OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní » Kouzlo okamžiku



Kouzlo okamžikuJe to má první povídka na téma Komisař Rex. Berte to, prosím, s nadhledem. Odehravá se to v první sérii Návratu Komisaře Rexe. Něco jsem použila, ale zbytek jsem už udělala podle sebe. :) Je to první setkání Lorenza Fabbriho s Rexem. Lorenzo příjíždí do Vídně, aby vyřešil případ vraždy, a potkává Rexe. Jaké byly Lorenzovy dojmy? Jestli máte zájem, určitě si přečtěte. Za každý komentář budu vděčná. PetraCullen.

Jeli jsme na komisařství města Vídně. Šlo o případ, při kterém jsem se musel domluvit s tou rakouskou komisařkou, protože v Římě zavraždili Lucase Webera. Ano. Byl jsem policista. Byl jsem komisař Lorenzo Fabbri z Říma a sem do Vídně mě povolali, abych s ní spolupracoval na vyšetřovaní. Přemýšlel jsem, jaká bude. Z mých myšlenek mě vyrušil Fritz Kunz, který se mě na něco ptal, ale byl jsem příliš zamyšlený.

„Hm?“ byla moje reakce, abych si nepřipadal blbě.

„Byl jste už někdy ve Vídni?“ zopakoval svoji otázku, na kterou se mě už ptal nejmíň po druhé.

„Ano, už několikrát. Matka odsud pochází,“ odpověděl jsem.

„Á, jste poloviční Vídeňák,“ řekl přátelsky.

Zasmál jsem se. Při tomhle rozhovoru s ním jsem se cítil poněkud divně, ale působil přátelským dojmem.

„Když jsem byl malý, nějaký čas jsme tu žili,“ snažil jsem se zavést s ním nějakou konverzaci.

„Vídeň je překrasné město,“ řekl zasněně.

„Ano,“ odpověděl jsem a nervózně se usmíval.

Po dvaceti minutách jsme zastavili před komisařstvím města Vídeň a vystoupili jsme. Parkoviště před budovou bylo plné. Slunce pražilo a dost hřálo. Podíval jsem se na tu budovu. Byla trochu zvláštní. Hned naproti nám byl průchod a nad tím průchodem bylo nějaké patro, nebo co to bylo.

„Co je v té budově nad tím průchodem?“ zeptal jsem zvědavě.

Kunz se zadíval mým pohledem a zvláštně se zatvářil. Ale pak jen pokrčil rameny. Provedl mě po schodech nahoru a uvnitř to nevypadalo o nic líp. Působilo to tady zlověstným dojmem. I u nás v Římě na komisařtsví to bylo pěknější. Na konci chodby byly velké mosazné dveře, ale on se v polovině chodby zastavil. Na dveřích bylo napsáno Archiv, místnost 104.

„Můžete na mě chvíli počkat?“ otázal se, otevřel dveře a vešel dovnitř.

„Jistě,“ byla má odpověď.

Byl jsem zvědavý, co chtěl v archivu, a bylo mi to divné. Nahlédl jsem za ním, protože jsem byl zvědavý. V ten moment jsem zůstal v údivu stát. Uvnitř archivu mezi policemi na gauči seděl pes.

„Ahoj, kolego,“ pozdravil toho psa a ten mu dal pac.

Překvapeně jsem si sundal sluneční brýle, abych líp viděl. Na gauči seděl nádherný, rezavý německý ovčák, který měl černě vybarvená záda. Pes se začal radovat, když spatřil Kunze, a pak ten pes upřel na mě svoje hnědé oříškové oči.

A já tam zůstal stát jak přikovaný. Upíral na mě tak upřímný pohled, že jsem chtěl jít k němu a pohladit si ho. Vypadal roztomile.

„Tohle je nejlepší policista v celém Rakousku. Skutečná legenda,“ řekl Kunz hrdě a hladil ho.

Usmál jsem se. Čekal jsem, že jde jen do archivu, a oni tady měli policejního psa.

„Jak se jmenuje?“ zeptal jsem se zvědavě.

„Jmenuje se Rex,“ odpověděl, zatímco si ho hladil.

Rex na mě zvědavě koukal a klopil hlavu na bok. Upíral na mě své oříškové oči a já jsem udělal krok blíž.

Kunz se na mě podíval.

„Komisařka Hedlová přijde až za hodinu a já budu muset si něco vyřidit. Kdybyste tu počkal?“ zeptal se.

„Samozřejmě. Počkám tu,“ odpověděl jsem a podíval se na Rexe.

Kunz odešel a my dva s Rexem jsme osaměli. Stál jsem pořád ve dveřích a on na mě koukal. Sedl jsem si na zem a on seskočil ke mně. Překvapilo mě to, ale nešel moc blízko. Nevěřil mi a díval si na mě, jako kdyby mě chtěl odhadnout.

„No pojď sem,“ přílákal jsem ho a on přišel blíž a posadil se.

Byl opravdu nádherný. Pohladil jsem si ho a on mě začal olizovat. Rozesmál jsem se. Chtěl jsem si ho s sebou vzít sebou rovnou do Říma, ale věděl jsem, že to nešlo. Dívali jsme se jeden druhému do očí. Hleděl na mě tak upřímným pohledem ořiškových očích, a najednou jsem zapomněl, kde jsem. Chtěl jsem, aby Rex byl můj pes. Bylo to kouzlo okamžiku.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kouzlo okamžiku:

06.02.2014 [13:03]

Mně se to líbí. jako malá jsem chtěla mít komisaře Rexe za svého pejska. Emoticon Ovšem že to nešlo. Co naplat. Tvá povídka se mi líbí. Emoticon Jen tak dál Emoticon

3. Rozcuch
25.04.2013 [19:55]

Jéé.. to není o Rozcuchovi. Emoticon
Ale musím uznat, že se hodně zlepšila. :)
Jen tak dál! Emoticon Emoticon Emoticon

2. Leylon přispěvatel
23.04.2013 [21:00]

LeylonKedysi davno som komisara Rexa pozerala velmi rada, bola to proste legenda a pravom. Kto by nezboznoval toho uzasneho inteligentneho Rexa a vtipneho a sympatickeho vysetrovatela? Ozivilo to vo mne pekne spomienky, bolo to strucnejsie a jasne- velmi sa mi to pacilo. Mas pekny styl. Drzim ti palce pri dalsom pisani Emoticon Emoticon Emoticon

1.
Smazat | Upravit | 23.04.2013 [20:25]

Když jsem byla ještě malá, ráda jsem se koukala na Komisaře Rexe, takže mě tahle jednorázovka potěšila Emoticon Moc se mi to líbilo EmoticonA možná by bylo pěkné i nějaké pokráčko Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!