Filchova kočka - 2. kapitola, Filchova pomsta • OurStories.cz ~ naše povídky

Filch se pomstí svojí sestře celkem zajímavým způsobem. Jeho pomsta však nevyjde úplně tak, jak měla. Odehrává se cca o dva roky později než Filchova sestra.

05.04.2015 (13:00) • anisterb • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 1× • zobrazeno 941×

Filch

Rodiče umřeli. Lola se vdala a půl roku po svatbě zabili i Davida.

Rodiče byli staří a zemřeli přirozenou smrtí, Davida zabili smrtijedi. Ale tohle všechno se stalo už rok zpátky. Lola se vzpamatovala. Přišel čas na pomstu.

Přečetl jsem o tom všechno. Když se Lola promění v kočku, má u sebe hůlku. Ale její hůlka se dá získat celkem snadno i pro mě jako pro motáka. Stačí jí vytrhnout tři chlupy poblíž očí a chlupy se v ruce samy promění v hůlku. Nikdo neví, proč je to zrovna takhle, je to starodávná magie, které v dnešní době snad nikdo nerozumí.

S tím, že Lola na chvíli zmizí, by neměl být problém. Je leden, mrzne a my poslední dobou skoro nevycházíme ven. Voldemort nabývá na síle, Lola se sama bojí a já jí moc nepomůžu.

Tak, jdu provést plán.

„Lo?“ zavolal jsem na svoji sestru. Ignorace. „Lolo?“ Zase nic. Popravdě to, jak byla zticha, mě začínalo děsit. Zkusil jsem to znova. „Lolo, žiješ ještě?!“

„Co tak akutně potřebuješ?“ zařvala na mě. Nezněla nadšeně.

„Chtěl jsem tě jenom poprosit, abys za mnou přišla. V dnešní době navíc nemůžeš vědět, jestli tě druhá strana jenom ignoruje, nebo je to něco horšího,“ snažil jsem se být zdvořilý. Slyšel jsem kroky na schodech, pak na odpočívadle a nakonec Lola vtrhla ke mně do pokoje.

„Co chceš?!“ zeptala se. Nutno poznamenat, že dost nevrle.

„Mohla bys mi, prosím, ukázat tu tvoji přeměnu? Dřív mě to nezajímalo a pak přišly ty špatný události a mně přišlo blbý tě o to prosit.“ Zdvořilost, zdvořilost, zdvořilost. Ta teď byla dost důležitá, aby se plán povedl. Bylo vidět, že se Lole dost ulevilo, když zjistila, že jde jenom o tohle.

„To není žádný problém,“ řekla, dokonce s lehkým úsměvem na rtech. Pak se proměnila.

Okamžitě jsem té Lole, která stála přede mnou, vytrhl tři chlupy. Povedlo se! Rázem jsem v ruce držel její hůlku. O hůlkách jsem snad nic nečetl, ale očividně jim vadí být v rukách nekouzelníků. Hůlka sebou škubla a vylétla mi z ruky, přímo do krbu, ve kterém plápolal oheň. Fajn, tak teď jsme slušně někde.

Lola

Já svýho bratra asi zabiju! Nechá mě proměnit se, pak mi sebere hůlku a tu nakonec spálí. Hajzl! Chtěla jsem na něj řvát, ale jenom jsem (sice dost nahlas, ale stejně) mňoukala. V tu chvíli mě nenapadlo nic lepšího, než na něj zaútočit. Ve svém vzteku jsem dočista přeslechla Argusovo tiché: „Promiň, Lolo.“

Filch

Už s Lolou v její kočičí podobě žiju dva dny. Přečetl jsem spoustu dalších knih a zjistil, že když nemáme hůlku, kterou byla proměněna, už ji nikdy nepřeměníme zpátky. Ano, jsem v hajzlu.

I přes to se Lolu snažím krmit tím nejlepším, co máme doma, pořád je to v jádru člověk, že. Povídám si s ní, i když nevím, jestli mě slyší.

Zrovna jsem se jí snažil vysvětlit, že už jí nejde pomoct, aniž by mě zase celého poškrábala, když na okno zaklepala sova. Na dopise byla bradavická pečeť. První, co mě napadlo, bylo, že zjistili, že udělali chybu a dají mi možnost ještě dostudovat. Se zvědavostí jsem otevřel dopis a začal číst.

Vážený pane Filchi,

chtěli bychom Vám nabídnout místo školníka v Bradavické škole čar a kouzel.

V případě zájmu odešlete tuto sovu zpět s odpovědí a 1. září v 11 hodin nastupte do spěšného vlaku, který odjíždí z nástupiště 9 a ¾ z nádraží King‘s Cross.

Jízdenku, podrobnosti a další informace máte v příloze. Odepište co nejdřív.

S pozdravem,

Prof. Minerva McGonagalová, zástupkyně ředitele.

Jistěže tu práci beru! Lola bude v prostředí, které milovala, a já tam, kam jsem se hrozně chtěl aspoň podívat. Okamžitě jsem odepsal a šel balit kufry se vším důležitým. 1. září je už za deset dní.

Naštěstí bydlíme dost blízko nádraží, takže nebudeme muset řešit, jak se tam dostat.

///

Stál jsem před kanceláří ředitele Bradavic, už bylo po hostině i zařazování. Zaklepal jsem. Lola stála vedle mě a čekala.

„Dále!“ ozvalo se z kanceláře. Vstoupil jsem.

„Pane Filchi!“ uvítal mě Brumbál. „To jste vy!“ pokračoval, jako by to byla nejlepší událost dne. „Začneme s organizací. Tady máte mapku, podle které se dostanete do vašeho pokoje a kabinetu. Na dveřích vašeho pokoje bude heslo, které si zvolíte při prvním vstupu. Stačí nahlas a zřetelně. Vyslovit. Další informace jsou v obálce na stole ve vašem pokoji.“ Teda ten neztrácí čas zbytečnostmi. Najednou si všiml Loly: „Neřekl jste mi, že máte kočku, takže pro ni nemáme nic připraveného. Máte z domova její pelíšek a nebo vám máme nějaký poskytnout?“

Začal jsem odpovídat: „Pelíšek mám. Jmenuje se paní Norrisová, podle naší sousedky, která byla společně s mojí sestrou mou jedinou společnicí v dětství. Lola byla před rokem zavražděna společně s jejím manželem, a nechci tak nějak urážet její památku tím, že po ní pojmenuji kočku.“ Tomuhle by se dalo říkat improvizace na druhou. Teď akorát doufat, že na mě Brumbál nepoužije nitrozpyt. Brumbála ale očividně nic takového ani nenapadlo.

„Myslím, že už je to všechno, dobrou noc.“ To bylo vše, co jsem od něj slyšel.

_________________________________________________________________________

A/N: Tak jsem zpátky s další kapitolou Filchovy kočky. Myslím, že tahle byla delší a zajímavější než první.

« Předchozí díl

Autor: anisterb, v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter