OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf » I'm the Alpha now - 12. kapitola

31.07.2016 (09:00) • Ellies, Tew* • Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf • komentováno 0× • zobrazeno 999×

Koukala jsem na sestru a vstřebávala to, co právě řekla. Možná, jsem to přehnala, ale já Kolovi neříkala, aby udělal, co udělal. Jen, že se o ni má postarat. Ale mohla jsem tušit, že někdo s jeho pověstí neudělá nic dobrého.

„Za to, co se stalo, nenesu já žádnou zodpovědnost, vyřiď si to, prosím, tady se zde přítomným panem Mikaelsonem, ne se mnou,“ zamračila jsem se na sestru a pokynula dvěma hybridům, aby ji chytili. Vážně jsem zrovna teď nepotřebovala, aby se mi do něčeho míchala. „Varovala jsem tě, měla ses od toho držet dál. Teď mi řekni, kde je ta tvoje banda, blbečku,“ založila jsem si ruce na prsou.

Mohlo mě napadnout, že se do toho vloží i oni, určitě budou někde poblíž.

„Nevím, o čem to mluvíš,“ snažila se ze mě udělat hlupáka moje sestra.

„Tak ty nevíš, dobře. V tom případě ti nebude vadit, když je zabiju, až je najdeme,“ usmála jsem se a sešla dolů.

„To snad není nutné,“ zamračil se na mě Elijah.

Bože, jak ten mi tu teď lezl na nervy. On a ta jeho noblesa a blbé řeči.

„Tebe jsem se na nic neptala,“ odvětila jsem s ironickým úsměvem.

Jeho odpovědí mi bylo jen tiché zavrčení a zamračený pohled. Už jsem si ho raději dále nevšímala a sešla i s Kolem, který byl jako můj pejsek, dolů.

„Kole, jeď napřed a vyřiď Klausovi, že jsem na cestě,“ zavelela jsem a on jen přikývl.

Prošel kolem mé sestry a chtivě se na ni usmál. On vždy myslel jen rozkrokem.

„Mě nezastavíš,“ zavrčela sestřička a já se znova usmála.

„Ale ano, už se stalo,“ mávla jsem rukou a zamumlala si jedno kouzlo, které mou sestru trošku uspalo.

Štěstí, že ji drželi ti dva, aspoň sebou neplácla na zem. Kývla jsem, ať ji zavřou do auta, a sama jsem se věnovala Derekovi. Byl mimo, ale i tak vypadal k sežrání. Chudák, myslel si, že když se se mnou vyspí, že ho snad pustím. Škoda, že jsem si neudělala fotku toho, jak se tvářil, když jsem se po tom všem usmála a spokojeně odešla, zatímco on málem puknul vzteky. Přiznávám, jsem mrcha a docela se mi to líbí, a po dnešku získám víc. Získám moc, kterou jsem tak chtěla. Ale to, až pokud vše dobře dopadne. Došla jsem si ještě do pokoje pro knihu, kterou jsem k tomu všemu potřebovala. Když jsem se vracela zpátky, Derek už byl naložený v autě. Stačilo jen nasednout a vyjet. Byl čas. Měsíc se pomalu ubíral na své místo.

Jel jsem za město na jednu mýtinku, kde se celá ta věc mela odehrát. Bratr i s tím druhým už tam byli a snažili se to nějak připravit. Zastavil jsem auto na okraji a vydal se za nimi po svých. Mohl jsem tušit, že Klaus sám nic neudělá. Postával si opodál spolu s Peterem a vrčel na své hybridy, aby si pohli. Musel jsem se usmát. Došel jsem až k nim a ještě ho popíchnul.

„Ale copak, nedaří se?“ zasmál jsem se.

„Sklapni, Kole!“ zavrčel naštvaně a hlavně nervózně. „Kde je Lara?!“

„Na cestě, poslala mě napřed, abych tě uklidnil,“ mrknul jsem. „Sice se objevila i ta její povedená sestřička, ale jak znám Laru, postará se o ni,“ opřel jsem se o jeden z velkých kamenů, které se zde nacházely. „No, ale to není vše.“

„Co ještě?“ zavrčel i Peter, i on vykazoval známky značné nervozity, taky mu šlo o hodně.

„Objevila se tu i menší partička z tvého rodného města. Takže když se do toho plete Annie, oni nebudou daleko,“ dodal jsem.

„Sakra, ještě tihle blbečci mi tu chyběli,“ zavrčel Peter a praštil rukou do kmene stromu.

„Klídek,“ vložil se do toho Klaus, přešel ke svým lidem a dal jim jasný rozkaz, hned potom se všichni rozprchli.

„Proč jsi je poslal pryč?“ zeptal se ho Peter.

„Taková menší obhlídka místa bude nejlepší,“ zasmál se Klaus.

Ano, to se mu muselo nechat, můj bratříček myslel na všechno. Vždycky byl paranoidní, takže mě to nepřekvapovalo ani teď.

„Kde, sakra, vězí, to objíždí celé město, nebo co?“ zavrčel Peter znova.

„Hele, klídek, je na cestě,“ usmál jsem se na něj.

„Ještě je čas, měsíc není na svém místě, chci, aby to všechno vyšlo,“ zamručel Klaus.

Založil jsem si ruce na prsou a s úsměvem ty dva pozoroval. Už jsem chtěl zas do jednoho z nich trochu rýpnout, ale to se k nám vraceli Klausovi poskoci, a nešli samu, vedli nám návštěvu, teda, pár jích vlekli.

„Ale kdopak se to objevil,“ pousmál se Peter, když si jich všimnul.

„Říkal jsem vám, že tu někde budou,“ začal jsem se smát, když k nám dotáhli mladíky v bezvědomí a dvě dívky, které na nás vyděšeně koukaly.

Klaus se pousmál a přešel k dívkám.

„Ale jaké krásky, škoda, že to s vámi budu muset skončit,“ dodal a pohladil zrzku po tváří, ta se však odtáhla, a kdyby mohla, určitě by mu vyškrábala oči.

„Ale no, nelíbí?“ usmál se na ni znova tím svým úsměvem a já jen protočil oči.

„Hele, neflirtuj s ní a udělej už s nimi něco!“ zavrčel Peter.

„Já nic dělat nebudu, pěkně si počkáme na naši milou čarodějku a ta už si s nimi poradí,“ mrknul Klaus s úsměvem a hned poté mávne rukou, aby je odvedli a hlídali, dokud nedorazí Lara.

Koukal jsem za nimi. Chtě nechtě jsem musel uznat, že ty dvě vypadaly vážně k sežrání. Třeba bych si ještě pak mohl zpříjemnit zbytek noci. Moje zvrhlé myšlenky však přerušil motor auta, které parkovalo opodál. Hned jsem věděl, kdo to je. Sladká Lara.

„No konečně,“ zamručel znova Peter.

„Bože, chlape, ty jsi děsně ufrflaný,“ ušklíbl jsem se na něj a uhnul, když po mně hodil kus kamene.

„Drž hubu, Kole,“ zavrčel výhružně.

Jen jsem se usmál a zvedl ruce v obranném gestu. Vydal jsem se za Larou. Zrovna o něčem diskutovala s Klausem a dívala se, jak z kufru auta vytahují stále spícího Dereka. Hned za ním se objevila i moje oblíbenkyně, druhá ze sesterského dua, Annie.

„Co s ní uděláš?“ zeptal jsem se, když jsem k nim došel.

„S kým?“ otočila se na mě brunetka.

„No se všemi, Klaus ti už určitě řekl o těch čtyřech, co nás pozorovali.“

„Jako takhle. No, Derek je hlavní atrakce, takže ten už svou roli má. A o těch pět se postarám, udělám jim čestné místo hned v první řadě,“ usmála se na mě tím svým sladkým úsměvem.

„Jo ták,“ zasmál jsem se, líbilo se mi, jak měla všechno pod palcem.

Oba jsme došli na místo. Stačil jeden pohled a došlo mi, jak jsou ti dva nervózní. Na tváři se mi vyčaroval úsměv. Natahovat je mě docela bavilo, ale přece jen, už byl i čas vše pořádně připravit.

„Tak pomalu začneme,“ zavelela jsem a ukázala na místo, kde mají zanést Annie.

Pro ni jsem měla připravené místo, ze kterého mi nemohla nic pokazit, hned jak ji na zem položili a připnuli na ruce pouta, odříkala jsem pár starých slov a kolem ní se objevil ohnivý kruh. Hned vedle ní jsem nechala položit i ty čtyři, stejně jako u mé sestry, i kolem nich se objevila ohnivá bariéra.

„Takže o ty jsem se postarala, teď to hlavní,“ mrkla jsem a ukázala jím na jejich místa.

„Tam se máme postavit?“ zeptal se Peter.

„Jo, tam, kde ukazuji, tam se každý z vás postaví,“ odpověděla jsem.

„A proč zrovna tam?“ zeptal se znova.

Jen jsem protočila očima.

„Vím, protože u tohoto rituálu má každý z vás svoje specifické místo, a přestaň se pořád ptát jako nějaký blbec,“ zavrčela jsem rozmrzele. Peter se na mě podíval jako na vraha, zatímco se Klaus smál skoro na celý les. „Takže, pánové, nebudu to říkat dvakrát, postavte se na svá místa,“ zavrčela jsem na oba.

Bez řečí se každý z nich postavil tam, kde měl, a já pozvedla svoje ruce, přivřela jsem oči a zamumlala si jedno malé kouzlo. I kolem nich se objevila ohnivá bariéra, ale trochu jiná než u mé sestry a té partičky. Mezi ně jsem nechala přitáhnout posledního člena, a toho nejdůležitějšího. Položili ho na zem a ihned se i kolem něj objevil ohnivý kruh.

Koukla jsem na nebe. Měsíc, který se nad námi tyčil v celé své kráse, byl právě tam, kde měl být, a i v tu samou chvíli se probrali i naši hosté.

„Zdravím, právě včas,“ usmála jsem se na sestru, dívala se na mě a chtěla použít svou moc, ale ta se odrazila od kruhu, který ji držel vevnitř.

„Pusť nás,“ křikl na mě Stiles.

„Pustím, ale až bude po všem, teď bych přivítala, kdybyste ztichli,“ zamračila jsem se. Přešla jsem ke kruhu, kde už se probíral Derek, a pozvedla jsem ruce. Moje oči opět dostaly barvu temné noci. Mým tělem přeběhla obrovský sílá a já poznala, že jsem připravená. Rituál mohl začít.

Autor: Ellies (Shrnutí povídek), Tew*, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Teen Wolf

Sdílet

Diskuse pro článek I'm the Alpha now - 12. kapitola: