OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » V objetí zrůdy 36



V objetí zrůdy 36Bratrstvo nemá ponětí, jak Zsadista uklidnit. Netuší, že ho pohání jen bezmoc, kterou se snaží přehlušit lovem a řevem bezduchých.
Jak však tohle utichne, zůstane už jen to mučivé vědomí, čím Bella právě prochází a čemu ji vystavil. Nakonec to už nevydrží a vrátí se k ní. Tam kam opravdu patří.

Něco ho srazilo. Automaticky se ohnal dýkou, kterou svíral. Ozvalo se další zařvání. Usmál se. Přesně tohle chtěl.

Ruka s nožem mu uvízla v drtivém stisku a tělo dopadlo na zem. Do tváře se mu zaryl vlhký štěrk. Nad sebou vnímal rozčílené hlasy. Znal je, ale to co znamenaly, se mu ani trochu nelíbilo.

„Doražte ty zdechliny!“

„Ne!“ Zsadist to zavrčel tak varovně, že se na okamžik nikdo nepohnul. Bylo mu jedno, že to rozkázal jejich král. „Jsou moji!“

V odpověď zazněl výstřel. Kulka pronikl do rozsekaného těla bezduchého, až to začvachtalo.

Zsadist se vzepřel sevření.

„Do prdele!“

Phury a Rhage měli co dělat, aby ho udrželi. Butch mezi tím, zabodl dýku do srdce dalšímu. Zsadist měl hlavu obrácenou právě tím směrem. Vzedmuto to v něm takový vztek, že srazil Rhaga stranou a Phury ho okamžitě následoval.

Butch měl akorát tak čas zaznamenat, co se blíží. Zsadist ho nabral ramenem a hodlal přirazit na zeď. Držet ho tam a vybrat si to na něm za toho bezduchého. Naštěstí k tomu nedostal šanci. Ostrá bolest mu pročísla stehno.


 

36. kapitola

 

Zaburácení té bolesti mu zarezonovalo až v hlavě, nebo v uších? Butch se odkutálel stranou. Rukou jen naznačil, že bude v pohodě, ale zvednout se raději nesnažil. Ostatní se vrhli na Zsadista. Přišpendlili ho k zemi až mu hlava se zaduněním dopadla na beton.

Snažil se vzepřít, ale marně. Phury a Rhage na něm doslova leželi a Wrat mu jednou nohou stál na zádech. V ruce stále držel zbraň odhodlaný to do něj našít klidně ještě jednou.

Vše okolo utichlo. Ozývalo se jen jejich funění.

A křik v Zsadistově hlavě.

Netušil kde se tam vzal. Patřil Belle. Rezonoval mu v uších. Se zoufalým zasýpáním se mu podařilo vysmeknout ruce. Rhage mu je chtěl zachytit a Wrath bez jediné výčitky namířil na jeho nohu, co vyčnívala z propletence jejich těl.

Zsadist si ale rukama objal hlavu. Pažemi se snažil si zakrýt uši, ale bylo to zbytečné. Ten mučivý zvuk se ozýval tam uvnitř.

Bratři ho pozorovali a pak opatrně pustili. Zsadist se stočil do klubíčka a držel se stále za hlavu. Po těle měl několik hlubokých ran. Jeho krev se mísila s černou krví bezduchých.

Po jeho zuřivosti nebylo najednou ani stopy. Zbylo jenom zoufalství. Nepokusil se už o nic.

„Co ho to popadlo?“ zeptal se Butch, když k ním dovrávoral.

„Nemám ponětí,“ zavrčel Wrath. Netušil co s ním udělat. Nemohli ho nechat volně takhle běhat po městě. Teď už byl klidný, ale kdo jim může zaručit, že ho to zase nepopadne?

„Wrathe?“

Phurymu se jeho zamyšlený pohled nelíbil. Wrath ho chápal. Byl to jeho jediný pokrevní příbuzný. Vzal si ho stranou. Pohledem ještě naposledy zkontroloval Zsadista, který se pokoušel vrávoravě postavit.

Raději se k němu otočil zády, aby ho neslyšel.

„Nemůžeme ho nechat v tomhle stavu volně pobíhat.“

„Tak co chceš dělat?!“

„Možná by bylo nejlepší ho někam na čas zavřít, než se uklidní.“

„To nemůžeš myslet vážně!“ Phury si ani nevšiml, jak zvýšil na Wratha hlas. Vlastně by mu to bylo i jedno. Nedolil by nikomu Zsadista někam zavřít, znovu věznit. Ne to nikdy!

„Tak to si kurva piš, že to myslím vážně. Ty jeho nálady mě už serou a nehodlám riskovat, že se příště vrhne na někoho z nás, nebo že ho to popadne v domě.“

Phury netušil co na to říct. Rád by to popřel, ale stále ještě cítil trhání v ráně přes břicho. Zsadist se po něm ohnal nožem a to, že to bylo je povrchové škrábnutí, bylo dílem jen jeho rychlé reakce.

Zsadist se konečně opatrně postavil. Hlava se mu motala a nohu měl v jednom ohni. Dopajdal ke zdi kousek od něj. Potřeboval se opřít.

Opřel se čelem o zatuchlou loupající se zeď. Drobné kamínka se mu zaryly do čela. Nesešlo na tom. Stále slyšel v uších tu ozvěnu jejího hlasu.

Měl by být u ní. Tam patřil. Tam ho to táhlo. Ať se snažil dělat co chtěl, nedokázal být bez ní. A už vůbec ne teď.

„Do prčič!“

„Co je?“ otočil se Wrath.

„Vypařil se,“ zavrčel Rhage. Vlastně byl ale rád. Doufal, že se zdekoval co nejdál a dá se rychle do kupy. Nechtěl přijít o žádného z bratrů. Ani v boji, ani takhle.

 

* * *

 

Belle se zacukala víčka. Chvíli přemýšlela, co ji probudilo, než uslyšela někoho stát za dveřmi. Byla unavená. Příšerně. Nedokázala by se ani posadit. Dokonce i dýchání ji zmáhalo. Porod trval vlastně jen chvíli. Ten drobek ji trápil jen šest hodin. Hodin, které jí předtím připadaly jako celá věčnost naplněná jejím vlastním řevem a bolestí, která ji dostávala na pokraj vědomí i příčetnosti.

Ozvalo se cvaknutí. Věděla, kdo to je. Slyšela jeho váhavé kroky. Otevřela oči a podívala se přímo na něj. Zsadist jí pohled opětoval. Nejprve pátravě a pak zaraženě. Jako by mu ten pohled vyrazil dech.

Kdyby se viděla jeho očima, žasla by také. Byla unavená. Pod očima se jí táhly tmavé kruhy. Přesto z její tváře vyzařovalo tolik štěstí a lásky, že to vyráželo dech.

Pak mu pohled sklouzl k malému uzlíčku, který držela vedle sebe ovinutý jednou paží. Ten drobeček byl tak zabalený, že z něj neviděl ani hlavičku. Opatrně, s pohledem upřeným na něj se dal do pohybu.

Přišel až k okraji postele a klekl si vedle ní. Odkryl se mu pohled na malý obličejík s drobným nosíkem a otevřenou pusinkou. Celé to bylo tak drobné, že ho poléval strach.

Vzhlédl k ní.

„Je v pořádku?“

Usmála se.

„Ne.“ Sama sklopila pohled a pohladila drobnou tvářičku prstem. „Je dokonalý.“

Obličejík se mu nakrabatil a zamlaskal. Pak opatrně zamžoural.

Zsadist měl obavu, že ho praštili do hlavy víc než si myslel. Všechno okolo mu splynulo v jedno a on dosedl na zadek vedle postele. Zíral do černých očí hlubších než bezhvězdná noc. Do svých vlastních očí.

Bella se pyšně usmála. Jejich syn byl to nejdokonalejší stvoření, jaké kdy spatřila. Zsadist na něj stále ještě nevěřícně zíral. Černá očka doslova zářila z dětské tvářičky. Natáhl k němu opatrně ruku. Třísla se mu. Chtěl se ho dotknout. Přejet po rozčílené vrásce na jeho čele.

Zarazil se sotva pár centimetrů od něj. Okamžitě ruku znovu stáhnul. Jeho obrovská tlapa byla na něco takového moc neohrabaná a brázdily ji ještě šmouhy krve jeho i bezduchých. Odporně zapáchající směsice.

Nebyl jediný, kdo si toho všiml. Bella vytáhla zaraženě obočí.

„Vypadáš hůř než já.“

Nevadila ji ta špína a ani zápach bezduchých. Vadila ji ta vůně jeho krve, kterou z té směsice cítila taky.

„Promiň.“

Vytratil se dříve, než stihla cokoliv dodat. Nechal za sebou otevřené dveře a tak slyšela zvuk sprchy. Nejraději by si zalezla za ním. Po porodu ji Anna jen omyla žíňkou a šla odvézt doktora. Především ji ale lákala sprcha společně se Zsadistem. Teď už by se tam zase oba vlezli.

 

Zsadist se vrátil během deseti minut. Bella už ale znovu spala. Sedl si vedle postele. Sledoval Bellu a jejich syna. Syn. Svět nebyl fér. Proč právě on. Nic si z toho nezasloužil. Pozoroval ho, jak pomlaskává a jak vystrčil drobounkou ručičku ven. Měl tak drobounké prstíčky. Roztáhl je a znovu sevřel v pěstičkou, kterou si přejel po bradě.

Měla pravdu byl dokonalý. Jako ona. Jen ty oči. Ty měl jeho a zároveň tak jiné. Z těch jeho čišela nevinnost a bezbrannost.

 

Bella se probudila až za několik hodin. Zamrkala do tmy. Jejich syn spokojeně oddechoval. Nebyl ale jediný. Rozhlédla se po posteli, ale kromě nich dvou byla úplně prázdná.

Vzepřela se na lokti a nahlédla za její okraj. Zsadist ležel stočený na boku hned vedle postele. Bella ho nechtěla budit. Prostě vzala polštář, hodila ho vedle něj a vzepřela se opatrně na loktu.

 

>>

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek V objetí zrůdy 36:

16. Lili
08.11.2011 [20:29]

Moc pěkné! Jestli s touhlo povídkou budeš končit, musím vyžadovat další sérii!

15. NikkiR
07.11.2011 [20:16]

Texie → Ke konci? Nechci Emoticon bude mi chybět Emoticon Emoticon

14. Lolita
07.11.2011 [18:44]

Emoticon Emoticon bude dnes další díl ??? Emoticon Emoticon

13. Katerina
07.11.2011 [15:17]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. Texie admin
06.11.2011 [23:26]

Texiebranda:
Neboj, povídka už se pomalu chýlí ke konci. Emoticon

11. branda
06.11.2011 [22:06]

Super!! Už hrozně dlouho čekám kdy a jak se to provalí. Tak prosím co nejdřív, jsem hrozně netrpělivá.

10. bb119
06.11.2011 [21:57]

krásný Emoticon hlavně že jsou všichni v pořádku ♥♥

9. NikkiR
06.11.2011 [21:53]

Dokonalý :)) Jé :D syn :D Jsem zvědavá na jmééno :D A co bude dál? Jsem zvědavá jak si to vyřeší u kluků :D Emoticon Emoticon Emoticon

8. Texie admin
06.11.2011 [21:16]

TexieNa dalším už se pracuje. Emoticon

7. Jana
06.11.2011 [20:54]

nádhera, rychle další Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!