Death potion 26. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Co dodat, jen útěk ze sídla Malfoyů a pár nepříjemných zádrhelů:-)

25.03.2015 (11:00) • Inugirl • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 1× • zobrazeno 1040×

Kapitola 26

Kam jsi mě to přivedl?

Nešťastnici jímaly mory. Ten drzý cizinec oděný v kůži ji vlekl přes sál, aniž by na ni bral nějaký ohled. Několik mužů postávajících u stolků, kteří si jich všimli, se raději věnovali svým nekalým obchodům a rozverným společnicím, vůbec se nenamáhali nic udělat, jen ty závistivé pohledy dvojici doprovázely až ke vchodu.

Lily zrudla. Museli si myslet, že si ji odvádí na nějaké prázdné místo a tam...

Pokusila se zastavit, jenže to snad Skrk ani nevnímal a razil si cestu vpřed.

Beznadějně za Smrtijedem klopýtala v těch zatracených sametových střevíčkách, dokud Bárty prudce nezastavil a ona do něho zezadu vrazila, div si nezlomila nos. Naštěstí stál jako skála, tudíž ho vahou nesrazila k zemi. Zvědavě únosci nakoukla přes rameno, stoupla si na špičky, jen aby viděla, že před nimi nestojí nikdo jiný než Lucius.

Sám hostitel osobně.

Skrkův stisk na čarodějčině paži lehce zesílil. Nabízel dívce svou postavu jako štít před možnou katastrofou.

„Vidím, že sis mého mazlíčka oblíbil, Skrku," usmíval se Malfoy, bohužel v jeho hlase nebylo ani stopy po pobavení, co by se za nehet vešlo.

„Připadám jí neodolatelný, mohu snad za to? Svěřila se mi, jak jí imponují zlí hoši, tak to jsem přesně já," pronášel její únosce s grácií a poslední slova spiklenecky zašeptal do zvuků té ponuré hudby, jež se linula sálem spolu s pachem alkoholu a drog ve formě trollího a vílího prášku.

Lucius blýskl svým nenávistným pohledem za Bártyho záda.

„Tomu se mi nechce věřit," podotkl pomalu s nevolí a nepatrně ohrnul ret na důkaz toho, co si o tom myslí. Zachoval však ledový klid a dal si ruce za záda.

„Řekneš mu to sama, drahoušku?" Bárty si přitáhl Lily blíže a lehce ji objal.

„J... já..." začala zmateně koktat, jenže zmatené dívce Skrk znovu skočil do řeči.

„Právě míříme nahoru do nějakého příjemného pokoje, který bude volný," hodil výmluvný pohled na značně povolnou mužskou populaci přitahující si ženy k sobě a šeptem nabízející zvrhlé orgie. „Jak můžeš vidět, vše je v souladu s tvými pravidly, Malfoy. Není pod žádnou kletbou a jde dobrovolně, být tebou, už bych poslal pokyn do Gringottovy banky, aby mi připravili ten tučný obnos, protože si ho právě teď jdu nárokovat," celé to dovršil svým vítězoslavným křivým úšklebkem.

Lucius vypadal jako sopka před výbuchem. Kdyby tu byly sami, jistě by si strhnul tu svou stužku, kterou měl svázané své platinové vlasy, a omotal by ji Skrkovi kolem krku.

Díky Merlinovi si mezi svými stoupenci a kolegy nemohl dovolit takový počin riskovat a zahodit svou prestiž, jinak by se znemožnil. Přeci jen, své jméno měl raději než ženu, o které byl dosud skálopevně přesvědčený, že ji nikdo nezkrotí, jakmile nasadí takové nelehké podmínky. Nejspíše se spletl.

Lily neušlo, jak pevně tiskne zuby k sobě a je napjatý potlačovaným vztekem.

„Domníval jsem se, že máš lepší vkus, Skrku, měl jsem za to, že preferuješ hloupé coury s černými vlasy. Takových je tu víc než dost. Stačí říct a pošlu ti tři nahoru, dost na to, aby to uspokojilo tvé chutě," nadhodil Malfoy dívčině uzurpátorovi férovou nabídku a ona se vyděsila.

Za žádnou cenu nechtěla skončit v rukou toho nafoukaného čaroděje před sebou, který si ji snažil přivlastnit už tři dny. Už jen pomyšlení, jak s ní zacházel, se čarodějce nevýslovně hnusilo.

Bezděky se přitiskla k cizinci do náruče a vdechovala jeho vůni, smíchanou s pachem kůže dlouhého kabátu. Pokud si mohla Lily vybrat to menší zlo, raději se dala do rukou toho majetnického objetí, v jakém nyní spočívala.

„Jak Bárty řekl, dávám přednost jemu," vložila se nečekaně do hovoru, tím na sebe přitáhla oba pohledy.

„Dáma rozhodla," pokrčil Skrk s vychytralým úsměvem rameny.

Muž se i s ní otočil ke dveřím. Vtom po Bártyho kořisti Lucius chňapnul.

Naštěstí jen dívku držel za zápěstí a naklonil se nebezpečně blízko, aby ho mohla slyšet jen ona.

„Ať tě moc neponičí, mám s tebou ještě jiné plány," s těmito slovy nechal nebožačku uniknout.

Sám tam stál a hleděl za nimi se zvláštním výrazem ve tváři slibující bolest a utrpení, až se mu opět dostane do rukou, tentokrát doopravdy, bez zbytečných her.

Dveře se neslyšně zabouchly před hlukem v sále a dvojici uvítala poněkud až moc tichá temná chodba doplňovaná jen skomírajícími svícemi, magicky rozmístěnými na podstavcích.

Smrtijed Bárty Skrk vyrazil vpravo. Srazil přitom Brenna, jež se mu nešťastně dostal pod nohy. Lily se tomu hajzlíkovi, který jí tu znepříjemňoval dobu pobytu, tak tak vyhnula.

Muž svou kořist bez problému protáhl prvním patrem. Několik postav vcházejících do dveří jednoho z pokojů, jež při tom potkali omotané třemi lehkými ženami, utrousily pár peprných poznámek na jejich adresu. Nezastavili je.

Zdárně se vymotali labyrintem Malfoyova anglického sídla, až se dostali ke schodům.

Lily táhl s sebou, přidával do kroku.

„Počkej, zpomal,“ prosila. Muž to ignoroval.

Bože, on to myslí vážně? To se už tak těší, až jí vyhrne sukně? Dračí whisky čarodějce protékala žilami jako stříbro a všechno kolem se trochu hýbalo ze strany na stranu a nebezpečně pohupovalo. Každý krok byl těžší a těžší, jako by měla na nohou přidělané závaží. Navíc se tam profesorce nechtělo. Žádný odsouzený by dobrovolně ke katovi nešel.

Lily vzpomínala, Bártyho slova v sále se zdála dostatečně výmluvná, aby zjistila, jak peprný osud jí přichystal.

Druhé patro mělo stejné dveře, podlahu, strop i interiér jako to první. Každého cizince, jež tento trik neznal a myslel si, že chodí stále dokola, měl chytře zmást.

Bartoloměj Skrk mezi ně nepatřil. Kdysi dávno tu pobýval dost často.

„Vybereme pokoj?" otázal se Smrtjed hravě, nedal své následovnici prostor na odmítnutí. Bez klepání prudce rozrazil ty první dveře, ke kterým došli.

Jak se otevřely, oběma dvěma se naskytl nečekaný výhled na nahou ženu připoutanou k posteli, nad ní tyčící se polonahý muž, jenž se právě nad tím nevinným tělem napřahoval k ráně svým dlouhým bičem.

Lily stála naprosto přimražená u prahu a nespouštěla oči z té scény zhýralosti.

Vzduch prořízl slastný křik té nemohoucí oběti. Nevyznělo to bolestivě, naopak i podle výrazu té dívčí červené tváře se jí to líbilo. Ba co víc, prosila o další ránu!

Více už Lily nezahlédla, protože Skrk přirazil před jejím zvědavým pohledem dveře.

„Tenhle je už obsazený," prohlásil bez emocí a pokročil o pokoj dál.

Stejný omyl, jiná situace.

Zde bylo nejméně deset postav, či spíše těl povalujících se všude možně ve změti rozličných poloh. Tentokrát slečna Evansová pootevřela oněměle ústa dokořán.

Mužské ruce hladily ženská rozdychtěná těla s nebývalou rozkoší a ženy jim oplácely stejnou měrou. Leskli se potem ve světle planoucího krbu. Hlasité vzdechy naplňovaly celou místnost a pronikaly na chodbu, hlavně do Lilyiných citlivých uší.

V tu chvíli zčervenala až po kořínky vlasů.

Všechny přítomné páry měly v očích žádostivost a chtíč tak velký, že kdyby Bárty rozhodně nepřibouchl dveře, hleděla by tam s otevřenou pusou ještě další hodinu.

„Sem bys asi taky nechtěla," prohodil, „nebo ano?" Smrtijed čarodějce věnoval téměř ponižující pohled s úšklebkem a na chvíli zaváhal, aby ji tím poškádlil.

Zastyděla se, pokusila se vytrhnout.

„Ty nechutnej…“ rozkřičela se Lily. Slova zanikla s příchodem několika nepříliš potěšených čarodějů.

„Hej, ty, Skrku!" křikl někdo a tři osoby se ke dvojici přiblížily rychlostí blesku.

Sakra, už není čas, odpověděl si nervózně Severus.

Zbývá čtvrt hodiny a pak si bude muset vzít další ampuli mnoholičného lektvaru. Alarmující situace. Zatracené zdržení, to celé trochu ten dokonalý plán brzdilo v rozletu.

„Už od minulého týdne mi dlužíš agnarový prášek, na kterém jsme se dohodli, zaplatil jsem dost na to, abys mi ho sehnal, a ty se mi vyhýbáš!" vrčel ten uprostřed a bez varování vzal Smrtijeda za klopy jeho kabátu.

To nebylo dobré. Musel se toho zuřivce a jeho kumpánů urychleně zbavit.

Bohužel, Snape neměl vůbec ponětí, o čem to ten chlap mluví.

Jistě, takzvaný agnarový prášek byl velmi hlídaná, poněkud vzácná věc. Byl hlavní součástí přenašeče času kvůli jeho zásadním časovým účinkům, jenže ministerstvo kouzel něco takového pevně střežilo zuby nehty, stejně jako samotné přenašeče, aby si nikdo nemohl s časem libovolně pohrávat a tím měnit minulost či budoucnost.

Dokonce ani Snape netušil, kde by ho na černém trhu sehnal. V časopisu Staří alchymisté četl, že agnarový prášek pochází z Indie, to však nevysvětlovalo, proč ho ten neznámý chlap chtěl, či spíše k jakým účelům?

Nejspíše někde získal poškozený přenašeč času a snažil se ho opravit. O jiném využití nevěděl, a to se počítal mezi experty.

Další zajímavou otázkou bylo: kde ho sehnal Bárty? Opravdu měl ten patolízal takové dobré kontakty? Nestačil se divit.

Snape nasadil ten nejlepší úsměv značící: to já jsem tu nad věcí, a pustil Lilyinu paži, aby chytil čarodějova zápěstí jako do kleští a odtáhl je od sebe.

Jak by se asi v takové situaci zachoval Skrk? napadlo Snapa. Utekl by? Ovšemže, byl to zbabělec.

Zatraceně, neměl sebemenší informace o tomhle špinavém obchodě, ale věděl, jak by se zachoval on sám.

Musel z toho nějak rychle vybruslit.

„Nevyhýbám, jen jsem tě přes své rozsáhlé povinnosti nestihl informovat?" zareagoval pohotově, schválně vybral vyhýbavou odpověď.

Zbav se ho, Severusi, dělej! radil hlásek v jeho hlavě.

Nijak to nevypadlo v jeho prospěch, čaroděj s dlouhými černými vlasy se mračil nespokojeností, spolu s ním i ti zbylí dva. „Nemáš ho tady?" vyzvídal netrpělivě.

„Myslíš si, že bych tak vzácnou věc nosil sem? Za koho mě máš?" pohodil hlavou Skrk a za všech okolností se snažil vyhlížet sebejistě navzdory situaci, o které nevěděl zhola nic.

Tohle mu již skupinka spolkla i s navijákem. Ustoupili stranou a na jejich tváře dopadlo nažloutlé světlo svíce spolu s protáhlými stíny ozařující temnou chodbu.

„Hele, přece mu to nesežereš, Frede, chce tě jenom okrást, určitě si to chce nechat pro sebe," začali se všichni tři hádat navzájem jako hejno krvežíznivých ježibab.

Zatímco si vyměňovali nesourodé názory, Snape chytil Lily za ruku a otočil se k odchodu.

„Tak lehce z toho nevyklouzneš, Skrku!" zareagoval okamžitě vůdce skupinky a vyrval mu dívku ze spárů. „Zatímco se teď hezky vrátíš domů a přineseš nám ten zatracený prášek, my ti tu roztomilou holčičku pohlídáme, že, pánové?"

Muži lačně přikyvovali a obstoupili čarodějku v pravidelném kruhu, aby nemohla utéct.

„Nevypadá špatně, mladé maso," olízl se mlsně, „nebude ti vadit, když ti ji zatím trochu rozehřejeme?" provokoval a jeden sáhl Lily drze na ňadro, druhý zajel rukou pod ty tenoučké šatečky.

V Severusovi se zvedla vražedná vlna tsunami a svou sebekontrolu hodil za hlavu. Skrze rudý pohled vytáhl hůlku.

Černokněžníka stojícího k němu zády poslal okamžitě k zemi omračujícím kouzlem.

Na druhého použil pouta na tebe.

Zatímco se Snape vypořádal s prvními dvěma ničemy, třetí stačil vytáhnout svou hůlku, rozhodnutý vrátit spravedlnost do svých rukou.

Rozčíleně po něm hodil kletbu, ale netrefil se.

Neměl takové bystré reflexy jako Severus vycvičený léty v boji, a tak po něm ihned zaútočil svým vlastním vymyšleným kouzlem Klihando, kdy se vám přilepí jazyk k patru a nemůžete ze sebe dostat ani slovo.

Útočník si toho všiml vesměs okamžitě, ale i tak, pokud ovládal neverbální zaklínání, mohl mu docela zavařit. Jenže vůdce celé skupinky amatérů se zdál naprosto vykolejený momentálním rozpoložením, že rozhodil bezmocně rukama. Poté si stiskl čelist a zmateně skuhral, vrhajíc po Skrkovi naproti němu zlé pohledy plné čiré nenávisti.

Lily couvala stranou, dokud nenarazila zády o zeď potaženou tmavým sametem.

„Petrificus totalus,“ zareagoval na zvedající čarodějovu hůlku Snape.

Muž se zřítil paralyzován okamžitě k zemi.

Skrk přemýšlel. Pokud je zabije, bude muset někam schovat jejich těla, navíc dostal daleko lepší nápad.

Vykouzlil nad všemi nevítanými hosty zastírací neviditelné kouzlo.

V chodbě byly rázem už jen dvě osamocené osoby.

Až ty ničemy někdo objeví, bude mít Bárty dost nepříjemné problémy, zasmál se v duchu škodolibě Severus.

Vžít se do kůže někoho jiného se mu začínalo líbit. Mohl by to občas přidat na žebříček svých budoucích koníčků.

Merline, gratuluj mi.

Na světě není lepšího dosaženého pocitu, než úspěch nad dobře odvedenou prací.

Jak předpokládal, Lily ani nenapadlo se hnout z místa, natož vzít jednomu z těch idiotů hůlku a pokusit se uprchnout.

Stále bez výrazu hleděla k zemi na místo skryté zastíracím kouzlem. Dělala by to nejspíše do teď, kdyby ji Bárty nevzal za ruku a nepokračoval v cestě.

Nic neříkala, neohlédla se.

Snad byla překvapena jeho reakcí na to, co se tu právě odehrálo.

Zhnusilo ji to? Vyděsilo? Nenáviděla ho? Viděla v něm hrdinu?

Vtom Snapa něco napadlo.

Vyznal se tu dobře a záměrně směřoval k jedněm určitým dveřím, lišícím se akorát dřevořezbou.

Vzal za mosaznou chladnou kliku, stiskl a vtáhl dívku dovnitř.

Stále vytaženou hůlkou poklepal na opětovně zavřené dveře, aby měl jistotu, že je tu nikdo nebude otravovat. „Ševelissimo,“ zašeptal.

Lily využila samoty a vykroutila se ze Skrkova područí, nechal ji. Poodběhla od něho do pokud možno největší vzdálenosti.

„Tohle nevypadá jako ložnice,“ rýpla si se zrychleným dechem, který dívce napínal látku šatů v oblasti hrudníku k prasknutí. Bála se.

„Změna plánu, děvče,“ pokrčil rameny Skrk a svou hůlku obratně schoval do záhybů svého kabátu.

Čarodějka se mezitím rozhlédla.

Nacházeli se v poněkud prostorné a útulné pracovně pána domu. Vše se tu skládalo převážně ze dřeva, police s knihami, velký stůl před oknem vyzdoben erbem rodiny Malfoyů a další drobnosti, na které dopadalo mihotavé bílé měsíční světlo vykukující za tabulkami skla velkého okna.

Právě nyní k tomuto obdivnému zázraku přírody stála zády, což měsíci pomáhalo ještě více zprůsvitnit a odhalit její hedvábné šaty a prosvíceným vlasům dodávalo éterického zjevu.

„Do tvých nechutných plánů mi nic není,“ čarodějce se vracela ztracená vzpurnost.

Bárty tam stál, ponořen ve stínu, kde se leskly jen jeho třpytivé oči s nebezpečnou jiskrou, jakou rozhodně neměla podceňovat.

Nechával ji vnímat palčivou atmosféru nejistoty. Chtěl, ať se tak cítí, čím více bude mít strach, tím více si to vychutná on sám. Pomalu zvedl ruce a založil si je na hrudi. Upíří vzhled mu dodával na tajemnosti záhadného nebezpečného cizince, o kterém nic nevěděla, jen to, že si bere, co chce, a dokáže se postavit i přesile.

Vyhlídky neměla moc dobré, to si uvědomoval, nemohla ze sídla, neměla hůlku, byla obklopena nepřáteli a on se teď schválně zády opíral o zamčené dveře.

Ne, odtud nevede jiná cesta, než přes něho.

Je v pasti, přesně tam, kde chtěl slečnu Evansovou mít.

Musel ženě ukázat, že svět nejsou jen Bradavice, bezpečné místo s růžovými květy, ale číhá tu i nebezpečí daleko horší, než si dokázala představit. Možná si to už trochu uvědomovala po tom, co zažila, jenže on chtěl důraznější ukázku.

Severus to považoval za nutné.

„To tedy není, ale s tebou to dost souvisí. Právě teď…“ prohlížel si tu nádhernou bytost ozářenou stříbrnými paprsky třpytící se jí na kůži s nezměrně vábivým pohledem, „… mám chuť se bavit.“

To byla poslední pronesená slova, jež lapené lani dokázal sdělit, než se vynořil z temnoty jako to největší zlo a rázným krokem začal zkracovat cestu ke své kořisti před sebou…

Autor: Inugirl (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter