OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Me?! - 29. kapitola - Vzpomínky + Epilog

29.06.2014 (18:00) • milia • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 4× • zobrazeno 1694×

Draco

Každá minuta mi připadala jako hodina, potřeboval jsem něco dělat a přitom jsem se nemohl soustředit. Pokaždé, když jsem zavřel oči, vybavily se mi ty její, medově hnědé. Chodil jsem jako tělo bez duše po hradu a čekal. Zdálo se to jako věčnost. Ačkoliv venku pražilo sluníčko, mě mrazilo. Ovládal mě strach. Strach z toho, jak bude reagovat, až se jí vzpomínky vrátí. Pokud se to povede. Pokud. Nemohl jsem se dočkat večera, ale zároveň jsem se také děsil chvíle, kdy přijde.

Hermiona

Den utíkal příjemně rychle. V přehřátých učebnách to téměř nešlo vydržet i s chladicími kouzly, ale o to víc jsem se těšila, až budu moct utíkat k jezeru a zchladit se tam.

***

Konečně odešel i poslední student a já za sebou mohla radostně prásknout dveřmi. Zamířila jsem rovnou na své tajné místečko. Byla to malá loučka na břehu jezera ukrytá mezi stromy tak, že na ni nikdo neviděl. Rozprostřela jsem deku, natáhla nohy do vody, na hlavu si nasadila slamák a otevřela knihu.

Tak jsem se ponořila do knihy, že jsem nevnímala čas, a až když se společně s červánky objevila Ginny, odtrhla jsem se od ní. Už asi po sté jsem přelouskávala Dějiny Bradavic, ale stejně jsem tam stále objevovala nové a nové zajímavosti.

Bylo teplo, ale Ginny mi stejně přinesla svetr. Můj oblíbený, limetkově zelený z jemné příze. Nemohla jsem si vybavit, kde jsem k němu přišla, ale bylo to určitě v nějaké úžasné chvíli, protože s ním mám neodmyslitelně spjat dobrý pocit klidu, míru a jistoty.

Šly jsme s Ginny do jejích komnat, kam mě pozvala před dvěma dny na večeři. Měly jsme výborného pstruha na másle. Pak jsme se rozvalily v jejích pohodlných křeslech a povídaly si o všem možném. O studentech, o tom co budeme dělat o prázdninách, o školních letech, o situaci na Ministerstvu a podobně. Přitom jsme popíjely výtečné Portské* a mně se pomalu klížily oči.

Draco

Seděly si tam pohodlně v křesílkách a já musel dřepět pod neviditelným pláštěm celý skrčený. Navíc kecaly snad celou věčnost tak, jak to umí jenom ženské. Těšil jsem se a zároveň děsil okamžiku, kdy vrátíme Hermioně vzpomínky. Co když se něco pokazí? Co když mě nebo Weaslyovou pak bude nenávidět? Konečně jí Ginny podstrčila to víno s uspávacím lektvarem. Hermiona se pak během pár chvil spokojeně svezla na gauč.

Vylezl jsem ze své skrýše a protáhl se. Mohli jsme se dát do práce. Začal jsem Weaslyovou instruovat: „Já začnu provádět rituál, do kterého se ty nebudeš míchat. Až na tebe zamávám, přijdeš blíž a budeš myslet na to, jak se Hermioně vrací ty vzpomínky. Nebude to tak složité, tak to nepokaz. Hlavně nemluv. A nechovej se jako tvůj bratr."

Snažil jsem se tvářit klidně, zatímco jsem okolo Hermiony rozmisťoval svíčky a různé minerály. Hlavně ametysty, které mimo jiné zlepšují paměť, překonávají překážky a zábrany a uvolňují napětí. Na krk jsem si pověsil achát, který vylepšuje duševní život, posiluje soustředění, dodává odvahu, ochraňuje, dodává citovou, tělesnou a rozumovou rovnováhu, podporuje sebedůvěru a trpělivost.

Snažil jsem se nemyslet na to, co se může stát. Asi jsem si neměl číst ty nejvážnější následky. Hlavou se mi honí samé chmurné myšlenky, a tak málem nadskočím metr vysoko, když mi Ginny poklepe na rameno. Vytrhne mě to z transu a začnu se pořádně soustředit a polohlasně znovu odříkávám plán: „Takže já budu pronášet kouzelnou formuli a ty mezitím počkáš u Hermiony, Ginevro. Hermionu zalije bílé světlo, což znamená nejspíš osvícení nebo čistotu. Jakmile se to stane, dotkneš se jejího čela a vybavíš si, jaks jí ty vzpomínky vymazala, ale opačně. Začneš koncem a skončíš začátkem. Půjde to samo. Až ta vzpomínka skončí, světlo zhasne a objeví se mlha, která vás obklopí. Nesmíš zpanikařit, hlavně nikam neodcházej, zůstaň na místě a nemluv. Možná, že Hermiona něco bude dělat, snaž se ji udržet na místě. Bude prožívat všechny vzpomínky znova, ačkoliv velmi zrychleně. Asi za hodinu, možná za víc se ozve rána a já s Hermionou upadneme do bezvědomí. Mně bude trvat, než se proberu šest hodin, Hermioně dvanáct. Nesmíš odejít, jinak to pokazíš. Toť vše. Můžeme začít?“

Nechápu, jak jsem to udělal, ale ani jednou se mi nezachvěl hlas. Ginny se postavila vedle Hermiony a já mohl jasně vidět, jak se jí klepou ruce. Zavřel jsem oči a jako v transu pronášel složitá slova kouzla. Moc jsem nevnímal, co se dělo, vložil jsem všechny své síly do svých vět. Periferně jsem si všiml jasného záblesku, ale pak už mě obklopila milosrdná temnota, které jsem se ochotně podvolil.

O 12 hodin později

Draco

Ležela tam, tak bezbranná a nevinná. Odhrnul jsem jí vlasy z obličeje a usmál se. Každou chvíli se měla probrat. Nepřestávalo mě udivovat, jak je nádherná, když tu spí, pravidelně a klidně oddechuje, zatím netušíc o kruté realitě, která se nemilosrdně blížila.

Trvalo dalších třicet minut, než se zprudka posadila, třeštíc na mě své obrovské, hnědé oči. Na její tváři se prostřídalo štěstí se smutkem, zahanbením, úlevou i pohoršením. Zvědavě jsem ji pozoroval. Najednou vyskočila na nohy a vmetla mi do tváře: „Seš malej, proradnej hnusnej bastard!“ Pak mi ale obmotala ruce kolem krku a zašeptala mi do ucha: „Ale stejně tě miluju.“ Zalila mě vlna štěstí a já ji v euforii vzal kolem pasu a roztočil jsem se s ní, nehledě na to, že jsem musel vypadat dětinsky.

Epilog: O rok později

„Pane Draco Luciusi Malfoy, berete si zde přítomnou slečnu Hermionu Jean Grangerovou za svou právoplatnou ženu?“ zeptal se kněž muže s platinově bílými vlasy. Ten slovo Ano pronesl hrdě a z tváře mu vyzařovalo štěstí.

Kněz pokračoval: „Slečno Hermiono Jean Grangerová, berete si zde přítomného pana Draca Luciuse Malfoye za svého právoplatného muže?“ Sálem se roznesl druhý souhlas a všichni propukli v nadšený jásot a tleskali jako o život. A nám dobře známý Draco vzal novou lady Malfoy do náruče a dal jí první manželský polibek.

A/N: Všem vám moc děkuji za podporu v psaní, je mi tak moc líto, že už to končí, ale bohužel se s tím nedá nic dělat. Plánuji i jiné povídky s Dracem coby hlavní postavou, takže se nemusíte bát, že o našeho blonďatého přítele přijdete. Jsem vám vděčná za všechny komentáře, přečtení i poznámky.

*= druh červeného vína

Autor: milia (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter

Sdílet

Diskuse pro článek Me?! - 29. kapitola - Vzpomínky + Epilog: