On mě snad najde všude • OurStories.cz ~ naše povídky

Představte si, že chcete začít nový život. Daleko od vašeho rodného městečka a hlavně od jednoho malého střapatého kluka. Levák Bob se o to pokouší v malé zemičce jménem Česká republika. Najde tu konečně klid?
Prosím, berte to s rezervou, je to první povídka na takovéto téma. Napadla mě, když jsem o půlnoci koukala na reprízy Simpsonů a hned jsem ji napsala a psát povídky takhle pozdě mi prostě nejde :-).
Budu ráda za komantáře.

28.07.2012 (15:00) • Annabelle • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 2× • zobrazeno 1681×

Konečně! Konečně svoboda! Konečně volnost! Konečně jsem daleko od toho střapatého zmetka. Už mu nikdy nedovolím, aby mi zkazil moje plány, už nikdy!

Právě teď se mi otvírá nová životní etapa a tuším, že tohle krásné městečko jménem Praha mi k tomu dopomůže. Kdysi jsem ve vězení, v novinách četl, že se uprostřed Evropy nachází krásná malá zemička, nějaká Česká republika, prý je plná historických míst a památek, tak proč ne? Proč to nezkusit, proč se neukrýt zrovna do srdce Evropy? Po několika dnech jsem dokonce zjistil, že jsou k turistům velmi milí, a když tu zdejší taxikář uvidí dolary, tak by vás zavezl i na konec světa, ale nechápu proč, co je na dolarech tak zvláštního? Amerika je jich plná a taxikáři jsou nevrlí i za dvacku. Praha se od Springfieldu liší mnoha věcmi, ale hlavně! Není tu žádný malý desetiletý zmetek, který mi bude chtít zničit život!

Ani už nevím, kolikrát se mu povedlo mě dostat, jednou jsem se mu pokusil zabít tetu, jednou jsem si dokonce nechal přešít i obličej, ale ten malý parchant mě vždycky prokoukl a naservíroval mě tomu blbci Wiggumovi přímo pod nos! Jednou jsem dokonce byl nucen pomáhat jeho otci a odhalit, kdo na něj páchá atentáty, taková potupa! Být s tím střapáčem v jedné místnosti bylo hotové utrpení a navíc ty šoky, ještě teď mám někdy tik! Měl jsem takovou příležitost, stačilo tak málo a já idiot to nedokázal, mohl jsem to jeho bachraté bříško rozpárat jako nic! Nedokázal jsem to a nikdy toho nepřestanu litovat.

Ale dost už o tom hajzlíkovi. Teď mám nový život s novým a hlavně krátkým účesem. Ovládám základy češtiny, což se ale vůbec nebylo lehké naučit. Mají tu nad písmeny takoví divné čárky a stříšky, které se vyskytují ve slově i víckrát, slovo řízek mi ještě dodnes dělá problém. Dokonce se mi povedlo si najít i práci, sice to není tak placené jako u Krustyho, ale lepší něco než nic. Obsluha v McDonaldu je… no přijatelný job a navíc tu neprodávají řízky.

Nemůžu si na Čechy stěžovat, mám se tu dobře, občas na mě někdo pokřikuje něco o slonovi a nohách, ale nějak jim nerozumím. Jinak jsou tu lidi milí, zvláště ženy, když uslyší můj přízvuk, prý jim přijde roztomilý, další slovo, které tak úplně nechápu, ale je tam slovo milý, tak asi dobrý. Snad se dá říct, že tu mám i vážnou známost, potkal jsem ji v Perlové ulici a jmenuje se Týna, někdy se sejdeme, zaplatím ji pití a povídáme si, nebo jí dám peníze, protože se jí doma pořád něco rozbíjí, nedávno to byla třeba pračka, české spotřebiče asi dlouho nevydrží. Ne, že bych v našem vztahu nechtěl zajít dál, ale nechci na ní tlačit, připadá mi tak stydlivá a nevinná.

Můj život je prostě ideální. Mám práci, holku, malý pokojík na ubytovně, ale stačí mi to, po tom všem, co jsem si kvůli tomu hajzlíkovi, musel projít je to víc, než dost.

Jednou jsem šel do práce s obzvlášť dobrou náladou. Bylo krásně a na večer jsem měl naplánované rande s Týnou. Zasněně jsem o ní přemýšlel, když mě ze snění vytrhl něčí hlas.

„Hele mami! Voni maj tady v Česku mekáč!“

Ten hlas, to ne to nemůže být pravda. Vzhlédnul jsem a viděl jsem ho! Ta jeho střapatá hlava byla mezi dveřmi a koukala dovnitř. Musí to být on, to oranžové tričíčko, modré kraťásky!

„Fakt! Honem, jdeme dovnitř!“ Tohle je zase hlas toho jeho obtloustlého otce.

„Ne! Barte! Homere! Nepřijeli jsme do České republiky zkoumat McDonaldy, pojďte, Orloj nás čeká!“

No, to si snad děláš pr... ! On mě snad najde všude.

Autor: Annabelle (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní