OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Proměna - 1. kapitola

17.03.2015 (17:00) • Stepeace • Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries • komentováno 3× • zobrazeno 1386×

V Grillu

„Caroline, nechápu to. Na Stefana jsem čekala takovou dobu, snažila jsem se mu pomoct.“ Sklopím hlavu a stěžuji si své kamarádce s hlubokým nepochopením celé situace. Je to už pár měsíců, co jsme se rozešli, a Stefan mi pořádně neřekl, o co jde. Z ničeho nic se zavřel do svého baráku, nikomu neotvírá, nikoho nechce vidět a nechal po sobě jen dopis, který mi oznamuje, že už ke mně nic necítí. Čemuž jsem již uvěřila, jelikož nespočet mých pokusů o to ho vidět dopadlo katastrofálně. Byl na mě zlý, protivný a hnusný, ale nechtěl si nechat pomoct, ani má nehynoucí láska k němu nebyla dostačující. Pochopila jsem, že ke mně už opravdu nic necítí…

Stefana jsem opravdu moc milovala. Je pravda, i když to nerada říkám, že od doby, co jsme po něm zametali stopy jako po Rozparovači, mé city trochu ochladly, ale nepopírám fakt, že se obětoval pro svého bratra. Už mě bolí hlava z toho, jak nad tím stále přemýšlím, ale napadá mě tolik otázek. Proč to udělal? Proč mi ani pořádně nevysvětlil, že se mnou být nechce? Jen dopis, nezájem a konec.

„Tak dost! Už se trápíš dost dlouho, je na čase se sebrat.“ Ten Carolinin odhodlaný tón v hlase moc dobře znám. Usměje se na mě, ale já se jen ušklíbnu. Nemám nejmenší náladu se smát nebo bavit, i když je to už nějaký ten pátek, co se s tím vyrovnávám. Od té doby, co jsem Salvatorovy poznala, se toho tolik změnilo, všichni se změnili. Všichni mí nejbližší přátelé, rodina a dokonce i já.

Caroline mě vytrhne z přemýšlení, vezme za ruku a nekompromisně mě táhne z Grillu ven. 

Posadíme se na lavičku nedaleko cesty.

„Uvolni se a zkus vypnout veškeré myšlenky, které ti kolují hlavou, Eleno,“ poučí mě s úsměvem na tváři. Jsem jí vděčná, že se mi snaží pomoct. Jen tak sedíme, posloucháme cvrlikot ptáků, kteří lítají ze stromu na strom. Cítíme lehký vánek, který si hraje s našimi vlasy a ovívá naše tváře. Nasaji čerstvý vzduch do svých plic a pomalu vydechuji. Je to uvolňující. Je to relax, odpočinek, vyčištění od špatných myšlenek, které mi ani nedají spát, protože kolují hlavou den co den, minutu co minutu. Zavírám oči a vnímám jen sama sebe. Caroline má pravdu, je na čase se posunout dál, nadechnu se, když v tom ho spatřím.

„Ale, ale.“ Okamžitě rozpoznám Damonův hlas, který nás přeruší.

Přisedne si tím stylem, že nás obě odšoupne až na kraj a sám si sedí na půli lavičky.

„Damone, dávej pozor a šoupni se!“ zasměji se a odstrčím ho zpět. Caroline mě v tu chvíli sjede nechápavým pohledem a já si uvědomím, že mě k smíchu nedokázala přivést ani ona. Její pusa, kterou má momentálně dokořán, mě pobavila asi ještě víc. Nechápavý pohled jí oplatím.

„Ehm,“ upokojím se. „Co dělá Stefan?“ zeptám se ho.

„Už je zase ten neskutečně nudnej, moralistickej  abstinent,“ odpoví a ušklíbne se na mě. „Měla bys na něj přestat myslet, Eleno,“ poradí mi s přátelským poklepáním po ramenou.

„Jo, jako by se stalo," odvětím s trochou výčitek svědomí. Asi to jinak nepůjde, přece nemůžu celý život myslet na kluka, který o mě už nestojí. Zaměřím se na to, co chci já. Na své pocity, na své sny a touhy, na svůj život, který… Pravda, je trochu zvláštní, ale ne zas tak, aby mě nebavil.

„Tak, co chceš o víkendu podniknout, chceš jet do Francie, Španělska, Itálie, nebo chceš zůstat v Mystic Falls? Vezmu tě kamkoliv,“ zeptá se mě Damon tím jeho specifickým tónem a přitom jeho oči mrkají o sto šest. Vypadá vtipně, nejraději bych se začala smát, ale nemůžu to Caroline udělat.

Poslední dobou zjišťuji to, že je mi s Damonem vážně dobře. V jeho přítomnosti nad Stefanem nemusím tolik přemýšlet. Jako bych se s ním cítila lehčí, živější a šťastná.

„Ehm, ehm,“ zachraptí rádoby nenápadně Caroline a šťouchne mě loktem do boku „Eleno,“ zašeptá, ale rázným tónem. Moc dobře znám její názor na Damona, a tudíž jsem si byla okamžitě schopná vyložit, co si asi myslí.

Caroline se zvedne z lavičky. „Takže večer v osm Halloween párty, jasný?“ Její pohled spočine na mně.

„No, neříkej mi, že jsi na to zapomněla,“ přistihne mě, ale Caroline není taková, že by to nechápala, pohladí mě po ramenou a vyměníme si beze slov úsměv. 

„Damone, přijď taky,“ řekne, nečeká na odpověď a odchází.

Ještě chvíli po ní s údivem koukám.

„Tak se uvidíme na párty, Damone.“ Zvednu se z lavičky a mávnu rukou na rozloučenou.

„Eleno, počkej!“ zastaví mě. „Mám tě vyzvednout, nebo se necháš raději doprovodit šílenou párty - slečnou blondýnou a jejím veličenstvem, čarodějkou Bonnie?“ Jeho výraz mluví za vše, snaží se mě vyprovokovat a je to vážně sexy!

Usměju se „Nech si to.“ Na chvilku se zamyslím, ale usoudím, že nejlepší bude jít sama.

„Půjdu sama, ale uvidíme se tam, jo?“  Damon protočí panenky směrem k nebi, ale kývne.

Doma

„Crrrr!“  Vzbudí mě vyzvánějící telefon, který bezmyšlenkovitě típnu. Otřesný zvuk budíku.

„Zatraceně!“ Chytnu se za hlavu, která mi momentálně třeští nehorázným způsobem. Jako by malé jehličky probodávaly každou část mojí hlavy! Rychle se podívám na hodiny. Je osm! Co se dělo? Jak dlouho jsem sakra spala? ptám se sama sebe se zděšením. Nemám nejmenší ponětí, jak jsem se dostala domů. Naposled si pamatuji… Les, byla jsem v lese! Matně si vybavuji záblesky, které se mi promítají před očima. Jsou v mlze, víc než les nevidím. Ale jak to? Snažím se si rozpomenout, ale asi nemám šanci. Znovu pohlédnu na hodinky. Měla bych to někomu říct.

Pokusím se co nejdřív dorazit za ostatními na párty. Hodím na sebe šaty a vyrazím.

Mezitím u Salvatorů

Damon, sedíc u krbu, přemýšlejíc o Eleně a činech, které nepopiratelně potvrzují, jak moc se kvůli ní změnil. Pohrává si se sklenkou svého oblíbeného bourbonu. Tak moc je zamyšlený. Přímo se koupe v myšlenkách, ve kterých Elena hraje hlavní roli. Myslí si, že ani on Eleně není lhostejný, tak moc si poslední dobou rozumí a navzájem se přitahují. Jako dva obrovské magnety neschopné se od sebe odtrhnout.

„No nic, párty čeká, co by si tam beze mě počali?“ zeptá se sám sebe a začne se oblékat.

Párty / Elena

Stále přemýšlím nad tím, co se odpoledne stalo? Přece nejsem blázen? Určitě bych to neměla podcenit a někomu o tom říct, protože… Můj bývalý, má kamarádka, můj bratr… Žijeme ve světě plného upírů, lovců a vlkodlaků. Určitě to nebude vše, co tu existuje a žije. Co když se mě někdo zmocnil? Hlavou se mi honí stále opakující se myšlenky, i přestože tu je zábava. Hraje hudba, všichni tančí, baví se, pijí pivo a želatinové panáky. Rozhlédnu se po všech…

„Damon." Mé oči ho spatří, ale pomalu ani nemůžu mluvit. Vypadá nějak jinak, lépe, více sexy. Co je na něm jiného? Jeho oči jsou tak krásné, pronikavě modré. Jako bych se do nich chtěla ponořit. Jeho tělo je dokonalé, dohání mě k šílenství. Ta ukrutná touha být v jeho náručí, v bezpečí. Nemůžu z něj spustit oči.

Možná na něm nic jiného není, to jen já ho teď vidím jinak. Zkouším krotit své pocity a udělat si v nich pořádek.

„Eleno, konečně, ráda tě tu vidím!“ Caroline mě vytrhne ze snění a obejme mě. „Musím se teď věnovat pár lidem, zabavíš se zatím, viď?“ zamrká prosebně.

„Já… No… Jistě, samozřejmě. Bav se,“ usmívám se, ale stojím jako tvrdé Y, když Caroline odchází.

Chvilku přešlapuji na místě, protože Damon už nestojí tam, kde stál, a já nemám náladu se bavit s někým jiným. Půjdu ho najít.

„Ááááu!“ Co to je za ukrutnou bolest v mojí hlavě? Je stejná jako po probuzení. Něco se mnou není v pořádku. Roztřesou se mi kolena, celé mé tělo je jako v tranzu, nemůžu se pohnout. Jako bych byla paralyzovaná. 

„Áááá!“ Zasáhne mě ještě větší bolest, kterou už ale neustojím a mířím k zemi.

„No tak, no tak, co se děje, Eleno?“ Zaregistruji něčí ruce, které mě chytily dříve, než jsem dopadla k zemi. Neschopna jediného slova se otočím a vidím Damona. To on mě chytil. Posadí mě na schody.

„Co ti je? Stalo se ti to už?“ Zatřese se mnou, ale já nemám sílu něco vysvětlovat.

„Vydrž, donesu ti něco k pití a odvedu tě domů.“

„Damone, ne.“ Z posledních sil po něm natáhnu rukou a vydám ze sebe hlásku, kterou ale Damon ani s upírskými schopnostmi mezi tolika lidmi bohužel neslyší…

Damon

Lidé se na zem neskládají jen tak, bezdůvodně. Uchopím jeden ze sta kelímků, načepuju vodu a jdu zpět k Eleně.

Ona tu není! Vyběhnu tou největší rychlostí ven a prohledám okolí. Není tu! Vytáhnu telefon a vytáčím její telefonní číslo.

„Je nám líto, ale volaný…“ Začnu svírat telefon takovou silou, kterou mobil nevydrží, praskne a rozdrobí se na kousky, které pomalu padají na zem. Začíná mě pohlcovat vztek, zlost, ale i strach. Jak se tohle mohlo stát, dohlížel jsem na ni. To nemůže být pravda! Vyjdu ven a zapojím svůj upírský sluch.

„Křup!“ Zaslechnu pohyb poblíž lesa. Zní to, jako by někdo chvátal. Okamžitě tam vyrazím tou největší rychlostí.

Vidím nějakého chlapa, ale utíká stejně rychle jako já. Musí to být také upír. Zaostřím zrak. Má hozenou Elenu přes rameno. Snažím se běžet co nejrychleji a daří se mi, pomalu ho totiž doháním.

„To ti nedaruju, ty šmejde!“ Praštím ho vší silou a přizdím ke stromu. Elena odlítne jiným směrem, ale stihnu ji zachytit a položit něžně do listí.

Tak se ukaž, frajere. S kým máme tu čest.

Neznámý upírský únosce popojde na kousky paprsků ze svitu měsíce a odkryje svoji tvář, kterou měl předtím zahalenou v šátku.

Pokračování příště,

Štěpeace 

Autor: Stepeace, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries

Sdílet

Diskuse pro článek Proměna - 1. kapitola: