OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní » Benátské prázdniny

21.06.2013 (14:00) • Barbucha • Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní • komentováno 1× • zobrazeno 1120×

Od události s Mandarinem uplynulo už více než pět měsíců. Pepper se ze své zkušenosti s Extremis rychle zotavovala. Její chování už nevykazovalo návaly zuřivosti, když ji něco vytočilo, a její kůže znovu nabyla jemný narůžovělý odstín.

I Tony se po transplantaci srdce rychle navracel do starých kolejí. Od jeho operace uběhlo něco málo přes tři měsíce a on měl pocit, že se nikdy v životě necítil lépe. Prohlašoval, že nikdy v minulosti necítil u srdce takový pocit lehkosti. A ačkoli by se podle doktorů ještě pár týdnů neměl příliš namáhat, tak všichni víme, že Tony se vždy řídí svým vlastním rozumem.

***

Po tom, co Tonyho honosné sídlo leželo v troskách v hlubinách oceánu, oba s Pepper pobývali ve Stark Tower a společně se mezi zotavováním, odpočinkem a užíváním si zaslouženého volna rozhodovali, co podniknou se svými životy teď, když Tony svého hrdinského Iron Mana pověsil na hřebík.

„Měli bychom někam odjet, Pep,“ navrhnul Tony znenadání a odtrhnul oči od filmu, na který se díval, zatímco Pepper připravovala večeři. „Co takhle udělat si prázdniny a odpočinout si od všeho toho humbuku kolem?“ prohodil a vyčkával na její reakci.

Pepper přestala krájet zeleninu, kterou připravovala do polévky, a zkrabatila čelo, jak nad jeho návrhem přemýšlela. Když dospěla ke svému závěru, stočila svůj pohled k Tonymu.

„Není to špatný nápad, pořádné prázdniny jsme nezažili už pekelně dlouho. A myslím, že si oba potřebujeme pročistit hlavu po tom všem, co se událo,“ neočekávaně s ním projednou souhlasila. Tonymu se překvapením rozšířily oči. Vážně souhlasila? To snad ani nebylo možné!

Celá tvář se mu rozzářila jako čerstvě zažehnutý oheň a z rukávu hned začal sypat nápady, kam by spolu mohli vyrazit. „Co třeba Evropa? Benátky?“ chrlil ze sebe Tony horečně. Jako by od ní chtěl slyšet přímý souhlas tady a teď, aby si to náhodou nerozmyslela.

Pepper o tom několik sekund zadumaně přemýšlela. V hlavě si přehrávala film, co všechno bude potřeba před jejich odjezdem vyřídit.

„To by šlo,“ prohlásila po chvíli a slabě se pousmála. Tony jí úsměv opětoval. Ale nebyla by to Pepper, kdyby se neprojevila její profesionalita a smysl pro povinnost. „Ale nejdřív musíme vyřídit potřebné záležitosti týkající se Stark Industries.“

Tonyho obličej se protáhl zklamáním a jeho výraz zvážněl. „Ale...“ střelil po Pepper smutnýma očima. V překladu to totiž znamenalo, že neodjedou přinejmenším ještě v následujících dvou týdnech, a on měl takovou chuť odcestovat třeba už zítra.

„Žádná ale, Tony, a nezkoušej na mě tyhle psí oči, dobře víš, že to na mě neplatí,“ napomenula ho jemně a pak se mírně usmála.

„Víš, že kvůli naší menší zdravotní dovolené jsme se ve firmě dlouho pořádně neukázali,“ což byla pravda. Tony se v uplynulých čtyřech měsících v SI ani neotočil, měl přece zdravotní dovolenou, zatímco Pepper se ve firmě čas od času zastavila, aby vyřídila neodkladné záležitosti. Všeobecně ji ale plně zaměstnával Tony a jeho bujaré představy o zotavovacím procesu, které musela krotit na snesitelnou míru. A ačkoli je zastupující personál pravidelně a velice detailně informoval o dění ve společnosti, Pepper se stále chtěla na vlastní oči a pěst přesvědčit, že firmě nic nechybí. 

„Jen se chci ujistit, že firma funguje tak, jak má, a že je v ní vše v naprostém pořádku. A pak,“ popošla k němu a lehce mu přejela rukou přes tvář. Slastně přivřel oči a jeho napjatá tvář viditelně pookřála. „Pak mě můžeš vzít, kam jen budeš chtít,“ zašeptala a Tonyho na obličeji zalechtaly její dlouhé vlasy, jak se k němu naklonila, aby mu vtiskla motýlí polibek na čelo.

„Ale vždyť to tam bez nás hravě zvládli do teď, pár dní navíc firmu nezruinuje,“ žadonil Tony. Byl roztomilý, když nahodil ten svůj prosebný tón, ale Pepper byla neoblomná, tak jako vždy. A stejně dobře jako ona i Tony věděl, že se jí nakonec podvolí. Přesně tyhle vlastnosti z ní činily tak dobrou bývalou osobní asistentku a momentálně skvělou ředitelku SI. Její tvrdohlavost, odhodlání, nesmlouvavost a přímé neústupné jednání byly při práci s Tonym Starkem jednou z nejdůležitějších předností.

A tak Tony po chvíli dohadování a s brumlavým „To jsem přesně věděl,“ dal Pepper za pravdu. Ale jen za té podmínky, že zatímco Pepper se bude zabývat záležistosmi firmy, on zařídí záležitosti nezbytné pro jejich odjezd, což v Tonyho překladu znamenalo, že nepřekročí práh budov Stark Industries.

Pepper lehce nakrčila nos, jak to dělávala vždycky, když jí nebylo něco přímo po chuti. Na druhou stranu by se ještě neměl zbytečně rozčilovat, kdyby na to náhodou přišlo.

Nakonec  se mu zadívala do těch jeho hlubokých prosebných očí a lehce přikývla.

***

Čtrnáct dní poté stáli s Tonym před branami Stark Tower a čekali na Happyho, který je měl odvézt k Tonymu soukromému tryskáči.

„Tak kde je?“ těkal Tony nervózně očima z hodinek do ulice před sebou a pak utkvěl pohledem na Pepper. „Takhle budeme mít zpoždění.“

„Ale, ale. A já myslela, že když je to tvoje letadlo, že na tebe snad určitě počká,“ ušklíbala se Pepper. Tony po ní střelil napůl pobaveným, napůl uraženým pohledem. Už otevíral pusu, aby jí něco odvětil. Nicméně od nějaké chytré odpovědi, kterou by jí býval uštědřil, ji ušetřil zvuk hřímajícího motoru, a vzápětí před nimi zastavil černý Rolls Royce.

„Omlouvám se, ale na Páté byla zácpa a nebylo jak se jí vyhnout...“ Happy rychle vysvětloval.

„Šup šup, není čas!“ pobízel Tony Happyho a rukou mu pokynul, aby začal nakládat jejich zavazadla, zatímco on gentlemantsky přidržoval dveře Pepper, která si sedala na zadní sedadlo. Když se usadila, přibouchl dveře od auta a vydal se na pomoc Happymu, aniž by si všiml nesouhlasného pohledu, který po něm Pepper vrhla. Ještě by se měl nějakou dobu šetřit.

Společnými silami během pár minut naložili všechna zavazadla a Tony se s unaveným povzdechem svezl na sedačku vedle Pepper a lehce ji políbil na čelo.

„Těšíš se?“ zeptal se s uličnickým úsměvem a dlaní ji pohladil po stehně. Zatetelil se, když ucítil, jak se pod jeho dotekem zachvěla.

„Moc,“ odvětila. Pak její výraz znatelně zvážněl. „Nemáš teď na srdci nějakou podobnou zprávu o tom, že umíráš nebo tak, že ne? Protože další takový stres už bych vážně neunesla.“

Tony se k ní více pootočil čelem a hrdě vypnul svoji hruď. „Vidíš?“ mírně sklopil pohled směrem dolů, aby se podívala na jeho hrudník, a pak s Pepper znovu navázal oční kontakt. „Žádný reaktor, žádný problém. Vše je v naprostém pořádku,“ ujistil ji, zatímco přehodil ruku kolem jejích ramen a jemně si ji přitáhl k sobě.

***

Poté, co se na letišti rozloučili s Happym, který jim oběma popřál šťastnou cestu a ať si užjí první společnou dovolenou, kterou si oba bezpodmínečně zasloužili, Tony s Pepper ruku v ruce nastoupili do letadla a teď už se vznášeli se v oblacích směr Itálie, Benátky.

Chvíli poté co vzlétli, začal Tony klímat a Pepper se v žaludku rozlil zvláštní pocit klidu. Nebylo to tak, že by Tony měl nějaké zdravotní problémy, jen věděla, že po operaci srdce, kterou prodělal, ještě nefungoval na sto procent, i když to o sobě rád prohlašoval. Takže si nemohla pomoct, ale pro jednou byla ráda, že odpočívá.

Někde v půli cesty začal procitat. Zadíval se na ni zamlženýma očima a párkrát zamrkal, aby si pročistil zrak.

„Ahoj,“ pozdravil. Hlas lehce protkaný spánkem.

„Ahoj, jak se ti spalo?“ lípla mu Pepper jemnou pusu na tvář.

„Docela dobře. Jak dlouho ještě poletíme?“ zeptal se s dlouhým zívnutím.

„Teď jsme tak v půli cesty, takže ještě asi osm, devět hodin.“

„Co?“ vykulil na ni oči. „To je vážně tak nechutně dlouhý? Moje trpělivost dneska dostane zatracenou školu.“ Na důkaz svých slov se nesouhlasně zamračil a neklidně se ošil na sedačce, jak hledal pohodlnější polohu.

„A co sis myslel, Tony?“ odvětila Pepper s úsměvem. „Tohle není žádný superrychlý oblek, který tě...“ odmlčela se, když si povšimla, jak Tony sklíčeně protáhl obličej. Ta věta jí vyklouzla z úst tak rychle, že se nestihla včas zastavit.

„Promiň, neměla jsem... Vím, že ti to chybí, Tony.“ Položila mu váhavě ruku na hřbet té jeho a cítila jak jím probíjelo lehké napětí. Zvedl k ní své hluboké hnědě oči a zadíval se do jejích jiskřivě modrých, plných jistoty a lásky a v tuhle chvíli také s lehkým nádechem viny, až se mu z toho udělalo trochu mdlo.

Když poté, co si nechal z těla odstranit zbývající šrapnely, které ohrožovaly jeho vnitřní orgány, a zbavil se tak svého hrudního reaktoru, prohlašoval, že se nikdy necítil líp, ani v nejmenším nelhal. Vážně tomu tak bylo, jen se čas od času s úlekem přistihl, že přemýšlí nad svým alternativním já. S Iron Manem žil pět let a to není jen tak něco, co vypustíte z hlavy jako učivo, které jste po napsání testu nechaly vyšumět do ztracena, abyste uvolnili místo pro nové informace. Chyběla mu Iron Manova volnost jen tak se proletět směrem ke hvězdám. Iron Manova schopnost konat dobro...

Vidíte, už to dělal zase. Prostě nenapravitelný případ. „Přestaň s tím! Hned!“ napomenul se v duchu příkře a směrem k Pepper prohodil: „V pořádku, Pepper. Oba víme, že jsem se toho vzdal sám a dobrovolně a že to byla moje volba,“ hodil po ní plachý úsměv. „Pojď, užijem si poslední střípky našeho letu.“

„Prý střípky,“ ušklíbla se Pepper v duchu. Ale na druhou stranu, pokud byl Tony opravdu v něčem dobrý,
a že toho bylo hodně, v čem vynikal, dobře věděl, jak účinně zabíjet čas.

Zbytek letu vážně utekl jak voda. Dívali se spolu na filmy. Od Smrtonosné zbraně až po Zápisník jedné lásky, popíjeli šampaňské, tulili se k sobě jako čerstvě zamilovaní puberťáci a užívali si každé kouzlo okamžiku.

A pak najednou, zčistajasna, jako kdyby uběhla sotva hodina, jim pilot oznámil, že se bude přistávat a že do půl hodiny budou na letišti Marco Polo.

***

„Víš, Tony, zapomněl ses mi pochlubit, kam že to vlastně máme přesně namířeno,“ pohlédla Pepper už na letišti na svého partnera a trpělivě čekala na odpověď.

„Nezapomněl,“ odvětil Tony laškovně. „Je to překvapení,“ dodal, když došli před příletovou halu a odmávli si taxi.

V taxi se lámanou angličtinou domluvili, že se potřebují dostat na trajekt, kterým se dostanou na ostrov Venezia.

Hned jak se domluvili na cílové stanici a rozjeli se, italský taxikář zapnul CD přehrávač, ze kterého se vzápětí linul hlas italského operního pěvce Luciana Pavarottiho. Náš milý řidič vytočil zvuk snad na nejvyšší možnou míru a celou cestu si zpíval spolu s Pavarottim jeho árie, ačkoli značně falešně. Ale zdálo se, že tato skutečnost ho absolutně netrápila. Nevšímal si ani toho, jak po sobě Pepper s Tonym vrhali po celou cestu zděšené pohledy a tiché modlitby k nebesům, ať se mu rozbije rádio.

Cesta ale ubíhala jako voda a na místo určení naštěstí dorazili co nevidět. Pepper se v zorném poli objevil luxusně vyhlížející hotel PalazzinaG, který se pro příštích čtrnáct dní měl stát jejich domovem.

Pepper se s úžasem podívala na Tonyho a zašeptala: „Je to nádhera, Tony. Nikdy jsem neviděla romantičtější místo,“ a pak ho pevně objala a dychtivě přitiskla své měkké rty k těm jeho v dlouhém polibku.

Uvnitř hotelu na Pepper dýchala luxusní atmosféra stylového vybavení hotelu. Prvně je uvítala dřevěně obložená a jasně osvětlená recepce, z restaurace se linul tlumený šum bavících se hostů, kteří si právě užívali pozdní snídani. Skvělou atmosféru doplňovala tichá italská hudba linoucí se bůhví odkud. Celé tohle místo přímo čišelo kouzelnou atmosférou.

Na recepci nahlásili své jméno a počet osob a vyfasovali od sympaticky vyhlížející recepční klíč od jejich pokoje. Za zády jim stál pikolík, zavazadla naložená na vozíku, aby jim je úslužně dopravil do jejich pokoje.

Když Tony otevřel dveře, vstoupili dovnitř a zůstali ohromeně zírat. Vyloupl se před nimi pokoj, vybavený třpytícím se moderním bílým nábytkem, vyladěný do nejmenšího detailu. Nic tu nebylo navíc a nic tu nechybělo. Celá místnost zářila čistotou a voněla směsí heřmánku a meduňky.

Pepper instinktivně zamířila hned k balkonovým dveřím přímo naproti ní a ohromeně zírala na jemně se vlnící vodu pod sebou posetou gondolami, na kterých gondoliéři převáželi dychtivé turisty z jednoho místa na druhé. Tohle dozajista budou nezapomenutelné dva týdny, smála se pro sebe.

***

Jakmile skončili se zabydlováním, kdy dobrou polovinu věcí odloužili na neurčito a nabažili se výhledu z jejich apartmánu, vyčerpaně padli do postele. Dívali se jeden druhému do očí a pak, vedeni nějakou neviditelnou silou, se k sobě podvědomě přibližovali, až se nakonec jejich rty spojily. Pepper z očí čišela čirá radost a štěstí a Tony na sebe byl náležitě hrdý, že v ní tento pocit dokázal zas a znovu vyvolat.

„Ani se mi nechce vstávat. Nejradši bych se tady válela napořád,“ prohlásila Pepper slastně a ještě hlouběji se zachumlala do přikrývek.

„Tak to uděláme,“ podporoval ji v tom Tony. „Jídlo si můžeme objednat až na pokoj a v mezičase...“ odmlčel se a sjel Pepper pátravým pohledem od hlavy až k patě. V očích mu zahořel oheň.

„Ty nestydo,“ mírně ho napomenula Pepper s naoko vážnou tváří. Pak jí ve tváři zahrál úsměv a znovu mu vtiskla polibek na jeho hebké rty.

„Nemůžu za to, že dokonalost tvého těla ve mně vzbuzuje nespoutanou touhu a do celého vesmíru přímo křičí: Vem si mě,“ pronesl Tony věcně a provokativně jí přejel rukou přes poprsí.

Na to ho Pepper lehce praštila do ramene. „Tohle je tvoje představa romantické dovolené? Celé dny se válet v posteli a užívat si nespoutané sexuální hrátky?“ zeptala se napůl polichoceně, napůl popuzeně.

Podíval se na ni; v obličeji jí vyskákaly růžové fleky, jak se její začínající rozčilení smíchalo s lehkými rozpaky. Zavrtěl hlavou. „Ne, ale ta představa mě strašně rajcuje.“ Dobře věděl, jakou reakci touto odpovědí vyvolá, ale prostě si nemohl pomoct. Byl už prostě takový.

„Anthony Edwarde Starku, kdy už konečně dospěješ?!“ povzdechla si Pepper rozčileně a pohlédla na Tonyho s nefalšovanou přísností. Někdy byl vážně nesnesitelný a často přiváděl Pepper až na hranici čirého šílenství. Když pozvedla své modré oči a viděla, že v těch jeho čokoládových mu hrají všichni čerti, rychle varovně dodala: „To byla jen řečnická otázka!“

Chvíli leželi v tichosti, když se ozval tichý hlas Pepper: „Pojďme se někam najíst. Mám docela hlad.“ Pak její nabručený výraz, který stále zřetelně vykresloval rysy její něžné tváře, při pohledu do jeho velkých čokoládových očí zvláčněl. Nedovedla se na něj zlobit moc dlouho, když se na ni díval tím svým pohledem nakopnutého štěněte.

Pohladila ho pravou rukou po tváři. V duchu se usmála, když se opřel do jejího doteku. A pak se s lehkým zasténáním vyhoupla do sedu a pomalu se zvedla z postele.

Pak natáhla ruce, aby Tonymu pomohla postavit se na nohy. Sevřel své prsty pevně kolem jejích křechkých zápěstí. Ale namísto toho, aby vstal, jemně, ale silně zatáhnul. Pepper se rozšířily oči leknutím. Tohle neočekávala. Chvíli chytala potřebný balanc, až se nakonec zhroutila Tonymu do jeho otevřené náruče, což byl přesně výsledek, kterého chtěl dosáhnout. A pak, až se její divoký dech trochu uklidnil, ji hladově políbil.

***

Užívali si benátské atmosféry plnými doušky. Procházeli se po romanticky vyhlížejících památkách, projížděli se gondolou tam a zase zpátky za občasného poslouchání tklivých balad z úst opálených gondoliérů, kterým ani Pepper, ani Tony nerozuměli. Každý den obědvali někde jinde, podle toho, kam je jejich cesta zrovna zavedla. Večer se procházeli pod nebem posetým tisíci hvězd, večeřeli při svíčkách, sami i ve společnosti.

Neomezeně si užívali jeden druhého, libovali si ve vzájemné blízkosti a náležitě si vychutnávali společně strávevné chvíle naprostého soukromí a naprosté volnosti, dvou věcí, kterých se jim doma zrovna moc nedostávalo. Bylo k nezaplacení nemít v patách houf senzacechtivých novinářů, kteří jim od událostí s Mandarinem ne a ne dát pokoj, nebýt po většinu dne pracovně vytížení a nemuset se starat o nic jiného než jen sami o sebe. Tady byli jen Tony a Pepper, výletníci na dovolené. Žádný rozmazlený miliardář, žádná bývalá osobní asistentka.

Je až s podivem, jak rychle dny ubíhají, když se to člověku zrovna nejméně hodí a nejraději by zastavil běh času.

Přesně tak se cítili i Tony s Pepper. Dny zaslouženého volna jim proklouzávali mezi prsty tak rychle, že měli pocit, jako by přijeli teprve před pár hodinami, a už je pronásledoval návrat do koloběhu všedního života.

A tak nastal poslední večer strávený v krásných poetických Benátkách. Pepper s Tonym se procházeli za svitu zapadajícího slunce. Pod nebem, které paprsky slunce vybarvovalo všemi odstíny červené, se ve vzájemném obětí posadili na vyhlídku a vychutnávali si krásný pohled na mizející ohnivou kouli za obzorem. Bylo to jako vystřižené z obálky časopisu o cestování. Když poslední paprsky zmizely a na obloze nad jejich hlavami se začaly objevovat první hvězdy, Pepper se těsněji přitiskla k Tonymu, hlavu položila na jeho rameno a slastně zavřela oči. Zhluboka se nadechla a do plic nasála vzduch lehce ochladlý přicházejícím večerem a Tonyho přirozenou vůni.

„Bude mi to tu scházet,“ zamumlala Pepper po chvíli, oči stále ještě pevně zavřené. „Miluju tě,“ dodala a Tony se vedle ní lehce zachvěl a ještě více sevřel ruku, kterou měl omotanou kolem jejího útlého pasu, a opatrně spočinul svojí hlavou na jejích jahodově blond vlasech. Druhou rukou ji škádlivě a pomalinku hladil po vnitřní straně stehen. Cítil, jak pod jeho dotekem roztála.

„I já tebe,“ odvětil tlumeným hlasem. Z hlasu mu zazníval velice slabý podtón nostalgie, že se jejich první společné prázdniny chýlily ke svému konci, ale mnohem více z jeho hlasu čišelo štěstí, že měl Pepper po svém boku.

Na chvíli jako by se zastavil čas a oba vstřebávali atmosféru, která se kolem nich rozprostírala. Ani jeden z nich si nepřál narušit to křehké kouzlo okamžiku, který se právě odehrával nad vodami benátských kanálů.

Po pár minutách Tony mírně nadzvedl hlavu a pátravě se zadíval do jejího zadumaného obličeje. Ruku stále ještě pevně obtočenou kolem jejího útlého pasu. Pepper pocítila, jak mírný tlak na boku její hlavy polevil a mírně pootevřela svá víčka. Když stočila svůj zasněný pohled Tonyho směrem, jejich oči se setkaly a vzájemně si vyměnily letmý, vřelý úsměv.

Pak se jejich pohledy stočily zpět k potemnělé obloze a společně pozorovali, jak se nebe pomalu, ale jistě obsypávalo tisíci hvězd. Jemný vánek si pohrával s jejich vlasy, ve vodě se odrážel obraz měsíce, kterému do úplňku zbývalo jen pouhých pár dní.

Kromě ševelení větru, který se lehce opíral o vodu a čeřil ji, se všude kolem nich rozléhal mírumilovný klid a ticho.

„Vezmi si mě, Pepper Pottsová,“ náhle protnul nekonečné ticho Tonyho tlumený hlas, jemně ji chytil za ruku a svým jasným pohledem vyhledal ten její.

Pepper zamrzla na místě a uvažovala, jestli opravdu slyšela to, co slyšela. Zaraženým pohledem sjela z jeho upřímného a velice vážného výrazu v jeho tváři kamsi k jeho pasu, kde koutkem oka zachytila drobný pohyb. Rozšířily se jí oči, když zpozorovala, jak z kapsy svého ležérního letního saka vytáhl krabičku, ve které se skrýval po starkovsku okázalý, ale zároveň velice jemný a elegantní prsten z platiny, na vrcholu s jedním větším diamantem a kolem dokola posetý drobnými diamanty, které obkreslovaly celý obvod prstenu v trojúhelníkovém vzoru. Ten prsten dokazoval, že jeji sluch byl zcela v pořádku. Pepper na ten výjev zírala jako na zjevení. Jako by se dívala na scénu z romantického filmu, ve kterém by si vroucně přála, aby dotazovaná řekla svému vyvolenému ano.

Nikdy by od Tonyho Starka, tak jak ho znala a zná, nečekala, že by učinil ženě takovou nabídku, tak silný závazek. Manželství přece jen není jen chvilková záležistost, a pokud Tony učinil tak velký, přímo mílový krok, nemohl to myslet jinak než smrtelně vážně. Koneckonců, ten prsten sám o sobě byl neochvějným důkazem, že jeho rozhodnutí nabídnout jí sňatek nepřišlo zčistajasna, ale že Tony o tom nějakou dobu přemýšlel.

Když se Pepper po několika dlouhých sekundách konečně probrala ze svého tranzu, pevně a rozhodně se Tonymu zadívala do jeho teplých čokoládových očí a z toho, co nalezla v jejich hloubkách, jí poskočilo srdce. Spratřila v nich nefalšovanou lásku, oddanost a důvěru. Cítila, jak se jí zrychlil tep, a ruce se jí mírně roztřásly, ale ani na okamžik nezaváhala. Přistiskla se pevněji k Tonyho hřejivému tělu a něžně spojila své rty s těmi jeho v dlouhém, vášnivém polibku. Když se od sebe mírně odtáhli, aby do plic nasáli potřebný kyslík, vydechla mu do úst svoji odpověď.

* Konec *

Tady máte můj zcela úplně první počin. Snad se bude líbit. A když ano, kdo ví? Třeba napíšu sequel, který bude delší než jen jedna kapitola. ;o)

Autor: Barbucha, v rubrice: Povídky » Jednodílné » FanFiction ostatní

Sdílet

Diskuse pro článek Benátské prázdniny: