Zrcadlový obraz a Zamilovaný Valen... Draco • OurStories.cz ~ naše povídky

Dvě kratší jednorázovky.
Zrcadlový obraz - city našeho drahého a milovaného Severuse.
Zamilovaný Valen... Draco - opět city našeho miláčka, který se nám konečně zamiloval.
Tito hoši jsou moji nejoblíbenější a přesto, že každý popisují své city k nějaké ženě si jsou až neuvěřitelně podobní. Každý jiný, ale láska dělá i z chytráků hlupce. Užijte si to, Nerea.

29.02.2012 (17:00) • • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 2× • zobrazeno 2064×

Zrcadlový obraz

Díval se do neznáma... A najednou z ničeho nic byla tu. Stála asi půl kroku za ním a jednu svoji ruku měla položenou na jeho rameni. Tvořili zvláštní kontrast. On oblečený v černém upnutém hábitu a ona v bílých, volně vlajících šatech.

Její smaragdově zelené, vřelé oči se dívaly do těch jeho, temně onyxových. Jeho oči byly vždy ukryté pod silnou ledovou krustou, ale když se na něj dívala ona, věděl, že v něm může číst jako v otevřené knize. Před ní neměl tajemství.

Ona, jeho láska, byla vždy tak střašně nádherná, až z toho přecházel zrak. Její temně rudé vlasy jí ve velkých vlnách spadaly na ramena a lopatky. Její plné, světle růžové rty jakoby lákaly k něžným, ale i vášnivým polibkům. Její liliová vůně se za ní vždy nesla jako mlžný opar, který každého na značnou chvíli omámil.

Stála za ním v jednoduchých bílých šatech, ve kterých se mu zjevovala ve snech a s jemným úsměvem na rtech mu dávala na vědomí, že vždy budou jen přátelé a nic víc. Ale ani toto ho nehohlo odradit a on se do ní celou svou duší i srdcem zamiloval. Navždy.

A když chvilka jejího okouzlení pominula, uvědomil si, že ona tu vlastně není, že je už více než šestnáct let po smrti. A ona na ni nemůže zapomenout. Tak moc ho to bolí. Tak moc ho bolí vědomí, že je jeho vina, to, že tu teď s ním nemůže doopravdy být. Že je jeho vina, to, že ona je teď pouhým zrcadlovým obrazem.

Liliin obraz v zrcadle z Erisedu, před ní klečí smutný S. Snape

Zamilovaný Valen... Draco

Seděl jsem a zíral jsem na ni. Byla naprosto bezchybná. Byla dokonalá.

Tmavé vlasy jí spadaly kolem uší, byly rovné jako špejlky. Ale když se otočila, nebo když pohodila hlavou, pramínky jejích vlasů se jí rozlétly kolem obličeje jako paprsky slunce. Škoda jen, že její vlasy byly černé, černé jako havraní křídla. A tím pádem se z ní stává černé slunce. Temné, ale přesto zářící.

Když se usmála, její hříšně rudé rtíky se rozevřely a odhalily tak dvě řady těch nejskvostnějších perliček, jaké jsem kdy viděl.

A když se soustředila, maličko našpulila rty a trošku krabatilo čelo, ale nikdy si toho ani nevšimla. Dělala to nevědomky.

Najednou se na mě otočila a já znovu spatřil ty její zelené mechové a měkké studánky, které o ní prozrazovaly naprosto vše. Její oči byly okny do její nádherně čisté a panensky dobré duše. Byly zelené, ale úplně u zorniček se míhalo pár stříbřitě šedých žilek. Byly to ty nenádhernější oči, jaké jsem kdy viděl.

A když se na mě potom usmála. Nechápal jsem to… Ona se usmála na mě? Zrovna na mě. Když se její zatřpytily radostí z toho, že jsem jí úsměv oplatil, chtěl jsem vystřelit ze židle a hnát se za ní třeba až na konec světa, jen abych jí řekl, že se mi líbí, že ji mám rád, že jsem jí okouzlen, že je krásná a že ji moc chci.

Tak moc jsem ji začínal mít rád, až jsem nemohl nad ničím jiným přemýšlet. Pořád jsem před sebou viděl jen ji, mou sladkou lásku. Ano, sladkou lásku… A konečně jsem mohl říct, že Draco Malfoy se doopravdy zamiloval, a že si vybral dobře. Zamiloval se do dívky s čistým srdcem a nezkrotnou, dobrou duší. Do dívky, která vypadá jako anděl a pro její temperament by patřila mezi čerty. Pro její temperament by ji sám ďábel rezervoval čestné místo hned vedle něj, tak temperamentní byla. Ale byla jeho… Nebo alespoň bude. Ano, Tia Aurora Andromeda Leyla Drake – Blacková bude jednoho dne moje. Bude mojí sladkou láskou.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní