OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter » Klenot rodu Blacků - 16. kapitola - Prokletá rodina, prokletý cejch



Klenot rodu Blacků - 16. kapitola - Prokletá rodina, prokletý cejchPrázdniny začaly, Harry byl již bezpečně přepraven na hlavní štáb. Které stíny minulosti pronásledují Petera?

Pusťte si videjko, je krátké a myslím, že jasně vyjadřuje veškeré mé pocity ohledně vydání této kapitoly...


„Konečně sucho," usmál se úlevně Peter, když se společně s Isabellou přemístili do sídla hlavního štábu Fénixova řádu. Venku zuřila neutišitelná letní bouřka a oni se zrovna vraceli z hlídky, na které se, jako obvykle, nic zajímavého nedělo.

„Úplně ze mě teče," postěžovala si Bella a prohrábla vlhké rozježené vlasy.

„Co mám říkat já," zamumlal Peter a otřepal se jako pes.

„Blbečku," okřikla ho šeptem, když schytala většinu kapek, které od něj odletěly. Zazubil se ještě více, chytil ji do své náruče a nahnul se, aby ji políbil. Ona mu však rychle ucukla. „Co blázníš, vždyť je tady moje máma!" Peter se nechápavě zamračil a Bella kývla hlavou k věčně nespokojenému portrétu na stěně, který byl v současné době zakryt tmavým závěsem.

„Máma, u Merlinova vousu," zakroutil hlavou nakvašeně. Trochu pookřál, když mu jeho drahá polovička lípla pusu na tvář, a vydal se za ní do jídelny.

„No konečně, kde jste se flákali?" přivítal je velmi vřele Sirius. Peter se na něj ušklíbl, Bella však veškerou svou pozornost věnovala jen jedinému člověku.

„Harry," usmála se na něj vřele. Chlapec vyskočil ze židle a pevně ji objal. „Promiň, že jsem tě nepřivítala dříve, ale bylo hodně práce a málo času," dodala omluvně, když ji pustil, a usadila se na volnou židli.

„Myslím, že pár dní navíc bez tebe zvládl," prohodil Peter. Místo pozdravu na Harryho jen mrknul a také se usadil.

„Jaká byla hlídka?" zeptal se Arthur Weasley opatrně. „Varoval vás Kingsley před... no, vždyť víte." Očima přejel po nejmladších a do situace téměř nezasvěcených obyvatel štábu.

„Varoval, ale nic z toho," prohlásil Peter netečně a vytáhl hůlku, aby si usušil i nohavice, ze kterých mu stále kapala voda.

„Úplný klid," přitakala Bella. „Musel se mýlit, nebo..." nedopověděla svou myšlenku, protože jí Molly skočila do řeči.

„Co kdybychom si to nechali až na schůzi? Za chvíli se jistě všichni začnou scházet." Věnovala všem dospělým významný pohled a ztratila se v kuchyni. Bella se kousla do rtu a Sirius si povzdychl. Ron nevrle protočil oči.

„Nejsme přece děti," hájil se ihned a pohledem hledal podporu v Harrym a Hermioně.

„Bez diskuze!" ozvalo se z kuchyně ostře a tím jakákoliv vzpoura skončila. 

***

„Přistiženi," zazubila se Bella, když rozrazila dveře do pokoje, ve kterém přespávali Harry s Ronem. Kromě těch dvou na postelích seděla i dvojčata společně s děvčaty. Všichni sebou překvapeně trhli, Ginny si zakryla ústa rukou. „Tak to tak neprožívejte," protočila oči Isabella, když si jejich smrtelné výrazy prohlédla, zavřela dveře a opřela se o ně.

„Neslyšeli jsme tě přicházet," řekl Ron. Znělo to spíše jako obvinění.

„Mamku vždycky slyšíme," přitakal Fred. Tedy alespoň doufala, že je to Fred.

„Ale no tak. V tomhle domě jsem vyrostla a tajně se po něm plížit jsem začala hned, jak jsem se naučila chodit," vysvětlila Bella s úsměvem na rtech.

„Takže nás nepráskneš?" zeptala se Ginny s nadějí v hlase.

„Možná bych mohla," navrhla naoko nerozhodně, „ale neudělám to." Úleva ve tvářích všech byla více než očividná. „Vím moc dobře, jak vám je."

„Jak to myslíš?" položil tentokráte otázku Harry a jeho kmotra se smutně pousmála.

„Když byl Řád potřeba poprvé, byla jsem zhruba ve vašem věku," vysvětlila. „Žila jsem se Siriusem a v té době byl k mé osobě, no, slabě řečeno velice ochranitelský. Také mi nikdo nic neřekl."

„Když teda víš, jak se cítíme, nemohla by ses s námi o něco málo podělit?" ujal se George příležitosti.

„Takhle to nefunguje," ušklíbla se Isabella a všichni výrazně posmutněli. „Naopak vás tím budu mučit," dodala rozjařeně a v očích se jí zalesklo.

„Tak to díky," zamručela si Ginny pod vousem.

„Někdo jde!" zasyčela Hermiona, když se ozvalo tiché zavrzání schodů, poté dutá rána a něčí tiché klení.

„To nebude mamka," konstatoval Ron a obezřetně naslouchal.

„Jen klid, to je určitě Peter. Na koštěti může být obratný, jak chce, ale v realitě je jako slon v porcelánu," řekla a sáhla po klice. „Porada zřejmě skončila, měli byste rozpustit i tu vaši schůzi," doporučila jim a vytratila se stejně tiše, jako přišla. Peter stál zrovna na podestě, kousek od Belly, obličej měl zkřivený bolestnou grimasou a držel se za levou nohu. „Co blbneš?" zeptala se Isabella nechápavě.

„Co by, okopl jsem si palec," zasyčel vztekle. „Tenhle barák je prokletý."

***

Když se Peter vzpamatoval ze svého „zranění", zalezli společně do Belliny staré ložnice. Občas, když se jim nechtělo přemisťovat do jejich bytu, zde přespali. Nebylo na ní nic speciálního, stály zde jen velká postel, knihovna, skříň a psací stůl. Isabella nikdy nedostala příežitost zde projevit své pubertální já, protože když se o ni staral Sirius, tento dům neobývali. Stěny tedy byly kakaově hnědé a povlečení společně se závěsy béžové. Nezajímavé pro dítě, ale vhodné pro mladou dámu, jak vždy říkala její matka.

Peter se posadil na postel a hlavu si položil do dlaní. Trápilo ho ještě něco, tedy krom nakopnutého palce.

„Udělám to," zašeptal. „Zítra tam zajdu."

„Petere," oslovila ho jemně a posadila se vedle něj. „Tohle nemusíš. To, že nosíš jeho jméno, nic neznamená. Jsem si jistá, že by se nic nezměnilo." Pohladila ho po zádech a smutně se usmála.

„Teď to nic neznamená," nedal se, „ale jakmile Ministerstvo ty seznamy zveřejní, bude to katastrofa. Raději s tím praštím hned, než abych se později musel prodírat tím vším." Napřímil se a podíval se jí do očí.

„Pokud to tak chceš," pokývla.

„Chci," přikývl, plně rozhodnutý.

***

Následky jeho jednání na sebe nenechaly dlouho čekat. Jakmile vešel ráno o dva dny později do jídelny s Bellou v patách, všechny páry očí se na něj nechápavě, či až vyčítavě, upřely. Chlapci seděli v čele stolu, před sebou rozložené noviny a pročítali onen osudný článek. Například Ron nedokázal překvapením udržet pusu zavřenou.

„Co to má znamenat?!" vyjekl George sklesle a prst zaryl do titulku.

„Výjimečně pravdu," pokrčil rameny prostě Peter a usadil se.

„Jak jsi mohl skončit?" pokračoval stejným tónem Fred. „Vždyť jsi byl nejlepší famfrpálový střelec, kterého tahle země pamatuje! Na vrcholku kariéry, proč?!" Peter zaraženě zamrkal, chlapci působili skutečně frustrovaně.

„Nechci se vám do toho motat, ale mají pravdu," přidal se do rozhovoru Sirius. Na Petera obvykle tak klidným, a dalo by se říci i milým tónem nemluvil.

„Mám své důvody. Skončit bylo... logické," vysvětlil chabě a svěsil ramena.

„Důvody?" promluvil Harry a stejně jako zbytek chlapců se podíval na Bellu. Ta okamžitě zvedla ruce na znamení míru.

„Jen klid, já v tom prsty nemám," ohradila se klidně. Kluci se zaraženě, s vytřeštěnýma očima jeden po druhém zvedli a s tichým mumláním a nevěřícným kroucením hlavou opustili místnost. 

„Že se nestydíš, kazit dětské sny," obvinil ho Sirius. Peter se slabě pousmál a nepřestával pohledem hypnotizovat stůl před sebou. Bella si stoupla za něj, ruce mu položila na ramena a zavrtěla hlavou směrem ke svému bratrovi, aby to již dále nerozpitvával. Sirius se kousl do rtu, mohl do toho uchvatitele rýt, a v tuto chvíli by jistě nenašel sílu odporovat. Ale kopněte si do ležícího... Popadl proto noviny, do kterých předtím zírali kluci, a bezvýsledně se pokoušel najít alespoň trochu racionální článek.

***

Uběhl týden a původní panika ohledně Peterova odchodu z Famfrpálové ligy postupně pohasínala. Byl již večer a oni slíbili, že se zastaví na večeři na Grimmauldově náměstí. Rozhodli se, že se projdou, slunce pomalu zapadalo a teplý letní vítr začal pomalu profukovat ulicemi Londýna. Bella se zavěsila do Peterovy paže, kterou jí nabídl, a vyrazili. Šli pomalu, nikam nespěchali. Tedy alespoň ze začátku.

„Je to on? Zase?" zeptala se Bella tiše a pokývla hlavou k muži, který stál na chodníku přes silnici a bez ustání na ně zíral.

„Ano," zasyčel Peter, když se také podíval.

„Co po nás chce?" zamručela a pevněji stiskla Peterovu paži.

„Chce mě," odpověděl suše. „Najdeme si uličku a přemístíme se." Jeho předtím klidná tvář teď ztvrdla a v hlase neměl žádný cit. Přidali do kroku a oba doufali, že se brzy nějaké tmavé zákoutí objeví. Asi po deseti minutách ho skutečně našli. Rozhlédli se, jestli je někdo nesleduje, ale více nestihli udělat. Pár metrů od nich se ozvala hlasitá rána a objevil se čaroděj, před kterým původně potřebovali zmizet.

„Vy už odcházíte?" oslovil je a rty se mu zkřivily do zlomyslného úšklebku. Byl již postarší, měl šedivé delší vlasy svázané v culíku a v ruce třímal hůlku. Bella s Peterem si vyměnili krátký pohled, oba popadli své hůlky a vytočili se k nebezpečí čelem. Když mu Isabella prohlédla do očí, bylo to, jako by se dívala do těch Peterových. „Opustil bys takhle svého otce?" pokračoval.

„Už několik let tě nepovažuji za svého otce," procedil skrz zaťaté zuby Peter. „Myslel jsem, že jsi mrtvý."

„Ale no tak, promiň mi to zklamání," pousmál se Bradley Pevens. „Je mi moc líto, že jsi ukončil svou zářnou kariéru, synu. Předpokládám, kvůli mně. Taková pocta."

„Ne kvůli tobě, kvůli jménu," zdůraznil Peter jasně. Isabella oba muže obezřetně pozorovala. Otec a syn. Byli si oba až děsivě podobní. Ty oči, výrazy, gesta a pohyby. Co však sdíleli na těle, uvnitř postrádali, což rozhodně bylo dobře.

„Ovšem. Ministerstvo zveřejnilo seznamy smrtijedů. Pošpinilo to naše nejdražší jméno..."

„To už pošpiněné bylo," skočil mu do řeči jeho syn.

„Ale jsem rád, že i přes to všechno si žiješ vcelku slušně. A máš stejný vkus na ženy jako já," pokračoval pobaveně a pohledem přejel bokem postávající Isabellu. Ta mu ho s ledovým klidem opětovala, i když uvnitř vůbec klidná nebyla, podobně jako Peter. Ten svíral pěsti tak, až mu bělaly klouby. „To ale není to, co s tebou chci probrat," mluvil dál.

„A co teda chceš? Proč nás už nějakou dobu sleduješ?" štěkl Peter.

„Přidej se na správnou stranu. Buď zase projednou můj syn." Znělo to jako životní nabídka, nejhlubší prosba. V Peterově tváři se vystřídalo hned několik různých výrazů.

„Chceš, abych se připojil k smrtijedům?! K Voldemortovi?! Pomátl ses na rozumu?!"


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Klenot rodu Blacků - 16. kapitola - Prokletá rodina, prokletý cejch:

3. AndysekAndysek přispěvatel
09.08.2017 [12:45]

AndysekAndysekSe dalo čekat, že tatínek přikluše až tehdy, jak se zase k moci bude dostávat ten hadí ksicht, aby posílil armádu. Tupec a naivka. Teda aspoň doufám Emoticon

2. Eilan přispěvatel
06.08.2017 [16:10]

EilanElsie: Snad něco vypotím ddříve, než tentokrát Emoticon

1. Elsie
06.08.2017 [13:57]

Pomátl! A jáse taky pomatu, jestli sem urychleně nehodíš další kapitolu!!! Super! Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!