OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Pobertovské drama 3. kapitola

26.06.2014 (09:00) • MaybellineEver • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 4× • zobrazeno 1529×

3. ANO, ČI NE? TO JE OČ TU BĚŽÍ...

Ach ano, Křiklanův uvítací večírek otřásl celými Bradavicemi. Každý na něm chtěl být, ovšem byl tu jeden problém. Jen pro zvané. Maybelline žádné potíže neměla, byla Křiklanova oblíbenkyně.

Ovšem ne každý to štěstí měl...

„Řekl ne!“ rozčilovala se Lily, když odcházeli z Bylinkářství. „Prostě řekl ne! ‚Promiňte, slečno Evansová, ale nemyslím si, že je to pro vás to pravé‘, no rozumíš tomu?“

Ano. Páni, dokonce i někdo jako Křiklan si všiml Lilyiny… asociální povahy.

„Samozřejmě, že ne. Proč by měl Křiklan o něčem takovém rozhodovat?“

„Přesně tak! Co si vůbec myslí? Udělal to jenom proto, že jsem ho odmítala celé roky a teď! Když se konečně chci dostat na ten jeho zatracený večírek…“

Zabodla do Maybelline své zelené oči.

Ne, ne. Ani omylem. Ne! Tohle mi perfektně nahrává do karet! Žádná Lily na plese = žádné drama!

Rozhostilo se trapné ticho. A zelené oči ji nepřestávaly probodávat.

Velké, zelené, smutné oči…

Grr…

„Můžeš jít,“ potlačila povzdech Maybelline. „Povím Křiklanovi, že jsi tam se mnou.“

„Díky!“ zajásala zrzka.

„… Lily?“

„No?“

„Um… Máš někoho, s kým tam půjdeš?“ zeptala se Maybelline, co možná nejnenápadněji.

„Vlastně ještě ne. Ty jo?“ opáčila Lily.

Maybelline se zarazila. Ne, to neměla.

A proč? No, z jednoduchého důvodu. Vždycky je dobré nechávat si zadní vrátka…

„Tak trochu.“

„Aha.“

„… Lily?“

„No?“

„Máš něco, v čem tam půjdeš?“ Protože vím, že nemáš ani jediné šaty.

„Mám sukni po Petunii,“ řekla Lily nejistě.

Jaká by byla Maybellinina normální reakce? Ne, Lily, prosím tě, něco ti půjčím, jen promerlina nevytahuj tu feministickou sukni, znovu ne!

Jenže…

„Paráda,“ usmála se Maybelline. Půjdu do pekla.

„Můžu se podívat?“

Maybelline odtrhla oči od zamračené oblohy a naskytl se jí pohled na světlovlasého nebelvíra s medovýma očima. Tady něco nehrálo. Vlastně už několik dní dumala nad tím, kdy se Remus přijde vyptávat, ale kvůli plesu na to úplně zapomněla. Takže teď předstírá, že jde opisovat její esej na Přeměňování?

„Klidně.“ Pokrčila rameny a pak chvíli střídavě věnovala pozornost nebi a chvíli chlapci, který se usadil vedle ní, a kterému přitom, jak soustředěně četl, se co chvíli mezi obočím objevovala malá vráska.

„Máš tam jednu chybu,“ oznámil jí po chvilce. „Chceš ji opravit?“ Remus nečekal na odpověď. Jednoduše přeškrtal nepatřičná slova a dopsal tam správnou odpověď svým úhledným rukopisem.

„Proč si to pojednání vlastně chtěl?“ Maybelline se mírně ušklíbla. „Ostatní tě dost nevytěžují na opravování – nebo spíš dopisování svých domácích úkolů?“

„Já jsem tam jednu věc nevěděl,“ prohlásil a sklopil pohled.

Lhaní. Tys ho nikdy neměl rád, viď, Remusi?

Maybellinino srdce na okamžik zalila lítost. Kolikrát už ona, James a Sirius přinutili tuhle utrápenou duši lhát? Rozhodla se jeho poslední větu nekomentovat.

„Ehm… takže… Jak jde život?“ zeptal se Remus rozpačitě.

Maybelline vyprskla smíchy. Nejen, že z Remusových rtů tahle věta vyzněla vážně zajímavě, ale taky jí to připomnělo její včerejší situaci, kdy se chtěla dát dohromady s Lily.

„Je to čím dál lepší,“ uchechtla se. „Co ty, Moony?“

„V pohodě,“ přikývl Remus, stále ještě rozčarovaný její reakcí.

„Hm… no… Takže ve škole všechno dobrý?"

„Tak už se zeptej, Remusi,“ povzdychla si Maybelline. „Já ti přece hlavu neutrhnu…“

„Co se děje mezi tebou a Jamesem?“

Um… what?!

„Ale taky ti nemusím odpovědět…“ dodala.

„Samozřejmě, že ne,“ přikývl Remus. „Jenom jsem ti chtěl říct že… Jamese to dost trápí…“

Maybelline se nahrnula horkost do nosu.

Tak ON, že se trápí, jo? Já se tady snažím zachránit přátelství a přitom nezešílet a ON, naše chudinka největší, se trápí?!

„On něco takového umí, jo?“ ušklíbla se Maybelline sarkasticky.

„Divila by ses,“ řekl Remus. „Vlastně od začátku roku nemluví o ničem jiném…“

„Hm…“

„Maybelline.“

„Copak?“

„Já…“ Remus rozpačitě potřásl hlavou. „Nechci tě otravovat…“

„Neotravuješ.“ Prosím, přestaň.

„I tebe něco trápí, že?“

„Hm…“

„Možná, že kdybys mi to pověděla, dokázal bych pomoct,“ navrhl Remus.

Maybelline se smutně usmála. „Fakt si toho vážím, ale věř mi, tohle dokáže vyřešit jen jediný člověk.“

„Kdo to je?“

„Já, ty pako!“

„Aha…“

Maybelline s uchechtnutím zakroutila hlavou a chtěla řeč převést na něco jiného, ale vtom vstoupil. On. Srdcí všech bezkonkurenční šampión.

Člověk by řekl, že si na jeho přítomnost zvyknete, když ho vidíte každý den, ale není to možné.

Někteří ho dokonce podezřívali, že má na svém těle něco jako vypínač, protože někdy bylo až příliš jednoduché cítit se s ním přirozeně. Ale pokud opravdu něco takového měl, Sirius to teď právě zapnul do nejtvrdšího módu.

Ne. Nešlo mu odolat. Rozhodně ne, když byl bez trička.

Vyřazoval tak neuvěřitelné množství přitažlivosti, že děvčata z mladších ročníků omdlévala.

Křiklan stanovil věkovou hranici. Na jeho večírek směl pouze šestý a sedmý ročník.

V Nebelvíru bylo jedenáct dostatečně starých děvčat. Devět, protože Sirius si mohl už předem vyškrtnout Lily Evansovou a Maybelline. Devět. A všichni po něm neovladatelně toužily.

Sirius přejel každou z nich svýma šedomodrýma očima. Bylo na něm vidět, jak si užívá, že je středem pozornosti. Vypadal jako model z prvotřídní reklamy. Takové té – Och, omylem jsem si zapomněl tričko! A čirou náhodou mám úchvatné tělo, zvláštní, že? (Pozn. autora: Nevím, na jaké reklamy jsem se před třemi roky koukala, ale žádnou takovou si nepamatuju. :D)

Bezděčně si prohrábl své polodlouhé vlasy, nikdo nemohl pochybovat o tom, že tenhle dokonale přirozený pohyb byl naprosto neúmyslný. A pak… odešel do chlapeckých ložnic.

Lov ještě neskončil.

Pro něj nikdy nekončí.

Maybelline přejela své spolužačky soucitným pohledem. Jakmile Sirius zmizel, nahrnuly se k sobě a začaly si sdělovat své dojmy z jeho vystoupení. Co kdyby ho náhodou některá z nich viděla z docela jiného úhlu a objevila něco, co ostatním zůstalo skryto?!

Černovláska v takovýhle chvílích přemýšlela nad tím, jestli mají ostatní děvčata v jejím věku vymytý mozek. To opravdu existují jen dívky, kteří lpí na povrchní kráse a pak ty, které jsou jako Lily Evansová? To fakt není nikdo normální?

Na okamžik si představila Siriuse. To, co bylo pro ostatní smyslným vystoupením, nebylo pro Maybelline víc než šaškárnou. Když byli mladší, Sirius se tímto způsobem předváděl, aby je pobavil. V chlapecké ložnici pořádal módní přehlídky a ukazoval jim všelijaké možné i nemožné svůdné pohledy. Kdy se z jeho legrácek stal neodolatelný způsob svádění žen? A proč se pro Maybelline nic nezměnilo? I dnes měla chuť začít se hihňat, zatímco si její spolužačky vzdychaly do dlaní. Nejspíš když trávíte s určitým člověkem každý den, každou minutu, stane se pro vás tamtím způsobem nezajímavý. Jenže… kdyby tohle byla pravda, tak jak to, že to nefungovalo u…

Maybelline potřásla hlavou, aby rozehnala nebezpečné myšlenky.

Zadívala se na Remuse, který pečlivě sledoval její reakce na Siriusův výstup. Bez komentáře.

„Nechceš si zahrát šachy?“ zeptala se Maybelline.

„Slečna dostala chuť na porážku?“ usmál se Remus.

„Jako kdybys někdy vyhrál,“ ušklíbla se Maybelline a vstala, aby si došla pro svou skleněnou sadu.

A vtom se to stalo.

Když o tom Maybelline později přemýšlela, odehrálo se to všechno pomalu, jako ve zpomaleném filmu. Zahlédla Jamese na druhém konci místnosti a jejich pohledy se střetly.

Oříškové oči byly plné odhodlání a vášně, vykročil směrem k ní.

A pak jí pohled zastoupila rudá hříva. Lily Evansová se před Jamese postavila, založila ruce a vůbec předvedla ten svůj postoj alá královna světa.

Teď ho pozve na večírek. Maybellinina noční můra se stane skutečností…

„Poslyš, Pottere,“ začala Lily a s každým slovem Maybellinina duše začala skomírat.

A pak se stalo něco, co by nikdo na světě nečekal. Nikdo by to ani nepředpokládal. Nikdo by si to ani si nepomyslel. James Potter ignoroval Lily Evansovou, svou platonickou lásku, kterou naháněl už od prvního ročníku a která se s ním konečně uráčila promluvit. Bez povšimnutí ji obešel - působilo to velmi teatrálně - a zamířil rovnou k Maybelline. Několik párů očí je sledovalo, ale Maybelline je neviděla. Soustředila se jen na své plesající srdce, na oříškové oči a na-

„Půjdeš se mnou na večírek, Maybelline?“ zeptal se a tím ji přivedl zpět do reality.

Ano. Ano, bože, ano! Ano, ano, ano! ANO!

„Ne."

A svět se stal černobílým. Sebejistý úsměv na tváři Jamese Pottera zvadl.

Rozzuřený výraz Lily Evansové se změnil v šokovaný, stejně jako všech, kteří je pozorovali.

„Já…“ začala Maybelline, ovšem netušila, jak by chtěla pokračovat. Měla pocit, že se jí z tváře ztratila všechna barva.

„Jdu totiž s Remusem.“ Ehm… what?! Again?!

Koutkem oka zahlédla Lupinův udivený pohled a měla sto chutí mu dupnout na nohu.

James zamrkal, ve tváři naprosto nečitelný výraz. Obrátil se k Remusovi.

„Ty na ten večírek jdeš?“ zeptal se stroze.

„Ehm, ano,“ řekl Remus takovým tím způsobem, že by mu to nesežral snad ani takový mentál, jakým je Petr. Maybelline mohla jen doufat, že je James hooodně natvrdlý.

„Aha,“ konstatoval černovlásek chladně.

Maybelline snad nikdy neviděla na jeho tváři tak vážný výraz.

Bylo to děsivé. Bylo to zatraceně děsivé.

„Tak dobře,“ dodal, otočil se a odešel.

A vzal si s sebou i kousek Maybelline.

„Já nemůžu jít na večírek!“ vyjekl Remus o pár minut později, když kráčeli chodbou.

„Ššš!“ okřikla ho Maybelline. Špehující Srabus – totiž Snape může být všude! Pomstichtivej Regulus Black taky! A v nejhorším případě? James pod svým neviditelným pláštěm.

Zatáhla Remuse do umývárny Ufňukané Uršuly a zavřela dveře.

„Ty sem nemůžeš!“ zavřeštěla Uršula okamžitě a průsvitným prstem ukázala na Remuse.

„Tohle jsou dívčí umývárny!“

Remus zrudl a nejspíš by se začal duchovi omlouvat, kdyby se do toho nevložila Maybelline:

„Zmizni, siréno!“ zasyčela na Uršulu, ta táhle zanaříkala a pak skočila šipku do záchodové mísy.

No vážně, musí to pořád dělat?

„Maybelline, já nemůžu jít na večírek!“ začal znovu Remus. „Nemůžu jít na žádný večírek! Já… já neumím tancovat, nevím jak se chovat, nemám nic, v čem bych tam mohl-“

„Ale no ták, Moony,“ zasténala Maybelline. „Bude to sranda. Vždyť tam jde i Sirius a upřímně, máš dojem, že on tancovat umí?“

„Jo, vlastně jo,“ přikývl Remus.

„Aha… ty o tanci vážně vůbec nic nevíš, viď?“

„Maybelline!“

„To zvládneš! Někdy přece začít musíš! Za chvíli ti bude sedmnáct.“

„I kdyby mi mělo být třicet, na situaci to nic nemění!“ protestoval Remus. „Proč si vlastně Jamese odmítla?“

Jo, to byla sakra dobrá otázka. A férová.

Remus si rozhodně zasloužil pravdu, takže to znamená…

Že je čas na opravdu pořádnou lež.

„Lily s ním chce jít,“ vyhrkla Maybelline. A hele… Někdy je možná jednoduší říct pravdu. I když je jen výmluvou.

Remus zamrkal.

„Cože? Lily jde na večírek?“ zeptal se udiveně.

„Jo. Vidíš? Když jde i ona, tak bys měl jít, ne? Navíc, nikdo na tebe nebude divně zírat, Remusi, všichni budou zírat na Lily!“

„Je ošklivé, když o ní takhle mluvíš-“

„Bere si TU sukni, Moony…“

„Tu po Petunii? No potěš koště…“

Maybelline se uchechtla.

„Tak vidíš. Udělej to pro mě… Prosím!“

Pronikavě se zadívala do těch medových očí a věděla, že má vyhráno. 

Po této kapitole následuje večírek, který je velmi zajímavý. :D 
Psychicky se na něj připravte! ;) 

Doufám, že jste kapču ve zdraví přežili, a jako vždy - zanechte komentář! :)

M.

SHRNUTÍ

Autor: MaybellineEver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Pobertovské drama 3. kapitola: