V objetí zrůdy 25 • OurStories.cz ~ naše povídky

Když to nejde po dobrém, tak to neznamená, že to přece nejde vůbec...
Bella je při Zsadistově návratu až nezvykle klidná a milá. Po jejích předešlých náladách je to až příliš velká změna. Jak však ubíhají hodiny, Zsadist se pomalu uklidňuje. Netuší, že je to jen klid před bouří, která ho téměř smete.
Nad 15 let! (raději)

19.09.2011 (13:00) • Texie • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 9× • zobrazeno 3626×

25. kapitola

Zsadist měl nervy na dranc, když se konečně k ránu přemístil za Bellou. Netušil, jestli pořád tak zuří. Bál se o ni. Mohla si ublížit. Sobě i tomu malému. Nejraději by ji někam zamknul a nedovolil vystrčit ani nos. Měl ji pořád pod dohledem a postaral se, aby se nerozrušovala. Měla by být v klidu.

Jenže jako by jí to bylo jedno. Začínal mít pocit, že on je tu jediný, kdo má ještě rozum.

Nepotřeboval ani její vůni. Instinktivně věděl, kde je. Všechno ho táhlo přímo jejím směrem. Ucítil ale i něco jiného. Někoho jiného. Vztekle se napřímil. Jestli ji ještě více rozrušil, tak toho jejího tupýho bratra tentokrát už zabije!

Vešel opatrně do salonku. Bylo tu už uklizeno a všechny střepy a rozbité věci byly pryč, takže místnost vypadala nezvykle prázdná. Zbyl tu jen těžký nábytek a i na něm byly znát stopy po včerejším Bellině výbuchu.

Ona sama seděla na křesle a spokojeně lžící uždibovala ze zmrzliny, kterou měla v misce položenou na klíně.

„Ahoj,“ usmála se na něj zářivě.

Netušil co si o tom má myslet. Po včerejším vzteku nebylo ani památky a doslova spokojeností zářila. Ne, že by nebyl rád, ale trochu ho z toho obratu mrazilo.

Vešel dovnitř a rozhlédl se.

„Tos uklidila ty?“

„Uhm,“ přikývla se lžící v puse. Trocha čokoládové zmrzliny ji zůstala na spodním rtu. Skoro neodolal a sklonil se k ní, aby ji slízl.

Napřímil se a ztěžka vydechl. Do kelu se vším!

„Nemělas to dělat, mohla ses pořezat!“ zavrčel frustrovaně.

„Potřebovala jsem se nějak zabavit a navíc,“ odložila misku se zmrzlinou a vstala, „jsem těhotná, ne neschopná.“ On se ale choval, jako by to pro něj znamenalo jedno a totéž.

Přišla k němu a natáhla se k němu nahoru. Napnutě čekal co udělá, ale jen ho letmo políbila a zase se stáhla. Něco na jejím chování ho mátlo. Podezíravě ji sledoval.

Došla do kuchyně, kde odložila misku na linku.

„Ehm, Bello?“ nevydržel to. Neměl povahu na to, aby okolo něčeho zdlouhavě přecházel. „Co se děje.“

Otočila se k němu čelem. Opřela se bedry o desku linky.

„Nic, jen jsem přemýšlela.“ Na dvě vteřinky se odmlčela a Zsadist měl chuť prostě už rozčílením zařvat. „Uvažovala jsem nad tím, že se bojíš se mnou teď spát, abys mě nebo malému neublížil.“

Založil si ruce na prsou. Tušil, co bude následovat.

„Dobře, uznávám to.“

Překvapeně zamrkal. Tohle rozhodně nečekal. A především ten pocit, který ho dloubl tam někde uvnitř. Čekal by úlevu, ale současně s ní dostavilo i zklamání.

„Tak-tak fajn.“ Netušil co na to říct.

Byla tak sladká, nádherná a okouzlující... A to mátlo. Byla to od včerejška až velká změna. Nemohl si pomoct, ale stále ji po očku sledoval. Jak ale den pokračoval a nic se nezvrtlo, začala jeho ostražitost opadat. Došel k názoru, že opravdu pochopila, jak křehká teď i s dítětem je a chce, aby alespoň ostatní bylo v pohodě. Jo, jo, přesně takhle to určitě bude.

Když zahlédl, jak nenápadně zívla, tak dokonce ani nic nenamítala, když ji zvedl v náručí a zamířil nahoru.

Uvnitř ucítil podivný tlak, když se spokojeně v jeho pažích stulila a opřela si tvář o jeho hruď. Byl to ale příjemný pocit, hřál ho uvnitř stejně tak jako její dlaň.

Položil ji na postel a lehl si vedle ní. Díval se jí do tváře. Oči měla zavřené, ale jako by jeho pohled vycítila, usmála se. Zbožňoval tenhle její spokojený líný úsměv. Nepatřil nikomu a nebyl pro nikoho. Byl její a zračil štěstí. Ona byla šťastná a jemu z toho skoro pukalo srdce.

Zvedla pomalu víčka a s pohledem na něj se k němu natáhla. Překonala ten kousek, co jejich rty od sebe dělil a políbila ho. Nejprve mu jen přejížděla po rtech, ale postupně se do něho úst nořila hlouběji a hlouběji.

Než si to stačil uvědomit, tak se ocitla na jeho hrudi. Její prsty mu začala putovat po tváři a přejížděly po jeho rysech od spánků, přes lícní kosti až k čelisti. Nezastavily se. K zešílení pomalu postupovaly její doteky po jeho krku až na hruď.

Zavrčel jí vzrušeně do úst, když ucítil, jak mu její dlaň vklouzla na boku pod tričko.

Chtěl ji chytit za zápěstí, než stačí pokračovat dál. Dále po jeho těle i k hranici jeho sebeovládání. Káravě však zamlaskala přímo jemu do úst.

„Klid, nezapomínej, že jsem teď hrozně křehká,“ zašeptala.

Křehká? V tuhle chvíli mu připadala jako porcelánový tank, který jeho odhodlání válcoval na padrť.

Její dlaň pokračovala dál. Odtrhl se od ní rty a zvrátil hlavu mírně dozadu. Zatnul čelist, když mu přejela po břiše kousek nad okrajem kalhot.

Ignorovala jeho napětí a políbila ho na čelist a popovytáhla se výše. Rozverně mu přejela rty po semknutých ústech.

„Co to děláš?“ zachroptěl.

Přejela mu jazykem po rtu.

„Já?“ špitla nevině. „Důležitější je přece to, co děláš ty, ne?“

Ucítila, jak ještě více ztuhl, když mu vyjela dlaní nahoru a přejela po široké svalnaté hrudi.

„To ty jsi tu ten silný a velký, kdo se nesmí přestat ovládat, aby mi neublížil,“ pokračovala. „Na rozdíl ode mě.“

Začala znovu sjíždět pomalu dolů, okolo pupku až na podbřišek. Palcem mu zajela až pod okraj kalhot.

„Jak... jak to myslíš...“ zafuněl.

„Myslím to tak, že ty jsi ten nebezpečný, kdo by mi mohl ublížit, kdyby se mnou spal,“ zapředla. „Ale to neznamená, že já nemůžu spát s tebou.“

Trhnul hlavou a nechápavě se na ni zahleděl. Tomu co říkala naprosto chyběla logika. Jak by s ním mohla spát, zatím co on s ní ne...

Sjela rty na jeho krk. Jako by naprosto začala ignorovat, co by řekl a nebo udělal. Konečně mu to došlo.

„Bello...“ zachroptěl.

„Hmm.“

„Přestaň, tohle je šílený!“ Představa toho, co měla v úmyslu ho děsila. Ne kvůli jeho minulosti, ale protože by se prostě nedovedl ovládnout. Už teď byl vzrušený až to bolelo.

Její stehna mu objala boky a ona se mu posadila přímo na břiše. Takový kousek, jen kousek a... Stvořitelko ve stínu, tohle se přece nedá!

Dlaněmi mu vyhrnula triko a přejela zpátky dolů. Prsty objížděla po obrysech svalnatého břicha. Každý sval na těle měl napnutý.

„Uklidni se. Když nic nebudeš dělat, tak se mi nemůže nic stát.“

Přestala věnovat pozornost jen jeho tělu a vzhlédla k jeho nepříčetnému výrazu.

„Nedokážu bez toho vydržet, potřebuju to a ty přece víš, že se nesmím stresovat.“

V očích se mu mihl strach. Ona to myslela naprosto vážně. Chtěla, aby tu jen ležel a nechal ji dělat si co chce.

Nečekala na odpověď. Sklonila se a políbila ho pod klíční kost. Putovala po jeho kůži a užívala si všechno to, co jí bylo několik dní odepřeno. Když se dostala k jeho bradavce. Vzduch mu zahvízdal mezi zatnutými zuby. Zvrátil hlavu dozadu. Sakra! Vždyť on sám byl posledních dnech doslova rozbolavělý touhou po ní. To co teď prováděla bylo horší jako mučení a že v tomhle se kurva vyznal!

Ani si nevšiml, kdy se její ruka dostala ke knoflíkům jeho kalhot. Už zbývaly poslední dva a její prsty přejely po látce, která mu způsobovala hotová muka. Po tom kousku, pod níž mu tepal naběhlý penis. Měl chuť zařvat. Prohnul se v zádech.

Bella si skousla ret. Věděla, že trpí. Stejně jako ona. Jediným způsobem jak jim ale oběma ulevit, bylo nezastavit se. Pokračovat. Prsty zručně rozepnula další knoflík. Víc nebylo potřeba. Jeho mužství se vymrštilo ven. Žíly pod jemnou kůží byly vystouplé a byly jasným důkazem toho, že Zsadist je skoro na samotné hranici příčetnosti. Potřeboval ji snad ještě více než ona jeho.

Konejšivě ho políbila kousek nad pupek. Nic, co by mu teď řekla, by nepomohlo. Nevnímal. Všechno jeho soustředění zabraly pocity, které ho drtily a s nimiž se snažil bojovat. Stálo ho to všechny síly, aby se udržel. Prsty měl zabořené do prostěradla, které už nevydrželo.

Zvedla se a vysvlékla si přes hlavu šaty. Pohledem přelétla Zsadista. Z každého jeho póru se šířil vázací pach. Způsoboval jí stále naléhavější tepání mezi nohama. Stejně jako majetnickou pýchu nad tím, že on je celý její. Vědomí, že jí patří celý beze zbytku, jí skoro vháněl slzy do očí. Nebo to bylo touhou po něm? Už to nedokázala ani rozlišit. Sklonila se a políbila ho na zatnutou čelist.

Když se její nahá prsa dotkla jeho kůže, myslel si, že mu svaly snad tím napětím už prasknou. V ramenou mu zacukalo, jak se z posledních sil snažil ovládnout a nevztáhnout po ní ruce. Jen jeho strach ho ještě držel na uzdě. Ten nejsilnější pud, který měl. Strach o ni.

Kdyby se teď její drobné tělo ocitlo v jeho pažích, drtil by, bral si bezohledně to, co tak nutně potřeboval. V uších mu hučelo a netušil, jestli je všude ticho, nebo vzduch okolo naplňuje řev nebo vrčení. Všechno okolo zmizelo. Zůstala jen ta mučivá bolest vzrušení. Nic jiného už nedokázal ani vnímat.

Její dotyk se přenesl níž na jeho hrudník. Pomalé konejšivé doteky, které ještě více jitřily a zabodávaly se do něj. Svatá Stvořitelko, tohle přece nejde snést!

Posunula se ještě níž.

To sladké místečko jejího těla, které teď tak nutně potřeboval, to co by ho dokázalo zbavit tohodle šílenství, bylo tak blízko. Cítil, jak mu tepe přímo na podbřišku. Toužebné přejíždění jejích stehen po jeho bocích.

Pak se pohnula.

Jediný pohyb. Dotek jejího zadečku. Nahá kůže na jeho naběhlém penisu.

Zatmělo se mu před očima. Všechno se to stalo během jediného okamžiku. Nedokázal nic vnímat.

Bellino zajíknutí. Trhání látky. Řev...

Cítil ji. Všude okolo sebe. Všude. Nořil se do té nádhery...

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction