Death potion 10. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Navazující kapitola na tu předchozí. Tady není třeba slov, text je výmluvný sám o sobě:-)

28.01.2015 (17:00) • Inugirl • Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter • komentováno 2× • zobrazeno 939×

Kapitola 10

V zajetí pravdy

U Merlina, jak se to jen stalo?

Sedí tu přitisknutá k té hrozné židli, spoutaná, nervózní a ve svém smyslu otrávená!

Lily cítila, jak její mysl narušuje dobře známá síla. Ne že by někdy Veritasérum neboli lektvar pravdy pila, ale četla o něm vše, co se dalo.

Zavřela oči a vnímala tu čokoládovo-kávovou chuť uvnitř svých úst.

Stačí necelá minuta a sérum z ní vytáhne i ty nejniternější pocity a vzpomínky.

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá, uvědomila si pozdě.

Je to boží trest? Asi to vážně neměla dělat, přeci jen za ní stojí vrah a člověk schopný každé špatnosti.

Zatímco se čarodějka zaobírala svými výčitkami, Snape se spokojeně usmál. Nebyl to jeden z jeho hraných úsměvů, tento sliboval pobavení, očekávání a hlavně zvědavost.

Nikdy už takovou příležitost mít nebude.

Nazýval by se hlupákem, kdyby toho nevyužil, navíc, ona toho taky byla schopná.

„Nyní mi zodpovíte pár jednoduchých otázek, milá slečno Evansová.“

Téměř nedýchala. Cítila, jak se útočníkův dech dotkl jejích hustých vlasů.

„Začneme s něčím jednoduchým,“ sliboval hlas. „Myslíte si, že za Brumbálovo zranění mohu já?“

Lily si oddechla, ale ne na dlouho.

Nejdřív se snažila v hlavě zformulovat patřičnou otázku, když za ní odpověděl lektvar s naprostou rozhodností: „Ano.“

Ta slova s dívčiným zděšením vyklouzla tak rychle, aniž mohla cokoliv udělat.

Očekával to.

Nemohla lhát, prostě to nešlo.

„Většinou nejste daleko od pravdy, bohužel nyní jsem v tom nevinně, slečno Evansová. Pokud vám mohu sdělit, též jsem se ho ptal, ale odmítl mi odpovědět.“

Překroutil lehce pravdu, jak se mu to hodilo.

Lily viděla, jak mávl rukou, kterou pak opět položil na její rameno.

Chtěl ji tím znervóznit?

„Myslíte si o mně hezké věci, což?“ utrousil kousavě, ale nechal ji při tom.

„Jsi hrozný,“ zavrčela.

Jak se na židli zavrtěla, docílila akorát toho, že se ty neviditelné provazy více utáhly kolem končetin.

„K další otázce,“ promluvil Snape nenuceně, „asi vás také zajímá, zda se účastním zdejších Pánových kratochvílí v Příčné ulici a na jiných částech města,“ narážel na vypálené domy a občasné vraždy otištěné pod tučným nadpisem v Denním věštci.

„Ano,“ proklouzlo čarodějce skrze rty.

„Ne, neúčastním,“ usmál se, aniž by to zahlédla, „nemám na takové bezduché strašení lidí čas ani povahu.“

Severus byl stratég, vše si dopodrobna plánoval a promýšlel dopředu. Nestálo mu za to někde něco ničit nebo bez rozmyslu zabít několik mudlů. Takové jednání Snapa nebylo hodno, pokud to nebylo nezbytně nutné.

Opovrhoval většinou svých druhů, které takové věci bavily. Ta zbývající, druhá část se přidala na stranu zla právě kvůli tomu. Těšilo je pod pláštíkem Pána zla zabíjet děti a mnoho jiných odporných krutostí, o kterých raději pomlčel.

Lord Voldemort si ho neoblíbil pro jeho chladný zevnějšek, ale kvůli tomu, že si byli dost podobní v hodně věcech. Stejně uvažovali a mysleli dopředu.

Bylo na čase trochu přitvrdit.

„Ani nevíte, jak pošetilý Brumbál je. No řekněte sama, jaký hlupák by důvěřoval někomu jako já? A přesto pro něho znamenám mnohem více než vy, členka jeho oblíbeného řádu. Jak to tak vidím, nevíte vůbec nic, co se tu děje, a proto jste mě chtěla vyzpovídat je to tak?“

„A… ano,“ zavřela bezradně oči. Měl pravdu, přesně proto sem dnes přišla, chtěla zjistit, proč se jí všechny informace vyhýbají a proč najednou ředitel důvěřuje jemu? Zrádci.

„Neřekl vám nic ani ten váš brejlatý poskok že? Proč ho posílají vstříc smrti, sbírat malé střípky, o kterých Brumbál tvrdí, že nás všechny spasí,“ pokýval Severus nesouhlasně hlavou. Stejně se domníval, že všechny Viteály nemůže posbírat. Neví, kolik jich je a kde všechny jsou. Jak se mu svěřil, byla naprostá náhoda, že se od jednoho chyceného Smrtijeda před několika měsíci dozvěděl o tomto hrozném tajemství. Dokonce ani Severus ho nevěděl, a to si myslel, jak je Pánovi zla blízko.

Čarodějka mlčela. Záměrně jí nasadil brouka do hlavy.

Lehce dívce odhrnul vlasy z krku, tak měl ničím nerušený výhled na Lilynina dmoucí se ňadra v jejím výstřihu.

„Řekněte mi, slečno Evansová, opravdu jste se zasnoubila s tím budižkničemou Potterem, který nedokáže ani vytáhnout hůlku z kalhot a bojovat?“ popíchl ji.

Nastalo chvilkové ticho a Lily musela hodně odolávat, aby odpověď pozdržela co nejdéle.

„Je to… pravda.“

„Hmm, nečekal bych, že klesnete, tak hluboko,“ dlaněmi spočíval na čarodějčiných svěšených ramenou a palci pomalu začal hladit její krk.

Tak ráda by se odtáhla, proměnila ho v žábu nebo ho přinejmenším zahrnula nadávkami, jenže v tomto stavu nemohla ani jedno.

Alespoň se na toho křiváka nemusela dívat.

„Raději klesnout hluboko, než být na té špatné straně,“ vyhrkla se svým ohnivým temperamentem.

„To je relativní pojem. Každý má své určitě priority a sny, kterých není ochoten se vzdát, a proto hledá způsob, jak jich dosáhnout,“ odpověděl prostě Snape. „Já jsem vždy toužil po úctě. Té se dá dosáhnout buď tyranií,“ Severusovy prsty se pevně stáhly kolem dívčina hrdla, až téměř zapomněla dýchat. „Nebo milosrdenstvím a porozuměním,“ pomalu uvolnil ten hadí stisk a škádlivě dívku na tom samém místě něžně pohladil.

„V… vybral sis to první,“ tipovala a prosila všechny svaté, ať s to hrůzu nahánějící mazlení přestane.

„Pokud by tomu tak bylo, už byste tu neseděla, slečno Evansová. To vás ujišťuji,“ zasmál se nad tím dvojsmyslem.

Co horšího mohl mít na mysli než smrt? Pak jí to došlo a zčervenala jako malina.

„Nyní se vás zeptám na jednu zajímavou otázku,“ nechal vetřelce v napětí a nečekaně přitiskl na pár vteřin své rty na její citlivé místečko za uchem. „Tenkrát u jezera,“ napověděl, „když jsem vás nazval mudlovskou šmejdkou, co jste cítila?“

Nyní měla mluvit ona. Bez vytáček, bez lhaní.

Lily nasucho polkla. Vrátila se ve vzpomínkách do školních let.

Tehdy právě dopsali NKÚ z obrany proti černé magii a ona s pár dalšími děvčaty šla k Bradavickému jezeru. Viděla to jako dnes. Chtěly si odpočinout, a tak si máchaly nohy ve vodě, probírajíc jednotlivé otázky. Najednou všechny čtyři zaslechly rozčílené hlasy nedaleko.

Lily se sebrala a vyrazila. Právě včas. Na nedalekém paloučku stáli její tři přátelé z Nebelvíru proti hubenému chlapci ze Zmijozelu.

Ty hlupáci na sebe vrhali jednu kletbu za druhou. To dívčina mírumilovná povaha nesnesla a postavila se před mladého Severuse Snapa.

Snažila se Jamesovi, Remusovi a Siriusovi vysvětlit, jak slabošské je útočit na někoho v přesile.

Po chvíli usoudili, že se jejich kamarádka nehne ze svého místa, a utrousili na Severuse několik nepříjemných poznámek, než je opustili.

Lily si konečně oddechla, ale ne na dlouho.

Hned, jak se otočila, ji Severus probodl obviňujícím pohledem, naznačujíc, jak moc ho svým pokusem o záchranu ztrapnila.

Začal na ni rozčíleně křičet, až mu ty černé rovné vlasy poletovaly kolem propadlých tváří. Nepoznávala ho, trávila s ním hodně času ve škole i v dětství. Ano, ta náhoda, oba dva měli domy ve stejném městě, stejné ulici a dokonce kousek od sebe. Severus pro ni hodně znamenal, až do té hrozné chvíle.

Tehdy ji obvinil ze spousty věcí a korunu tomu všemu nasadil, když ji nazval mudlovskou šmejdkou.

Oběma v ten moment bylo jasné, že dlouholeté přátelství na tomto místě končí jednou pro vždy, a nebýt Snapova přijetí ve škole, pravděpodobně by se nikdy víckrát nesetkali.

„No tak, Lily, řekni, co jsi cítila, nebo ti mám dát další bonbón, aby ses rozmluvila?“ hrál si s ní trýznitel.

Proč mu na tom tak záleželo? Vyžíval se v cizím utrpení? Tak moc ho život Smrtijeda poznamenal?

„Lítost, cítila jsem lítost.“

„To je všechno? To ti nějak nevěřím,“ Severusovy rty se zlehka dotkly Lilynina ouška.

„Nenáviděla jsem tě, hrozně jsem tě nenáviděla za všechna ta léta, co sis hrál na mého přítele. Důvěřovala jsem ti, chodila za tebou, učili jsme se spolu, a ty jsi to zahodil. Chtěla jsem ti odpustit, ale už by to nebylo jako dřív.“

Těžko říci, zda z ní mluvilo Veritasérum nebo jen spravedlivé rozhořčení.

Prostě to z Lily tak vyjelo, nešlo to vrátit zpátky. Ani ta hořká minulost nejde vrátit.

„Jsem zdrcen,“ poškleboval se a vdechoval omamnou vůni fialek z jejích vlasů, nemohl se odtáhnout, jako by ho něco nutilo ji dráždit, dotýkat se, hýčkat.

To je všechno, co na to řekne? Zuřila.

„Jdi k čertu!“ trhla sebou bojovně.

Severus se ušklíbl, právě ji ponížil a ukázal, že o její city nemá sebemenší zájem. Jsou tu však ale i jiné věci, o které by zájem byl.

„Nebuďte hrubá, takové způsoby nemám rád, slečno Evansová,“ napomenul ji jako nějakou studentku při hodině, „nechtějte, abych byl hrubý i já,“ na důkaz svých slov se Snapova pravá ruka spustila dolů od krku k jejím ňadrům. Vychutnával si Lilyiny rozpaky, když prsty zavadil o živůtek jejích červených šatů. Lehce vnikl pod okraj, pohladil jemné, smetanově bílé obliny v dekoltu a pomalu se vrátil zpátky.

Myslel to vážně!

„Dost!“ kousla se do rtu a odvrátila tvář. Nyní si Lily uvědomovala, že by ve svém počínání mohl zajít i dál, tak proč se chvěje jen při pomyšlení na jeho blízkost, na to, jak ji svléká očima.

„Líbí se vám to?“ zašeptal se rty líbající ten labutí krk, zatímco jeho pravá ruka pročesávala ty krásně rudé kadeře.

„Ano,“ vyhrkla a ještě víc se zastyděla, chtěla lhát, tak moc chtěla říct ne!

„Je to příjemné, že? I od někoho, jako jsem já?“

Jeho vlasy, ty dlouhé tmavé prameny ji lechtaly na odhaleném rameni, když se k ní skláněl, kdyby ji teď proměnil v dikobraza, asi by jí stála každá bodlina.

Pevně zavřela oči. Tak se nemusela dívat sama na sebe při té potupě. „Ano.“

Lily než viděla, spíše vnímala, jak se domýšlivě usmál proti její šíji.

Nyní dýchala rychleji, nepravidelně, bojovala s každým nádechem i výdechem.

„FINÝTE,“ poručil provazům, a než se čarodějka stačila vzpamatovat, zvedl ji ze židle a přitiskl zády ke svému pracovnímu stolu před nimi, takže jí nohy visely dolů.

Téměř všechny věci i s lampou skončily rozházené na zemi.

Lily hleděla na svého nepřítele z očí do očí, ty její prozrazovaly směsici strachu, nejistoty a studu, naopak ty jeho se vzrušeně třpytily.

„Není příjemné stát vám za zády, pokud nemohu vidět výraz vašeho obličeje, slečno Evansová. Rád vidím své oběti trpět,“ dobíral si ji, zatímco dívce držel ruce za zápěstí a spočíval svými boky mezi jejíma nohama.

Trefná slova.

Vážně trpěla, nejenže si ten drzoun dovolil vyzvídat takové věci, on na ní skoro ležel, a dokonce hrozilo, že když se pohne, otře se o jeho klín.

Kdoví, co by tam našla.

„Ty…“ Nemohla najít vhodná slova, tedy ani ta sprostá, která by přicházela v úvahu, místo toho jen pootevřela rty a zrudla.

„Zrůdo?“ uchechtl se a sklonil hlavu, aby mezi nimi zbývalo snad pouhých deset centimetrů. „Učitelka obrany proti černé magii není schopná slova,“ šeptal pobaveně. „Je to vůbec možné? A to jste stála o mé přátelství?“

Nyní to vypadalo beznadějně, z těch slov čišela ironie, jako by to vypadalo, že je kdesi vysoko nad ní a s tím se ona nemůže rovnat. Chtěl ji v tom vykoupat, rozdrtit každičkou vidinu dobra, jakou v něm marně hledala.

Pokud v něm přebývala, tak velká asi jako špendlíková hlavička.

Nyní měla však Lily mnohem horší problém, než nalézt ztraceného přítele, a to, jak se zbavit nového nepřítele.

Severus Snape se skláněl nad vetřelcem ve svém kabinetu, tiskl se k těm kulatým ňadrům, vtěsnal se dokonce mezi Lilyina stehna, až vnímal spalující horko v jejím klíně, a že ani jeho to nenechávalo lhostejným.

„Řekněte, Lily, líbil se vám náš polibek?“ vyzvídal a jen tak tak se svými rty nedotýkal těch rudovlásčiných.

„A… ano“ vykoktala a nenáviděla se za to.

„Možná je na čase si ho zopakovat a poučit se z prohřešků minulosti,“ navrhnul vzrušujícím hlasem Severus.

Ochromená dívka pootevřela rtíky k přímé odpovědi a on toho patřičně využil.

Políbil ji s vášní a dominancí jeho vlastní, jakou nedával na zevnějšku znát.

Lily vždy snila o jemném, procítěném políbení, téměř až ostýchavém, jaké dostávala od Jamese, ale tohle?

Zachvátila ji jakási cizí touha rozdmýchávající oheň po celém těle.

Vyděsilo ji to i překvapilo. Severus se nezdráhal, prohloubil dech beroucí polibek až na dno, kde spojil svůj jazyk s jejím.

Tohle chtěl udělat od té doby, co se jejich cesty kdysi rozdělily, nyní k tomu měl příležitost.

„S… Severusi…“ zašeptala bezradně někde mezi prosbou o ušetření a prohrou.

Smrtijed nepřestal, nechtěl se vzdát té možnosti dostat, co chce, a možná i víc.

Pustil jedno dívčino zápěstí, aby jí vjel prsty do vlasů, a zatáhl, lehce tak nebožačce zaklonil hlavu.

Nebránila se.

Naprosto ji odzbrojil, a to nepotřeboval ani hůlku.

Kdyby se teď viděla jeho očima, ušklíbl se v duchu.

Volnou rukou vytáhl hůlku, musí to ukončit, než propadne vlastnímu chtíči. „IMPEDIMENTA.“

Lily se najednou nemohla hnout. Jen těžko se dostávala z omamnosti celé té situace a ještě hůře mohla vůbec uvažovat, co s ní teď hodlá provést.

Vymaže jí paměť? Zabije ji?

Severus se natáhl beze slova dopředu, kde jediné, co na stole zůstalo, byla nějaká kniha a psací potřeby.

Namočil brk do inkoustu a vyhrnul dívce rukáv až po loket.

Zachvěla se.

Že by nějaká kletba?

Hrot brka začal klouzat po její kůži, něco psal.

Trvalo to jen chvilku, poté brk vrátil zpátky a odstoupil.

Nejméně minutu si ji prohlížel. Chtěl si ten obrázek vzrušené a červenající učitelky vrýt do paměti. Poté na ni namířil hůlkou a odvolal své kouzlo.

Nyní již se svou obvyklou kamennou tváří a zachmuřeným výrazem Lily chytil za druhé zápěstí a vytáhl na nohy.

„Děkuji za návštěvu, slečno Evansová. Poskytla jste mi příjemné rozptýlení,“ sekal jedno slovo za druhým, zatímco vetřelce rázně doprovázel ke dveřím a vystrčil ji ven, poté dveře tvrdě zabouchl.

Chvíli tam stála jako opařená a nevěděla, zda má omdlít, volat o pomoc nebo se zbláznit. Pak se jako v transu odebrala do svého pokoje.

Podívala se na předloktí. Čarodějka překvapeně zamrkala.

Vzkaz. Jedna prostá věta.

„Příště budete muset vymyslet něco rafinovanějšího, než bonboniéru.“

Celá zardělá zvedla zrak a setkala se se svým odrazem v zrcadle přímo naproti.

Kdo to byl?

Nepoznávala se.

Ty zarudlé tváře, napuchlé rty a chvějící se ruce, a to nemluvila o tom, co s ní udělala jeho přítomnost pod šaty!

Autor: Inugirl (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » FanFiction Harry Potter