Fencing Lesson (1/2) • OurStories.cz ~ naše povídky

Jedna hodina šermu Toma Hiddlestona. Jak to celé dopadne? A co si vymyslí na další? Hezké čtení, silvi14

01.11.2013 (10:00) • silvi14 • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 0× • zobrazeno 801×

„Tome, musíš se soustředit!" poručil mi trenér šermu. Zatnul jsem zuby a pokusil se odrazit jeho výpad. Podařilo se mi to. „Výborně, Tome, jen tak dál. Když se snažíš, tak to jde," chválil mě Jake. Teď se choval jak moje matka. Nebo jako učitelka. A to se mi nelíbilo.

„Poslyš, Jakeu, přestaň se chovat jako učitelka, nebo tě tím mečem propíchnu," zasmál jsem se a z legrace mu promáchnul mečem přímo před obličejem. Jake se zapotácel a upadl do duchen podél arény. Začal jsem se smát. Byl to vtipný pohled. Jeho výraz byl přímo odzbrojující.

„Hej, Tome! Tohle už mi příště nedělej," pokáral mě a sbíral se ze země. Zakoulel jsem očima.

„Paní učitelka se zlobí. Ani nevíte, jak mě to mrzí, pančelko," prohlásil jsem ironicky. Jake zvedl oči v sloup. „No tak, Jacobe, nechápeš legraci, nebo co?" položil jsem hloupou otázku. Jake se zatvářil nešťastně.

„Thomasi Williame Hiddlestone, přestaň mi říkat Jacobe! Víš, že to nenávidím," bránil se zoufale.

„Neboj, Jacobe, už ti tak říkat nebudu," slíbil jsem mu. Z očí mu šlehaly blesky.

„Ty jeden! Já tě uškrtím," vrhnul se na mě. Ustoupil jsem do strany a Jake se jak široký, tak dlouhý natáhl vedle mě. Se zničeným výrazem vstal.

„Myslím, že dnes náš trénink končí," prohlásil rezignovaně. Srdce mi zaplesalo.

„Jupí! Na tato slova jsem čekal celou dobu," zaradoval jsem se jak malý kluk a uháněl jsem z arény ven. Málem jsem porazil uklízečku, která vytírala chodbu. Uklouzl jsem po saponátu a málem jsem spadl stejně tak jako Jake. Když jsem se konečně dostal do šatny, ulevilo se mi. Bez nehod jsem prošel dveřmi a převlékl se. Potom jsem s taškou přes rameno spokojeně odcházel pryč. Na druhém konci chodby, hned u vstupu do tělocvičny, jsem zahlédl Jacoba.

„Už se těším na další hodinu šermu, Jacobe. Ahoj!" zamával jsem mu zvesela. Vrhl po mně zničený a zároveň naštvaný pohled.

„Prosím tě, už vypadni. Ať tě tu už ani nevidím!" zavolal na mě přes chodbu. Poslal jsem ignorantní vzdušnou pusu a odkráčel pryč. Na recepci jsem odevzdal klíče od skříňky.

„Hezký den, pane Hiddlestone," rozloučila se se mnou žena na recepci. Chovala ke mně tajné sympatie.

„Vám taky, paní Brownová," rozloučil jsem se s ní a mrknul na ni. Paní Brownová se začervenala a radši rychle zmizela za počítačem. Uchechtl jsem se. Znal jsem spousty žen, které mě zbožňovaly. Když jsem vycházel z posilovny, zarazil jsem se. Před budovou stála banda fanynek s fotkami a mobily v ruce. Nahodil jsem svůj typický hiddlestonovský úsměv a jal se podepisování a focení. Na těch holkách a ženách bylo vidět, jak jsou šťastné.

Když jsem tu povinnost konečně dokončil a mimochodem jsem si zašermoval s několika fanynkami, které z toho byly celé pryč, jsem se vydal domů. Domů mě doprovázely udivené pohledy ostatních, protože není obvyklé na ulici vidět Toma Hiddlestona s mečem v ruce. Na další hodinu šermu jsem se těšil. Kvůli Jakeovi.

Co si na něj vymyslím? Hmm. Bude to těžké. Ale do příštího týdne je času dost. Se spokojeným úsměvem jsem se vracel domů. Točil jsem mečem. Lidé zírali. Já jsem si jich nevšímal. Nevěděl jsem spoustu věcí. Ale jedno jsem věděl jistě.

Příští hodinu šermu Jacobovi pořádně zavařím.

Autor: silvi14, v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní