OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Baronka Vendy a její příhody - 3. část



Baronka Vendy a její příhody - 3. částAutorkou je Pavla777.

Týden u královny na hradě

Vendy se nechala Nicolasem vést, zavedl ji ke své sestře do pokoje, která byla připravena v jezdeckém oblečení. „Jedeme?“ „Jedeme.“řekli si a Vendy až teď pochopila co měli v plánu. Na posteli nechali vzkaz:

Přijali jsme nabídku od královny a zdržíme se u

ní až do soboty, v sobotu na plese se uvidíme.

Elizabeth, Nicolas a Vendy.

Vyjeli na koních k hradu. Vendy jela v dámském sedle a Elizabeth s Nicolasem v anglickém sedle. Vendy neuměla moc dobře jezdit v dámském sedle, přece jen se to teprve učila, ale klusat v něm uměla bezchybně. Nicolas zahnul do lesa a jeli po neudržované cestě lesem. „Kdy jste se zasnoubili?“zeptala se Vendy, když jeli krokem vedle sebe. „Když jsi vystoupila, tak v autě. Měl to naplánovaný už měsíc a když tebe Nicolas požádal a znal tě jen týden, tak se urazil a šel na to.Byl strašně nervózní. Ale dokázal to a mě to udělalo radost. Ale šel na to trochu jinak a ne jako můj brácha. Zeptal se mě VEZMEŠ SI MĚ A BUDEŠ MĚ POBOKU VE ZLÝM I DOBRÝM A BUDEŠ PODPOROVAT MÉ NÁVRHY? Já mu kývla a on mi nandal prstýnek, pak nastoupil brácha a on podal návrh. VADILO BY VÁM, KDYBYCH ZNOVU KANDIDOVAL NA KRÁLE? No a brácha souhlasil, že mu to nevadí a já musela taky kvůli slibu co jsem mu předtím slíbila. No a když to zjistila královna pozvala mě taky na hrad a protože tam Viliam bydlí, tak brácha dostal tento nápad. Protože mamina by nechtěla abychom se brali tak brzy i bráchovi to rozmlouvala, ale ten se nedal a já se taky nedám.“ „Už jsi skončila ségra nebo se ještě rozpovídáš.“řekl otráveně Nicolas a pobídl svého koně ke klusu. „Brácha je nějaký přecitlivělý, nemyslíš?“koukla na Vendy Elizabeth. „Nevím, je trochu divný, zkusím to zjistit.“ „Pojedu za vámi, ale nebudu vás poslouchat.“ „Dobře.“řekla Vendy na souhlas a pobídla svého koně do klusu a později do cvalu, aby dohonila Nicolase, ten zpomalil a Vendy když ho dohonila taky, teď jeli krokem a za nimi asi pět metrů jela krokem Elizabeth. „Co je ti? Takhle se normálně nechováš.“začala Vendy zjišťovat. „Nechci, abys mě musela poslouchat na slovo a už vůbec ne, abys mě ve všem podporovala i když se ti to nelíbí. A sestřička je strašně ukecaná, kdo by chtěl ukecanou královnu?“ „Cože? Já tě budu ráda podporovat. A jak to myslíš s tou královnou?“ „Ty nechceš být královna a teď když chce být králem Viliam můžu odstoupit.“ „Ale ty chceš být králem a …(na chvíli se odmlčela)…já bych to chtěla zkusit.“ „Opravdu?“ „Jo.“ „Jupí!“vykřikl Nicolas a vzal si Vendy k sobě na koně. Vendin kůň zastavil a začal se pást. Nicolas se chtěl pro něj vrátit, to ho ale už držela Elizabeth a dojela je. „Brácha promiň že jsem moc mluvila, to víš to štěstí dělá divy.“usmála se Elizabeth. Jak to dořekla začali se smát všichni. Vendy si už nepřelezla zpátky na svého koně a zůstala u svého jakoby prince. „Proč vlastně jedeme tudy?“zeptala se Vendy a podívala se na Nicolase. „Tady nikdy nejsou novináři.“ „Když tak jim vzkážeme že je budou bolet nosy.“řekla Vendy s úsměvem a dala Nicolasovi pusu. Ten se usmál a koukal zase na cestu.

Když dojeli k hradu sesedli a Vendy si zase vzala svého koně. Poděkovala Elizabeth a vyšli k bráně. U brány bylo plno novinářů a tak se rozdělili a když se jich zeptali co jdou dělat ke královně řekl Nicolas: „Jdeme k ní s prosbou ohledně pozemků. Tak nás pusťte nebo budete mít problémy, královna na nás už čeká.“ Novináři po těchto slovech ustoupili a pustili je. Nebylo to pro ně zajímavé. Brána se otevřela a mládež vešla dovnitř, až tam se rozesmáli a utíkali k hradu. Novináři chtěli za nimi, ale ochranka se psi je zahnali zpět za bránu a zavřeli jí. Mládež odevzdala své koně stájníkovi a nechali se zavést za královnou a princem. „Ty novináře bych zabíjel.“řekl Nicolas a podíval se k bráně. „K tomu ti moc neschází.“řekla s úsměvem Vendy. Nicolas se na ní vražedně podíval, ale pak se začali smát všichni. „Vítám vás tady.“ „Dobrý den královno.“řekli najednou všichni tři. „Kde je Viliam?“ „Hned přijde, ukaž mi ten prsten.“ Elizabeth jí ukázala levou ruku, ale co to. Kde má prsten? „Já ztratila prsten.“vyjekla a málem omdlela. Přišel Viliam a koukl se na ní. „Co je ti? Stalo se ti něco?“ „Jo, a dost špatný pro mě.“řekla zklamaně Elizabeth a nedokázala se mu podívat do očí. „Ale snad jsi neztratila prstýnek.“řekl a objal ji ze zadu, chytil její levou ruku a nandal jí prstýnek. „Válel se na chodbě.“zašeptal jí a Elizabeth se rozzářila. „No a má to dobrý konec.“zakončila to královna a posadila se. Všichni čtyři snoubenci si sedli okolo královny v zájemním objetí. „Takže vaše denní rozvrhy.“řekla královna a všichni čtyři vyvalili oči. „Královny smí také žertovat.“mrkla na ně královna a všichni se rozesmáli. „Ne teď máte hodinu na prohlídnutí hradu a pak se sejdeme v korunovačním sále.“ „Co tam?“zeptal se Viliam. „To je překvapení a teď už běžte.“královna se vžila do jejich kůže a zavzpomínala na své mladé časy.

Vendy s Nicolasem šli do zahrady a Elizabeth s Viliamem do prvního patra. „Tak to jsem zvědaví co pro nás královna připravila.“řekl Nicolas a držel Vendy za ruku. Šli po cestě mezi stromy podél hradu. Připravovala se tam nějaká slavnost tak se šli podívat. „Co se to tu chystá?“zeptala se Vendy a podívala se na jednoho ze sluhů, ten se poklonil a řekl: Letní divadlo pro děti z dětského domova.“ Sluha šel zase pracovat a náš pár pokračoval v cestě. „Co nemáš rád?“zeptala se Vendy Nicolase. „Proč se ptáš?“ „Chci o tobě vědět všechno, abych tě pořád neurážela a znala tě.“ „Nesnáším lži…“ „To já taky.“ „…Nejsem všemohoucí, abych vše zařídil, takže nesnáším když na mě někdo naléhá. Nesnáším ty kteří kouří a berou drogy. Velký alkoholiky taky nemám rád a chlapy kteří mlátí ženy. Ale o mě už dost co ty?“ „Já vlastně to samí co ty, ale plus týrače zvířat a ty kteří mlátí i děti.“ „Jo tak to jsme na vlas stejní.“ „Hm. To je dobře ne?“ „Jo to je.“ „Čteš rád knihy?“ „Jo a ty?“ „Já je přímo miluji, ale ne více než tebe.“ „Já tě taky miluji, i když tě moc dlouho neznám, ale srdce mi hlásí že tě znám.“ „Nicolasi.“ Vendy se k němu přiblížila a Nicolas ji chytl tak aby na ní viděl. V tom si všiml nějakého muže, který je sledoval. „Pojď.“řekl. Vendy která čekala pusu se divila, ale nechala se vést. Nicolas zašel za roh a schovali se do keře. Za chvíli kolem nich prošel ten fotograf od rybníka a rozhlížel se. Vendy mlčela a sledovala jak je ten fotograf hledá. Vendy vše došlo a potichu čekala až odejde. Stalo se, fotograf odešel po pravé cestě. Za chvíli vyšli i snoubenci a sledovali fotografa. Vendy se podívala na hodiny na věži, byl čas jít do hradu a najít korunovační sál. „Měli bychom jít do toho sálu.“řekla Vendy a zastavila se. „Díky za připomínka, já tě nemít.“pochválil jí Nicolas a otočili se. Korunovační sál našli hned, potkali se totiž na chodbě s Viliamem a Elizabeth. Viliam je tam zavedl, ani jednou nezaváhal. Královna tam ještě nebyla a tak si všechno okoukli. „Ne opravdu nevím kde je baron Nicolas a baronka Vendy.“ozvalo se z chodby a Nicolas s Vendy zalezli za závěs u trůnu. „Sem nesmíte.“ozvala se stráž a královna vešla dovnitř. Jen co se zavřeli dveře Vendy s Nicolasem vylezli a poklonili se. Královna se rozesmála. „Prý prošel celou zahradu. Našel vás jak se bavíte ,ale pak vás ztratil.“ „Ono to bylo v úmyslu.“řekl Nicolas a podíval se královně do očí. „Tady vás chci naučit chování před novináři a ne, že je hned začnete mlátit, viď Nicolasi.“řekla královna a začala jim vysvětlovat zásady a pravidla chování. Po výuce je zavedli na pokoje a šli spát, královna jim koupila každému nový šatník na ten necelý týden u ní. Vendy byla unavená a tak hned usnula.





První oficiální den na hradě


Ráno pro ní přišla Elizabeth a oznámila jí: „Celý dnešek strávíme spolu a s královnou, abychom se naučili chovat jako královna. Máš si vzít tyto šaty, já je mám v jiné barvě jak vidíš.“uvítala jí Elizabeth bez pozdravu. „Dobré ráno.“řekla Vendy a začala se strojit za zástěnou. „Celý den bez kluků, to nepřežiji.“stěžovala si Elizabeth. „Cože? Mi místo toho abychom se poznali budeme zvlášť?“ „Jo, když máme být královny, tak pořádný.“ „Vždyť bude královna jenom jedna.“ „Prý můžeme být obě královny. Bude to podle lidu, víš že bude volit lid?“ „Teď to už vím.“řekla Vendy a vyšla ze zástěny. Chůva jí naučila jeden účes a tak si ho načesala.Elizabeth měla vlasy jen rozčesané a rozpuštěné a tak napadlo Vendy jí je načesat stejně.

Když přišli dolů vypadali jako dvojčata. „Dobré ráno královno.“řekli naráz. „Dobré ráno dámy. Magdaléno, toho kadeřníka škrtni, děvčata ho nepotřebují.“řekla královna po pohledu na naše nevěsty. Koukli se na sebe udiveně jakého kadeřníka myslí. „Dnes budeme mít královské povinnosti. Budete se koukat jak mám audienci, přijímám lidi a zatím budete dělat dvorní dámy, protože by novinářům došlo, že se tu děje něco neobvyklého. Pánové mají hodinu šermu, hodinu lukostřelby a hodinu slušného chování v knihovně, tam budete mít i vy, ale hned před nimi. No a potom se to ještě uvidí.“ Děvčata se na sebe podívali a uklonili se na souhlas. „Dobře, ale teď si představte že jste královny a přede mnou se nemusíte klanět tak moc.“ „To nepůjde odnaučit.“poznamenala ta Magdaléna a ještě připomněla: „Ještě budou mít hodinu tance s pány, hodinu volna, jízda v dámském sedle, kadeřník se škrtá, no a mezitím bude jídlo při kterém se budou učit jak se chovat.“ „Děkuji Magdaléno, tak jste to slyšeli. Co je první?“ „Snídaně.“ „Jdeme, záda rovná a nespěcháme. To je ono.“napravovala je královna jako své dcery. Přišli do jídelny, kde už seděli pánové. Nevěsty posadili naproti ženichům a královnu do čela. Podali jim jídlo, strašně se u toho hrbili a tak je dala královna uvázat k židli, tak aby měli rovná záda. Viliamovi nemuseli, ten byl na to zvyklí, ale baroni měli své soukromí a nemuseli sedět rovně. „Můžu se zeptat jak mám takhle jíst?“zeptal se Nicolas. „Jako já nebo jako Viliam, to se musíš naučit.“odpověděla mu královna na dotaz a začali jíst. Elizabeth s Nicolasem soupeřili se židlí, ale Vendy si jen nandala na vidličku a dala si jí až k puse, ale co to, vidlička nešla dát do úst, měla ruce uvázané moc dole a nemohla je zvednout a tak také začala soupeřit se židlí. „Skoro jsi to zvládla, nabírej si menší sousta Elizabeth a ty Vendy nespoléhej na ruce, ale taky trochu na svou hlavu. Nicolasi, ty se nechtěj bít se židlí, ale s jídlem. Viliame pomož mu já mám na starost dámy a ty Nicolase.“radila královna a už z nich nemohla. Vendy se povedlo trochu uvolnit ruce a dostala první sousto do úst. Ještě nikdy si nevychutnávala tak moc jídlo. Nicolasovi a Elizabeth se to povedlo také. Konečně měli to jídlo za sebou a rozvázali je a mohli se volně pohybovat. Pánové odešli na hodinu šermu a slečny se šli převléknout za dvorní dámy. S královnou se sešli v přijímacím sále a posadili se na židli pod trůnem. Přišel první, byl to sedlák a prosil o obilí. Královna souhlasila a podepsala mu žádost, dostala za to košík zeleniny, převzala ho Magdaléna a podala kuchaři co tam stál v koutě ten odešel a za chvíli se vrátil s prázdným košem. „Děkuji moc královno a doufám že vaše nástupkyně bude stejně velkorysá.“uklonil se a odešel. Královna se podívala na své nové dvorní dámy a usmála se, když ji potichu sledovali. Přišlo dalších deset nebo možná víc lidí a královna to vyřídila stejně jako s tímto sedlákem. Uběhla hodina a půl a královna se svými dvorními dámami odešli ze sálu. Odvedla je do knihovny a tam si je převzala Magdaléna. Naučila je plno věcí a hlavně je naučila řádné stolování. Přišel posel a ohlásil: „Mám tu dopis pro Vendy Danu Elen Párkrovou.“ „Děkuji můžeš jít.“převzala si od něj dopis a posel odešel. „Bylo to tak správně?“ „Ano, velmi dobře, učíte se znamenitě.“ Hodina chování jim uběhla rychle a přišla na řadu jízda v dámském sedle. S pány se nepotkali a u stájí byli za chvíli, měli osedlané své koně. Elizabeth se trochu lekla že ji nebude poslouchat, ale jak se ukázalo, byl klidný jako beránek a poslouchal každý její povel a pokyn. Jízda na koni jim uběhla tak rychle, že nechtěli slézt z koní. Přišel oběd a děvčata se snažila, ale Nicolas s Viliamem byli shrbeni a ani nedokázali zvednout ruce. „Ale chlapci co se vám stalo?“ „Ten učitel bojů nám spíš namlátil než aby nás naučil.“stěžovali si a královna se zamyslela. „Seženu vám jiného, teď po obědě máte hodinu volna tak si lehněte. Magdaléno, máš práci, seženeš někoho?“ „Pokusím se, královno.“ Vendy litovala Nicolase tolik že zapomněla jíst. „Ty nemáš hlad?“zeptala se královna. „Co? Ne ještě něco sním.“ohradila se Vendy a ukrojila si malé sousto. Po obědě přišla zasloužená hodina volna. Pánové si šli lehnout a dámy neměli co dělat. Vendy si vzpomněla na dopis co dostala. Rozdělala si ho a četla:

Vendy, vím že máš moc učení s tím jak se chovat královnou, ale

nezapomeň na nás. Teta si myslí že už nepřijedeš a rovnou tam

zůstaneš bojím se o tebe a nechci tě ztratit a tak tě prosím

napiš domů jak to s tebou vypadá a jak se máš.

Tvoje máma.


Vendy jen co dočetla tyto řádky ukápla jí slza. Okamžitě si vyžádala papír a tužku. Připravila si místo na stole a vzala si od služky papír. „Děkuji, počkej tu, dáš to, prosím, poslovi?“ „Ano,jen co to dopíšete.“ Vendy tedy začala psát:

Milá maminko, nezapomněla jsem na vás, myslím na vás celý

den. Paní královna nás učí jak se chovat a potřebné věci

k panování jako královna, je to jako skok do pohádky,ještě

před týdnem a něco jsem byla normální velkoměstská holka a

teď jsem zasnoubená a mám být královna. Pozdravujte doma i

Sunny day a v sobotu se uvidíme, možná i v pátek.

Vaše Vendy Dana Elen Parkrová


Chcete tam i pečeť?“ Vendy koukla na svou ruku kde byli dva prsteny, jeden z panství a druhý zásnubní. „Ano, prosím.“ Služka přistoupila zabalila dopis a kápla tam pečetní tekutinu. Vendy tam otiskla svůj prsten a nechali to uschnout. Po chvilce ten dopis služka odnesla a už se nevrátila. Vendy měla v pokoji plazmovou televizi, ale nechtěla se na ní koukat, tak se radši podívala na svůj rozvrh, teď měli mít hodinu tanců se svými partnery, ale Vendy byla zvědavá jestli toho budou schopni. A oblékla si šaty na kterých byla připevněna cedulka tance.

Byli toho schopni a zvládli i zvedačky. Vendy si uvědomila jak jsou silní. Tančili valčík na hudbu z rádia, pak waltz a další, zakončili hodinu tangem. Pánové byli ještě více unaveni a tak je potěšila zpráva od královny: „Tak to máme pro dnešek vše, máte volno až do večeře a to vám povídám žádné průšvihy.“ „Ano.“řekli všichni naráz a Nicolas k sobě přitočil Vendy a objal ji. „Konečně tě mám jen pro sebe.“zašeptal ji do ucha. „Lidi jdeme do zahrady.“zavelel Viliam a zavedl je balkónovými dveřmi do zahrady. Šli až někam hluboko. Stál tam altánek a v něm byli dvě houpací lavičky. Elizabeth s Viliamem si sedli na jednu a tulili se k sobě. Nicolas nejprve posadil Vendy a pak si sedl vedle ní. Naklonil se k ní a pošeptal: „Smím si lehnout tobě na klín?“ „Jo.“souhlasila Vendy a teprve teď viděla jaké má modřiny. „Tak koukám že se budeme hojit oba.“řekla s úsměvem a ukázala na rameno,kde se stahovala jizva po větvi. Vendy mu začala hladit vlasy a zlobit ho, to si samozřejmě nenechal líbit a začali se honit jako malí. Elizabeth s Viliamem se k nim přidali a běhali tam po zahradě až doběhli k připravenému divadlu pro děti.

Královna je viděla z okna. Přišla k ní Magdalena. „Paní královno, máme problém, divadelníci nám odřekli vystupování z důvodu, že jim onemocněl hlavní divadelník.“ „To je problém a ostatní jste obvolali?“ „Ano, ale taky žádný nemá čas, jsou zabráni.“ „Mám nápad, pojďte ven Magdaléno.“královna se postavila a vykročila ke dveřím, Magdalena šla za ní. Vyšli venku a snoubenci se hned uklidnili a poklonili. „No tak dost, to stačí. Milé děti mám pro vás první královský úkol.“řekla královna a mládež poslouchala. „Divadelníci nám odřekli výstup, protože jsou nemocní a ostatní mají vystoupení jinde. Tak se vás ptám co byste udělali?“ „Já bych odřekl celou akci.“řekl Viliam. „Já bych poprosila služebnictvo.“řekla Vendy. „Já bych jim pustila televizi nebo promítací plátno.“řekla Elizabeth. „A co ty Nicolasi?“ „Já bych taky poprosil služebnictvo nebo vaše učně.“řekl Nicolas a podíval se na ostatní ty přikývli. „Děkuji vám a přijímám vaší nabídku. Ale budou tam novináři, tak pozor.“ Snoubenci přikývli poklonili se a šli si sednout na lavičky,aby zjistili jakou pohádku. „Červenou Karkulku?“ „Popelku?“ „Moderní popelku?“ „Královské povinnosti?“plácali jeden přes druhého. „Královské povinnosti ne to by novináři začali pátrat.“ „To budou i tak.“povídali si pořád a nemohli se dohodnout. „A jaký to bude divadlo? Loutkoví nebo živí?“zeptala se Vendy, která uvažovala kolik může být lidí. „Asi živý, nemáme loutky.“odpověděl Viliam a začal uvažovat jakou pohádku. „Co si takhle vymyslet svojí?“navrhla Elizabeth. „To je dobrý nápad.“řekl Nicolas a vymyslely jí i s koňmi. Magdaléna je zavedla do komnaty, která byla plná kostýmů. Vybrali si kostýmy a poptávali se služebnictva, kdo by měl čas. Nacvičili si to a už se museli připravit, protože děti a novináři se začali sjíždět. Začali hrát.


Vendy s Elizabeth v dlouhých krásných šatech přijeli na koních. Měli dámské sedlo a začali povídat. „Milé děti, vítáme vás na našem vystoupení, dnes nebude jako vždy loutkové, ale naopak s živými bytostmi doufáme že se vám bude líbit a podpoříte naše herce potleskem.“děti zatleskali. „Náš příběh začíná na tomto hradě, zrovna když se měla stát korunovace. Princ Ludvík si měl vybrat nevěstu a byl velký bál.“dořekli a odjeli, sluha v černém oblečení přitáhl kartónovou stěnu na které byli nakreslen sál. „Dobrý večer, vítám vás u nás na našem bále.“vítal jakoby sluha Nicolas s maskou na obličeji aby ho novináři nepoznali. „Děkuji vám major dóme, ohlaste baronku Delikates.“ „Baronka Delikatesa.“zabouchal Nicolas a Magdaléna jako baronka vešla jakoby do sálu kde na ní čekal Viliam jako princ Ludvík. Mezitím se Elizabeth s Vendy převlékli do jiného kostýmu a Vendy se nechala ohlásit: „Ohlaste princeznu Jiskřičku.“a načančala si vlasy jako pyšná princezna. „Princezna Jiskřička.“ Vendy pyšně vešla a hned se vinula u prince. Pak vešlo asi deset služek převlečených za šlechtičky. Bál začal princ tancoval skoro s každou, ale když už jen seděl a nechtěl tančit otevřeli se dveře. „Princezna Karolínka.“oznámil Nicolas a zašel. Princ se zvedl a šel hned k princezně, ta ho přijala a začali tančit valčík. Děti tleskali. Bál skončil a Vendy zase přijela v jiných šatech v dámském sedle. „Princ pozval svou princeznu na hrad a procházeli se zahradou.“jen co to řekla se za ní objevili a procházeli se. „No a jak to chodí v pohádkách našel se problém. Princeznina matka si nepřála, aby se scházela s tímto princem. Princ než poznal tuto princeznu byl krutý na svoje služebnictvo a byl strašně chamtiví. Jeho lid trpěl hladem a jeho pokladnice byla plná.“ Vendy odjela a objevil se na scéně zase sluha v černém a přitáhl novou stěnu, tentokrát tam byla nakreslena ulice. Princ se tam objevil na koni a rozhazoval peníze. Lidi sbírali a klaněli se mu. „Berte si a kupte si jídlo. Jen berte.“křičel a rozhazoval. Když odjel setkali se tam dvě bábi a začali si povídat: „Ta princezna ho změnila k nepoznání, podívej se na něj, vždyť on rozhazuje své peníze.“ „To ano, musíme to říct královně Karolíně, třeba povolí a dovolí jim svatbu.“ „Ano jedeme.“ Vyskočili na dva koně co tam stáli a rozjeli se. Sluha v černém odtáhl stěnu a přitáhl rovnou dvě, ale děti viděli jen jednu. Vendy se objevila a povídala: „Byli to špehové královny a okamžitě jí to jeli říct.“ Vendy odjela a přijeli špehové, seskočili z koní a vešli do hadu. Sluha v černém odtáhl zástěnu a odvedl koně, za ním se objevila královna Karolína pár dvorních dam a dva špehové. „Naše princezna ho úplně změnila, má paní.“řekl jeden a obrátil se na druhého. „On rozházel své peníze po ulicích, nechal si jen pro sebe aby přežil a aby mohl řádně uhostit svou návštěvu, když k němu přišel sedlák že nemá ani groš a na krku má dvanáct hladových krků. Princ to projednal se svými rádci. Ty odmítli mu pomoci a tak je propustil ze služby a vzal místo nich toho chudého sedláka.“ „Tak on se snaží. Tak dobrá, jedeme na hrad prince.“ Sluha v černém oděvu odtáhl stěnu a přijela Vendy s Nicolasem na koni. „Královna přijela a byla přijata s tou největší poctou.“začala Vendy. „Dovolila jim svatbu a celou ji zaplatila, protože princ rozdal všechny své peníze svým poddaným.“pokračoval Nicolas „Poddaní mu za to nosili dary a měli ho rádi.“doplnila ho Vendy a ukázali za nimi na scénku jak mu poddaní nosí koše jídla a dalších věcí. „Byla korunovace, všichni zvolili prince a tak se z malého a zlého prince stal hodný a velký král, panovali spolu po boku a lid je měl rád.“ Zakončil pohádku Nicolas. „A to je naší pohádky konec, zazvonil zvonec a mi se s vámi loučíme.“řekla Vendy a zazvonila zvonečkem. „Dobrou noc, ať se vám zdají krásné sny.“popřál Nicolas a oba odjeli. Přišli herci uklonili se a odešli.


Snoubenci se šli převléknout na večeři a odešli do jídelny, královna tam na ně čekala a jakmile se ukázali ve dveřích začala tleskat. „Výborně, bylo to krásné a děti se mohli utleskat.“pochválila je královna a usadila je na svá místa. Po večeři měli kluci ještě nějakou královskou záležitost a museli odejít. Vendy s Elizabeth se šli projít do zahrady, bylo krásně teplo a světlo jako v poledne. „Líbí se ti tady?“zeptala se Elizabeth. „Ale jo já jsem teď na ty změny zvyklá, ještě před čtrnácti dny jsem nevěděla o svém původu a teď mám být královna a mám si brát Nicolase. A co ty?“otočila se Vendy na Elizabeth. „Já o svém původu vím už od malinka, ale je mi teprve patnáct a už si mám brát Viliama. Pitomí rádci a poslanci, bych jim měla nakopat prdel.“smála se Elizabeth a Vendy se přidala. „Co ti přišlo za dopis?“zeptala se opatrně Elizabeth. „Mamka, ať neutíkám jako ona, že ona sice svolila Nicolasovou nabídku, ale byla by radši kdybychom aspoň rok byli zasnoubeni, než abychom se hned vzali.“ „Aha, to moje máma by nás klidně zavrhla.“ „To neříkej, kdyby si prožila to co moje máma, taky by byla jiná.“ „To možná, četla jsi zítřejší rozvrh?“ „Ne ještě mi ho nedali.“ „Mě ho taky nedali.“ „Tak to bude strašidelný.“usmála se Vendy, aby přinesla dobrou náladu. Byli unavené, a tak si šli už lehnout. „Počkej až se provalí, že chceme být královnami.“prohlásila Elizabeth a zapadla do svého pokoje. Vendy si to přebrala po svém a zalezla do pokoje.


Druhý den na hradě


Druhý den ráno ji probudil divný pocit, nad ní seděl Nicolas a dal jí pusu. „Dobré ráno má královno.“prohlásil a nechal služkou, co stála za ním, roztáhnout závěs. „Dobré králi, co se stalo, že smíš do mého pokoje?“ „Včera jsme řekli před novináři že kandidujeme na krále oba, ale naše přátelství to neponičí. Královna byla tak spokojena, že nám dovolila vás vzbudit a jet s vámi na vyjížďku, tak vstávej, ať tam nejsme poslední.“ Až teď si Vendy všimla že je v jezdeckém oblečení a na její posteli leží oblečení pro ní. Služka odešla a Nicolas se otočil zády k převlékací stěně a čekal až se Vendy přestrojí, netrvalo jí to dlouho, ale rozčesání jejích vlasů bylo trochu zdlouhavé. Už byla hotová a Nicolas jí vzal do náruče, na chodbě se setkali s druhými hrdličkami a běželi spolu. Viliam si vzal taky Elizabeth do náručí a dali si závody, venku před hradem stáli čtyři koně. U brány žádní novináři a okolo jen pár služebnictva. Vendy se radovala z toho že nemá dámské sedlo a vyskočila do sedla. Za chvíli jeli všichni směrem do lesa za hradem. Vyjeli na velké louce a jezdili tam do kolečka. Elizabeth s Vendy zpomalili a Nicolas s Viliamem si dávali závody. Vendy s Elizabeth rychle uvázali své koně a počkali až pojedou okolo nich. Natáhli ruce a kluci si je vytáhli k sobě. Teď tam klusali do kolečka spolu a na závody se vykašlali.

Když přijeli do hradu šli se hned převléci, každý měl na posteli noviny. Každé noviny měli jiný titulek. Vendy měla troje. Baronka Vendy Dana Elen Párkrová je zasnoubena. Královna má na hradě návštěvu, ale koho? Princ Viliam a baron Nicolas de Raide kandidují na krále a přejí si volby lidí. Vendy si celé články přečetla a vyšla na chodbu, tam už stála i Elizabeth a koukala na jedny noviny s titulkem: Baronka Elizabeth VI. De Raide je u královny na hradě na návštěvě. Dostala pozvání? Vendy si to přečetla a ukázala Elizabeth článek o tom že je zasnoubená. Obě se rozesmáli. Ale přišli kluci a nesli štus novin a ukazovali jen to že jsou kandidáti na krále. Noviny dali na hromádku do knihovny a odešli k pozdní snídani, královna byla už po snídani a měla přijímání lidu v sále. Po snídani měli snoubenci hodinu tance a učení slušného chování a pak byl už oběd. Po obědě měla mládež seznámení s rádci a poslanci a pokračování už nevěděli. Při obědě se poprvé za tento den setkali. Královna se jich na nic neptala nechala je ať se chovají jak chtějí. Po setkání s poslanci, kteří je jen chválili, čekali co dostanou za úkoly, ale královna jim žádný nedala. Byli docela překvapení, ale mají se lépe poznat, dívky budou od čtyř hodin mít práci, ale kluci nejspíše nic. Prý by měl přijet nějaký jiný učitel boje.

Byli čtyři hodiny a dámy byli nastoupené u královny. „Teď jen potřebujeme, aby lidi věděli že jste přítelkyně i vy dvě, takže si vezměte šaty a před hradem se sejdeme.“ Nevěsty se poklonili a odešli do svých pokojů, na posteli měli připravené šaty, tak si je vzali a sešli se před hradem, tam byli připraveni dva jejich koně a právě přijížděla služebná na jiném koni a čekala až dámy nasednou a rozjeli se do vrat,královna jim mávala a připomněla: „Nezapomeňte zajed do té nejchudší čtvrti a obdarovat je, služebná vám dá peníze.“ „Královnu chytla naše pohádka.“usmála se Elizabeth. Před bránou byli novináři a fotili je. „Děkuji ti, že si mě vytáhla ven má přítelkyně.“řekla Vendy, aby splnili úkol hned na začátku. „Nemáš zač má přítelkyně, ráda ti ukáži okolí hradu.“pochopila Elizabeth a otočili se na jejich služku, ta nadávala novinářům že jim nedají žádné soukromí. „Pojeď.“řekla Vendy a rozklusali se, služka nic nenamítala a klusala za nimi. Novináři jeli za nimi v autech a fotili a fotili. Elizabeth zahnula do lesa a jeli po lesní cestě, kam se auta nevejdou, bohužel novináři věděli kde vyjedou a už tam na ně čekali, Elizabeth to čekala a vyjeli z lesa dříve, nikoho nepotkali, když přijeli k jednomu statku, vyšla starší paní a rozzářila se. „Vítám vás u nás, Jano, co tu děláte? Jedete na vyjížďku?“ „Mami, tady baronky se jedou podívat po království.“řekla služka a zamávala na svou maminku. Vendy zastavila svého koně a obrátila se. Elizabeth jela za ní. „Dobrý den, smíme si u vás odpočinout?“zeptala se Vendy. „Ale jistě, pojďte dál, ale obávám se že vás budu moct poctít jen chlebem na víc věcí nemáme peníze.“postěžovala si hospodyně a odvedla koně do ohrady. Ukázala baronkám cestu do světnice. Nabídla jim chléb a Jana jim došla nadojit trochu mléka. Vendy měla u sebe peníze a Elizabeth také, vzali si je od Jany, když sesedali. Nechali jim na stole deset dukátů a jeli dál. Novináři je našli a vyfotili je jak se loučí s hospodyní, pak jim Jana říkala kde mají kolik dětí a oni tam nechali tolik dukátů. Přijeli akorát na večeři. Kluci měli pár šrámu, takže je vidět že spolu bojovali. Po večeři měli čas na sebe a dívky jim ošetřovali rány. „Víš kdo nás učil?“zeptal se Nicolas své nevěsty. „Ne, mi jsme byli pryč a rozdávali jsme peníze, jsem zvědavá, co budou psát zítra v novinách. Kdo vás učil?“ „Váš hlavní stájník, je to vysloužilí voják.“ „To jsem nevěděla a bylo to lepší než s tamtím?“ „Zaručeně.“přidal se do rozhovoru Viliam. „Vždyť jste samí šrám. Jak to mohlo být lepší?“zeptala se nechápavě Elizabeth. „Nemlátil nás a byl na nás hodný, zítra máme šerm a naučí nás zacházet s pistolemi, přinese si svoje, máme tě pozdravovat od Sunny day. Kdo to je?“zeptal se Nicolas. „Přeci moje klisna. Jak jsi ji splašil.“odpověděla Vendy a po těchto slovech jí dal Nicolas na její ránu na ruce pusu. „Pojedeme i na lov.“pochlubil se Viliam. „Au, pozor ta bolí nejvíc, ta je od Nicolase.“postěžoval si Viliam, když ho Elizabeth pohladila po zádech. Ošetřila mu ránu a dala mu na ní pusu. „Jediná Elizabeth nemá ani jednu ránu, ale nikomu nedovolím aby na ní sáhl. Je to přeci moje sestra.“řekl Nicolas a mrkl na svou sestřičku. „Já taky nikomu nedovolím, aby na ní sáhl. Je to má snoubenka a budoucí žena.“ „Je to moje nejlepší kamarádka. Stačí to?“ „To víš, že jo.“pošeptal Vendy do ucha Nicolas a dopověděl to: „Tobě taky nikdo nesmí ublížit, kromě mě?“ „Ne ani ty. Ta ruka to byla náhoda.“řekla Vendy a vzpomněla si na svého otce jak jí mlátil a hlavně jak bil její maminku. „Tak promiň.“řekl Nicolas. „Ne promiň mi to ty. Jsem unavená, jdu spát, dobrou noc.“ „Dobrou.“řekli najednou Viliam s Elizabeth a Vendy s Nicolasem v zádech odešla. Před pokojem dala Vendy Nicolasovi pusu a popřála mu krásnou noc, ani nečekala na odpověď a rychle zalezla do svého pokoje. Nicolas, který zůstal stát za dveřmi bez hnutí nechápal co se děje. Vendy skočila na postel a brečela do polštáře. Nicolas vešel a potichu k ní přišel a sedl si na postel. „Co je ti?“ „Ne, prosím nech mě.“vyjekla Vendy a chránila si obličej. „Já tě nechci bít.“řekl Nicolas a koukal na Vendy. „Co? Nicolasi.“vyjekla podruhé Vendy a skočila Nicolasovi kolem krku. „Co se stalo?“zeptal se opatrně Nicolas a přitiskl k sobě Vendy. „My se vrátili,kvůli tomu…že nás táta bil.“rozbrečela se ještě víc a tiskla se Nicolasovi kolem krku. „A já ti to připomněl viď?“ Vendy přikývla a přestala brečet. Nicolas jí políbil a Vendy mu polibek vrátila. „Já tě ubráním, to slibuji na svou čest a titul.“ „Nezdám se ti ufňukaná?“ „Ne, já tě chápu. Dobrou noc, ať máš sladké sny.“ „Ty taky…Ne počkej, nechceš se dívat na televizi?“ „Jak víš co chci jít dělat?“ „Nevím, ale já myslela semnou a tady.“ „Tak jo.“ Vendy pustila televizi a oba seděli na posteli. Později se natáhli a Vendy si položila hlavu na Nicolasovou hruď. Oba usnuli. Vešla služka a když je viděla málem vykřikla. Okamžitě doběhla pro královnu. Ta když je viděla v oblečení a viděla puštěnou televizi vše jí došlo. Královna nařídila ať je nebudí a nechají je spát.



Třetí den na hradě


„Tak jak jste se vyspali?“zeptala se královna, když ráno na chodbě potkala Nicolase s Vendy. „No já jsem se vyspal dobře, až na ten menší důlek tady.“řekl Nicolas a ukázal na hruď. Vendy se usmála a přikývla. „Kdybyste si dali pozor, služka vás načapala a hned běžela pro mě. Vy máte takové štěstí.“řekla jim pravdu královna a usmála se, když oba vystrašeně vykulili oči. U snídaně po sobě zamilovaně koukali. Vendy už neměla žádné tajemství a cítila se báječně.

Pánové šli na hodinu boje a dámy měli hodinu dvoření. Po těchto hodinách měli hodinu tance a společenského chování. Byl oběd a hodina odpočinku. Nicolas si nechal osedlat koně a jel se projet. Samozřejmě s Vendy . Jeli na jednom koni ve cvalu. Les se jim míjel před očima, skákali na koni a mazlili se. Ani si nevšimli že jsou už skoro u silnice. „Pozor, otoč koně, támhle jsou novináři.“pošeptala Vendy Nicolasovi do ucha a zatáhla za otěže. Nicolas ho otočil a pobídl znovu ke cvalu. Tentokrát Vendy málem spadla a tak si Vendy přehodila pravou nohu na pravou stranu koně a seděla jako Nicolas. Měla sice šaty, ale to jí nevadilo a jeli spolu dál. Před hradem zastavili a seskočili. Nicolas si nechal odvést koně, vzal do náručí bránicí se Vendy a vyběhl s ní schody. Potkali Viliama s Elizabeth v zahradě a tak se k nim přidali. Houpali se v zahradě na houpacích lavičkách pod altánkem a bylo jim strašné teplo. „Nechcete se vykoupat v bazéně?“objevila se u nich královna. „To by bylo fajn, jé královno.“řekla v podvědomí Elizabeth, až když se podívala kdo to řekl. Mládež vyskočila a poklonila se. „Vy myslíte tetičko ten krytý? On je už spravený?“ „Ano synovče, běžte se převléknout, na postelích máte připravené plavky. Viliam vás dovede k bazénu. Užijte si to.“řekla královna a zase odešla.

Všichni čtyři se běželi převléknout. Vendy doufala že bude mít jednodílné plavky, ale zklamala se. Na posteli leželi dvoudílné plavky, byli červené a přesně na ní padli, ale na zádech jí bili vidět jizvy. Hodila si přes záda ručník a vyšla na chodbu. Byla tam jako třetí, čekalo se jen na Elizabeth. Konečně se vydali směr bazén a nezdržovali se. Voda v bazénu byla jako kafe. Vendy skákala do vody jako poslední. Pod hladinou byli vidět její jizvy a Elizabeth s Viliamem si jich všimli. Podíval se na ně Nicolas, postříkal je a zakroutil hlavou. Vendy hned co se vynořila, hledala okraj bazénu. Nicolas k ní připlaval a položil si jí na hruď. Vozil jí po bazénu a Vendy se to moc líbilo. Přišla Magdaléna a usmívala se. „Pánům začíná hon a dámy tu mohou ještě plavat, pak pro ně přijdu.“ Magdaléna odešla a Nicolas pošeptal Vendy do ucha: „Můžu tvoje tajemství pošeptat Viliamovi, on viděl tvoje záda a bude mít otázky.“ „Můžeš, dělej co se ti zdá za vhodné.“pošeptala mu Vendy, ale to neměla dělat, Nicolas jí vzal a pošeptal: „Nadechni se.“ A hodil jí do vody, pak počkal až se vynoří, dal jí rychle pusu a utíkal se převléknout.

Potom si tam plavali s Elizabeth, ale té nedalo a musela se Vendy zeptat: „Vendy, od…“začala a hned se odmlčela. Vendy pochopila a dořekla její otázku: „Od čeho mám ty jizvy?“ Elizabeth přikývla. „Můj otec mě a mojí mamku bil, proto se mamka vrátila sem a já se dozvěděla že jsem baronka.“ „Aha, díky. Pojď plavat.“ Vendy přikývla a dali si závody, ale v tom přišla královna. Královna byla v plavkách, tak to holky udivilo. „Copak královna se nemůže také osvěžit?“ „Ano může.“řekla rychle Vendy a pomohla královně do bazénu. „Ten tě, ale bil. Tak už vím proč nepřijel.“řekla královna po pohledu na Vendina záda. „Vy o tom víte?“překvapilo Vendy. „Já jsem tvého otce vyhnala z tohoto království. Nesmí se sem vrátit a taky jsem o tom mluvila s tvojí matkou.“ „A proč jste ho vyhnala?“ „Byl to lump, sice byl urozený, ale jeho chování. Okrádal bohaté, ale i chudé a to mi musíš prominout, takového lumpa tu nesmím trpět.“ „Pojďme plavat.“řekla Vendy o něco chytřejší. Královna s dámami dováděla ve vodě, pak měli léčebné lázně na Vendina záda. Pak královna zařídila masáže a pleťovou masku s manikúrou a pedikúrou. Holky byli v sedmém nebi a užívali si.

„Tak co jste ulovili?“zeptala se Vendy, když je potkali kluci v zahradě, jak si čtou knížku. „Já jsem zastřelil tři zajíce a postřelil jednoho srnce.“chlubil se Viliam. „Já střelil jedno káně, dva zajíce a dostřelil tu jeho srnu.“řekl Nicolas a strčil do Viliama, ten to nečekal a málem spadl. „A co jste dělali vy?“zeptal se Viliam a sedli si k dívkám. „Ženské záležitosti.“řekli na ráz dámy a postavili se. „Škoda že jste nepřišli dříve, teď už zvoní a mi musíme za královnou.“řekla Vendy a rozešli se k hradu. Ještě poslaly svým snoubencům vzdušnou pusu a odkráčely elegantně do hradu. „Tak tu máme dobré kandidátky na královny a co mi?“řekl Nicolas a podíval se na Viliama. „Vy jdete bojovat.“ozval se za nimi hlas a dopadli před ně dva klacky. „Aha.“řekli najednou a skočili po klackách.

Královna své dámy nazývala Královniny dcery a všichni věděli o koho jde. Královniny dcery jí pomáhali úřadovat. „U těch jsme byli, mají šest dětí a malí pozemek, děti žebrají na ulici.“ „Tak jim ten kousek pole dáme a navrch ještě pár dukátů a oblečení pro děti.“ „Jste hodná královna.“ „Oni platí daně, a tak se jim má pomáhat.“ „Tak tímto by se měli řídit všichni.“ Královna dala razítko potvrzeno a brala poslední žádost. „Tyhle mají statek na vašem panství, žádají o dva koně na pole, že jim dva umřeli stářím.“řekla královna a otočila se na Vendy. „Já nevím jak to tu chodí, vy máte navíc koně? Nebo se to bere od pána z panství? My možná nějaké koně navíc máme.“ V tom vešel sluha a oznámil: „Baronka Párkrová.“ „Ať vejde.“řekla královna a otočila se ke dveřím. Tam se objevila Margot a poklonila se. Královna kývla hlavou a děvčata se poklonili. „Královno, jdu sem s otázkou.“ „Ptejte se.“vybídla ji královna. „Bude, tady Vendy, kandidovat na královnu?“ „Já doufám, že ano. Učí se moc rychle a je chytrá. Můžete jít, Magdaléna vám řekne co budete dělat dál.“ Slečny vstali poklonili se a odešli. „Tak co jste potřebovala?“řekla královna, když slečny odešli. „Nechceme, aby se Vendy vdávala v patnácti. Četli jsme noviny o ní, měli tam i datum, ale nevěděli s kým. My doma víme s kým, ale nevíme datum.“stěžovala si Vendina teta. „Datum není a přesvědčila jsem poslance, že jsou na vdávání a ženění mladí. Takže jim stačí, že budou zasnoubení. Doma vyřiďte že si Vendy vede dobře a že domů přijede v pátek. Dobře?“ „Dobrá vyřídím to a děkuji, má matka a má sestra se strachují.“ „To chápu. Ale ujišťuji vás že jsou pod přímím dohledem a nedovolí se jim…“ „Ještě jednou děkuji, vyřídím to doma.“ „Tak v pátek.“ „Dobře, děkuji.“

„Máte volno za půl hodiny je večeře,na posteli máte oblečení na večeři, příjemnou zábavu.“řekla Magdaléna a zavedla dívky do knihovny. Dívky si začali číst hřbety knih. Vendy došla ke knize Dějiny Pohádkového království. „Elizabeth, co je Pohádkové království?“ „Ty to nevíš?“ „Ne. Měla bych?“ „Jo, protože kandiduješ na jeho královnu.“ „Cože? To je tohle království?“ „Jo, proč vlastně?“ „Našla jsem tady Dějiny Pohádkového království.“ „Tak si je přečti, poslanci budou zkoušet z dějin, teda minule to tak bylo.“ Vendy vytáhla knihu a otevřela ji. Byla psaná ručně. Vendy se začetla a vyrušila ji až Elizabeth. „Měli bychom se jít převléknout za pět minut je večeře.“ „Díky, já bych tu četla klidně až do zítra.“ „Taky sem si všimla.“usmála se Elizabeth, počkala až Vendy uklidí knihu a přesunuli se do svých pokojů.

Na posteli měli krásné večerní šaty. Vendy červené a Elizabeth modré. Kluci měli také obleky. Nicolas měl vínový a Viliam tmavě modrý. Seděli u stolu, ale když přišla královna, přesadili je. Nicolas seděl vedle Vendy a Viliam vedla Elizabeth. „Sedněte si a můžeme nosit na stůl.“řekla královna a zazvonila zvonečkem. Přišli číšníci a každému přinesli velký talíř jídla. Je to naše poslední večeře ve vašem necelém učebním týdnu.“ „Vy nám děláte rozlučovací večeři jako dělali vám a vašemu muži.“řekla Vendy „Jak to víš?“zeptala se královna a podívala se nevěřícně na Vendy „Četla jsem dějiny.“pochlubila se. Královna kývla a začali jíst. Po večeři je rozpustila a Vendy hned šla do knihovny a vytáhla si rozečtenou knížku. Četla a četla, když jí vyrušila královna. Vendy vyskočila a poklonila se. „Čteš dějiny?“ „Ano. Vy jste moje jmenovkyně?“ „Ano, tvoje maminka mě měla ráda, ale pak jsme se neviděli a když přijela a řekli mi že má dceru Vendulu, došlo mi že na mě nezapomněla a možná mi i odpustila. Tvůj otec je můj mladší nevlastní bratr z matčiny strany. Kvůli němu mě matka opustila a vzdala se trůnu. Dělala mi dceru.“ „Já se opravdu jmenuji po vás?“ „Ano, tvoje matka to nechtěla, ale ty jsi vlastně poloviční princezna.“ „Cože?Takže já jsem pravý možný nástupce trůnu?“ „Ano, dokonce můžeš používat titul princezna.“ „Aha, takže nevadilo, že jsem neznala dějiny.“ „Ne nevadilo a nechtěla jsem tě do toho hnát, ale ty ses do toho pustila sama.“ „Vy jste má teta z tátovi strany?“ „Ano, Viliam je tvůj bratranec.“ „Já mám bratrance? Děkuji za pravdu.“ „Neříkej to Daně.“ „Řeknu jí to, ale že jsem si to přečetla v dějinách.“ „Děkuji ti.“ „Jdu si lehnout a já děkuji.“ „Ty nemáš zač, přečetla jsi to v dějinách a teď se tam připíše váš pobyt a dá se to přečíst jednomu novináři.“ „Jo takhle se to dělá.“ „Tak, tak jdi spát, čeká tam na tebe Nicolas.“ „Cože? Děkuji dobrou noc.“ „Dobrou…“to už Vendy nedoslechla, protože běžela do svého pokoje. Nicolas tam spal na její posteli s růží v ruce. Byl roztomilý a tak ho Vendy nechala spát a sedla si do křesla. Přišla služka a málem zase vykřikla. Vendy dala jen prst před pusu a dívala se s úsměvem na vyděšenou služku. Vendy vstala vzala od Nicolase růži a poprosila služku jestli by jí nedala do vázy. Služka odešla a Vendy přikryla Nicolase až ke krku. Dala mu pusu a usnula v křesle.

4. část



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Baronka Vendy a její příhody - 3. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!