OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Ukradený svět II - 8. kapitola

12.04.2021 (10:00) • TajemnyKvetak • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 2× • zobrazeno 404×

VIII. KAPITOLA OSMÁ: Malfoyovo obvinění

Ráno ji probudilo klepání na dveře. První, co vnímala, byl chlad; večer usnula přikrytá jen kusem pergamenu a teď měla pocit, že má ztuhlé všechny svaly v těle na kámen. Pár vteřin jí trvalo, než si uvědomila, kde je, ale bylo to rychlejší než včera. Vstala a přešla k zrcadlu, aby zjistila, jak moc vypadá jako strašidlo.

Líčení a účes si upravila kouzlem; teprve pak se vydala ke dveřím, na které už zase někdo klepal. „Už jdu, Jean!“ zavolala.

Ještě kouzlo na čištění zubů a jedno bleskové zaklínadlo, jímž si vyžehlila halenku. A otevřít.

Za dveřmi nestála Jean Whiteová, nýbrž Harry Potter. Ještě pořád měl obvaz na hlavě a opíral se o berle, ale byl zcela jistě při vědomí. „Dobré ráno,“ usmál se na Agnes. „Říkal jsem si, že ti přinesu pár vdolečků ke snídani. Je to trochu málo za záchranu života… ale jsou to vážně dobré vdolečky.“

„Harry!“ vypískla Agnes. Na nic víc se nezmohla. Potter jí vrazil do ruky tác s pečivem, o kterém mluvil. Zavonělo to. Cítila, jak jí zakručelo v břiše.

„Promiň, že se to tak zkomplikovalo. Okamžitě tě vezmu do Útočiště,“ oznámil jí. „Teda… jen co si dáš ty vdolečky, protože by byla vážně škoda, kdybys o ně přišla,“ dodal rychle.

Zasmála se. „Pojď radši dovnitř a sedni si aspoň,“ požádala ho. „Ty berle nepůsobí moc stabilně.“

Potter vhopkal do jejího pokoje a ne zrovna elegantně usedl na postel, z níž před chvílí vstala. „Slyšel jsem, že tě Jean provedla po centrále.“

Agnes přikývla a zakousla se do vdolku. Byl čerstvý, křehký a s jablečnou náplní. Dokonalá kombinace. „Taky mě seznámila s Gregorovičem. A profesorem Gilroyem,“ oznámila mu s plnou pusou.

Harry se zasmál. „Á, naše velká Géčka, před těmi není úniku. Je prima, že jsi je poznala. Vzala tě Jean i k Tlusté Bertě?“ otázal se.

„Ano. Pěkně znepokojivá věc,“ poznamenala a polkla vdolečkové sousto. „Budu o tom všem psát článek. Bude se hodit… až odboj vyhraje,“ vysvětlila.

„Nezahálela jsi,“ zkonstatoval Potter. „To je moc dobře.“

„Snažila jsem se využít čas efektivně,“ pokrčila rameny Agnes. Pochvala ji těšila, zvlášť od něj. „Co se ti vůbec stalo, Harry?“ zeptala se. „Víš, když jsme tě s Jean našly, nahnal jsi nám pořádný strach. Jean si vážně myslela, že jsi mrtvý.“

„Jeden z těch bystrozorů mě trefil nějakou paralyzující kletbou,“ vysvětlil Potter. „Propadl jsem tou střechou… Roxana mi zastavila krvácení a řekla, že se pro mě vrátí. Nic víc nevím,“ odpověděl jí.

„Ona tě tam nechala?“ Vlastně to trochu čekala, ale i tak ji překvapilo, s jakou lehkostí jí to Potter řekl.

„Prostě pokračovala v pronásledování. Bylo to důležité, chápal jsem to,“ pokrčil rameny Harry. „Nejsme k sobě přivázaní pupeční šňůrou. Rox občas potřebuje trochu prostoru.“

„Ještě se nevrátila,“ poznamenala Agnes.

„Někdy potřebuje víc prostoru než jindy,“ řekl na to Potter vyhýbavě a uhnul očima. „Ona ví, co dělá, Agnes.“

Měla dojem, že to slyší už tak po stopadesáté. Rozhodla se to protentokrát ignorovat. „Proč jste tak usilovně pronásledovali ty bystrozory?“ zeptala se.

„Protože Roxana dva z nich slyšela, jak se baví o něčem podezřelém,“ odpověděl.

„O něčem podezřelém?“ zopakovala po něm. „A o čem?“

Harry vypadal, že vůbec není nadšený z toho, že se na to Agnes vyptává. „Ehm… myslím, že o Lee Parsonsovi,“ řekl vyhýbavě.

„Ten měl na starosti vydání toho článku o POOVRu a z nějakého důvodu ho vypustil mezi lidi o týden dřív, než měl a pak zmizel,“ doplnila ho.

Zdálo se, že ho trochu překvapilo, kolik toho Agnes ví, zjevně nepočítal s tím, že by Parsonsovo jméno vůbec znala. „No, zkrátka to bylo podezřelé, takže jsme nečekali na posily a šli jsme po stopě, dokud byla horká.“

„A trochu jste se spálili,“ ušklíbla se Agnes.

„Raději shořet než vyhasnout,“ odpověděl jí na to Potter s trochu nuceným smíchem. „Klid, Agnes. Už jsem vypadal i hůř, věř mi.“

Než mu na to stihla něco říct, rozezněl se z chodby ostrý zvuk alarmu. Trhla sebou. „C-co se děje?“ otázala se. „Útočí na nás?“

Potter zavrtěl hlavou. „Ne, to bude jen zkouška sirén.“

Nebyla to zkouška sirén. Když houkavý zvuk dozněl, ozval se z chodby kouzlem zesílený hlas Jean Whiteové. „Všichni členové odboje nechť se dostaví do hlavního sálu, opakuji, všichni členové odboje nechť se dostaví do hlavního sálu…“

„Asi bychom měli jít zjistit, co se děje,“ poznamenala Agnes. Potter se málem přerazil, jak se rychle snažil s pomocí berlí vstát z postele. Pomohla mu. Pak vyrazili.

***

Hlavní sál byla v podstatě jen veliká kruhová síň, z níž se paprskovitě rozbíhaly chodby do všech směrů. Agnes a Harry dorazili vlivem Potterova nedoléčeného zranění na místo jako jedni z posledních; kolem pódia ve středu sálu se už mačkalo na osmdesát kouzelníků. Všichni fascinovaně a zděšeně sledovali černobílý přenos událostí z vesnice, v níž Agnes rozpoznala Prasinky. Obraz byl promítán na obrovskou mlžně bílou kouli tak, aby byl dobře viditelný ze všech stran. V popředí záběru stála reportérka Denního věštce, která hlásila informace do špičky své hůlky.

„… Všichni tři mrtví byli nalezeni dnes ráno. Jedná se o dva muže a jednu ženu. Všechna těla mají odřezaný levý rukáv hábitu a – u Merlinových vousů! Na předloktích mají zbytky Znamení Zla. Nebyla jsem si jistá, ale teď je to jasně patrné… skutečně, jedná se jednoznačně o bývalé smrtijedy…“

„Ne…“ slyšela vedle sebe Agnes Harryho. „Není tam… že tam není…“

„Harry, počkej!“ zkusila ho zadržet, ale Potter se už dral davem kupředu, berlemi si klestil cestu. Rozběhla se za ním, neschopná odtrhnout pohled od koule, na jejímž povrchu se promítaly záběry tří mrtvých těl, která visela s oprátkami kolem krku na lampách uprostřed Prasinek…

Roxana se pořád ještě nevrátila. Ti mrtví jsou bývalí smrtijedi. A je mezi nimi jedna žena. Bylo jí jasné, co Harryho napadlo, proč se tak zoufale snaží dostat blíž, aby pořádně viděl, čí mrtvoly to kdosi tak odporně vystavil.

Když se na povrchu magické obrazovky objevily detailní záběry obličejů zavražděných, odvrátila zrak. Nechtěla to vidět. Nechtěla vidět tu tvář s příliš ostře řezanými rysy a velikýma očima, z nichž navždy zmizela ta divokost a pichlavost pro ně typická…

„POTTERE!“ zaječel kdosi. Byl to výkřik plný nepopsatelné bolesti a hněvu. „Slíbil jsi mi, že je ochráníš, Pottere! Slíbil jsi mi, že jim NIKDO NIC NEUDĚLÁ!“

Agnes zvedla oči od země. Znovu se podívala na obrazovku. Ta zavražděná žena, ta bývalá smrtijedka, kterou někdo oběsil uprostřed Prasinek na lampě, rozhodně nebyla Roxana Potterová.

„Proč moji mámu,“ ozval se znovu ten hlas, tišeji a zraněně, a Agnes si uvědomila, že ho zná. „Proč ji.“

Ten hlas, který křičel, patřil Draco Malfoyovi.

A ta oběšená žena byla Narcissa Malfoyová, jeho matka.

„Draco,“ promluvil Harry. Opravdu se snažil, aby se mu neklepal hlas, ale bylo slyšet, že je to pro něj velmi náročné. „S tímhle odboj nemá nic společného. Víš, že to není naše práce – ty to víš. Nikdo z nás by tvé rodině neublížil.“

„On si to zasloužil,“ pokračoval Malfoy. Teprve teď ho Agnes uviděla; klečel těsně před blyštivou obrazovkou, neschopný odtrhnout pohled od projekce na ní. „Všichni ví, že si to zasloužil víc než kdokoliv jiný. Ale ona se ničím neprovinila. Snad jenom tím, že s ním po tom všem zůstala.“

„Draco, je mi to líto…“ řekl Harry a udělal k Malfoyovi krok.

„Nepřibližuj se ke mně. Jestli na mě sáhneš, Pottere, tak přísahám, že ti tu ruku zlomím,“ zasyčel blonďák a výhružně proti němu natáhl ruku, ve které držel svitek pergamenu.

„Já za to ale nemůžu. Nikdo z nás,“ snažil se ho uklidnit Potter. „Zjistíme, kdo to udělal. A potrestáme ho.“

„Ty moc dobře víš, kdo to udělal,“ odpověděl Malfoy. Hlas se mu třásl vztekem. „Moje matka… můj otec… a ten třetí mrtvý je sakra Lee Parsons. Musí ti to být přece jasné.“

Potterův laskavý, smířlivý tón se rázem vytratil. „Uklidni se,“ zavrčel Potter. „Uklidni se, než řekneš něco, co nepůjde vzít zpátky, Malfoyi…“

„KDE JE TVOJE ZASRANÁ ŽENA, POTTERE?“ zaječel Malfoy a vstal.

„Tady,“ odpověděl chladný klidný hlas z opačné strany místnosti. Stála tam Roxana – vypadala se svými ostře řezanými rysy a výrazným nosem jako dravý pták, který se chystá Malfoyovi vyklovat oči. Halenku měla od krve (ta ale nejspíš nebyla její) a v ruce držela hůlku, jejíž špička se výhružně leskla. „Chtěl bys mi snad něco říct, Malfoyi?“ otázala se.

„Roxie, ty jsi v pořádku!“ vyjekl Harry úlevně a začal se davem prodírat k ní. Členové odboje se kvapně rozestupovali na strany, když mezi nimi procházel – těžko říct, zda z úcty k Potterovi samotnému, nebo spíš k jeho nebezpečně vypadajícím berlím.

„Ahoj Harry,“ odpověděla na jeho pozdrav a kontury jejího obličeje na chvíli trochu změkly. „Vypadáš líp, než jsem čekala,“ řekla s úsměvem. Nejspíš by dodala ještě něco, ale Draco znovu promluvil.

„Zavraždila jsi je, viď?“ oslovil ji. „Všechny tři. Sundala sis ten svůj očarovaný snubák, aby tě Potter nemohl sledovat. A pak jsi šla a zabila je, jak jsi to chtěla udělat vždycky.“

Harry se postavil před svou ženu, jako by ji chtěl před Malfoyovými slovy chránit. „Opatrně, Draco. Přijali jsme tě mezi sebe, jako přítele. Ale jestli hodláš urážet Roxanu svými nepodloženými…“

„Není to žádné nepodložené obvinění,“ ušklíbl se Malfoy a zvedl do vzduchu svitek pergamenu, který svíral v dlani. „Mám o tom důkaz. Písemný. Přímo tady!“ mávl svitkem Potterovi před očima. „Lee se u našich po tom svém útěku schovával, protože se jí sakra bál. A ona,“ ukázal rozezleně na Roxanu. „Ona věděla, kde ho hledat. Já ho doporučil. Já se za něj přimluvil. Bylo pochopitelné, že půjde na jediné bezpečné místo, které znal. Tvoje žena zabila moji matku a mého nejlepšího přítele. A ty ji nepotrestáš, protože jsi moc zbabělý na to, aby sis přiznal, že se vymkla kontrole… Nejspíš se jí bojíš taky.“

Roxana blýskla očima a pevněji stiskla rukojeť své hůlky, ale navenek zachovala klid. Zato Harry vypustil bojový pokřik a hodil po Malfoyovi jednu ze svých holí. Vypadalo to skoro groteskně, když se začali prát.

Agnes, která vše pozorovala z bezpečné vzdálenosti, si stáhla z prostředníčku zlatý kroužek zdobený malým rubínem a stiskla ho v dlani. Srdce jí divoce bušilo. Jestli je Roxana zpátky, znamená to, že bude chtít svůj prstýnek zpět. A Agnes se už nikdy nedozví, jakou vzpomínku ukryla do lahvičky s nápisem „DŮLEŽITÉ.“

Možná, že ta vzpomínka souvisela právě s Lee Parsonsem, bývalým smrtijedem, který pracoval v tiskárnách Denního věštce a vydal kompromitující článek o POOVRu o týden dřív, než měl. Možná v ní byla odpověď na to, proč byl dnes tentýž Lee Parsons nalezen mrtvý a proč museli zemřít i rodiče Draca Malfoye.

Musela vědět, jak to bylo. Musela to udělat. Rychlým pohledem zkontrolovala, že se ani jeden z Potterů nedívá jejím směrem. Harry právě oběma rukama škrtil Draca, který ho současně mlátil jeho vlastní berlí po zádech a Roxana se je od sebe pokoušela odtrhnout, ale vypadalo to, že do toho rozhodně nedává takové úsilí, jaké by bylo třeba. Vzduch byl tedy čistý.

Agnes neváhala. Otočila se na podpatku a sprintem se rozeběhla pryč.

Autor: TajemnyKvetak, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Ukradený svět II - 8. kapitola: