OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction The Vampire Diaries » Dvě strany téže mince - 16. kapitola - Láska ničí



Dvě strany téže mince - 16. kapitola - Láska ničí„Líbání není hloupost.“
„Stejně si trhni nohou.“
„Je to jen pojem.“
„Damone, jsi narušený psychopat, otrava a neschopný -“

... přeji Vám příjemné čtení. =)

16. kapitola – Láska ničí

„Já nepotřebuju tvůj dohled,“ našpulila jsem nesouhlasně rty, když se Damon spokojeně usídlil v mojí posteli se slovy, že mě bude hlídat.

„Nesmím připustit, aby ses vydala na další dobrodružnou výpravu do města plného krvelačných bestií,“ zazubil se.

„Jednu mám právě v posteli,“ vycenila jsem na něj zuby.

Trošku vzpurně trhl hlavou. „Beru si to osobně.“

„To klidně můžeš,“ opáčila jsem a lehla si na svoji půlku. Moment… na svoji půlku? Tak to teda ani náhodou. „Posuň se,“ zavrčela jsem na něj, „tohle je pořád můj majetek.“

„Ubíráš mi můj životní prostor,“ zašklebil se.

„Ty jsi už skoro století a půl mrtvý, takže stejně žádný nemáš,“ odsekla jsem napruženě.

Pevně stiskl čelisti k sobě. Bezva, podařilo se mi ho urazit. „Nechápu, proč se na mě zlobíš,“ řekl k mé ne moc velké radosti.

Jistěže to nemohl chápat. Nevěděl, co jsem věděla já. I když mohl tušit, že moje matka je ta největší mrcha pod sluncem - kromě Kat -, protože ji znal, na druhou stranu bylo v tom mnohem víc, než vůbec předpokládal. „Já tě jenom chráním,“ šeptla jsem poraženě. Nevím, co mě vedlo k tomu, že jsem to řekla nahlas. Sama jsem nemohla uvěřit, že jsem se přiznala… Že pro mě něco znamenal a já ho nemohla vydat Isobelině pomstě napospas, kdybych mu řekla pravdu.

Ucítila jsem jeho prsty na své paži. „Před čím?“ zeptal se tiše.

„Mohla bych říct před vším,“ snažila jsem se ušklíbnout, ale vznikla z toho jen nějaká smutná napodobenina.

Byla jsem ráda, že si to vyložil jinak. Že nepochopil, kam tím mířím. Alespoň ne hned. Dokud jsem se opět nepodřekla. „Nemusíš mě chránit před sebou, Katie,“ pousmál se. „To já bych se od tebe měl držet dál.“

„Před sebou tě nechráním, ty idiote,“ zamručela jsem.

„Že ne?“ podivil se a pak se zářivě usmál. Sklonil se a jeho rty mi přejely přes rameno. „Tak před čím?“

Poposedla jsem si od něj dál. „Nejdřív to na mě laskavě přestaň zkoušet,“ zakoulela jsem očima, „a pak ti řeknu, že tě chráním předtím, abys byl tam, kde máš dávno být.“

„Myslíš tvoji postel?“ opáčil a jeho nadšený výraz se neměnil.

„Ne, myslím hrob, pane Mrtvý,“ zasyčela jsem na něj.

V tu ránu zvážněl. „Někdo mě chce zabít?“

„Třeba já,“ odpovídala jsem hned.

Posměšně si odfrkl. „Neudělala bys to.“

Ohnala jsem se po něm rukou, chtěla jsem ho vážně moc praštit, ale on místo toho, aby se bránil, mě za ni popadl, strhl mě na svoje tělo a přetočil si mě pod sebe.

Byl zatraceně blízko.

„Hned mě pusť, pane Protivný,“ vyhrkla jsem.

„Nechce se mi,“ odpověděl. Blýskl po mně úsměvem, byly vidět špičáky. „Mám hlad.“

„Tak si ho hlaď a říkej mu malej,“ odsekla jsem a snažila se vzepřít. Nemělo to žádný význam, akorát zvýšil sílu, kterou mě držel v peřinách.

Pohladil mě po tváři. „Malá Katie,“ zašeptal a šklebil se přitom.

„Stejně si trhni nohou,“ zasupěla jsem.

„Ale no tak,“ nespokojeně mlaskl.

„Nemůžu za to, že si upírek chce hrát,“ zamumlala jsem uraženě. „Tohle mě dost nudí, víš?“

„Já se královsky bavím,“ usmál se.

„Je to vidět.“ Opřel si čelo o to mé. „Hej,“ zaprotestovala jsem.

„Blízko, blizoučko ke krvi,“ zatrylkoval spokojeně.

„Damone, jsi narušený psychopat, otrava a neschopný -“

Nestihla jsem ani polovinu nadávek, kterými jsem ho chtěla počastovat, protože mě umlčel. Byla jsem tak překvapená, že jsem pootevřela ústa, bohužel on si to vyložil naprosto jinak a okamžitě se zmocnil mých rtů s o to větší vervou.

Pochopila jsem, že jsem prohrála ve chvíli, kdy jsem mu začala svírat tričko v dlaních a vyšla mu svými rty vstříc.

Cítila jsem, jak se usmál a zvedl mě do sedu. Objala jsem ho kolem krku a nemohla za Boha pochopit, proč se takhle chovám.

Jeho ruce zkoumaly moje boky a záda, měla jsem pocit, že jsou úplně všude.

Potřebovala jsem se vydýchat, takže jen co skončily vášnivé polibky, zhroutila jsem se mu do náručí a lapala po dechu. Srdce mi bilo asi tak tisíckrát rychleji, moje ruce znovu křečovitě svíraly jeho triko a mozek… ten nefungoval vůbec.

„Co to děláme za hlouposti?“ šeptla jsem téměř neslyšně.

Neodpověděl, sklonil se ke mně a začal mě lehce líbat. Dal si pekelně záležet, než se rozhodl mi dát svoji odpověď.

To už jsem měla pocit, že ani nevím, kdo jsem. Touha mi začala zatemňovat mysl a já si přála být jednu noc hrozně nezodpovědná. Necítila jsem k Damonovi nic, co by se v tuhle chvíli asi slušelo, když jsem si přála mu to pomačkané tričko přetáhnout přes hlavu. Nic kromě přátelství. A té zpropadené touhy.

„Líbání není hloupost,“ zamumlal a lehounce, aby mi neublížil, mě kousl do spodního rtu.

Přitáhla jsem si jeho hlavu blíž a tentokrát jsem to byla já, kdo mučil jeho. Uvěznil mě pod svým tělem a moje rty propouštěl, jen když jsem potřebovala vzduch.

Zastavili jsme se, až když jeho dlaň vklouzla pod moje oblečení. Oba dva jsme zrychleně dýchali, dívali se navzájem do očí… a čekali.

Uběhla minuta.

A druhá.

Třetí.

A pak mě Damon propustil z pod svého těla, svalil se vedle mě a zabořil tvář do polštáře. „Ty víš, že tě chci,“ zasténal ublíženě.

Mozek se snažil vrátit do chodu, bojoval s jeho přítomností a chtěl prorazit to omámení, které mě ovládalo. Tiše jsem sklouzla z postele a sedla si na zem. Zavřela jsem oči v domnění, že to pomůže. „Byla by to chyba,“ odpověděla jsem.

„Asi máš pravdu,“ nespokojeně hekl.

„Jistěže ji mám,“ řekla jsem svoji oblíbenou frázi.

Slyšela jsem, jak se uchechtl. „Opravdu bereme svoje přátelství zodpovědně,“ prohodil trochu uštěpačně.

„Nevím, jestli jsme nezašli už příliš daleko,“ pokrčila jsem rameny.

„Nikam jsme nešli,“ ujistil mě a pak pořád trochu popuzeně dodal, „čehož lituju.“

„Dej s tím pokoj,“ odbyla jsem ho.

„Dobře, tak se budeme o něčem bavit. Třeba, třeba,“ přemítal, „o lásce. Nikdy jsme o tom spolu nemluvili.“

„Tvoje velká láska je zavřená v hrobce. Není o čem mluvit,“ odsekla jsem poněkud necitelně.

„Nebyla to jenom Katherine, slečno Skvělá. Byl jsem dávno dospělý, než přišla ona,“ horlivě se obhajoval.

„Co chceš slyšet?“ nechápala jsem.

„Je ti sedmnáct. Už jsi musela být alespoň jednou zamilovaná,“ přemýšlel nahlas.

(***)

„Láska je jen pojem, Damone,“ krutě jsem se usmála. „Je to výmysl. Je zavřená v knihách, ve filmech… v příbězích, které ve finále postrádají smysl.“

Jistěže jsem si jednou myslela, že jsem zamilovaná. Byla jsem hloupá holka… která ale po téhle zkušenosti přestala být naivní a city tohohle druhu zavrhla. Holka z dětského domova, co byste chtěli? Jak tam můžete vyrůst v něco slušnějšího, když žijete vlastně na ulici? A s ulicí? Když nemáte domov a ani milující rodinu, kde by vás podrželi?

Tohle všechno jsem získala až teď. A tak se změnila… i když pochybuju, že mi tu moji vrozenou drzost a prořízlou pusu někdo někdy odpáře.

„Láska ničí,“ souhlasil se mnou tiše a společně jsme zírali do tmy mého pokoje. „Hodně lásky tě zabije. Podívej se na mě.“

„Já vím, pane Mrtvý,“ hlesla jsem bezbarvě. „Tvoje…“ posedlost Katherine, chtělo se mi říct, ale včas jsem se zarazila a opravila, „… všechno, co jsi dal, všechno, co jsi obětoval, tě stálo život. Jenom kvůli lásce.“

„Je to jen pojem,“ zopakoval. „Nejsem tím, kým jsem býval. Cítím se, jako by mi každý lhal, Katie,“ pohrdavě se sám sobě zasmál. Včetně mě, Damone. Promiň mi to, omlouvala jsem se mu v duchu. „Nechali mě jít špatnou cestou,“ dokončil svoji větu.

Vlezla jsem si zpátky do postele a vzala ho za ruku. „Nešel si špatnou cestou. Jsi tady. Se mnou. Neříkám, že je to to nejlepší – ale není to ani nejhorší. Zachránil si mi život. Přátelství – tahle láska je správná. Jiná ne.“

„Jiná zabíjí,“ usmál se a políbil mě na hřbet dlaně.

Seděli jsme naproti sobě, drželi se za ruce, každý ponořený ve svých myšlenkách, ve svých vzpomínkách.

„Život stojí za starou bačkoru,“ podotkla jsem tiše. „Asi jsem všechno zpackala.“

„To jsme dva,“ ujišťoval mě a povzbudivě se usmál, „je fajn vědět, že v tom nejsem sám.“

„Půjdeš domů?“ zeptala jsem se.

„Chceš, abych tu zůstal?“ odpověděl otázkou.

„Sice mám tisíc chutí tě za to, jak ses dneska choval, vypakovat domů…“ přeměřila jsem si ho pohledem, „… ale pořád jsme kamarádi. Tak tu zůstaň. Asi bychom neměli být sami. Já bych nejspíš neusnula a ty by sis mohl jít vybíjet vztek na nějakém nevinném obyvateli Mystic Falls.“

Zazubil se. „Já toho nelituju. Někdy bychom to měli zopakovat.“

„Odprejskni,“ zavrčela jsem na něj. A pak o něco mileji dodala: „Jdu se dolů napít, mám ti něco přinést?“

„Něco studeného. Asi potřebuju zchladit,“ křenil se na mě.

Vyprostila jsem svoji ruku z té jeho a pořádně ho třískla do ramene. „To máš za to,“ zamumlala jsem a nechala ho samotného.

Tiše jsem seběhla schody, vpadla jsem do kuchyně a vyndala dvě skleničky. Otevřela jsem ledničku, když v tu chvíli mě někdo chytil za rameno a já měla co dělat, abych nevykřikla. Otočila jsem se.

„Uzdravil tě,“ usmál se můj otec.

„Nechtěla jsem, aby to dělal,“ odsekla jsem, obrátila se zpátky a vyndala jablkový džus. „Ale Damon je v tomhle bohužel nekompromisní.“

„Jde mu o tvoje dobro, Kate,“ bránil ho nějak podezřele.

„No a co,“ pokrčila jsem rameny. „Já mu taky nepřeju nic špatného. Za tím, co jsem říkala, si stojím.“

„Máš pravdu,“ souhlasil se mnou tiše, „je v něm něco dobrého.“

„Zajímalo by mě, kdy jsi na něj změnil názor,“ utrhla jsem se na něj nepříjemně. Věděla jsem o té nenávisti mezi ním a panem Dokonalým. A vůbec mě nepřekvapilo, že kdybych měla volit, komu budu víc věřit, stoupla bych si na Damonovu stranu.

„Moc mě to mrzí, Kathy,“ omlouval se.

„Nevím, jestli ti chci odpustit, Johne,“ šeptla jsem.

„Nežádám o to,“ zakroutil hlavou. „Odjíždím z města. Dnes v noci. Přišel jsem se rozloučit.“

„Možná by se slušelo popřát ti šťastnou cestu,“ prohlásila jsem. „Ale…“

„Nic neříkej. Chápu, proč jsi na mě naštvaná. A budu to chápat vždycky. Pozdravuj ráno Elenu a Jeremyho.“

„Jistě, to je maličkost,“ kývla jsem.

„Jen buď opatrná, prosím,“ řekl tiše. „Ve všem, co děláš.“

Jeho poslední slova měla skrytý význam. Věděl, že je Damon nahoře, nemohl mi to říct přímo. A trochu jsem se pousmála, že mi přeje štěstí i s Isobel. Na tu totiž narážel – znamenalo to jediné, že moje matka je ještě ve městě.

A to se mi moc nezamlouvalo.

Když jsem se vrátila s pitím do svojí ložnice, musela jsem se usmát. Nikdy jsem ho neviděla, když tu u mě zůstával – vždycky byl vzhůru dřív než já. Anebo jsem já spala jako první.

Ale teď ne.

Pan Dokonalý usnul.

Položila jsem skleničky na noční stolek a lehla si. „Dobrou noc,“ pousmála jsem se a naklonila se nad jeho tvář.

V tu chvíli se kolem mě sevřely jeho paže a na jeho obličeji se objevil úsměv, když jsem se po něm nemotorně ohnala. „Myslela sis, že spím?“ ušklíbl se a otevřel oči.

„Jo,“ zabručela jsem nespokojeně. „Pusť mě, chcípáku.“

„Ne, ne, ne,“ tvářil se vesele, „stejně by ses ráno probudila u mě. Zkusíme usnout společně.“

Povzdechla jsem si a vzdala jsem to. Lehla jsem si k němu. „Stejně tě pořád nesnáším,“ mumlala jsem.

„To už mi dneska říkáš podruhé,“ smál se a nic si z toho nedělal. „Dobrou, Katie.“

„Dobrou, pane Otravný.“

 


 

Hlásím, že jsem zpátky, a tak to bude o něco rychlejší - pokud nebudu extra líná, samozřejmě. =D

Děkuju Vám za trpělivost a stále čekám na Vaše komentáře, které mi neskutečně pomáhají. =) Jste skvělí. Děkuju Vám! =)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dvě strany téže mince - 16. kapitola - Láska ničí:

11. Naty
23.08.2011 [8:22]

A ještě něco - úchvatná písnička, nádherně tam zapadala. Emoticon

10. Naty
23.08.2011 [8:22]

Fluffinko, takové šoky po dovolené mě zabijí. Jednak se aklimatizuju do domácího prostředí, což je po těch skvělých večeřích a snídaních v hotelu fuška jak blázen, najednou tu máme jenom chleba s máslem, ale teď mě ještě překvapíš tolika (ano, pro mě je to hodně) novými kapitolkami. Ale jsem ráda, protože je to pro mě příjemný odpočinek a krásné uvítání doma, opravdu jsem ráda, že na nás tak myslíš. Emoticon Emoticon
Dobře, ke kapitole mám pár slovíček: emoce, úžas, dokonalost... TY! Zkrátka to bylo zase mistrovské dílo, Fluffinko moja, ty jsi prostě génius a naprosto mě udivuje, jak dokážeš vymyslet všechny ty drzé a cynické roztržky, Katiiny proslovy, oblíbené věty atd., zkrátka jak se dokážeš vžít do postav, naprosto obdivuhodné.
Emoticon
Ta první část byla... řekla bych magnetická. Čekala jsem, co se stane, jestli fakt budou "spolu", ale furt to jejich přátelství. Jasně, přeju jim to, ale všichni asi chceme Love story. Ale ty jejich slovní hrátky, to mě dostává. I z tak normálně romantické situace, dokážeš udělat slovní bitvu. Emoticon
Nečekala bych, že Damon bude chtít mluvit o lásce. Ten jejich rozhovor mi připadal jako nějaká psychologická přednáška, ovšem v dobrém smyslu, bylo to takové intimní, životní zkušenost. Emoticon
John a jeho náznak, nevím, co si o tom mám myslet, snad jen počkat, jak se to vyvine jak s ním, tak s Isobel.
Líbilo se mi, jak vedle sebe Damon a Kate nakonec usnuli, bylo to romantické, poklidné, možné ticho před bouří.
Emoticon
Fluff, zase naprosto dokonalé, z tebe něco bude, holka. Jdu hnedka na další! Emoticon Emoticon

21.08.2011 [16:22]

petronelkaAch... a já už myslela... Emoticon ... no, čekala jsem, že postelová scéna se uskuteční, ale ty to tak pěkně protahuješ - nakonec vedle sebe jenom usnuli, i tak to ale bylo romantické - skoro jsem u toho slintala Emoticon. Fakt to bylo dokonalé Emoticon

8. Killy přispěvatel
20.08.2011 [18:18]

KillyTáto poviedka je úžasná... Počuješ? ú-ž-a-s-n-áááááá!!!!!!! Milujem poviedky o Damonovia a táto je skrátka tá najlepšia poviedka akú som kedy čítala... Emoticon Dúfam, že si Katie a Damon ku sebe nájdu cestu... Emoticon

19.08.2011 [23:26]

malepraseÁáááááá, vrátila ses! Emoticon Emoticon Ani nevíš, jak mi bylo smutno. A ta líbačka, páni! Emoticon To bylo neuvěřitelně hot! Zvlášť, když se jí účastnil Damon! Emoticon

6. Anie
18.08.2011 [20:31]

Wow, už začíná přihořívat, bezva Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. ¨Fiera
17.08.2011 [21:58]

NEmám slov, nad dokonalostí téhle úžasné kapitoly nemůžu popadnou dech. Jak já ty dva spolu miluju. A ten Johnův nenápadný náznak. Že by to nebyl takovej hajzl jakej je?

Nádhera, těším se na další kapitolu.

4. incompertus
17.08.2011 [15:18]

wow! Já zkrátka nevim co říct! je to prostě dokonalý! Emoticon

3. Hanulka
17.08.2011 [15:11]

No, věříš mi, že jsem slintala blahem? A ono z toho zase nic nebylo. Fluffíku, tohle mi nedělej, já je chcu vidět spolu. Víš jaká by to byla krásná změna vidět Damona trochu tokat? Emoticon
Abych řekla pravdu, Isobel mě překvapuje čím dál tím více. Že by nechala svou dceru umřít, to je i na ni dost hrozné...
John mě překvapil, skrytý úmysl, nebo svoje slova vůči Damonovi myslel vážně?
Zpátky ke Kamon - i když jsou "kamarádi", jsou roztomilí! Samozřejmě, že Damon je mnoohem roztomilejší, vždy se tu u toho blbě culím. Emoticon

Budu se těšit na další kapitolku, zlatíčko. Doufám, že bude brzy. Emoticon

2. Natka
16.08.2011 [23:47]

NO a myslela sem si že John bude otravovat ale teraz ho trošku len trošilinku ľutujem Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!