V objetí zrůdy 39 • OurStories.cz ~ naše povídky

Bella se konečně dostane zase ven, mezi ostatní upíry. Uvnitř je z toho nadšená, ale raději to nedává moc znát, nebo se o to alespoň snaží. Zsadist je z toho totiž pěkně vynervovaný a napružený.

12.11.2011 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 9× • zobrazeno 3758×

39. kapitola

Zsadist stál a mračil se. Mlčel. Neřekl ani slovo na protest, ale vzhledem k jeho výrazu to nebylo ani potřeba.

Bella byla jeho přesným opakem. Byla milá, klidná a s láskyplným výrazem ho políbila na pevně semknuté rty. Musela se postavit na špičky a ještě se o něj opřít, aby na jeho rty dosáhla.

„Nezapomeň, co jsem říkal.“

Poslušně přikývla. Připadala si, jako malé dítě, kterému vystresovaný rodič dává poslední rady před prvním dnem ve škole. Ne tedy, že by kdy do školy chodila, měla soukromého učitele. Ale takhle nějak si to vždy představovala.

„Neboj se,“ pohladila ho dlaní po hrudi v konejšivém gestu. „Celou dobu budeš vědět, kde jsem. A Rehve mě vyzvedne a zase dovede zpátky. Dá na mě pozor.“

Zsadist se zamračil ještě víc. To poslední ho moc neuklidnilo. Jejího bratra nepovažoval za někoho, kdo se dokáže pořádně postarat o sebe, natož o Bellu. Byl to malý chcípáček se sotva devadesáti kily a s naprosto chabým výcvikem pro pořádný krvavý boj.

„Dávej na sebe pozor,“ líbla ho naposledy Bella a nenápadně tak naznačila, že už by měl jít. Se zavrčením otočil a vyrazil ke dveřím.

S láskou se za ním dívala. Byl to její obr. Její starostlivý a milující obr, který byl vyděšený z toho, že by se jí nebo jejich synovi něco stalo. A obr, který musel odejít dřív, než dorazí její bratr. Při jeho dnešní náladě by nebylo zrovna moc dobré, aby na sebe ti dva narazili.

* * *

Její bratr dorazil naštěstí až patnáct minut po Zsadistově odchodu. A věděl, do čeho míří.

„Je tu?“

Bella se na Rehva pobaveně usmála.

„Ne,“ zavrtěla hlavou a objala ho. „Taky tě ráda vidím.“

„Jo, ahoj,“ hlesl rozpačitě a vešel dovnitř. Tam už stála Anna s Thormem v náručí. Ji vlastně ani nevnímal. Nebyl zvyklý bavit se se služebnictvem. Pozornost upřel na svého synovce.

„Ahoj Thorme,“ usmál se na něj dobrosrdečně jako správný hrdý strýček.

Thorm se na něj nedůvěřivě podíval. Přimhouřil tmavé oči a zkoumavě se na Rehva díval. Byli si s otcem tak podobní, až to Rehva občas děsilo.

Obrátil se raději k Belle.

„Jsi připravená?“

„Rozhodně.“ Nemohla se dočkat, až se konečně dostane zase mezi lidi. Po tak dlouhé době potřebovala zase začít vnímat i něco jiného, než tenhle jejich malinký svět.

Rehve vyrazil zpátky ke vchodu. Bella se nejprve zhluboka nadechla, uhladila si dlaněmi látku tmavě fialových šatů a vyrazila za ním.

* * *

Té noci byl Zsadist jako tank. Nehleděl napravo a ani nalevo a kráčel jako bůh zkázy. Tedy pro bezduché. Nevyžíval se v jejich mučení. Popravdě. Zbytku bratrstva připadal, jako by byl duchem někde jinde.

Tohle byl ale jeden z jeho lepší stavů. Alespoň nešel po někom z nich.

* * *

Bella s Rehvem se objevili ve vstupní hale hradu, který rada starších využívala už po několik staletí k pravidelným sněmům. Rada se skládala ze členů nejstarších upířích rodin a byla to výsada, kterou si jednotliví členové museli zasloužit. Vše se v ní řídilo pravidly, která vznikla již dávno před tím, než se kdokoliv s dnešních členů narodil.

Zas a znovu ji vyrážela dech ta majestátnost a škrobenost celého tohoto sněmu. Ale o jeho důležitosti nikdy nepochybovala. Než se Wrath znovu ujal svého postavení krále, rada starších zaujímala jeho roli. Chránili a dohlíželi na jejich utajený svět uvnitř toho lidského. Nyní byla jejich role v podpoře krále, jeho rodiny a ve zprostředkování jeho moci a rozhodování v menším rozsahu.

„Můžeme?“ ozval se její bratr.

Prudce se k němu otočila. Byla tak zabraná do svých úvah, že zapomněla, že stojí hned vedle ní.

Přikývla.

Její příchod do zasedací síně vyvolal vlnu šepotu. Překvapeně se po ní otáčeli, když kráčela po obvodu místnosti až k jejich místům.

Dokázala si živě představit ty spekulace, které vznikaly během její dlouhé nepřítomnosti. Po jejím únosu bezduchými před několika lety ji vlastně ještě nikdo ani neviděl. Pátravé pohledy na ní hledaly stopy po útrapách z mučení, stejně jako důvod, proč se tak dlouho vyhýbala komukoliv z nich.

Ignorovala je.

Viděla do nich. Stejně jako se zvedla vlna zájmu při jejím příchodu, tak také odezní, pokud ji nic dalšího nepodnítí. Prostě tahle novinka zanikne v záplavě důležitějších záležitostí.

Rehve jí odsunul těžké křeslo, aby se mohla posadit. Vše okolo bylo tak příjemně staré a zároveň majestátní. Velká kruhová místnost. Masivní vyřezávané stoly postavené do kruhu. Mezi stoly byly mezery. Každý stůl byl totiž určen pro některou z rodin a podle počtu členů, kteří byli přizvání do rady starších, tolik u ní bylo křesel. Bylo to takto už od pradávna, protože ať byla rada jakkoliv silná a vlivná, jednu hodnotu uznávala ještě přísněji a tou byla rodina.

Pravidla mluvila jasně. Pokud někdo zaútočil na některého z členů rodu, všichni ostatní měli právo na satisfakci. Rodina musela vždy držet při sobě a i kdyby měla uvnitř rozepře, navenek musela vždy jednat společně. Proto byla hlavou rodu většinou jedna jediná osoba, která rozhodovala o těch ostatních.

Bella se rozhlédla. Byli tu především dědové a otcové rodin a jejich synové, nástupci. Odstup mezi jednotlivými stoly jim dával soukromí k vlastním hovorům.

Ona tu vlastně byla jedinou ženou. Byla to výjimka, která se neudělovala příliš často. Pouze v případě mocných rodů, kde bylo žádoucí, aby byl zastoupen více členy a daná žena k tomu byla shledána způsobilou.

Hrdost. Přesně to cítila kdykoliv sem přišla, hrdost nad tím, že ji přizvali. Byla to velká čest a zároveň zodpovědnost. Obzvláště, když si uvědomila, že většina ostatních mužských členů byli usedlí a zastaralí páprdové, kteří více dbají na tradicích než na vnímání současného světa.

Ozvalo se dvojité zadunění oznamující započetí sněmu. Pohled všech se obrátil k drobné vyschlé postavě upíra ve splývavém hábitu. Byl to nejškrobenější tajemník, jaký kdy vůbec byl. A přesně sem zapadal.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction