hlavně když má špatnou náladu. Doma se jí hádali rodiče, její otec byl proslulí opilec a maminku to trhalo srdce, nevěděla co má dělat. Bydleli v krásné střední vilce, dříve sice ve velké, ale tu její otec prodal a peníze propil a maminka musela koupit menší ve stejném městě, aby se nemusela Vendy stěhovat od svých kamarádů, ale Vendy stejně žádné neměla, to ovšem její maminka nevěděla. Byla sice prý nejhezčí ze školy, ale to ji kamarádky spíše odradilo. Ve škole sice obstávala hodnocením jako jedničkář, ale i přesto byla často na dně a vyplakávala se koním do hřívy.

Zrovna když začíná tento příběh,zrovna skončil školní rok a začínali prázdniny.Byla zklamaná ze svého rozchodu s Ondrou Petrklíčem, a proto vyprávěla klisně Amandě do ucha jak byl hnusný, co dělal za hlouposti a jak se předváděl. Ano měl i kladné stránky, ale při těch ji plakalo srdce a tak na ně nechtěla myslet. V tom ji vyrušil mobil, mamka. Vendy ho tedy zvedla : „Ano mami???“ „Zlatíčko, pojeď rychle domů mám pro tebe překvapení, rozluč se a přijeď.“ Řekla a zavěsila, bylo slyšet že se snažila nebrečet. „Slyšela jsi to? Zase se hádali. No musím zase přijdu.“rozloučila se s ostatními koňmi, sedla na kolo a odjela. Jen kdyby věděla co pro ni připravili rodiče.

Když přijela domů zakopla o kufry s jejím oblečením. Maminku našla ubrečenou u vany s opuchlou tváří. „Uhodil mě a to ty víš co znamená, ani se s tebou nechce rozloučit, nechce říct kam jedeme, prostě nic. Je vzduch.“ řekla ubrečená a objala svou dceru. Vendy se na ni podívala a řekla jedeme, to její maminku utěšilo naložili kufry nasedli a jeli, Vendy nevěděla kam, ale bylo jí horko,máme tady červenec. Věřila své mamince, vždyť byli na stejné lodi, obě se rozešli se svými kluky a ujíždějí před krutou minulostí. „A nebude se Ti stýskat po kamarádech?“ zeptala se maminka a zastavila u kraje silnice, podívala se na svou dceru a pozorně poslouchala co odpoví. „Ne nebude, protože já tu žádné nemám, vždy když jsem řekla že jdu za nimi šla jsem ke koním, nevadí ti to?“ „Ne vůbec ne jsi celá já.“ odpověděla maminka a usmála se na svou dceru, ta ji úsměv oplatila a jeli dál.

Dojeli na jeden zámek s velkými stájemi přes 300 km daleko od jejich minulého bydliště. Při cestě míjeli plno jiných rančů a panství na jednom kopci nejspíše padesát kilometrů od místa kde ho Vendy spatřila poprvé, Vendy se to moc líbilo a začala si v autě hrát na princeznu, když zastavili před bránou jednoho panství, Vendy se rozzářila a koukla na mamku, ta se usmívala a vypadala zamyšleně. „Ty to tu znáš mami?“ zeptala se Vendula. „Ano tady jsem vyrůstala, Vendy, tady bydlí tvoje babička a teta, které k nám přijeli před rokem.“ rozplakala se „Kdo ví jestli Samba ještě žije, to byla moje kobylka než jsem měla tebe. Babička mě vyhodila z domova a já utekla za tvým otcem a teď se sem ráda vracím.“ Utřela si slzy a vystoupila z auta. Přiběhla ji z velkého zámku naproti babička a teta se služebníkem, měl na čepici nápis major dóm. „Vy jste přijeli, jak dlouho se zdržíte?“ ptala se babička a dala jim pusy. „No dokud mě nevyhodíš, rády bychom se zdrželi co nejdéle.“ Odpověděla maminka. Babička s tetou se usmály a objali nás. „ Kolik máte koní? Mohla bych jezdit a nechcete je vyhřebelcovat nebo vykydat?“ptala se rychle Vendy. Maminka ji okřikla: „ No Vendulo, to se dělá takhle vyzvídat, no i když promiň Vendy. Žije ještě Samba?“ „ No tohle, koní je pět a dvacet a pár hříbat zrovna včera jsme prodávali pět koní. Jezdit můžeš vždyť je čtvrtina téhle stáje tvoje, ale to asi nevíš od osmnácti tady můžeš rozhodovat. Hřebelcování a kydání hnoje nech na stájníky a ošetřovatele. Samba …no běžte se podívat.“ řekla Tetka a ukázala na dveře stáje, zavřeli jsme bránu, předali panu major dómu kufry a vykročili ke stájím ,kam teta ukázala.

„Sambo! Ty si na mě počkala.“ Vykřikla Dana maminka Vendy. Kobylka zafrkala a rychle se obrátila poznala svoji paničku. Vendy se zadívala na svou mamku, ale koukla hned vedle na koníka co jí okusoval bundu. Byla to taky kobylka Sunny day. „Babi, čí je tahle ta kobylka?“ zeptala se Vendy. „Tohle mi chybělo, zase mi někdo říká babi. Ale teď k tvém otázce tahle kobylka jde příští rok na trh, ale zatím ji můžeš jezdit ty. Pod sedlem je docela hodná, ale je až moc bujná. Máš nějaké zkušenosti s koňmi?“ „A jaký, je u koní pečená vařená od svých osmi let.“řekla Dana. Vendy jenom přikývla a vlezla ke kobylce, byla zaprášená a tak jako klasicky sáhla po kartáči a začala ji hřebelcovat. „ Ty si nedáš říct, že jo.“řekla teta. Vendy zavrtěla hlavou a pokračoval v čištění. „Jdeme vás ubytovat, pojď nebo tady zůstaneš?“ „Asi tady zůstanu, nevadí to? Jenom mi řekněte jak se tam dostanu. Já se tam snad nějak dostanu.“odpověděla Vendy a začala čistit kopyta.

„Ty jsi tu nová?“ ozval se ošetřovatel, který začal krmit.

„No tak trochu prý mi tu patří čtvrt stáje. Dobrý den já jsem Vendula Parkrová po mamince.“pozdravila a podala ruku. Ošetřovatel hned zvážněl a převzal od ní kopyťák a dokončil kopyto, potom rozčesal hřívu a ocas. Dal Sunny day jídlo a předal kbelík dalšímu ošetřovateli. Odvedl Vendy do domu za paní domu a popřál dobrou chuť a odešel. Okolo Vendy poskakovali číšnice a ptali se kolik si čeho dá, Vendy jim řekla: „Radši bych si uvařila sama,“ale to nebylo umožněno, tady je paní a ne jenom průměrná hospodinka v domácnosti. Nemohla si zvyknout.

Ložnici měla svojí, postel s nebesy a další krásné věci. „zítra pojedeme koupit nové jezdecké oblečení, tohle máš už ošoupané.“ Řekla teta a odešla z pokoje. Babička odkryla závěs za kterým byla umístěná elektrika. Televize, DVD přehrávač plus plno nejnovějších filmů, video s nahrávkami závodů, později Vendy zjistila že v každém tom závodu jede její mamka se Sambou.Hifi věž měla vedle postele s nejnovějšími CD disky. Bylo to jako skok do pohádky. Všichni odešli a Vendy si pustila „Ošklivé káčátko a já“ .Později přišla Dana kouknout na své proměněné dítě. Vendy se hned změnila nebyla vůbec ubrečená a utrápená. „Jak se Ti tady líbí?“ „Je to tady super tohle jsem si přála od malinka a dostala jsem jenom tu televizi, kterou jste stejně s tátou prodali. Ještě mobil, počítač a mp4 a jsem princezna.“ „ Pojedeme se zítra projet po panství mé veličenstvo?“ „Ale jistě má královno...Je to tady super...Mami proč jsi mi o tom neřekla, proč?“ „Promiň mi to zlatíčko, ale já měla strach, že by si chtěla sem jezdit a babička tě odmítne, ale spletla jsem se, víš že tento pokoj tady máš už od tvého narození? Moje maminka, tvoje babička mě hledala aby se mi omluvila, ale nenašla mě. Až před rokem, jak byla u nás. Viděla tě a to ji dodalo odvahu napsat polovinu tohohle panství se zámkem a nakoupila ti sem elektriku, zítra jedete kupovat nové oblečení, jinak sem nezapadneš, tady to není venkov jako ho znáš, tady bydlí samé vyšší vrstvy, jsou tu i baroni, ale asi žádný tvého věku, takže jedině čeledíny.“ „No mami, jaký čeledíni.“ Dana se usmála a odešla. Vendy si pustila televizi a zalezla do postele. „ještě zákusek.“ Řekla služka a podala jí tácek se zákuskem. Vendy si ho vzala a poděkovala. „Potřebujete ještě něco slečno?“ „ano říkej mi Vendy.“ „Ó jistě slečno Vendy.Dobrou noc“ „Dobrou noc.“

Druhý den ráno sešla dolů do jídelny kde byla jako druhá, první byla teta vybírala si k snídani vajíčka se slaninou. „Dobré ráno, dáš si taky slaninu?“ „Dobré jitro, ano dám si ráda, určitě bude dobrá jako včerejší večeře, byla tak dobrá že jsem nemohla usnout.“ „To ti věřím, nejsi na to zvyklá, ale budeš si muset zvyknout, jo budeš mít domácí výuku a budu tě vyučovat já, vystudovala jsem pedagoga, tak to aspoň využiji.“ „teto promiň že se ptám ale ty nemáš manžela a děti, já jenom že jste mě s nikým neseznámili.“ „Ne…nemám…Já jsem svobodná.“ Odpověděla teta a sklonila hlavu, Vendy hned došlo co způsobila a sedla si tetě na klín: „ Já vím že nemám sedat tobě na klín ale když jsem tvé neposlušné dítě.“řekla Vendy a mrkla na tetu. Ta se usmála a sundala Vendy z klínu a řekla: „Jdeme vzbudit tamty ospalky.“ „Nemusíte, mi už jdeme za vámi.“ Ozval se známí hlas Vendiny babičky. „Můžeme podávat snídani.“ Oznámila usměvavá služka a zatleskala, jakmile zatleskala rozevřeli se dveře a přišli kuchtíci a kuchtičky, každý vezl po vozíku s jídlem a pomohl svému pánovi usednout ke stolu.“Děkuji“ řekla Vendy a všichni se zasmáli, Vendy nechápala a bylo ji to jedno, měla hlad a tak se dala do jídla, ale ponaučila se a slušně si krájela malé kousíčky vajíčka a slaniny. „Mohla bych poprosit o pár mrkví?“ „ano a jak byste si je přála má paní, uvařené nebo dušené?“ „ ne stačí jen omyté syrové děkuji“ kuchtík uposlechl naložil dojedený talíř a odjel s vozíkem zpátky těmi dveřmi do kuchyně. „že vím na co je máš.“řekla s úsměvem její maminka. Vendy jen slušně odpověděla:“Ale jistě že to víte maminko“ a napila se ze své skleničky. Teta se usmála a babička přímo tleskala. „Já nevěděla že si ji učila slušnému chování.“ptala se s důrazem v očích babička Elen. „ Má maminka mě nic neučila, prosím, to já okoukala včera a dnes ráno, takže to máme jednu hodinu učení pryč a tak mám více času se skamarádit se Sun.“opáčila Vendy a usmála se upřímně na ostatní zároveň. „Dobrá dnes se ještě nebudeme učit, ale zítra bude aspoň jedna hodina stolování.“ Řekla teta a vstala od stolu poděkovala své kuchtičce a odešla se slovy: „Jdu se převléct do jezdeckého tak ať tam jste co nejrychleji, prosím, ať mi osedlají Sharu děkuji.“ V tom přijel Vendin kuchtík a předal ji mrkve. Vendy poděkovala a odešla stejně jako teta, záda měla rovná a poprosila aby ji osedlali Sunny day, mrkve si nesla sebou. Dana s Elen se na sebe podívali s údivem jak ta holka umí chodit v nóblu a rozhodli se, že ji koupí nové půvabné šaty dali si také osedlat své koně a šli se převléct.

„Dobrý den má paní Sunny day je připravena spolu se Sharou a Sambou a Sertimbem.“oznámil ten včerejší ošetřovatel. Vendy poděkovala za hlášení a odešla k Sunny day. Měla na sobě rajtky po matce a košili, pod rukou si nesla svoji přilbu a v pravé holince měla zastrčený bičík. Vlasy měla spletené od její služky. Náramně ji to slušelo po chvilce přišla teta a chvíli po ní babička s mamkou, dostali hlášení, prý to je hlavní stájník, po hlášení šli za Vendy a nasedli na své koně, nakonec byla Vendy poslední kdo byl na zemi to si ovšem nenechala Vendy líbit a pobídla Sunny day do kroku. První jela teta za ní Vendy a pak babička s mamkou vedle sebe. Když se koně zahřáli rychlím krokem, pobídla Vendy Sun ke klusu bylo to krásný běželi spolu mezi ohradami po travnatém pruhu a Sunny začala zrychlovat, přešli do cvalu a nevnímali okolí, až když je dohnali ostatní, tak Vendy zpomalila přitáhla otěže a Sun nechtěla ale musela poslechnout. Běželi v pomalém klusu a stačili se při tom bavit mezi sebou. „Umíš skákat ?“ zeptala se teta a zastavila na rozcestí. „To si piš že umím, tedy jistě že umím skákat, proč se ptáte má drahá tetičko?“ „Jen kudy mám jet.“ „aha“odkývla Vendy i když nechápala.Teta zabočila do leva a přidala do svižného klusu, spolu za ní vyrazili babička s mamkou a Vendy tedy taky i když měla zpoždění. Objevila se první překážka teta skočila bez doteku, babička taky no maminka se dotkla, ale na tom nezáleželo hlavně že měla tu odvahu skákat po tak dlouhé době. Teď byla na řadě Vendy byla to velká kláda, nevěděla jaké má zkušenosti Sun, vždyť je určena k prodeji, co když kvůli tomu že neumí skákat, nebo i hůř. Třeba to nedokáže skočit a shodí ji, může ji i sobě něco zlomit, nebyl čas na přemýšlení musí ji holt věřit kláda byla už těsně před nimi, pod nimi a za nimi. Sun se vznesla dosti vysoko ale i daleko takže by zvládla i složitější skoky. Vendy se ulevilo, bála se že spadne a už nebude moci jezdit. Naštěstí má dobrého koně a nemusí se bát že se zraní Sun na ni nedá dopustit za včerejší starání za dnešní mrkev za to že ji vzala taky ven a proběhli se spolu. Sun cítila že ji zůstane.

„Babi proč má jít Sun na trh vždyť je to vynikající kůň?“ „To jistě je ale tady ji neměl kdo jezdit, nikomu se nelíbila tolik jako tobě, každému dělala naschvály, divím se že tebe má hned tak ráda je to podezřelé, až moc.“ Bavili se v autě, jeli takovou menší limuzínou na nákupy a řidič byl velice hodný ptal se Vendy co si přeje a tak dále. Vendy se líbilo jet limuzínou, požádala řidiče jestli by nevytáhl horní okýnko posloužil ji, jeli mezi poli do hlavního města, bylo dvacet kilometru na druhou stranu než přijeli. Vendy vystrčila hlavu, ruce a trup ven jeli dosti rychle a foukal vítr a tak radši zalezla zpátky do nóbl auta. „Je tu krásně, doufám že tu zůstaneme dlouho mami.“vyhrkla ze sebe Vendy a maminka ji odpověděla: „No do té doby než nás někdo vyhodí“ řekla s úsměvem „No ještě se uvidí“ „Ty si ze mě děláš srandu, ty mi to snad nikdy neodpustíš. „Vykřikla Elen a otočila se na řidiče ať tam pustí něco pro Danu, nejlépe tu její oblíbenou. „Jistě má paní.“ Jen co to dořekl zazněla celým autem známá melodie country písničky, kterou včerejší den slyšela Vendy v televizi na videokazetě kde jela její maminka se Sambou. Dana si začala poklepávat nohou a vlepila pusu Elen a řekla: „Já ti už dávno odpustila, jinak bych se nevrátila.“ Elen se usmála a začala brečet, ale hned si utřela slzy a smála se, vrátila Daně pusu a přitáhla k sobě Vendy ta jen udiveně koukala a nechápala o co tady jde.

Vendy si vybrala nové rajtky, byli kostkované červeno hnědočerné a k nim červenočernou košili. Boty a přilbu už měla. Elen všem čtyřem koupila stejné klobouky a vybrala plesové šaty, prý za chvíli začnou a teď tam má s kým chodit. Z Vendy vypadlo že neumí tancovat a tak ji teta Margot zařídila soukromé taneční a tanečníka si vezme paní učitelka sebou. Prý bude ze vznešené rodiny a pokud paní Vendula dovolí brala by ji sebou za ostatními učenci. To Vendy nadchlo a hned si koupila dvoje šaty na taneční a jedny na ples. Dana si koupila šaty na ples a nové jezdecké oblečení, rajtky celo bílé a košili bílou s červeným lemováním k tomu načervenalé jezdecké perka a nové černé holinky, přilbu si taky koupila, ale neměli na ni sako a tak se domluvila že přijede zítra a koupí si i košili na závody, to nadchlo prodavačku a dala ji slevu na celý nákup. Margot si koupila rajtky na závody s košilí a se sakem. Rozhodla se že pro šaty přijede zítra se sestrou Danou. Rozloučili se a jeli zpátky na panství.

Projížďka, neznámí mladík a taneční

Vendy si oblékla své nové jezdecké oblečení a utíkala za Sun. Ta ji přivítala svým řehotáním čekala na mrkev, ale tentokrát to nebyla mrkev, ale jablko. „Ustrojte mi, prosím, Sun jedeme se projet do nedalekého lesa, takže ji dejte prosím i kamaše a brašny na tento výdajný oběd a svačinu, děkuji.“ „Rád posloužím této mladé mé paní, ale kdo jede s vámi? Vždyť to tu neznáte. Vědí o tom paní Elen a paní Margot a paní Dana? Já si nechci hledat novou práci.“ „Tak se jich běžte zeptat.“ Řekla spiklenecky Vendy, jen co odešel stájník do domu, vzala sedlo brašny uzdu a kamaše a pospíchala k Sun do boxu. Ta držela a čekala až bude moci běhat po loukách. Dala si do brašen jídlo a čekala na svou služebnou, ta měla osedlaného Meteora.

Chvíli jeli stejnou trasou jako jela Vendy předtím, ale zabočili doprava na tom rozcestí, kde se jí ptala teta Margot jestli umí skákat. „Tady je rovinka, můžeme si zacválat jestli chcete má paní.“ oznámila služebná Vendy. „Ano ráda, ale jestli nám nebudou vadit ty brašny.“odpověděla Vendy úzkostně. „Ne, Sun než jste přijeli sloužila jako doprovodný kůň, ten nosí na zádech všechny brašny a pytle a další potřebné věci k stanování, nebo k převážení a tak dál.“řekla s klidem služebná. Tak se tedy rozklusali a začali cválat, cválali až k lesu a Sun si to užívala,ale když ji Vendy přitáhla uzdu, byla ráda a svěsila si hlavu dolů, aby ji uvolnila po tak dlouhé cestě. „Líbilo se vám to má paní?“ „Ano bylo to skvělé, ale teď bych jim dala ráda oddych, není tu někde mýtina?“ ptala se Vendy v lese, Sun jakmile uslyšela mýtina přidala do kroku a zabočila doprava. Kličkovali mezi stromy a služebná s úsněv říká: „Nebojte se tahle kobylka ví dobře kde je mýtina se studánkou, ale musím vás upozornit, že není na našem pozemku. Je to pozemek státu a dost často se tady potkáváme s ostatními sousedy, kteří mají chuť na výlet. Nejčastěji se tam potkáváme s rodinou barona de Raide, je to vznešený a urostlí mladík. Je mu šestnáct let, ale myslím že má za měsíc narozeniny a bude mu sedmnáct, bude mít námluvy. Nevím jestli vás to vůbec zajímá.“ „Ale ano, zajímá. Proč jsou ty námluvy?“ „Aby si našel budoucí manželku, nejdříve s ní bude rok, a pak pokud se budou mít rádi, si ji vezme. Je to taková tradice tady v tom okolí. Ale vy se zatím nestrachujte.“ „To jste mi ulehčila, jak se vlastně jmenuješ?“ „Helena je jméno mé, ale vy mi tykejte, já vám musím vykat… Za chvilku tam jsme.“ „Dobrá Helen, děkuji za hlášení.“ Z ničeho nic jim přes cestu přeběhl kůň s jezdcem, jezdec byl docela mladý, ale Vendy si ho nevšímala, protože se jí Sun splašila a utíkala jestli má jezdce na zádech nebo ne to ji nezajímalo. Služebná Helena za ní volala: „Paní Vendulo, paní Vendulo, paní Ven…“ více Vendy neslyšela, protože se vzdalovali moc rychle. Vendy přitahovala otěže a zase povolovala. Po cestě potkala nějakého pána na koni jak uhání na druhou stranu za tím mládencem. Jakmile si ale všiml že má Vendy problém otočil svého koně a utíkal za ní, ale pozdě, protože se z lesa vynořil znovu ten mládenec a postavil se Sun do cesty, ta rychle zabrzdila a oddechovala, Vendy jen seděla a ohlížela se kde je její služka Helena, ta běžela cvalem za nimi. „Dobrý den barone Raide. Dobrý den Harry“pozdravila toho mladíka a jeho sluhu, bylo vidět že se tu všichni znají. Ale Vendy jen tak koukala a nemohla chytit dech ani na zdvořilí pozdrav. A tak to Helena udělala za ní a představila ji: „Toto je slečna Vendula, vnučka naší paní Elen, přijela se svou matkou paní Danou zpátky sem na naše panství a já ji tu provázím.“ Vendy se už vydýchala a pozdravila: „Dobrý den.“ Všichni dojeli krokem na určitou mýtinu se studánkou a tam si konečně Vendy oddechla, měla tržnou ránu na ruce, a tak ji to ošetřili a opláchla se ve studánce. Helena se bavila s určitým Herrym, baron Raide si sedl ke svému koni a prohlížel mu nohy. Vendy zkoušela nasednout a začala jezdit dokolečka a klusala po mýtině, byla elegantní i když ji krvácela ruka, mladý baron ji začal sledovat a okukovat. „Má paní pojďte se najíst ať máte sílu.“křikla služka Helen a roztáhla deku a na ni položila jídlo a pití. „A vy taky můj pane.“ Roztáhl deku o kousek dál a připravil jídlo. Oba urození si šli sednout a najedli se. Pak se Vendy vyhoupla do sedla a rozkázala: „Pojedeme domů, ta ruka mě bolí a Sun je vyčerpaná, dokonce se mi zdá že kulhá, raději bych chtěla, aby ji prohlédl odborník.“ „Dobrá má paní.“poslechla služebná a sbalila deku a nádobí. Rozloučili se a vyjeli směrem domů, Sun se podezřele koukala okolo a tak ji Vendy uklidnila hlasem.

Doma Sun prohlédl hlavní stájník a utěšil Vendy, že si Sun jen špatně šlápla a třeba zítra to už bude dobrý. Vendinu ruku ošetřila lékařka, kterou zavolali. Ukázalo se, že se to musí zašít. Lékařka to zvládla u nich, takže Vendy nemusela do daleké nemocnice.

Druhý den po snídani se Vendy připravila na první lekci tanečních, byla zvědavá na svého prvního společníka a jak ji to půjde. No to se ví že měla strach, ale jak má předvídat? S Ondřejem si už nedělala hlavu, vždyť teď se má lépe než když byla s ním. Vzala si krátké červenočerné šaty a červené střevíčky. Moc ji to slušelo, služka ji uvázala drdol. V tom přiběhla jiná služka a ohlásila příchod paní učitelky s tanečníkem. Vendy se hned zeptala jak vypadá. Služebná řekla že je mladý jako ona a podle ní je i hezký, ale neví jaký má slečna Vendula vkus.

Vendy se nesla po točeném schodišti dolů a chlapec co stál dole se na ni díval s otevřenou pusou. Vendy se trochu zasmála, ale hned přestala, protože poznala včerejšího mladého barona. Paní učitelka Renata Chroustová ji pochválila jak vypadá a začali trénovat valčík. Ukázalo se že Vendy není žádné kopyto na tanec a nemá zábrany ani v Rumbě, Chache, Waltzu a country tancích. Trochu měla problém v Sambě a Polce. Tanečník se na ni smál a představil se jako Nicolas de Raide. Omluvil se jí za včerejší den, ale jemu vběhla do cesty srnka a on soupeřil se svým koněm a když se jeho kůň uklidnil, jel zastavit její kobylku. Žije nedaleko v panství Raids a musí trénovat tanec na plesy, prý bude mít brzy námluvy, ale vůbec se na ně netěší, vždyť mu je teprve sedmnáct roků, ale to už byli napomenuty paní Chroustovou. Taneční skončili a paní Chroustová si domluvila s Vendy další hodinu u Janka Martina Landvíka. Je to prý mladý pan hrabě.

Rodina de Raidesů

Vendy se převlékla a běžela za Sun v novém oblečení, po cestě do stáje si opakovala kroky na tance. Přemýšlela o těch námluvách jestli je bude mít taky, pokud si nenajde chlapce. Poprosila v kuchyni o další mrkve, ale tam ji upozornili na oběd. Toho nedbala a mazlila se se Sun a v tom přilítla její služebná Helena a upozornila ji: „Jestli se okamžitě nepřevléknete a nedostavíte na oběd tak vám paní Elen vyhubuje a dá vám domácí vězení, tady máte šaty a rychle se převlékněte a utíkejte do jídelny.“ Pomohla ji do šatů a utíkala do jídelny s ní.

Byla pravda že byla paní Elen trochu naštvaná, ale Vendy se vymluvila na to, že se musela převléct, skoro ji na to skočili, ale byli z ní cítit koně, takže měla utrum, ale odpustili ji to. „Neznáte Janka Martina Landvíka?“ vypadlo z Vendy nesměle. „Ano znám dokoce dva, otce a syna, proč?“ „Mám s ním další hodinu tance.“ „Ale to je výborné aspoň se poznáš s někým a s kým jsi měla dnes hodinu?“ ptala se babička. „S Nicolasem de Rai…“ „…dem toho také znám je to soused přes jedno panství, velice hodný chlapec a brzy má námluvy. Kamarádím s jeho babičkou.“řekla pyšně Elen. „To vím, zase já, povídal mi to.“opáčila Vendy. „A byla jsi pozvaná?“ ptala se teta s vážnou tváří. „ No nevím přímo se neptal jestli přijdu.“ V tom zaťukal a vešel major dóm a ohlásil : „ Je tu posel z panství Raidů a nese paní Vendule Daně Elen Parkrové dopis. „Co prosím?“ ptala se hned Vendy. „No vám má paní, nese vám dopis.“ „Tak proč jste řekl tolik jmen.“ „řekl jsem vaše celé jméno má paní.“ Odpověděl s úsměvem major dóm. „Ať vejde.“řekla babička Elen. „Dobrý den dámy, promiňte že vás vyrušuji, ale nesu vám psaní od našeho mladého pana barona. Která je prosím paní Vendula Dana Elen Parkrová?“ „Já, tedy já pane, děkuji za přinesení dopisu.“ Poděkovala zbrkle Vendy a hned se podívala na dopis a otevřela ho. „promiňte, omluvte mě a vy prosím počkejte na odpověď.“ Řekla zdvořile Vendy a vstala od stolu a šla do svého pokoje. Zavolala si sebou svou služebnou Helen, aby ji poradila. V pokoji si sedla na postel a četla dopis:

„Dobrý den, slečno, chci vás a vaší paní matku pozvat na odpolední čaj. Má babička by se ráda setkala s vaší a tak vás prosím vezměte i ji a dostavte se na třetí hodinu odpolední do našeho domu, děkuji. Údajnou odpověď

pošlete přes mého posla.

Baron Nicolas de Raide …

Co mám dělat, vždyť on je tak zdvořilí a já se jen přetvářím. Ach jo, poraď mi prosím a povýším tě na chůvu, to jsem vyčetla včera z knížek.“ „ Já bych věděla co dělat a to povýšení vymeťte z hlavy, já to nepotřebuji, ale teď k tomu plánu, vaše paní matka s vaší paní tetou jedou ve dvě na nákupy a pokut to bude jako dříve tak se vrátí dlouho, takže ty dvě škrtáme ze seznamu, vy si vezmete ty druhé šaty co máte na taneční ty modré se hodí lépe než ty co už jste na sobě měla, při prvním setkání. Jedna otázka líbí se vám?“ „Asi ano…“ „Dobrá, o tvou babičku si nedělej starosti ta v tom umí chodit, vždyť byla už vícekrát na takovém setkání s vaší paní matkou i s paní tetou, ale na tom teď nezáleží o tom ti budu vyprávět jindy. Teď musíme myslet na vás, účes na takové setkání umím taky udělat to je maličkost, boty…jakou máte nohu?“ „osm a třicítky, proč.“ „Ale jen tak hned jsem zpátky vy zatím přemýšlejte co mu odepíšete, hned jsem zpátky.“ Řekla budoucí chůva a zabouchla za sebou dveře. Vendy přemýšlela a znovu si pročítala jeho řádky a psala na papír:

Dobrý den, odepisuji na váš dopis, že se dostavíme, ale bohužel bez mé paní matky, ta má jiné plány se svou sestrou mou paní tetou. Takže se dostavím jen se svou paní babičkou. Takže se uvidíme ve třech odpoledních hodinách. Už se těšíme.

…

Rozevřeli se dveře a vstoupila služka a omlouvala se: „Promiňte že neťukám, ale mám plné ruce krabic.“ „To nevadí, napsala jsem ten dopis, ale mám tu jeden problém, nevím celé své jméno.“ Služka se zasmála: „To je neobvyklé že neznáte svou hodnotu, jste také baronka a celím jménem baronka Vendula Dana Elen Parkrová,vím že on má kratší jméno, ale to neznamená že nejste baronka, v této rodině jsou jinak pojmenováni děti než u nich, u nich jen napíší křestní jméno, ale tady v této rodině se připíší k němu dvě jména předků. Je to zvláštní ale už to tak je.“ „Takže píši:

Baronka Vendula Dana Elen Parkrová.

Je to dobře?“ „Ano, bez jediné chybičky. Tak a teď ty doplňky, mám tu boty, kabelku a pár sponek co vy na to?“ „Jsem ráda že v tomto velkém domě je tak hodná služebná, která má tak vynikající postřeh.“ „Tak dost těch poklon, ty si skovejte pro jiné.“ Řekla služebná a rozprostřela šaty na postel k nim dala šperk od paní Elen a prsten od paní Margot, k tomu přidala boty co přinesla byli stříbrné až do modra a byli na podpatku. Dále k tomu dala kabelku jako byli boty a fotku účesu co jí chce služebná udělat. Vendy byla ukvapená vším tím až nemohla mluvit. Šli dolů za poslem a předali mu dopis, baronka Vendy Dana Elen Parkrová dojedla oběd a všem ukázala jak půjde na schůzku.

Už odbila jedna hodina a Vendy měla za sebou lekci stolování a slušného chování, koupání a teď ji fénovala služebná vlasy fénem a jiná ji dělala manikúru, pak ji pomohli do šatů a udělali ji účes, pak ji obuli do bot a zapnuli šperky, Vendy si nandala prsten, vzala kabelku a podívala do zrcadla, byla úchvatnější než při tanečních, vždyť v bývalé škole byla vyhlášená miss. V tom její služebná shodila její mobil, který se rozbil. Vešla paní Dana a podívala se na zem. Vendy se na něj podívala a zapomněla na blížíc schůzku s baronem Nicolasem. Maminka mobil sebrala a řekla: „Tady ho potřebovat nebudeš.“ Vendy se přestala třást, měla strach že ji maminka vyhubuje a všechno tohle zkazí, strašně moc se těšila na tu schůzku. Z myšlenek ji probrala Helen: „Už máte nejvyšší čas má paní, tady se nejezdí pozdě.“ Vendy přikývla a šla se upravit k zrcadlu. „Můžeme jet,“řekla Vendy a šla dolů k autu. Babička ji dohonila a vyjeli.

Když přijeli, běžel jim jejich řidič otevřít dveře a naproti jim šel major dóm, aby se ujistil koho má ohlásit. Byl si jist že to jsou oni, ale pro jistotu se radši ujistil. Ohlásil je a otevřel jim dveře a pověděl: „Následujte mě prosím, náš pán vás očekává na zahradě.“ Šli za ním, Vendy se rozhlížela po zdech, kde bylo plno obrázků. Nicolas se svou babičkou, seděli u stolu a čekali na své hosty. Když je uviděli přecházel jim zrak, Vendy se to tak nezdálo, ale byla krásná. „Dobrý den, tak vás tady vítáme.“řekli na ráz Nicolas a jeho babička. „Dobrý den. Děkujeme.“odpověděla Vendy a její babička po ní, protože se do řeči neskáče. „Posaďte se, dáte si čaj?“zeptala se Nicolasova babička. „Ano ráda bych si dala čaj děkuji a má vnučka určitě také, že Vendy?“zeptala se Elen. „Ano, děkuji.“odpověděla Vendy s úsměvem. Bavili se o plesech, o budoucích námluvách, ale Nicolas vypadal otráveně a tak ho Vendy poprosila, jestli by ji provedl po panství, měla dopitý čaj a tak to její babičce nevadilo. „Omluvte nás, prosím.“řekl zdvořile Nicolas a nabídl Vendy ruku ta ji přijala a vykročili do zahrady. „Promiňte že se ptám, ale máte tu velké stáje?“ptala se Vendy. „Ne tak velké jako máte vy, ale taky prodáváme koně, chcete se podívat?“zeptal se Nicolas. „Ano ráda a vykročili ke stájím, prošli okolo fontány, pak labirinte, mladý baron věděl přesně kudy má jít. Znal to tu. Koukl Vendy na ruku na prsten, koukám že už máte prsten totožnosti.“oznámil ji jaký význam má ten prsten usmála se: „Ano dostala jsem ho od tety na uvítanou.“ „Ještě jednou se omlouvám za to splašení vaší kobylky.“ „To nevadí, sice se mi to bude hojit trochu déle ale to nevadí, nějakou dobu nebudu smět nosit šaty na ramínkách.“řekla s úsměvem a to Nicolase utěšilo. Vyšli u stájí a Nicolas představil Vendy své sestře, byla mladší o rok než on, takže byla stejně stará jako Vendy. Hned si padli do oka. Všichni tři šli stájemi a říkali Vendy na co který kůň je. Když přišli k jednomu hřebci podobnému Sun a řekli že je na prodej zeptala se kdy jde na trh. Řekli jí že jde až za měsíc. Pak došli do soukromé části kde byli jejich koně, Vendy hned poznala včerejšího hřebečka a pohladila ho. Pak koukla na mladého barona jestli mu to nevadí, ten se jen usmíval. Jeho sestra Elizabeth ukázala Vendy svého hřebečka, byl ze stejného chovu jako Sun a ten hřebeček tady ve stáji. Šli zpět za babičkami, teď tam už seděla i nějaká paní. Vendy pozdravila: „Dobrý den.“ Paní ji pozdrav oplatila: „Dobrý den. Já jsem maminka tady Elizabeth a Nicolase. Ráda Tě poznávám.“ Jmenovala se také Elizabeth jako její dcera i jako její maminka. „Já vás také.“odpověděla Vendy a poprosila babičku jestli už nepojedou, že přijedou pozdě na večeři. Tak se tedy rozloučili a poděkovali za pohostinnost a pozvání.

Když přijeli domů, byli tam dříve než Dana s Margot. A tak si dali sami dvě večeři. „Babi, mohla bych si koupit ještě jednoho koně? Od Raidesů, mají tam hřebečka stejného plemene jako je Sun a je dokonce chovný.“chvíli se odmlčela a počkala co jí na to babička řekne, a taky že jí řekla: „Tak povídej co máš v plánu.“ „Chtěla bych si založit vlastní chov a trenéra hříbat si taky sama sehnat…jo a nabídnout studentům zemědělských škol praxi u nás ve stáji, sama vím jak to bylo pro mě obtížné, sehnat nějakou praxi. Co ty na to?“dořekla a podívala se na svou babičku s lásky plnýma očima. Těma babička neodolala a odpověděla ji: „No dobrá, nápad je to dobrý, ale víš kolik to bude výdajů…“ „Promiň že ti skáču do řeči, ale vím a taky vím kolik mám na svém účtu, maminka aby ji otec nepropil všechny peníze a já nepřišla na žebrotu, dávala mi peníze na účet.“ „…no to vím, o tom jsme se taky už bavili, ale přece jenom to chce více klisen. Kdy že máš narozeniny? Za měsíc viď.“ „Babi ty jsi poklad, to je můj sen od dvanácti let.“vykřikla a skočila babičce kolem krku.

Šla do stáje za Sunny day oznámit novinku,ale co to Sun měla ovázanou nohu a na dveřích napsáno „ nemocný kůň, zákaz ježdění“, okamžitě si nechala vyhledat hlavního stájníka. Ten co nejrychleji přiběhl a zeptal se: „Co se děje má paní, co ode mně žádáte?“ „Co se stalo se Sun, vždyť jste říkal že je v pořádku.“ „Ano včera byla, ale dnes upadla ve výběhu a má vyvrtlou nohu, nejspíše bude jen na chov, nevím to jistě, je mi to líto.“ „Nevadí, vy za to nemůžete, ale sundejte ten nápis.“ Vendy strhla nápis a vešla dovnitř k Sun. Pověděla ji co má s ní v plánu a odešla domů. Maminka s tetou už byla doma. „Máš v pokoji pár dárků, tak si je vezmi.“ „Děkuji vám maminko a teto.“ „Nemáte zač dceruško.“ Vendy odešla do svého pokoje, málem se zhroutila když koukla na svou postel bylo tam nejméně deset velkých tašek. Hned se koukla co ji koupili. Zazvonila na zvonek a přišla její služka Helena. Ta se jen smála při pohledu na postel a na Vendy, která se v nich ztratila. „Tohle všechno mám od mamky a tety.“ „Koukám že se paní Dana nestihla změnit, takto to vždy vypadalo u nich po nákupech.“ „Pomoz mi to vyzkoušet a pak ukládat do skříní. Už teď se v tom nevyznám.“řekla ne moc nadšeně Vendy. „Ale jistě, takže to rozdělíme jako za starých časů. Bothomed je značka bot. Klates jsou šperky ty dáme sem na hromádku. Nokie, to je pro mě nové co to je? Můžu se podívat?“ „Ale jistě, najdete tam mobil…mobil!“vykřikla Vendy a hned po něm sáhla. „Aha, no to tu bylo jen jednou, to sem si zatím nezapamatovala. Pak tu máme Tokio, to jsou kabelky to dáme zase sem na hromádku.“ Vendy zatím odložila mobil na noční stolek a šla dál poznávat podle značek. „A heleďme další plesové šaty, dokonce dvakrát, vy se máte.“ „To jo kdyby tam byli spíš šaty na taneční, ty bych potřebovala spíš, abych nechodila pořád v jednech.“ „Ty tu máte dokonce třikrát.“ „Cože? Tolikrát, ty se ale praštili přes kapsu, ta než se zahojí.“řekla Vendy zastaralým svým jazykem. „To nechápu, jak jako praštili přes kapsu, ta než se zahojí? Vysvětlíte mi to prosím?“ „Jé já se omlouvám, tahle jsme mluvili u nás ve městě normálně a znamená to, že moc utráceli než se jim to vrátí bude to dlouho trvat.“ „Aha, tak a teď si je všechny musíte vyzkoušet.“ Vendy je rozbalila první taneční šaty byli žluté s naoranžovými okraji, druhé byli dlouhé na ramínka u těch Vendy prohlásila: „Ty než si vezmu bude dlouhá doba, nechci mít jizvu na rameni.“ Třetí taneční šaty byli dlouhé načechrané do stran. Přišla řada na plesové šaty, jedny byli černé načechrané a dlouhé až na zem a ty druhé byli taky dlouhé až na zem, ale neměli stejný střih, byli vrstvené a z jiné látky, byli červeno modro bílé. Náhrdelníky měla tři a náramky dva. Takové, aby se hodili k šatům. Obuv byla k šatům, Vendy měla pět nových střevíčků, které se jí líbili. Jakmile to dali do skříně a botníku a do šperkovnice, běžela za mamkou a tetou jim poděkovat, samozřejmě nezapomněla poděkovat své služce.“ To jsme rádi že se ti to líbí, lámali jsme si na tom hlavu a mám tady pro tebe šaty, ještě než jsem utekla, zůstali tu takový pěkný,dám je vyprat a služka Ti je donese do pokoje.“řekla ji maminka a předala ji obálku, byla v ní nová SIM karta. „Děkuji, děkuji, děkuji.“poděkovala a běžela do svého pokoje. Tam si vzala do ruky nový telefon a studovala až do noci.

Když jedli dezert Vendy začala vyprávět: „Mám takový plán, babička už o něm ví, chci si založit vlastní chov se Sun, mám už vybraného hřebce. Je sice od Raidesů, ale je na prodej. Je stejného plemene jako Sunny day. A Sun má zvrtnutou nohu, takže to vypadá, že stejně budeme muset ji mít jen do chovu, teď už ji neprodáme. A já si nezajezdím.“ „Je to dobrý nápad, ale se Sun si nedělej teď hlavu, stejně máš zakázáno jezdit.“řekla ji maminka. „řekni jim ještě o těch studentech.“vybídla Elen svou vnučku. „Jo a dostala jsem nápad, že by tu mohli mít praxi studenti zemědělských škol, vždyť ty víš mami, jak bylo těžké mi jí sehnat.“ „ano to je pravda.“potvrdila jí Dana. „Ale to by jsme museli vyhodit zaměstnance, protože nám to jinak nebude vycházet peněžně.“ozvala se taky teta Margot. „Aha tak to ne, tady jsou všichni tak hodní, z těch bych nevyhodila nikoho.“řekla Vendy, protože věděla že je poslouchají číšnice okolo. „Ale mi tu takovou praxi máme, ale v kuchyni, tam se nám to střídá po týdnu.“vzpomněla si Elen. „No vidíš,tak proč ne i ve stáji?“ „No ještě se uvidí.“odpověděla Elen a nastala chvilka ticha. Ale Vendy to nedalo a musela to porušit: „Prý máme největší a nejlepší sál na plesy, je to pravda?“. „Ano je, ale to neznamená že tu bude první ples, ten je už tudle sobotu a zamluvili si ho hrabě Landvík. My budeme mít ples až pak.“řekla teta a vstala od stolu „omluvte mě prosím, mám ještě práci.“a odešla pryč. „Co jsem provedla?“zeptala se hned Vendy. „Margot chodila zamlada s hrabětem, ale on ji opustil kvůli té ženě s kterou je teď. Z toho si nic nedělej, protože se budou stěhovat, ona vyházela peníze za oblečení a módní doplňky a jsou teď na mizině, ten ples bude na rozloučenou.“řekla babička z poloviny šťastně a dořekla: „ Místo nich sem půjde nějaká rodina, která má titul taky baron, takže tu nikdo nebude nad námi a budeme mít klid. Jak teta tak my.“ „To je asi dobře.“přitakala Vendy a šla spát.

„Dobré ráno, slečno.“probudil Vendy hlas její služky. „Dobré ráno.“zívla si Vendy a vstala. Služka jí oblékla a vyslala na snídani. Teta s nimi nejedla, musela vyřídit žádosti poddaných. „Babi není tu nějaký kůň, který potřebuje projet? Už nemám zákaz, ten byl jen na jeden den.“zeptala se a zároveň oznámila Vendy. „Je tady Samba a nebo koně na prodej.“řekla její maminka ochotně a babička dodala: „A nebo ten můj hřebec.“ „Tak víte co, pokud nemáte práci pojedeme se projet do lesa.“navrhla Vendy a všichni souhlasili. Šli se převléct.

Po cestě potkali pár srnek, králíků a bažantů, ale ani jeden z koní se nelekl. Vendy jela na černém hřebci, který měl bílí znak na nose a bílé podkolenky, byl pěkný, ale to nic neměnilo na tom, že musí na prodej. Jmenoval se Isidor. Byl to teplokrevník, ale Vendy nepoznala z které země. Jeli po stejné cestě jako předtím. „Chcete jet na mýtinu se studánkou?“zeptala se Elen a otočila se na ně. „Ano, ráda se tam po těch letech podívám.“odpověděla Dana a otočila se na Vendy, ta jen kývla hlavou na souhlas a v duchu se modlila ,aby se s ní nesplašil její kůň. Samozřejmě že tam potkali rodinu de Raide. Byla tady Elizabeth se svou matkou. „Dobrý den, jé paní Dano, ráda vás zas vidím.“pozdravila matka Elizabeth. Malá Elizabeth jen kývla hlavou na pozdrav a příjemně se smála. Vendy jí pozdrav i úsměv oplatila. „Dobrý den, Elizabeth.“pozdravila Dana. „Dobrý den“pozdravila Elen. Dospělí sesedli a posadili se na lavičku co tam byla. Děvčata jim uvázala koně a nasedla na své, Elizabeth se zeptala: „Chcete to tu ukázat?“ „Jestli mohu, tak ráda.“dořekla a otočila se na svou maminku, ta ji kývla na souhlas a tak se Vendy otočila zpět k dámám. Holky tedy vyjeli.

„Líbí se vám tady?“zeptala se Elizabeth zdvořile. „Ano, děkuji za optání, ale nemůžu vám tykat, tam odkud jsme přijeli se tykalo normálně.“odpověděla Vendy. „Ano já vím, studuji tam. Nejspíše bychom neměli, ale když nás nikdo neuvidí, můžeme. Já jsem Elizabeth, Lisa a nebo Bethy.“ „Já jsem Vendula neboli Vendy. Aspoň někdo bude rozumět mým výrazům, když mi ulítnou. Mé služebné to musím vysvětlovat.“ „To jo no, tady jsou všichni kromě mladých, zaostalí.“ „Takže tvůj brácha není?“zeptala se Vendy „To není možný já si vyjedu na koni, abych nemusela poslouchat řeči o tobě a tady potkám tebe a musím poslouchat o něm. Ne, není zaostalí.“ „Jak řeči o mě?“ „Je do tebe nejspíš zabouchlej, za chvíli bude posílat pozvánky na námluvy a ty jsi první na pořadí. Ale já Ti nic neřekla, jasný?“ „Jo, jasný. A dík za odpověď.“ „Neděkuj už jsi jako tady všichni.“ „jo to máš pravdu. Nedáme si klus a pak cval?“ „Dobře, až k rozcestí, že tam budu první.“a běželi klusem, a pak cvalem. Tam se otočili a jeli zpět na mýtinu. Domluvili se na to, že Elizabeth přijede na návštěvu, klidně i se svým bráchou nebo vůbec s celou rodinou.

Doma se připravili na návštěvu, Vendy si oblékla své staré společenské oblečení, když byla připravená, sedla si do svého křesla a pustila si televizi. Zaklepala Helena a nakoukla dovnitř. Když zahlédla jak sedí a kouká na televizi, připomněla jí: „ Nečekáte náhodou návštěvu?“ „Ano čekám, co je špatně?“ „To že se nesluší ji nechat sedět samotnou dole a vy abyste se dívala na televizi. Před chvílí přijeli a teď sedí v salonku s vaší paní matkou a paní babičkou. Tak rychle běžte za nimi.“ „Už běžím.“ Vypnula televizi a letěla dolů, brala po třech schodech. Přiběhla ke dveřím, tam se upravila, zaťukala a vešla. Seděli tam všichni koho potkala u nich na návštěvě. „Dobrý den, vítám vás a omluvte mě prosím že jdu pozdě.“pozdravila Vendy. Všichni ji oplatili pozdrav a omluvu přijali. Elizabeth se chtěla podívat na jejich koně, a tak šli. Šel i Nicolas, který nemohl spustit z očí Vendulu. Ta si toho všimla, ale neřešila to a začala se bavit s Elizabeth: „Půjdeš na ten první ples?“ „Jo půjdeme oba dva.“ „Počkat, vy si tykáte?“zeptal se Nicolas „No, je na tom něco špatně?“Ptala se ho naopak Elizabeth. „No, je. Jestli vás někdo takhle uvidí tak máte průšvih.“ „I nemáme. Tady to na nás nikdo neřekne. Nevím jak u vás ale tady se snášíme velmi dobře.“řekla Vendy a mrkla na podkováře, který přitakal a šel okovat hříbata. To Nicolase umlčelo a znovu se koukal na Vendy. Už byli ve stáji a tak Vendy hned říkala který kůň je spíše na chov, který na prodej, Nicolasovi se jeden líbil a ostatní koně ho přestali zajímat, až když došli k Sunny day, která měla ovázanou nohu a byla na popruzích vyvěšená. Vendy se lekla a okamžitě si zavolala hlavního stájníka. Ten přiběhl a hned věděl o co jde a začal: „Dobrý den, Sunny day má zlomenou nohu, je to to na co jste se chtěla zeptat?“ „Ano a uzdraví se?“měla strach Vendy. „Ano má paní, ale už se na ní nebude moc jezdit, bude jenom na chov a už ji neprodáme.“řekl s lítostí stájník. „To nevadí je zahrnuta do mého plánu. Za jak dlouho se uzdraví?“ „Asi měsíc dva možná tři, ale je tu možnost že bude muset být na popruhách do konce svého života, to by se musela utratit…“ „cože to ne“vyjekla Vendy a vlezla k Sun a objala ji. „Je mi to líto a teď když dovolíte bych rád šel pracovat.“ „Jistě běžte.“řekla Vendy a vylezla za svou návštěvou.“Kdy si zlomila nohu?“zeptal se Nicolas, který měl strach, že to bylo jak ji vyplašil. „Včera ve výběhu.“ „Aha.“ „Jaký plán? Před chvílí jsi říkala o nějakém plánu.“zeptala se Elizabeth „Ano, k narozeninám mě slíbili, že si můžu založit vlastní chov, budeme od vás kupovat toho hřebečka jak jste mi ukazovali. A dostanu další klisny.“ „Já bych měl návrh, vyměním toho našeho za toho černého s bílými ponožkami a odznakem spíše blesku. Můj kůň je už starý a jde do chovného programu.“ „To bych brala dohodnu se s ostatníma.“řekla Vendy. Šli se podívat na ostatní koně.

Návštěva odjela a Vendy měla vyučování o společenském chování. Teta ji nešetřila a hučela do ní bez přestávky celou hodinu pak ji půl hodiny zkoušela a zkoušeli to v praxi s jedním sluhou, ten byl milí a nevšímal si že mu šlape na nohy. Smál se tomu. Naučil ji fintu při valčíku a napomohl jí i při dalších tancích.

2. část

Autor: JoHarvelle (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Baronka Vendy a její příhody: