Death potion 5. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Lily se zotavuje na ošetřovně, kdo ji přijde navštívit? Či jaké rozepře se ještě v Bradavicích mohou stát? James X Snape

20.01.2015 (09:00) • Inugirl • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 0× • zobrazeno 663×

Kapitola 5

Návštěva

Dva dlouhé, nekonečné dny na ošetřovně!

Vše ještě zhoršovala samota, ne že by někomu přála něco zlého, aby se tu ocitl s ní, jenže by uvítala alespoň někoho. Madam Pomfreyová zakázala návštěvy, aby ji to nelákalo otevírat oči. Tím pádem se ocitla ve stejné situaci slepce šátrajícího rukama po sklenici s vodou.

Nemohla číst, s nikým nemluvila, kromě ošetřovatelky, samozřejmě, ještě že se nemusela nikomu zpovídat. Stejně už to věděla celá škola a tropila si z toho nemístné žertíky na její účet, směrující ji a Snapa do nepříjemné situace.

To si nepřála.

Ráno po probdělé noci, kdy mohla oči alespoň na pár hodin otevřít, usnula.

Další sny a noční můry čekaly opodál, aby se jí dostaly do hlavy.

Stále se Lily opakovala ta hrozná situace z lesa, pokaždé však s jiným koncem.

Jednou ji upír zabil a podruhé ji zase zachránil ten pochmurný netopýr.

Nyní se dívce v hlavě promítla ta první možnost a ona se s polekaným výkřikem na rtech probudila.

„Že by vás pronásledovalo vaše špatné svědomí, slečno Evansová?“

Lily trvalo pár vteřin, než zařadila tu arogantní intonaci k osobě, jež neodmyslitelně znala.

On tu byl!

Jak už dlouho tu nečinně stál a špehoval její spánek?

Slyšela ho po pravé straně. Ani ve snu by ji nenapadlo, že přijde, zvláštní.

Pootočila tvář, kde očekávala Snapovu vysokou postavu.

„A co vaše svědomí, profesore? Je stále tak čisté jako padlý sníh?“ odvětila a zůstala ležet, jen si nenápadně přitáhla pokrývku k tělu jako štít před kousavými slovy.

Zcela jistě si domyslel výtku na život psance, život Smrtijeda, kde jsou špatné činy známkou dobře odvedené práce.

„Já se svého svědomí nebojím, leč co se týče vás, slečno, nejspíše vaše čest utrpěla nenávratné trhliny,“ narážel na pomluvy trousící se i k jeho uším.

Neměla slov. Vážně jí to vmetl do tváře?

„Jen si to představte, vy a já, není to pošetilé?“ zářivě se usmála a doslova by představila, jak se zachmuřil. „Opravdu romantická představa čarodějky a Smrtijeda. Téměř jako v Jinotaji“ spráskla ruce s pobaveným zasněným výrazem.

Teď ji mohl uškrtit za tu drzost, leč jen pravil: „Sledovala jste mě, že? Chtěla odhalit, co budu v zakázaném lese pohledávat, nemohla jste to vydržet, chtěl jsem se setkat se špehem? Ne, nalákat na temnou stranu horské trolly nebo hledal strategické místo na útok?“ nechával dívku ve sladké nevědomosti, zatímco se k ní sklonil a ta děsivá odměřená slova jí šeptal jen kousek od tváře.

Sledoval ty jemně vykrojené rty, narůžovělé tváře, záplavu rudých kadeří i malý špičatý nosík.

„Co jsi tam dělal?“ vyhrkla, přitom trhla hlavou. Nebýt Snapova rychlého ústupu, dotkla by se ho rty.

To si ani jeden nemohl dovolit.

„Napadají vás různé scénáře, ale pravda je až velice jednoduchá, řekl bych,“ mluvil v hádankách. „Za týden druhým ročníkům ukážu sluneční lektvar. To znamená, že potřebuji vysušené lístky svítivky ovíjivé. Tato malá rostlinka, jak jistě víte, vydává slabou záři jen v noci a do lektvaru je potřeba čerstvá. To znamená, že jsem si dovolil malou noční procházku jako přípravu do hodiny. Kdyby mě však nevyrušil nějaký všetečka, mohl jsem ty lístky už dávno mít,“ vrčel.

Snape krásnou Lily obdařil jedním ze svých vzácných úsměvů. Právě proto, že to nemohla vidět. Ani mu to nevadilo. Zajímavé, to, jak v prstech nervózně žmoulala konec pokrývky, dělalo ženu ještě více zranitelnou.

Zato včera mu div neukousla ruku.

„Sluneční lektvar,“ zopakovala. Marně se snažila v té své chytré hlavičce najít osnovy, jež by potvrdily Severusovu teorii.

Čaroděj pozoroval, jak přemýšlí, dalo se odhadnout na co, tak přerušil to nezdolné úsilí. „Teď k té druhé záležitosti.“

„Jaké? Ono je jich víc?“ znejistěla a lehce se kousla do rtu, což v Severusovi vyvolalo zcela jiný vzrušující pocit, který musel okamžitě zkrotit.

„Ty klepy, slečno Evansová,“ vydechl to ohavné slovo, „je v mém i ve vašem vlastním zájmu, abyste v nich nikoho nepodporovala, pak doufám, za pár dnů utichnou.“

Přikývla.

Už tak ji dost potupil, jenže to křičící obvinění se stále dožadovalo odplaty.

„Ani ve škole jsi moc ženských citů neopětoval, nevidím tedy důvod, aby si to ostatní mysleli. Stejně nevypadáte jako milovník.“ Lily se uculila.

„Podívejte se mi do očí a zopakujte to,“ škádlil ji, dobře věděl, že nemůže oči otevřít.

Lily se rozhořčeně mračila, neudělala by to, a oba to věděli.

„Možná, jen možná bych city kdysi opětoval, pokud by mi je nabídla ta správná žena.“ Severusův hlas jaksi změkl, říkal to tak procítěně, že nebylo pochyb, co tím myslí.

Ano, narážel přesně na to, jak ho přehlížela, jak dala Jamesovi přednost před ním, tu potupu a zlomené srdce si s hořkostí pamatuje do teď, a tato až moc živá vzpomínka ho vždy varuje před nebezpečnými nástrahami dívčí nevypočitatelné povahy.

„Severusi, já….“ zašeptala a neviděla, jak k ní natáhl ruku. Konečky svých dlouhých prstů málem pohladil její tvář.

Málem.

Jakmile si svou chybu uvědomil, stáhl se zpátky do sebe a unikl tak trapnému vysvětlování.

Teď má alespoň nad čím přemýšlet, říkal si.

O krok ustoupil, aniž se dívky dotkl.

Slyšela to, ale nic neudělala.

„Příště, až mě budete sledovat, buďte více opatrná,“ zareagoval jízlivě, aby tak zakryl pravé rozpoložení své mysli, „nerad někoho zachraňuji ze spárů smrti podruhé.“

Severus svá povýšená slova pronesená hlubokým hlasem. Ten se vzdaloval společně s hlasitými kroky.

Lily ho chtěla vidět.

Tak moc by mu pohlédla do tváře a donutila jej, aby jí tu věc vysvětlil, jenže se obávala, že by ji raději uřknul, než aby odhaloval svou minulost.

Dívka pootevřela oči, bohužel jen zahlédla zavírající se dveře.

„Jamesi, Remusi! Díky bohu. Oba dva jste v pořádku! Dělala jsem si celé týdny takový strach,“ dušovala se profesorka obrany proti černé magii.

Dva pobertové ji překvapili, zrovna když končila hodina a ona vyšla na chodbu.

Vrhla se Jamesovi kolem krku a políbila jej na tvář.

„A já si jí nezasloužím?“ mrknul na dívku Remu s ryšavými krátkými vlasy.

„To víš, že ano. Hlavně že jste v pořádku.“

Chodba neskýtala moc soukromí, okolo pospíchali studenti na další hodiny a bez řevu a pošťuchování se to neobešlo.

„Jako za starých časů,“ rozhlížel se Remus ztracený ve vlastních vzpomínkách.

„Pojďte do sborovny, tam je více ticha, a řeknete mi tam, co jste se dozvěděli, ano?“

Nečekala na ničí odpověď, prostě muže čapla za ruce a odtáhla je chodbou do místnosti vyhrazené jen učitelskému sboru.

„Tady je to příhodnější, co říkáte?“

Velká prostorná místnost se dvěma krby naproti sobě a dlouhým stolem s židlemi byla jinak prázdná.

Lily přičarovala hůlkou tři nápoje.

Z celé party čišela dobrá nálada navzájem.

„Tak řekněte, co jste zjistili? Kam vás vlastně Brumbál poslal, je to snad takové tajemství, že to nemohou vědět ani členové řádu?“ chvěla se zvědavostí.

Oba muži se po sobě podívali v nevyslovené otázce, zdali mají své poslání prozradit.

Nakonec James přikývl, přeci jen, byli tu sami.

„Víš, Lily, navštívili jsme Kruval a Krásnohůlky.“

„Spíš jsme utíkali,“ vpadl do hovoru Remus.

„Utíkali?“ nechápavě kroutila hlavou Lily.

„Podle Brumbála jsme se měli dostat k Igoru Karkarovi a nabídnout mu spojenectví ve válce proti ty-víš-komu, jenže jsme se trochu spletli. Karkarov nás sice přijal jako hosty, ale pak nás chtěl zabít.“

„Proboha, proč? Provedli jste snad něco?“ zděsila se dívka.

„My ne, jenže on ano. Je to Smrtijed, všechno, co dělal, nás mělo nalákat a zmást. Zatímco by se nás hladce zbavil.“

„Odporný zrádce.“

„Ještě že jsem vlkodlak, nebýt mé proměny, asi bychom tu nestáli,“ udeřil se hrdě do hrudi Remus Lupin, nebyl na své prokletí hrdý, ale teď se to náramně hodilo.

„Jaká škoda,“ zazněl neočekávaně hlas zpoza jednoho z křesel.

Všechny tři pohledy se upnuly tím směrem.

Trojice se domnívala, že jsou ve sborovně sami, mýlili se. Postava usazená v pohodlném velkém křesle u krbu nebyla vůbec vidět a evidentně poslouchala celý jejich tajný rozhovor.

„Kruval je na tom asi dost špatně, když přijímá někoho jako vy dva.“

Snape se zvedl ze svého místa, v rukou rozečtenou knihu.

Jaký div, ve sborovně ho nikdo nevídal, byl jako Mozkomor schovávající se ve sklepeních.

James i Remus zkoprněli. Jejich mozky se nějak nemohly pohnout z místa, to, co tu dělá, jim naprosto unikalo.

„Co tu děláš, Snape?“ vyjel najednou James s brýlemi na očích.

„Je mi zima, přišel jsem se trochu ohřát, nic víc, Pottere,“ pokrčil rameny. Vlastně mu na požadovanou otázku neodpověděl, jen si lehce volnou rukou pročísl vlasy. Severus náhle zjišťoval, jak moc mu dělá dobře, vidět očích svého nepřítele zlost hraničící s nedůvěrou.

„Severus přijal místo učitele lektvarů, Jamesi,“ postavila se žena před svého přítele, aby tak zabránila hrozícímu konfliktu.

Právě včas, muž již sahal po hůlce.

„Být tebou, tak bych to neděla. Za napadení učitele jsou docela přísné sankce,“ žertoval s chladnou tváří Snape a postavil se vedle křesla, o které se bokem opřel, rukou líně spočívající na opěradle.

„Ty…“ vrčel James, skrze zaťaté zuby.

Jistě ho trápila nejedna otázka a vrcholem toho všeho bylo, že je v blízkosti jeho Lily.

To zjištění muselo pálit jako čert, říkal si Severus, navíc to vypadalo, jako když se ho Lily zastává.

Ještě lepší, usmál se v duchu.

„Jak můžou Bradavice zaměstnat Smrtijeda?!“ vykřikl Potter rozzuřeným hlasem.

„Vlastně ani nevím, jsem jen zaměstnanec a jasnovidectví mi nikdy moc nešlo,“ probodával Snape svého protivníka pohledem jako dva pichlavé kaktusy s úmyslem jej vyprovokovat.

Evidentně se to dařilo, James sáhl pro hůlku, ale Remus mu chytl ruku,

„Tak dost, nemá to cenu, Jamesi. Je tu oficiálně, a s tím nemůžeme nic dělat. Brumbálovi by se to nelíbilo. Vzpamatuj se!“

Když Potter mlčel a zvažoval následující chvíle, Lupin se k němu sklonil.

„Neblázni, je to sice posluhovač ty-víš-koho, ale když ho ředitel, přijal má s ním nějaké plány,“ šeptal, aby to Severus neslyšel.

„Zatraceně!“ ulevil si a zastrčil hůlku zpátky do kapsy, stále však připraven ji vytáhnout jako pistolník na divokém západě.

„Stále se nedokážete ovládat, Pottere? Hněv je jen další známkou primitivní osobnosti, ani před pánem zla byste moc neobstál“ provokoval Jamese Snape, stále se ležérně opírající o křeslo.

Lily profesora lektvarů probodla zamračeným pohledem, říkající si o malér. Severus si z toho nic nedělal.

„Nechápu, že jste si, slečno Evansnová, vybrala člověka, který rychle ztrácí nervy,“ podotkl zcela vyrovnaně, což se o Potterovi rozhodně říci nedalo.

Jediný sklopený pohled znamenal prohru, proto se oba muži hypnotizovali navzájem.

„DOST!“ vykřikla dívka a rozpažila ruce. „Nehodlám se tu dívat, jak se tu povraždíte.“

„Ani já,“ přidal se Lupin.

„Dobrá, pokud se pan Potter nechá okřikovat ženou, pak už tu jsem zbytečný, že?“ přijal Snape svou kapitulaci s tím, že souboj nevyprovokuje, a rozešel se přímo k nim.

Těsně je obešel a zastavil se u dveří, aniž se otočil.

„Příjemný zbytek dne,“ hlasitě zaklapl rozečtenou knihu a odešel.

„Co to mělo, sakra, znamenat?“ vybuchl James.

„Nemohla jsem nic dělat,“ bránila se rudovláska, „všichni ho tu musíme strpět.“

„Co tím Brumbál zamýšlí, že ho tu nechává se pohybovat?“ vrčel Remus jako divoký vlk.

„Celou dobu se snažíme chránit Bradavice jako jediný bezpečný bod, a ředitel sem přijme Smrtijeda. To se mi snad jenom zdá!“

„Uklidni se. Třeba to není tak hrozné, zatím nic neprovedl a chová se slušně,“ kroutila hlavou Lily a vzala Jamese za ruku v domnění, že jej to gesto uklidní.

Opak byl pravdou.

„Ty se zastáváš toho vraha?“ shlížel na ni obviňujícím pohledem. „Mám se teď každý den strachovat, že ti podstrčí nějaký jed?“ zachvěl se potlačovanou zuřivostí. „Tohle nedopustím!“ prudce se otočil. „Jdu za Brumbálem,“ pravil a zmizel na chodbu.

„Tohle nedopadne dobře,“ lamentoval Lupin, evidentně též vyvedený z míry, ale mnohem méně, protože neměl ve zvyku jednat impulsivně jako jeho přítel, o kterém tvrdil, že ho to chování jednou dostane do hrobu.

„Prosím, běž za ním,“ postrkovala ho mladá profesorka dopředu. „Já mám za chvilku hodinu, takže tam nemohu jít, musíš na něho dát pozor. Znáš ho.“

Remus si povzdech a pohladil dívku soucitně po paži.

„Neboj se, dávám na něho pozor už deset let“ věnoval jí unavený úsměv.

Vlkodlakovi se dostalo stejného daru, pak zmizel.

Obrana proti černé magii čeká, dnes bude vysvětlovat třídě, jak se bránit proti Mozkomorům.

Náročný to úkol.

Sice je to dnes teprve druhá hodina, jenže po právě prodělaném rozhovoru měla pocit, že si na zádech nese nejméně týden.

Dívka cítila napětí v zádech, oči si už sice zvykly na světlo, jenže stále ji bolelo celé tělo.

Ještě štěstí, že se Snape nezmínil o těch hloupých klevetách, co se o nich trousí.

To by už jistě James nepřenesl přes srdce a hrozila by plná konfrontace.

Všechny starosti se nyní projevily v plné zuřivé síle, až se jí chtělo brečet.

Hrdost ukrytá uvnitř těla to však nedovolila, žáci ji neuvidí zničenou. K učitelům musejí vzhlížet, jsou to vzory moudrosti a v jistém smyslu mladým čarodějům nahrazují matku a celou rodinu.

Zhluboka se nadechla a vydechla.

Nedá se nic dělat, musí jít.

Děkuji za komentík:-)

Jinak odkaz na celý obrázek je tu.

Autor: Inugirl (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter