OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní » Klausova léčka

24.11.2011 (11:00) • TheKatherine • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 10× • zobrazeno 1904×

Probudila jsem se v Damonově posteli a její majitel seděl po levé straně a držel mě za ruku. Pravé zápěstí mě šíleně pálilo.

„Carlisle, probudila se!“ vykřikl můj anděl a vzápětí se vedle postele objevil plavovlasý upír s obinadlem v ruce.

„Katherine, lásko, co se stalo? S Carlislem jsme tě našli u starého kostela pokousanou vlkodlakem,“ ptal se mě Damon.

„To Stefan, naletěla jsem mu,“ vydechla jsem.

„Stefan?“ptal se udiveně.

„Mhm. Když jsi byl ve sprše, přišla ti textovka a já ti to chtěla odnést. V tom jsem si všimla, že to psal Stefan, tak jsem si to přečetla. Psal, že ti chce předat dopis pro Elenu a vysvětlit ti co se vůbec stalo. Vymazala ji a šla na smluvené místo. Už tam na mě čekali… Stefan, Edward a… Klaus.“

Při vyřčení Edwardova jména sebou Carlisle trhl.

„Vycítila jsem past a pokusila jsem se utéct, ale už jsem byla obklíčená. Edward a Stefan mě chytili a Klaus se pomalu blížil s úsměvem na rtech. Říkal, že to nebylo příliš chytré přijít sem sama, takže dostanu tvůj příděl, v ten moment byl u mě a kousnul mě do zápěstí a lék mi může donést jedině Elena.“

Byla jsem už hodně vyčerpaná a ztěžka jsem dýchala. Damon si lehl ke mně a přitáhl si mě do náručí, ve kterém jsem usnula. Po probuzení jsem chraplavým hlasem zavolala Damona, protože jsem se probudila a byla jsem sama. Měla jsem pocit, že umřu žízní. V zápětí už stál u mě a podával mi skleničku s vodou.

„Miláčku, už jsem se bál, že se neprobudíš. Spala si tři dny,“ řekl a jeho hlas zněl vyděšeně.

„Vážně?“ zeptala jsem se

„Pomůžeš mi vstát? Chtěla bych si na chvilku jít sednout do zahrady.“

„Nevím jestli by jsi měla vstávat, příliš tě to vyčerpává. Odnesu tě,“ oznámil mi a v zápětí mě zvedl do náručí.

Když jsme sešli ze schodů a já viděla tu spoušť v obýváku, myslela jsem, že ho něčím praštím.

„Damone Salvatore! Jak si to představuješ?! Takový svinčík! Kde je Elena?!“

„Lásko, klid, nevyčerpávej se. Elena před dvěma dny odjela za Klausem pro protilátku. Neboj se Carlisle je s ní a volal mi, že se za dva dny oba vrátí,“ uklidňoval mě mezitím, co jsem zhluboka dýchala.

„Dobře, ale nemysli si, že se z toho úklidu vyvlíkneš! Hezky mě posaď, teda až budeš mít kam, a začni!“

„Ale lásko…“ začal protestovat.

„Žádné ale… Začni!“

Naposledy po mně hodil psím pohledem a začal mi dělat místo v křesle. Jelikož jsem měla jen jeho košili, vydala jsem se hledat deku. Našla jsem ji pod hromadou Damonova oblečení a vztekle jsem zavrčela, byla politá whiskey. Damon mi ji omluvně vzal se slovy, že ji sám vypere, jo tak na to se podívám. Odnesl ji do pračky a donesl mi peřinu z ložnice. Počáteční zlost mě přešla. S těmihle změnami nálad to nebude asi jednoduché. Začala jsem postrádat jeho objetí, a tak jsem k němu vztáhla ruce, jako pětileté dítě. Zvedl mě z křesla, sám se tam posadil, přitáhl si mě na klín a začal mě kolébat ze strany na stranu. Když jsem ho začala dráždivě líbat na krku, vzrušeně zasténal. Pomalu jsem přecházela a k ušnímu lalůčku a lehce jsem ho zkousla, z Damonovy hrudi se ozvalo zapředení. V zápětí jsem ležela na posteli a Damon mě zuřivě líbal.

„Lásko, zadrž. Damone! Přestaň!“ vykřikla jsem vyděšeně, když ze mě trhal košili. Byla jsem natisknutá na čele postele a zbytky košile jsem si tiskla na tělo. Ten jeho zuřivě-toužebný pohled jsem už znala a naposledy, když jsem ho na jeho tváři viděla, nedopadlo to zrovna nejlíp.

„Lásko?“

Jako bych tím slovem stiskla vypínač, kterým jsem ho vrátila do normálu. Upíří rychlostí se přemístil ke dveřím a začal se omlouvat.

„Kdy naposledy jsi měl krev?“ zeptala jsem se nejistě.

„Krátce předtím, než jsme tě šli hledat,“ zašeptal zkroušeně.

„Tím mi jako chceš říct, že si pět dní neměl krev a nechal jsi mě, abych tě dráždila? Lásko, víš, jak to dopadlo minule…“ Moc dobře to věděl. Ve všech šesti ložnicích jsme museli koupit novou postel a novou kuchyňskou linku a já skončila pěkně dokousaná. Podíval se na mě tím svým šibalským úsměvem a řekl: „Nedělej, že se ti to nelíbilo.“ Touha v jeho hlase byla téměř hmatatelná.

„Damone, padej si pro transfuzi, jinak máš na rok útrum.“ Věděla jsem, že když jsem mu pohrozila rokem bez sexu, měla jsem vyhráno i když nevím, jestli bych to sama vydržela. Sotva jsem to dořekla, rozběhl se dolů. Když se potom objevil ve dveřích, měl v očích bolestnou touhu. Svůdně jsem slezla z postele, stáhla ze sebe to, co z košile zbylo a přitáhla jsem si ho blíž.

„Co kdybychom to zkusili znovu, ale tentokrát něžněji?“  Po téhle větě, kterou jsem mu zašeptala do ucha, jak nejsvůdněji jsem uměla, mě vzal do náručí a pomalu položil na postel. Pomaličku mě líbal na krk, z něj přešel na čelist, pak na líčko, víčka a nos. Záměrně se vyhýbal rtům, to jsem ale nevydržela a sama je vyhledala. Tenhle polibek byl jiný, něžný. Zasténala jsem mu do úst, jako by to pro něj byl pokyn pro to, aby se přemístil zpět na můj krk. Právě když mi přejížděl jazykem přes krční tepnu, mi zápěstím projela tak prudká bolest, až jsem vykřikla.

„Lásko, co se děje? Ublížil jsem ti nějak?“ Byl dost vyděšený.

„Ne, ty nic… To zápěstí… Hrozně to bolí, Damone!“ Sundali jsme obinadlo a zjistili jsme, že se rána už rozšířila přes půlku předloktí. Vyděšeně jsem se podívala na Damona.

„Lásko, co teď budeme dělat?“

„Počkej tady, lehni si do postele a odpočívej.“ Zavázal mi ránu a odešel.

Postavila jsem se na nohy, ale zatočila se mi hlava a omdlela jsem. Probudila jsem se a zjistila, že stále ležím na podlaze. Zkusila jsem se postavit, tentokrát mě mé tělo nezradilo. Sešla jsem schody a zamířila do kuchyně, odkud se ozýval hluk. Damon stál u linky a něco připravoval. Opřela jsem se o futra a pozorovala ho v práci. Najednou se otočil a hned jakmile mě zpozoroval, se zamračil a na čele se mu udělala roztomilá vráska.

„Neříkal jsem ti, že máš zůstat ležet? Víš, jak je v tvém stavu nebezpečné chodit ze schodů?“ Nad tím jsem se musela pousmát, byl tak roztomilý, když měl o mě strach.

„Lásko, jsem jen pokousaná, nejsem těhotná.“ Přišla jsem k němu a objala ho.

„Promiň, jen mám o tebe strach,“ řekla a políbil mě do vlasů.

„Na, vypij to, Carisle říkal, že ti to mám dát, kdyby se ti přitížilo, což se právě stalo,“ řekl a podal mi skleničku krve s… Něčím.

„Co je to?“ dívala jsem se na to dost nedůvěřivě.

„Krev a šalamounek.“

„Myslíš, že mi to pomůže?“

„Carlisle říkal, že by se ti po tom mělo ulevit a měla bys mít víc energie,“ vysvětlil mi a šibalsky na mě mrkl.

„Takže, takový upíří energeťák. Dej to sem.“  Popadla jsem skleničku a vypila ji na ex. Damon se radši postavil za mě, kdyby to se mnou náhodou seklo. Ale já v klidu odešla ke dřezu, skleničku umyla a uklidila. Otočila jsem se na Damona.

„A o účincích povzbuzujících chtíč, ti nic neříkal?“ Vrhla jsem se mu kolem krku a začala ho zuřivě líbat. Damon mě vysadil na linku a já mu začala rozepínat knoflíčky na košili, s kalhotami si už poradil sám.

