OurStories.cz ~ naše povídky - O webu » Recenze » Chatrč



ChatrčKniha, která vzbudila ve Spojených státech mimořádný ohlas a rovněž zájem (dosud se prodalo osm milionů výtisků, titul za půldruhého roku od vydání neopustil první desítku v žebříčku bestsellerů), je žánrově těžko zařaditelná.

Chatrč - Kde se tragédie střetává s věčností

Missy, nejmladší dcera Mackenzieho Allena Phillipse, je unesena během rodinného výletu a důkazy o tom, že byla pravděpodobně zavražděna, se najdou v opuštěné chatrči uprostřed oregonské divočiny. O několik let později obdrží Mack, utápějící se v nejhlubší beznaději, podivný vzkaz, který vypadá, jako by byl od Boha, a ve kterém ho pisatel zve na víkend do chatrče. Přestože Mackovi jeho vlastní počínání připadá nanejvýš pošetilé, vrací se jednoho zimního odpoledne na toto místo, aby znovu vkročil do samého středu svých nejtemnějších nočních můr. To, co tam najde, navždy změní jeho život.

Oficiální text distributora (Knižní klub)

 

 

Když jsem knihu vzala poprvé do ruky, zaujal mě její zajímavě laděný obal dvou ročních období na pozadí s rozpadenou chatrčí. Hlavním faktorem pro mě většinou bývá hřbet nebo obal knihy, až poté si přečtu obsah, ne ve všech případech mě pak kniha zajímá dál. Jak se říká, nesuď knihu podle obalu, ale většinou jsem se setkala s pěkným obalem a lákavým obsahem.

Chatrč od Paula Younga mě přilákala jak obalem, tak i obsahem, mám ráda knihy, kde se snoubí mystika s dávkou detektivního podtextu, který podtrhuje celkový děj a dotváří atmosféru příběhu a díky ní je obohacen o pár otazníků a zamyšlení navíc.

Pilířem celého děje, je neuvěřitelná ztráta hlavní postavy, Mackenzieho Allena Phillipse, kterému během víkendového pobytu v kempu unesou nejmladší dceru, která je podle všech důkazů zavražděna. Tento čin, jež je připisován sériovému vrahu, v něm vytvoří obrovskou bolest, jež Mack osobně nazývá Velký smutek a zpochybní tím jeho pohled a loajalitu v  Boha, jehož byl velkým zastáncem stejně jako zbytek rodiny.

Sama si nedokážu představit ten pocit, přijít takovým způsobem o někoho, kdo je mému srdci blízký. Někteří citlivější čtenáři by se mohli s postavou ztotožnit a chápat její obrovskou bolest, jež se stala každodenní údělem, se kterým postava musí denně vstávat.

Mack ani po více jak třech letech nedokáže přenést přes srdce, že je to jeho vina, že jeho dceru unesli a ve skrytu duše odsuzuje Boha, který něco takového mohl dopustit.

Ve chvíli, kdy se zdá, že Mackův život nemůže být ještě zahořklejší a bolestnější mu přichází podivný vzkaz, který ho zve na místo jeho nejhorších můr. Na místo, kde byly nalazeny Misiny zakrvácené šaty a jediné stopy po tom, že je pravděpodobně mrtvá.

Celá kniha začíná právě tímto okamžikem, vzkazem, který je podepsán Taťka, jež je označení Boha z úst Mackovy manželky Nan. V této fázi jsem si říkala, že jsem možná špatně přečetla obsah knihy a měla chuť ji odložit, ale zvědavost mi to nedala, a i přes velmi nudný začátek s popisy, které bych osobně na začátek nezařadila, se prokousala k části, kde se Mack rozhoduje, zda-li na to místo odjede. Kupodivu zvažuje, že si z něj někdo vystřelil, ale jen on a jeho rodina věděla, jak Nan oslovuje Boha. A jak tak zvědavost bývá, Mack neodolá a těžký pocitem a Velkým smutkem, který mu stále ničí jeho osobnost, se vydává na to místo.

Já, jako člověk racionálně myslící, bych vzkaz brala jako špatný žertík a nechala to plavat a právě z toho popudu jsem četla dál. Teprve až ke sté straně jsem žasla nad tím, co se pod nudným a zcela odměřeným začátkem skrývá za skvost.

Děj a ten skutečně neuvěřitelný dojem z knihy začíná právě až v té chvíli, kdy Mack dojede k chatrči a s trudnomyslností po krátké době odchází pryč s tím, že si z něj někdo opravdu nepěkně vystřelil, s touhou přiživit jeho bolest ze ztráty dítěte.

Zastaví jej až téměř kouzelný okamžik, kdy v únorovém počasí, kdy je vše skryto pod ještě velkou dávkou sněhu, začne všechno roztávat a chatrč se před jeho očima změní na příjemnou chaloupku na břehu jezera v prázdninových měsících.

Kdo je zapřisáhlý ateista, a že mnoho názorů takových je, doporučuji knihu v této fázi odložit, ale pro ty, kdo alespoň v něco věří, doporučují číst dál, protože autor zde vylíčil, skutečně, Boha, který Macka na to místo pozval.

Kdo by čekal nějakého staříka s dlouhým vousem a bílým pláštěm v sandálech, asi by byl hodně překvapený.  Autor zde Boha líčí jako tři osoby, jež jsou jednotlivými složkami jeho samotného, ale on samotný zároveň. Bůh, duch svatý a Ježíš, tři složky či tři podstaty Boha, které jsou vlastně jedna a tatáž osoba.

Už toho popudu jsem se musela zamyslet nad tím, jak moc lidé věří v Boha a jak mají obrovskou touhu si dokázat vysvětlit jeho činy a právě o tomto tato kniha je. Od sté stránky autor popisuje Boha jako starší obtloustlou černošku, ducha svatého jako Číňanku a Ježíše jako postaršího břichatého pána, což se mi v naučené a vtloukanéideologii naprosto příčí, i když chápu, že autor chtěl Boha vylíčit trochu lidštěji a přiblížit ho lidem, aby ho brali jako přítele ne jako někoho, kdo je nad ním.

I když nejsem člověk, který bezmezně věří v Boha, tato podoba, jež autor použil, se mi zdála přehnaná, možná až urážlivá. Člověk udělá hodně proto, aby rozšířil řady věřících a popletl jim hlavu, neurážím tím nikoho z věřících, ale pokud chci v něco věřit, chci si k tomu najít cestu sama a ne se nechat vést jinými, kteří si jasně vytyčili podobu toho, jak a v jakém prostředí toho či jiného boha musím uctívat nebo v něj věřit.

Autor měl opravdu neobvykle popsaný a promyšlený děj, repliky a všechny moudra, který Bůh sděloval Mackovi, aby vysvětlil nějak Misinu smrt. Nad některými pasážemi jsem se zamyslela a pokusila se představit si, kdybych já byla natolik věřícím člověkem, možná bych si to vzala k srdci, ale v tomto podání jsem to spíše vzala jako pár slov, která po dočtení knihy stejně zapomenu.

Někdy až neuvěřitelným nepochopením jsem se na autora zlobila, jak on může vědět, proč to tak je? Proč mi to vlastně předkládá právě takhle? Proč mi to nabízí právě tímto směrem. Protože ve finále, což se, s prominutím, “okecává“ nějakých sto stran, vám autor slovy jeho knižního Boha vysvětlí, že on všechny miluje, a i když tomu mohl zabránit, je pouze na nás, abychom se s tím sžili a dokázali vrahovi, který nám zabil dítě, odpustit, protože i on někdy kdysi trpěl, i když si to pak léčil na malých holčičkách, což není vlastně jeho vina, ale Boha.

Když se nad tím zamýšlím, jen mě to utvrzuje v tom, že ideologie v Boha je příšerná lež, abychom byli pod nadvládou někoho, kdo sám nemůže být králem, ale skrze tuto briskní postavu nad námi má moc. Nechci vypadat příliš zahořkle, ale uráží mě, když někteří lidé se modlí za věci, které stejně nikdy nedostanou a doufají ve spásu, kterou si můžou udělit sami. Věřím, že něco existuje, že něco kolem nás je, ale nevěřím v to, že to má v rukou pouze to jedno, které je nad námi.

I když mě kniha nadchla, dohnala v některých pasážích až k slzám, kde se např. postava setkala s dcerkou, která sama tomu vrahovi odpustila, na druhou stranu mě však velmi pobouřila svým až donucovacím prostředkem myslet si, že Bůh skutečně existuje, že je v každém z nás, že nás všechny miluje a že lidé, kteří kolem nás umírají, jak přirozeně či nepřirozeně, vlastně mají to štěstí, že je Bůh miluje a on se s nimi může těšit v nebi.

Na té knize jasně vidím, že autor prožil ztrátu, jak sám podotkl, tak se díky tomu více upnul k Bohu s tím, že se sám s tím nedokázal vyrovnat, ale proč máme někoho neexistujícího žádat o pomoc, aby nám zmenšil bolest, když máme v okolí reálné a hmatatelné lidi, kteří nám svou přítomností mohou pomoci více než modlitby, jejichž výsledek si stejně vsugerováváme sami?

Pro věřící je tato kniha jako dělaná a podporuje jejich víru, pro méně věřící až ateisty, to může být škvár a kniha k zasmání. Přečtete si ji, zamyslíte se, ale s další přečtenou knihou, zhlédnutím nějakého filmu nebo rozhovoru s živoucím člověk, na to hodně rychle zapomenete.

Kdybych měla knihu ohodnotit na stupnici od jedné do pěti, dala bych tři. Děj se mi líbil, zpracování taky, silné a emotivní rozhovory, ale finální pohled mě odrazuje svým vnucujícím pocitem, že Bůh pro vás je a bude pořád, i kdyby vás měl někdo zabít večer v zapadlé uličce.

Jen doufám, že nikoho neurazím, a nebo neodradím od čtení. Kniha špatná není, jednou si ji přečtete, ale nedonutí vás, abyste ze dne na den začali věřit v Boha.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Chatrč:

6. Jacqueline
24.01.2018 [20:19]

Doporučuji knihu. Emoticon Emoticon

5. christie.
10.07.2012 [2:13]

Myslím, že jsi to je špatně pochopila...
Nemyslím si, že Bůh v této knížce dával najevo, že je dobrý a a kvůli tomu mu musíme odpustit, že si vybíjel to, že za nás trpěl, na té nevinné holčičce. Zlo je na světě. To každý ví. A pokud lidi říkají "Bůh není", jak je může ovládat? Proto do té situace nezasáhl... Navíc Missy byla mladá, všřila v něj a milovala ho, takže půjde za ním...
A za druhé, pořád tady píšeš, že v některých momentech, ti to přišlo až násilné, atd., ale prostě Bůh je. Tečka. Pokud s tím nesouhlasíš, je to tvoje věc, tvůj názor, realitu nezměníš, je na tobě čemu budeš věřit a to je OK. Když nám lidi dennoděnně cpou, že Bůh není a že Evoluce existovala, taky nejsme rozčilení a neříkáme, že nám to "cpete", že ej to přehnané. Každý má na to jiný názor. Autor knihy tohle napsal, protože věří, že tohle JE pravda, nemyslím, že by se ti snažil něco nutit... :D Popisuje věci jak jsou.
Každopádně tvá recenze je super. Moc se mi líbí jak po slohové stránce, tak i to, že otevřeně mluvíš své názory.
Jen tak dál! :) Emoticon

4. Nem
26.04.2012 [21:53]

Skvělé! Emoticon

3. Carrie přispěvatel
26.04.2012 [21:12]

CarrieKnihu jsem nedávno dočetla a je naprosto suprová! Emoticon Pokud rozmýšlíte nad tím, jestli ji číst nebo ne, tak rozhodně ano! Emoticon

2. EleanorBrandst přispěvatel
26.04.2012 [20:46]

EleanorBrandstHih, jsem na tom podobně. Raději tvůj článek ani nedočtu, protože si knihu při první příležitosti přečtu. Fakt dobrej tip Emoticon

1. SaDiablo přispěvatel
26.04.2012 [18:55]

SaDiabloPřestala jsem číst po odstavci, kde píšeš, že se z chalupy vyklubala útulná chaloupka a že tam vážně čekal Bůh, protože si knihu možná přečtu (vypadá zajímavě) a kdybych věděla vše (už i to je hodně), ztratilo by to pro mě smysl. Tak dík za tip. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!