OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Ukradený svět II - 15. kapitola



Ukradený svět II - 15. kapitolaMlha padla - a co dál? Kouzelnický svět se probouzí z mnoho let trvajícího snu. Je to šťastný konec? Ještě pořád zbývají jisté nedořešené záležitosti... ještě pořád se neví, kdo a proč zabil deset lidí. Agnes se odmítá nechat ukolébat. Dozví se konečně pravdu? Blížíme se k závěru druhého dílu Ukradeného světa...

XV.  PATNÁCTÁ KAPITOLA: Sedm a jeden

Kolem poledne někdo přinesl na ošetřovnu nejnovější vydání Denního věštce. Byl plný fotografií kusů Mlhy padající z oblohy a svědectví mnoha čarodějek a kouzelníků, kteří si najednou začali vzpomínat na své příbuzné či přátele. Bylo to, jako by se celá kouzelnická Británie probrala z příliš dlouhého snu. Najednou všichni požadovali vysvětlení toho, co se stalo, ale nezdálo se, že by existoval někdo, kdo by jim ho mohl poskytnout.

O půl druhé hodiny později proběhla ve dvoraně Ministerstva narychlo svolaná tisková konference, na které se objevil ministr kouzel s očividně přeraženým nosem (Major prohlásila, že takovou malicherností se odmítá zabývat) a rukama v poutech, Harry Potter (ten pravý), Roxana („Já tu holku poznávám! To je přece Rox Blacková, pořád běhala s Potterem a Weasleyem – ale pak se někam vytratila…“) a profesor Gilroy. Společnými silami vysvětlili, co se dalo – Mlhu, paměťová kouzla, úpravy historie, program POOVR i všechny ty nápisy o válce a Znamení Zla nad Londýnem. Potom Weasley ohlásil svou rezignaci.

Agnes sledovala, jak se novináři s vzrušeným šepotem rozcházejí. Bylo to poprvé, co na tiskové konferenci nekladla otázky – současně to však ani nebyla ona, kdo by měl na ty otázky odpovídat. Měla z toho smíšené pocity. Zamračená se vydala do kanceláře ministra, z níž si před tiskovkou udělali s vybranými členy odboje poradní místnost.

„Co se tak šklebíte, Gebauerová?“ otázal se jí Draco Malfoy. Seděl na ministerském křesle s nataženýma nohama a rukama za hlavou a vypadal navýsost spokojen sám se sebou. „Vyhráli jsme. Užívejte si to trochu.“

„Nevyhráli jsme. Utekla nám,“ poznamenala. „Rowlingová je pořád někde tam venku.“

Draco se narovnal a položil ruce na desku stolu. „Rowlingová už nic neznamená,“ prohlásil. „Po zrušení Mlhy už nikdy nemůže nabrat takovou moc, aby nám dělala problémy.“

„A někdo dost otřesným způsobem zavraždil deset lidí. A my pořád nevíme kdo. Na té tiskovce se na to téma ptali aspoň čtyřikrát a nikdo jim nebyl schopný odpovědět,“ řekla Agnes. „To, že se od těch vražd distancujeme, ničemu nepomůže. Pokud se neukáže, kdo skutečně zabíjel, tak to noviny nafouknou a shodí na odboj a to je to poslední, co potřebujeme.“

„Objasníme to. Netřeba se znepokojovat, je to v řešení, Gebauerová,“ odpověděl jí na to Malfoy způsobem, jako by parodoval odstupujícího ministra kouzel.

„Někdo zabil i vaše rodiče.“

„Děkuji za připomenutí, málem bych na to zapomněl,“ ušklíbl se Malfoy a Agnes pochopila, že přestřelila. Přesto nebyla schopná mlčet.

„Ještě před pár dny jste si byl naprosto jistý, že to udělala Roxana,“ řekla. „Ale když jste si pro mě přišli na Ministerstvo, už o tom nepadlo ani slovo.“

„Změnil jsem názor,“ pokrčil rameny Draco. „A pokud se ptáte proč, Gebauerová, tak rovnou odpovím, že do toho vám ani vašemu novinářskému nosu absolutně nic není.“

Agnes se rozhlédla, jako by se snažila zjistit, jestli se Roxana neblíží, a trochu ztišila hlas „Viděla jsem její vzpomínky. Vím, že vyhrožovala Parsonsovi. Možná vyhrožuje i vám?“ navrhla. „A proto jste tak najednou obrátil?“

bych se od Blackové nikdy zastrašit nenechal,“ řekl Draco.

„Vypadni z mého křesla, Malfoyi,“ ozval se od dveří do kanceláře Weasley.

„Už to není tvoje křeslo, Ronalde,“ poznamenala Roxana a Agnes sebou pořádně škubla, když uslyšela její hlas. „Před pár minutami ses ho vzdal.“ Přestože ho zjevně popichovala, způsob její řeči ztratil podstatnou část své obvyklé řezavosti. Působila unaveně a měla oči snad ještě opuchlejší, než když společně s Agnes truchlila u Jeanina těla.

Roxana se naklonila k Weasleymu a zbavila ho pout; zřejmě je měl jen pro efekt během tiskovky, aby bylo všem novinářům jasné, že rozhodně v událostech posledních let není tak úplně nevinně.

„Neodpovídali jste na otázky ohledně těch vražd,“ zopakovala Agnes směrem k přicházející dvojici. „Musíme zjistit, jak to bylo a vydat nějaké oficiální stanovisko, jinak někdo přijde s nějakou šílenou teorií a rozmázne to v bulváru. A věřte mi, že teorií se dá vymyslet mraky.“

„To sice ano, ale žádná z nich nebude správná,“ odpověděl jí na to Harry, kterého až doteď nebylo za zády podstatně vyššího Weasleye vůbec vidět. „To, co se stalo, totiž byla nešťastná, naprosto nepředvídatelná shoda náhod.“

„Nezdá se mi, že by se běžně stávalo, že někdo jde a v dalším okamžiku se náhodou houpe na oprátce,“ ušklíbla se Agnes. „Vždyť tam umřel člen odboje… A rodiče jiného člena odboje! I kdyby zavraždili jen těch sedm smrtijedů – tady nejsme na divokém západě! Vrah přece musí být dopaden a souzen!“

„Vraho,“ opravil ji Harry.

Agnes se zamračila. Vzpomněla si na to, co říkal Weasleymu ten kouzelník v levandulovém cylindru o příčinách smrti a stavu, v jakém byla těla. „Chceš říct, že jich bylo více než jeden?“

„Troufám si tvrdit, že jich bylo sedm,“ odpověděl Potter. „Osm, pokud počítáme Parsonse. A bohužel… všichni z nich byli členové Auguronova odboje.“

„Takže jste o tom věděli?“ zhrozila se Agnes. „Odboj celou tu věc plánoval?“ Země se jí pod nohama zahoupala. To přece Harry nemohl myslet vážně.

„Ne, ovšemže ne,“ vložil se do toho Draco. „Až do dneška jsme netušili, že těch sedm smrtijedů bylo v POOVRu. Měli jsme z těch záznamů jen pár stran – jen to, co se vešlo na váš mudlovský fotoaparát, Gebauerová. Bohužel jste nenafotila ty nejzajímavější.“

„Ale já ty záznamy odboji poslal,“ připomněl Weasley. „Už před rokem, po tom incidentu v tiskárně Denního věštce. Dal jsem je Parsonsovi a výslovně jsem mu řekl, aby je předal Roxaně. Musely se k vám přece dostat!“

„Jenže Lee ty dokumenty odboji nikdy nepředal,“ řekl Harry. „Bál se, co by se s ním stalo, kdyby někdo…“

„A tím někým myslí Blackovou…“ přerušil ho Draco.

„Jmenuju se Potterová, Malfoyi!“ prskla Roxana.

„… kdyby někdo zjistil, že v podstatě prozradil existenci odboje ministrovi kouzel,“ dokončil Potter. „Proto se s tím, co věděl, svěřil jediné osobě – své přítelkyni a milence, kterou si tady u odboje našel, Suzie Edwardsové. A ta si to nenechala pro sebe.“

„Jean říkala, že Parsonsova přítelkyně zmizela pár dní před ním,“ uvědomila si Agnes. „Prý z toho byl Parsons hrozně rozhozený, že možná proto udělal tu chybu a spletl si týdny!“

„To jsme si mysleli původně taky,“ souhlasil Harry. „Až do doby, než jsme pronásledovali ty bystrozory, co šli po tobě, Agnes. Když jsem ti říkal, že je Roxana pronásledovala, protože je slyšela mluvit o Parsonsovi, nebyla to pravda. Ve skutečnosti po nich šla proto, že slyšela…“

„Že pokud nás dva dostanou, budeme první členové odboje, které Ministerstvo chytí. První hmatatelný důkaz o jeho existenci,“ odpověděla Roxana. „To bylo pochopitelně dost podivné vzhledem k tomu, že už v tu dobu jsme pohřešovali osm lidí, o nichž jsme byli přesvědčeni, že je drží právě Ministerstvo – totiž krom Parsonse, který ze zcela pochopitelných důvodů prásknul do bot. Podařilo se mi chytit jednu bystrozorku a dostat z ní všechno, co věděla. Moc toho nebylo… jen to, že se o existenci nějaké organizované skupiny, která chce zatopit ministrovi, mluví asi rok, od toho incidentu v tiskárnách. Nechala jsem ji proto běžet… a strávila jsem den tím, že jsem procházela místa, odkud jsme měli poslední zprávy od našich pohřešovaných, a snažila jsem se zjistit, co se tam stalo. Nikde jsem neobjevila nic zajímavého – kromě bytu Suzie Edwardsové. Tam jsem totiž našla vzkaz na ledničce. Uvidíme se večer. Těším se. A to bylo podezřelé.“

„Na tom přece není nic podezřelého,“ řekla Agnes. „Kdo ví, jak dlouho tam ten lístek ležel. Mohl tam přece být od toho dne, co Suzie zmizela.“

„Jenže my jsme Suziin byt prohledávali,“ odpověděl na to Harry. „Dokonce i s Parsonsem – a ten by si toho vzkazu určitě všimnul.“

„Když si vzpomenu, jakou udělal hysterickou scénu, když jsme tam tehdy přišli,“ povzdechl si Draco. „A já ho ještě utěšoval.“

„Čekala jsem v tom bytě až do noci, myslela jsem, že se musí objevit Suzie nebo Parsons, ale nikdo nepřišel. A potom ráno v Prasinkách objevili ty tři těla – Lee Parsonse a Malfoyovy. Vrátila jsem se zpátky na centrálu a než jsem cokoliv stačila říct, tady Malfoy mladší mě málem zabil.“

„Protože mu Parsons napsal dopis, Rox,“ řekl Harry. „A v tom dopisu tě jmenoval. Neměla jsi alibi, byla jsi dva dny pryč a nikomu jsi nedala vědět, kam jsi šla.“

„A Leeho jsi navíc považovala za něco jako obtížný hmyz, Blacková,“ vložil se do toho Draco.

„Byl to křivák, srab a lump,“ pokrčila rameny Roxana. „Ke smrtijedům se dal jen proto, že byl příliš zbabělý na to, aby se postavil na tu správnou stranu. Nevěřila jsem mu.“

„Ale nikdy nikoho nezabil,“ poznamenal Malfoy. Zdůrazňoval to, jako by se snažil Roxaně něco připomenout, nejspíš něco, co jako sotva patnáctiletá smrtijedka provedla. Vypadalo to, že ťal do živého. „A navíc toho, na čí straně byl, celý život litoval.“

„Prosím tě, začal se kát až ve chvíli, kdy bylo jasné, kdo vyhrál. Vždycky na straně vítěze – to byl Lee Parsons. Proto si taky tak náramně rozuměl s tvou…“

„Rox,“ oslovil Harry svou ženu klidně, aby ji zarazil dřív, než řekla něco, čím by pravděpodobně Malfoye vytočila doběla. „Dost.“

Roxana zmlkla, ale aspoň po svém muži nesouhlasně blýskla očima. Potter pokračoval v řeči. „Ten dopis, který Draco dostal, byl skutečně klíčový důkaz… problém byl v tom, že si z něj udělal závěry, aniž by ho dočetl celý.“

„Tys byl vždycky expert přes unáhlené soudy, co, Malfoyi?“ prohlásil Ronald, který až dosud vydržel být úplně zticha.

„Ano, jedna z těch mnoha věcí, ve kterých jsme si podobní, Weasley… přesto, že já se narodil v paláci a ty v chlívku,“ ušklíbl se Draco. Odstupující ministr kouzel se nafoukl, aby mu na to odpověděl něco od plic. „Promiň, to jsem přehnal,“ řekl rychle Malfoy. „Narodil jsem se spíš v takové malé vile.“

„Zajímavé, jak každou konverzaci dokážeš stočit ke svému rádoby urozenému původu,“ prohlásil ministr kouzel. „Zdá se, že z těch povídaček o čisté krvi nikdy nevyrosteš.“

„Vzal sis mou expřítelkyni,“ poznamenal Draco. „A za moje expeníze s ní žiješ v mém exdomě. Můj původ je to jediné, co mi zbylo. To jediné, co mi ty a tvoje povedená famílie, zrzavý zmetku, nedokážete ukrást.“

Agnes si odkašlala a udělala krok dopředu. Nebylo jí příjemné, jak atmosféra v místnosti houstne, navíc se jí zdálo, že se ani trochu neblíží k rozlousknutí případu těch vražd. „Co tedy bylo v tom dopise?“ zeptala se.

Malfoy vstal od ministerského stolu, sáhl do kapsy hábitu a beze slova Agnes podal svitek pergamenu. Když ho rozložila, uviděla trochu rozklepané, ne moc úpravné písmo Lee Parsonse:

Draco,

udělal jsem něco hrozného a už to nejde vzít zpět. Chci, abys věděl, že mě to mrzí. Odboj se ve mně zklamal. Po tom, co se stalo, už nemůžu zůstat jeho členem. Bojím se, že až Roxana zjistí, co jsem udělal, půjde mi o krk.

Prosím, nehledej mě. Zůstanu tuhle noc u tvých rodičů, byli tak hodní a nechali mě tu přespat. Ráno odjedu. Jakmile to bude bezpečné, ozvu se.

„Myslel jsem si, že píše kvůli tomu článku, který měl vydat o týden později,“ vyrušil ji Draco od čtení chmurně. „Ale ukázalo se, že to bylo úplně jinak.“

Dlužím ti vysvětlení. Tenkrát na Ministerstvu jsem se z toho nevykecal. Ministr už tehdy věděl o odboji. Chtěl po mně, abych něco předal Potterovým. Neměl jsem být tak zvědavý a strkat do toho nos, ale když jsem zjistil, že jsou to dokumenty z POOVRu, musel jsem si to přečíst. Byly tam velký jména, Yaxley, Dolohov, Rookwood… celkem sedm lidí. Měli sedět v Azkabanu, ale dostali nový identity a nejspíš dělali pro Weasleye nějakou špinavou práci.

Napadlo mě, že když je vypátrám a nějak dokážu, že nejsou v Azkabanu, Weasleye to zničí. Říkal jsem si, že by tě to potěšilo. A mně by třeba odboj začal konečně důvěřovat.

Řekl jsem to Suzie a ona vymyslela, že do toho zkusíme zapojit pár dalších... Dala dohromady celkem šest lidí, kteří nám chtěli pomoct. Byli jsme domluvení, že ty smrtijedy jenom chytíme a předáme odboji.

Měl jsem za úkol vydat ten článek dřív, abych odvedl pozornost a potom se sejít se zbytkem skupiny. Když jsem se k nim dostal, už všech těch sedm hajzlů pochytali – bylo to celkem snadný, protože v těch záznamech z Ministerstva bylo fakt všecko.

Trochu jsme slavili, že je máme, znáš to. Padlo pár ran, myslím, že jsem Rookwoodovi zlomil nos, párkrát jsem do někoho kopnul, ale nic víc. Potom Kye řekl, že je čas ty hovada zabít a všichni tomu tleskali, jako by to byl ten nejlepší nápad na světě. Dali jim na krky oprátky a nechali je, ať se udusí. Bylo to strašný. Nevěděl jsem, co mám dělat.

Nečekal jsem, že to takhle dopadne. Nemyslel jsem, že by Suzie udělala něco takového.

Utekl jsem odtamtud k vašim a píšu ti tuhle zprávu, aby se o tom odboj dozvěděl. Můžu za to já. Měl jsem ty dokumenty dát Potterům rovnou, ale já se bál, co budou dělat, když zjistí, že o nich Weasley ví. Zvoral jsem to, Draco.

Promiň.

 

Lee

Agnes dočetla dopis. Padlo pár ran, párkrát jsem do někoho kopnul, nic víc. Ten kouzelník v cylindru říkal, že ty mrtvé někdo zmlátil do bezvědomí. Parsons možná nechtěl nikoho zabít, ale rozhodně nebyl žádné neviňátko.

„Když Parsons utekl, zbytku jeho skupiny bylo jasné, že jsou v nebezpečí – měli na krku sedm vražd a on je mohl usvědčit,“ řekl Harry. „Potřebovali ho najít a zařídit, aby nikomu nemohl říct, co se stalo. Proto ho zabili. Malfoyovi byli prostě jen ve špatnou dobu na špatném místě.“

„Nebyli ve špatnou dobu na špatném místě, Pottere, byli prostě doma,“ přerušil ho Draco rozezleně a vytrhnul Agnes dopis z ruky. „Vyprávíš to tu, jako bys u toho byl, ale nevíš o tom nic.“

„Nic víc než domněnky nemáme,“ pokrčil rameny Harry. „Promiň, nechtěl jsem tě rozzlobit, nemyslel jsem…“

„Neomlouvej se mu pořád, Harry. Draco má tendenci všechno prožívat,“ ušklíbla se Roxana a založila si ruce na prsou.

„Prožívat?! Moji rodiče jsou mrtví, Blacková!“

„Wow, tak to seš tu vážně jedinej!“ prskla mu v odpověď. „Mně dneska umřela nejlepší kamarádka! Jsme v zatracený válce, lidi prostě umírají!“ V očích se jí leskly slzy. Kopla do jedné ze skříní, až do ní udělala důlek. Weasley tiše syknul. Zřejmě to byla další z jeho cenných starožitností.

Chvíli bylo ticho přerušované jen Roxaninými tichými vzlyky. Agnes přemýšlela, jestli se má pokusit Roxaně nějak vyjádřit svou podporu, předešel ji však Harry, který se ke své ženě sklonil, aby ji objal. Odtrhla od ní oči a zaměřila se na Malfoye, který pokračoval v řeči, aniž by o kohokoliv v místnosti zavadil pohledem. „Vím, co se tu noc u nás doma stalo. Viděl jsem to.“

„Jak jste to mohl vidět?“ odvážila se zeptat Agnes.

„Ve vzpomínkách,“ odpověděl na to. „Ve vzpomínkách Suzie Edwardsové, která se dnes vrátila na centrálu, aby se přiznala k tomu, co ona a její skupina provedli.“

„Suzie se vrátila?“ zopakoval po něm Harry. „Proč mi to nikdo neřekl?“

„Protože jsi byl příliš zaměstnaný řešením jiných záležitostí, Pottere,“ pravil Malfoy. „Dovolil jsem si ji mezitím vyslechnout sám. Nemusíš se tvářit tak vyděšeně. Nejsem zastáncem brutálních metod, které používají někteří… jiní členové odboje.“ Zvedl do vzduchu malou lahvičku se stříbrošedým obsahem uvnitř a trochu s ní zaštěrkal. „Tyhle vzpomínky mi dala téměř dobrovolně. Předpokládám, že je budete chtít vidět…?“

„To budeme,“ přisvědčil Potter. „Vrátíme se na centrálu a hodíme to do myslánky.“

„Kdybyste chtěli,“ promluvil Weasley trochu opatrně, jako by se bál, že do něj bude kopnuto stejně jako do jeho drahocenné skříně. „Tak… tu mám vlastní myslánku. Mohli byste ji použít.“

„Ty máš svou vlastní myslánku, Ronalde?“ otázala se Roxana a otřela si oči od slzí.

„Ovšem,“ přisvědčil. „Jsem ministr kouzel. Občas si potřebuju utřídit myšlenky. Když dovolíš…“ Přešel ke skříni, do které předtím Roxana kopala, a otevřel obě křídla jejích dveří.

Agnes zalapala po dechu, když zpozorovala už druhou myslánku ve svém životě. Ta v centrále byla těžká a kamenná, tahle působila mnohem méně masivním dojmem. Byla vyrobená z lesklého červenohnědého kovu, zřejmě mědi, v němž byly vytepány různé zvířecí motivy. Vévodil jim obrovský lev, který se přední tlapou opíral o erb – v jeho středu se honosily iniciály RW.

„Nechal jsem si ji vyrobit na míru,“ poznamenal ministr. „Nevěřili byste, jak těžké je tyhle věci sehnat.“

„Přestaň se neustále chlubit, Weasleyi,“ zpražil ho Malfoy. „Všichni stejně ví, že sis ji nekoupil za vlastní peníze.“

Zrzek se ušklíbl a pokynul Dracovi rukou. „Prosím. Moje myslánka je vám k dispozici,“ dodal. Malfoy předal lahvičku se vzpomínkami Harrymu a ten její obsah opatrně nalil do kovové mísy.

„Když dovolíš, už se k vám nepřipojím, Pottere,“ oznámil Draco. „Jednou mi to stačilo.“

Harry chápavě přikývl. „Můžeš mezitím pohlídat Rona, aby neprovedl nějakou nepřístojnost,“ řekl.

„To se spolehni. Jako oko v hlavě,“ ušklíbl se Malfoy. Harry se uchechtl a bez většího váhání strčil hlavu do myslánky. Roxana také přešla ke skříni a posunula svého muže trochu na stranu, aby se k myslánce vešla.

„A já?“ zeptala se Agnes. „Můžu taky?“

Roxana zavrtěla hlavou. „Tohle není nic, co bys měla vidět,“ prohlásila, stáhla si vlasy gumičkou, aby si je neomáchala v tekutině uvnitř myslánky a zabořila do starodávné mísy tvář.

Agnes chvíli váhavě přešlapovala na místě. Potřebovala vědět, co se tam stalo.

Rozhodla se. Možná to bylo špatné rozhodnutí, ale bylo její. Naklonila se nad myslánku. Mlžná tekutina v ní zuřivě zavířila, jako by vycítila Agnesinu přítomnost. Agnes se zhluboka nadechla, zavřela oči a dřív, než si Draco stihl všimnout, co se chystá udělat, ponořila obličej do vzpomínek.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ukradený svět II - 15. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!