„Počkej, tady ne Elena tady jídává, pojď nahoru,“ vdechla jsem mu do úst mezi polibky. Objala jsem mu nohama boky. Celou cestu nahoru jsme prolíbali, i když jsme na schodech málem spadli, nezabránilo nám to pokračovat ve vzájemném dráždění. V ložnici jsme ze sebe strhali zbývající kousky oblečení (měli jsme na sobě už jen spodní prádlo) a já mu toužebně zasténala do úst. Damon mě položil na postel a začal mi jazykem přejíždět přes krk, přes klíční kost se dostal až k prsům, kde vzal jednu bradavku mezi zuby, lehounce ji stiskl a začal sát, na to jsem mu odpověděla hlasitým slastným zavzdycháním. Tím jako bych mu dala pokyn k tomu, aby pokračoval níž, cítila jsem se jako bych se měla za okamžik vybuchnout slastí, když přejel po mém citlivém místečku, byla jsem už jen kousíček od orgasmu, když jsem se mu podívala do očí a viděla v nich vítězný záblesk. Tak to né chlapečku, myslíš si, že to máš vyhrané? Na to bych se podívala. Vytáhla jsem si ho ke rtům a zuřivě jsem ho začala líbat, po chvilce jsem si ho přetočila pod sebe a začala ho dráždit tím, že jsem se mu začala vrtět v klíně. Těsně před tím, než jsem to stihla dokončit, si mě přetočil pod sebe a pomalu do mě vnikl. Z našich úst se vydral hlasitý sten, počkal, než jsem si na něj zvykla a začal se ve mně pomaličku pohybovat, čím naléhavější byly naše polibky, tím rychlejší byly jeho přírazy. Vyvrcholení dosáhl těsně po tom mém. Svalil se vedle mě a přitáhl si mě do náručí, byla jsem hodně unavená.

„Dobrou noc, Damone,“ řekla jsem a ještě více se přitulila k jeho hrudi.

„Dobrou noc, lásko,“ zašeptal, políbil mě do vlasů a já se propadla do říše spánku.

Když jsem se další den probudila, ještě spal. Otočila jsem se ke dveřím, stála v nich Elena a pozorovala nás s úsměvem na rtech.

„Ahoj Eleno,“ řekla jsem a začala jemně budit Damona.

„Lásko, Elena je tady,“ zašeptala jsem mu do ucha, v tom okamžiku se Damon vymrštil do sedu a ospale na Elenu zamrkal.

„Co tady děláš? Neměli jste přijet až po obědě?“

„Damone, jsou čtyři hodiny odpoledne, Katherine pojď se mnou, Carlisle má pro tebe tu protilátku. Počkám, až se oblečete,“ řekla nám s úsměvem.

„Lásko, mě se tak nechce vstávat,“ zamručela jsem, přitulila se k Damonovi a hlavu jsem si polžila zpátky na jeho hruď.

„Měli bychom vstávat, dostaneš protilátku, a pak už z ložnice vycházet nemusíme,“ lákal mě Damon.

Oblékli jsme se a sešli dolů do obýváku. Stál tam Carlisle s obinadlem, prý kdybych náhodou potřebovala převaz. Doufám, že to nebude nutné, a Elena se skleničkou Klausovy krve. Vzal jsem si ji od Eleny, mezitím si Damon vzal mou druhou ruku a začal mi sundávat obvaz. Ta rána byla dost ošklivá, rozšířila se už přes celé předloktí, ale čím víc jsem polykala Klausovy krve, tím víc se mé zranění zacelovalo a po poslední kapce už po zranění nebylo ani stopy. Damon začal mé zápěstí zasypávat milionem malých polibků.

„Hej, vy dva, nechte si to na později. Jak jsem viděl, krev se šalamounkem zabrala,“ řekl Carlisle a šel si sbalit věci. Dnes odjížděl zpět do Forks za svou rodinu. Elena se vydala ke dveřím s tím, že jde na noc k Bonnie. To pro nás vyplývalo, že budeme mít celý dům jen pro sebe. Počkali jsme, abychom se mohli s Carlislem rozloučit a já mu chtěla poděkovat za všechno, co pro mě udělal. Sotva za ním zaklaply dveře, vzal mě Damon do náručí a odnesl do ložnice.

„Lásko, ani nevíš, jak jsem rád, že je to za námi,“ řekl a přitáhl si mě do náručí, div že mě neumačkal. Mezi polibky jsem mu začala rozepínat knoflíčky na košili. Toho, že jsme měli celý dům, jsme si naplno užili, milovali jsme se v každém pokoji v domě (až na Stefanův – Elenin pokoj). Skončili jsme úplně vyčerpaní zpět v naší posteli.

„Lásko, slib mi, že spolu zůstaneme navždy,“ pronesla jsem do pohodového ticha.

„Navždy a ani o den míň,“ slíbil mi Damon, a pak jsme usnuli ničím nerušeným spánkem.

Autor: TheKatherine (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní

Sdílet

Diskuse pro článek Klausova léčka: