OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » V objetí zrůdy 16



V objetí zrůdy 16Bella cítila, že s ní není něco v pořádku, ale teprve až své vlastní podezření uslyšela vyslovit i doktora, konečně tomu dokázala uvěřit. V jejím lůně rostl nový život, malý důkaz tajemství mezi ní a Zsadistem.
Neměla však ani čas to pořádně strávit, když se mu ocitla tváří v tvář.

16. kapitola

 

Ostatní nechal tam. Věděl, že si poradí. Prostě se přemístil přímo k ní. Do ztichlého domu. Jen z kuchyně se ozývaly kroky. Zamířil přímo k nim. Každý jeho další krok byl ale pomalejší, tišší a opatrnější. Ruka mu samovolně zamířila ke zbrani za opaskem.

Tohle nebyla Bella. Znal její chůzi, pružnou, rychlou. Tahle byla pomalá a tichá. Adrenalin se mu vlil do těla společně s obavou o Bellu. Nikdy se neukázal tak brzy, ale přesto věděl, že sem nikdo další nechodí. Poznal by to!

Když vrazil do dveří, zbraní neomylně zamířil na hruď ženy, která doslova zcepeněla děsem. Byla už starší a tvář jí brázdily vrásky, šedivé vlasy měla sepnuté do drdolu. Celý její vzhled a strohé šaty jasně vypovídaly co je zač.

„Kde je?“ varovné zavrčení protnulo ticho v kuchyni. Zsadist vykročil k doggen, aniž by zbraň byť na centimetr odchýlil od svého terče.

Zírala nehnutě na něj s rukama zvednutýma a sklenicí džemu stále v ruce, jak vyskládávala věci do skříněk. Nedokázala se ani nadechnout, natož odpovědět. Donutilo ji k tomu až další jeho vzteklé zavrčení a pohyb prstu na spoušti. Nepochybovala, že by neměl nejmenší problém jí během vteřiny prohnat kulku srdcem.

„U-u doktora.“ Hlas jí skřípal a vyrážela ho ze sebe téměř po slabikách. Přesto ji rozuměl. Zareagoval tak rychle, že ani nezaregistrovala jeho pohyb. Drtivý stisk se jí sevřel okolo hrdla a špičky bot se jí bezmocně zakomíhaly ve vzduchu.

Domem se rozlehlo tříštění skla, když sklenice džemu dopadla na podlahu.

„Co s ní je?“

Sevřel ho strach. Panika mu sevřela vnitřnosti, že tu otázku spíše zašeptal.

Její ruce se mu bezmocně chytaly paže ve snaze se přitáhnout a dostat tak hrdlem alespoň doušek vzduchu.

„Ne-nevím... já je-jen měl-la...“ oči jí zatěkaly k věcem vyskládaným na stole. „Než se-se vrá... tí.“

Sledoval ji a pomalu zpracovával, co mu řekla. Její lapání po dechu ustalo. Ústa jí zůstala bezmocně otevřená a ruce klouzaly vysíleně z jeho paže.

Když ji odhodil, její tělo se bezvládně zhroutilo ke zdi jako hadrová panenka. Nevstávala, jen s očima v sloup lapala po drahocenném dechu.

„Vypadni!“

Nemusel jí to opakovat. S vyděšeným přikyvováním se vzepřela na pažích a v příštím okamžiku se její obrysy vypařily. Zsadist osaměl. Náhlé ticho umocnilo strach, který ho pohltil. Ztěžka dosedl na židli a opřel se lokty o kolena. Drahá Stvořitelko, jestli jí něco udělal! Netušil, co by dělal, jak by s tím dokázal žít.

 

Bella byla ještě mimo, když se objevila na chodbě ztichlého domu. Byla už zvyklá na ten klid okolo. Do zmatené mysli se jí ale vtírala i sladká vůně jahod. Celý dům jí byl prosycený.

Byla unavená a nejraději by se stulila na posteli, ale přesto jí to nedalo. Vyrazila ke kuchyni. Došla sotva ke dveřím a pochopila, kde se ta vůně vzala. Na zemi vedle linky ležely střepy ponořené v rozteklém jahodovém džemu.

Čelo se jí stáhlo, jak přemýšlela co se stalo. Anna, jejich stará doggen, ji obstarávala vše, co by mohla potřebovat, ale nikdy nebyla nedbalá, natož nepořádná. Vlastně si ani nepamatovala, kdy by něco upustila či poničila. Byla na to až příliš úzkostlivá.

Došla až téměř k tomu, aby posbírala střepy a pak setřela zbytky džemu, když zaregistrovala i něco dalšího.

Otočila se v ten samý okamžik, kdy Zsadist zvedl hlavu a podíval se otupěle na ni. Netušil, jak dlouho tam tak sedí, ale když ji před sebou spatřil, chvíli mu trvalo si uvědomit, že tam opravdu je.

Bella nehnutě stála a zírala, jak se mu zmučený nepřítomný výraz změnil na úzkostný a pátravý. Jak po ní přejíždí pohledem, jako by něco hledal.

Byla z jeho přítomnosti tak mimo, že jí chvíli trvalo, než našla řeč.

„Zsadiste? Co-co tu děláš?“

Jako by nevnímal co říká. Seděl tam a v jeho pohledu bylo něco, co ji nutilo k němu přiběhnout a obejmout ho. Cítila, že ji potřebuje, ale přesto se nezvedl. V prstech mu zapraskalo, když vši silou sevřel ruce.

„Co ti řekl doktor.“

„Jak víš, že...“ Nedopověděla to a ohlédla se k rozbité sklenici na podlaze. Musel přijít právě ve chvíli, když tu byla Anna. Vyděšeně polkla.

„Poslal jsem ji pryč,“ odtušil nad čím přemýšlí. Podívala se zpátky k němu s notnou úlevou. Zsadist však stále čekal na odpověď. Visel jí pohledem na rtech a tváři.

„Jsem naprosto v pořádku, jen bych měla víc jíst.“ Pokusila se na něj uvolněně usmát, ale na to byla příliš vynervovaná.

„Proto máš na paži tolik vpichů od jehly?“ vypálil a ona se instinktivně podívala na tři sotva patrné tečky přes žílu. Jak si toho mohl...

Zsadist konečně vstal a tak se nad ní vztyčil v celé výšce. Musela k němu vzhlédnout.

„Nejsem slepý, vidím, že se s tebou něco děje. K doktorovy jsi šla tak, abych to nezjistil...“ Jeho ruce sebou škubly, jako by ji chtěl chytit, ale včas se zarazily. Svěsil je znovu podél těla a zatnul je v pěst.

„Jestli jsem ti něco provedl...“ hlas se mu zadrhl. „Bello, musím to vědět.“

Sledoval, jak si objala ramena pažemi a sklonila hlavu, aby se nadechla. Jako by potřebovala nabrat sílu. Zsadist si uvědomil, že to přestala popírat a v očích se jí zatřpytily slzy.

Tohle byla rána pod pás.

„Co jsem ti udělal,“ hlesl tiše.

Pokla a následoval další nádech.

„Dítě.“

Vlastně nejprve zaregistroval její pokřivený úsměv, který se jí objevil na tváři. Teprve pak mu začalo hlavou rezonovat i to co řekla. V uších mu to znělo jako ozvěna, která nemá konce. Ustoupil pár kroků zpátky, jako by se tomu dalo uhnout. Pomalu mu totiž začalo docházet, co řekla.

„Ty jsi těhotná?“ hlas mu zaskřípal, až ho sám nepoznával.

Bella byla sama ještě v šoku, nestihla to vstřebat, ale to se s jeho reakcí nedalo ani srovnávat. Přešla k němu a objala jeho tvář dlaněmi.

„Ano,“ přikývla bez nejmenší pochybnosti.

Chytil její předloktí a stáhl jí ruce dolů. Držel ji kousek od sebe a úpěnlivě jí hleděl do tváře.

„A... je to... moje?“

Bella se musela znovu nadechnout. Milovala ho celým srdcem, duší i tělem, ale někdy byly opravdu chvíle, kdyby ho nejraději praštila něčím hodně tvrdým. Ne pro tu šílenou představu, že by měla dítě s někým jiným, ale pro ten pohled, jako by si to snad i přál.

Vstřebala to a znovu na něj pohlédla.

„Ano, je.“

Přikývla při těch slovech, aby neměl nejmenší pochyby. Byl vyděšený a nezkoušel to ani skrývat. Pohled mu sklouzl k jejímu bříšku, které bylo ještě ploché, ale i tak nepochyboval o tom, co mu řekla. Čekala dítě, jeho dítě!

Bella se při tom jeho pohledu musela usmát. Konečně mu to došlo.

„Stvořitelko ve Stínu,“zaúpěl a svezl se k zemi. Dosedl ztěžka na podlahu a Bellu tak strhl sebou. Dosedla mu přímo na klín a jeho ruce se okolo ní automaticky obemkly. Stulila se konečně na jeho hrudi a vnímala zběsilý tlukot jeho srdce. Jeho paže ji hřály. Přitáhla si nohy, aby se v jeho náručí schovala celá.

„Co když bude po mě,“ hlesl nepřítomně.

Bella pootočila hlavu vzhůru, aby mu viděla do tváře. Zamilovaně se na něj usmála.

„Neboj, zbožňovala bych ho, i kdyby nebylo.“

Vyčerpaně se na ni podíval.

„Bello,“ vzdychl. Nesnášel tu její zvrácenou logiku.

 

>>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek V objetí zrůdy 16:

6. Katerina
11.10.2011 [17:38]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. bb119
31.08.2011 [12:39]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. aniiik8
31.08.2011 [9:53]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. witmy
30.08.2011 [21:40]

nádherně napsaná kapitola žádné přeslazené řečičky super sem zvědavá jestli si jí konečně veme do sídla Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. NaJ
30.08.2011 [21:40]

Emoticon Emoticon Emoticon

1. annaliesen
30.08.2011 [20:23]

to jsou dva a jak zareagují ostatní to bude bomba už se nemůžu dočkat dalšího dílu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!